Černobyl přehled

Nechal jsem se zlákat celkem pozitivními komentáři k této knize. Chyba. Udivovalo mě, že by informace vydané 06-07/1987 v časopise Junosť v Moskvě (uvedeno v knize) mohly obsahovat "pravdu". Nemyslím ruskou pravdu. Takže to dopadlo v duchu hesla "Chtěli jsme to nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky".
Co je zmiňováno velmi okrajově a přitom je zcela zásadní, je katastrofální nedostatek pravdivých informací o tom, co se skutečně stalo, o obrovské radiaci, jak se proti tomu alespoň částečně chránit a hlavně jak konkértně postupovat, protože uvedené zpovědi lidí v podstatě souhrnně ukazují, jak zoufale amatérsky všechny složky k problému přistupovaly. Jenže ukázat na byrokraty a papaláše SSSR zodpovědné nejdříve za bagatelizování, pak za mlžení, pak za šíření polopravd až prázdnému tlachání, to nešlo. Kdyby nedošlo k zachycení radiace ve švédské elektrárně Forsmark, patrně by se lhalo vesele dál. Takže toto v knize nehledejte.
Knihu lze rozdělit na výpovědi lidí, kteří na různých místech pomáhali s řešením problémů, ale v podstatě amatérsky. Když studenti šestého ročníku lékařské fakulty řeknou chlápkovi, že je kontaminovaný a nechť si vypráší kabát a psovi kožich a pak jde do sprch, tak jsem nevěděl, zda mám brečet nebo se smát. Ti studenti za to nemohli, věděli prd. Ale zbavovat je radiace jako prachu z půdy je vysloveně komické, což zpětně ukazuje, jak chabé měli informace. V knize je zmíněno jen pár obětí této tragédie, což už je úplná lež.
Jiní zase myli techniku a auta, kam tekla ta radioaktivní voda, to samozřejmě nikdo neřešil. Auto bylo umyté a hotovo. Jen některé hodně zamořené se prý odstavilo.
Piloti skoro nadšeně létali nad reaktorem a házeli tam písek s borem. Aspoň snad jejich příprava na měřené teploty a složení plynů vycházejícího z reaktoru by mohla být pravdivá. V podstatě šlo o profíky.
Občas se dokonce mihne kritika, ale jak tušíte, je nekonkrétní a spíše ukazuje na pochybení nějakého lokálního byrokrata, který včas nepřistavil autobus, nevyzvedl kartotéku Komsomolu nebo heroicky blábolil. Takže kritika jo, ale fakticky prázdná v duchu přísloví "Vlk se nažral a koza zůstala celá".
A po kritice přichází propaganda, jak ji známe. Směs polopravd a pseudohrdinství. Hrdina je pochopitelně ten, který navzdory šílené radiaci zůstane, protože je mladý, zdravý a uvědomělý a pomáhá těm či oněm, je člen Komsomolu nebo člen sovětu nebo čeho, roznáší mokré hadry, aby si lidi mohly smýt radiaci z bot při vstupu do domu. Zatímco zrádce je ten, kdo před radiací odjel co možná nejdál. Poslední kapitola "Poslední varování" obsahuje úplné pseudofilozofické blábolení, a to už se skoro nedá číst.
Sumasumárum strašná kniha.