Přicházím tě zabít přehled

Sžíravý masochismus mě donutil dát šanci druhému dílu. Bylo to o maličko lepší, o maličko míň vaty, o maličko víc smyslu. Nicméně lepší rozhodně neznamená dobré. Teatrální christieovské exposé by bylo snesitelnější v televizní formě, která by to celé osekala na hodinu sledování místo dvanácti hodin četby. A charakterově plochá hrdinka, která (přestože je detektiv) vlastně nechce nic slyšet, nic vědět, nic prásknout policajtům, leda že jí zloduch šáhne na její vlastní bezvýznamný živůtek, je pro mě vyloženě výsměchem, parodií na solidní normy detektivního žánru. Je mi ještě lhostejnější, ba přímo protivnější než ta pokrytecká pseudojeptiška, co si na svoje případy vždycky vybere nějakej svátek. A za třetí, opět mě vytáčí, že si mezi bezpočtem možností, jak se z příběhu vyšmodrchat, autorka vybrala to nejméně pravděpodobné řešení, ke kterému celou dobu nevedou žádné náznaky, protože zásadní informace si autorka opět cucá z prstu až na samém konci.
Asi zase budu muset vybruslit z bažin braku do nějakých hodnotnějších vod, abych si spravila chuť.