Co by tomu řekli doma přehled

V žánru slam poetry se neorientuji a naživo jsem byl svědkem jen asi tří čtyř vystoupení, nedokážu tedy posoudit kvality a originalitu autorčiny sbírky v tomto kontextu.

V rámci současné mladé české poezie jde však o mimořádně zdařilý a působivý počin. A ač roli v tomto mém hodnocení bezesporu hrála mimoliterární sympatie, kterou vyvolal básnířčin vietnamský původ a současně její rozhodnutí literárně tvořit – a takto skvěle – v českém jazyce (což je sice bezesporu její jazyk už od dětství a ovládá jej dokonale, přesto však nikoli mateřština v pravém slova smyslu), myslím, že i kdyby tu sbírku napsala autorka ryze českého původu, nesoudil bych jinak.

V jejích textech se mísí odzbrojující upřímnost a přímá emocionalita s reflexí závažných psychologických, sociálních a kulturních témat (mj. ženská a menšinová zkušenost, deprese a nespavost), efektní jazyková podoba – srozumitelná, a přitom „vyváženě“ lyrická jen natolik, aby to nebylo klišovité ani kýčovité, nápaditost a dovedná kombinatorika, trefné postřehy, ostrovtip a občas i vtip. K nejlepším kusům podle mě patří: disidentský dopis; o lásce; to sprostý slovo na F; playlist a dospělost.

Minusem knihy je její fyzická podoba. Nevadí mi grafické zpracování ani prokládání celočervenými stránkami, ale co je to proboha za papír? Vždyť páchne tak silnou umělotinou (trochu mi to připomíná nějakou gumu), že člověk aby si po četbě myl šestkrát ruce. To nemohl Tomáš Kůs a jeho nakladatelství Hnízdo použít nějaký úplně obyčejný, ničím nepotahovaný? Všechno by bylo lepší než tohle.