Koupit Koupit eknihu Antikvariát

V románu využívá autor fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi

Vydáno: 2024 , Argo
Originální název: Времеубежище, 2020
více info...

13.01.2026

Pett

Dvě roviny vyprávění... časokryt jako paměť bloudící v zákrutách minulosti... nepříjemně alarmující připomenutí, proč se jako společnost tolik vracíme k víceméně dobře známým dobám minulým, než abychom kráčeli vstříc tak trochu nejisté budoucnosti. Navíc, lze vůbec najít příjemno v historii doby minulé a neděsit se opakování již prožité jakoby doby budoucí?
A pak časokryt jako útulná vzpomínka, do které ukrývá zmatenou mysl (ne)milosrdné stáří... kdo by nechtěl pro své blízké takto hřejivé místo... přeci jen, i takové odcházení v popletenosti sakra bolí... zkrátka tolik myšlenek, které ve své podstatě vybízí k zamyšlení nad tím svým vlastním komfortním místem v minulosti a to jsem zdaleka nezachytila vše, co je zde předestřeno. Velmi osvěžující počin!