Byt přehled
Experimentální román ze současnosti. Daniel vlastní byt v Táboře, ale pracuje v Praze a domů jezdí jen na víkendy. Zuzana odešla od přítele a nemá dost peněz, takže uvítá nájem aspoň na všední dny. Ty dva nespojuje nic než prostor, který každý po svém obývají, a ten prostor je zároveň rozděluje. Jak by vlastně dva lidé mohli mít něco společného? On se stará o umírajícího otce, péče o hrany života však zbude vždycky na ni. Jemu zalehlo srdce, ona má šelest na mozku. Dva příběhy ze současnosti, které se dotýkají a zároveň míjejí, dvě samomluvy, které se až díky čtenáři mohou stát rozhovorem. Jana Šrámková a Jan Němec našli nezvyklý způsob, jak napsat knihu dohromady a zároveň každý zvlášť. Výsledkem je originální román, který lze číst z jedné nebo druhé strany, anebo třeba na přeskáčku. Není to však literární hra, ale osudová volba: na směru čtení nezávisí nic menšího než Danielova a Zuzanina budoucnost. Není však život nakonec palindrom? V elipse spí lev, říká Daniel. Uchem v mechu, odpovídá Zuzana.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Byt. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 50 komentářůSouvisející novinky - Byt (1)
Letní slunovrat, Vládci smrti a další knižní novinky (13. týden)
23.03.2025
Citáty z knihy (8)
„Když máš pocit, že ti nic nepatří, že na tebe nezbyl na světě žádnej kus koláče, roztáhni spacák pod hvězdama, najednou ti patří celej svět.“
„Jako by nestačilo, že nám vlastní minulost posloužila k tomu, aby z nás někoho udělala. Jsme vlastní minulost v kostce. Jenže nám to nedá a potřebujeme tou kostkou pořád kutálet. Prohlížet si jí, potěžkávat, zkoušet, kolik padne. Kdo jsi, víš totiž jen ty sám. A to ještě hodně přibližně. Zaručeně to ale chceš někomu dát vědět, ukázat, dát se mu ochutnat. To se ale samo od sebe podaří jen v dost speciálních chvílích. Na to, abys v přítomnosti předvedl kostku ze všech stran, se musí něco opravdu dít, odehrát, sešup, krpál, výbuch, tady a teď. A řekni mi, kdy se dneska něco děje. Většinou jen teče čas, žánry mezi nudou a tragédií vymřely. A tak aby ses mohl někomu představit, musíš se mu říct. Jediné, co máš pod kontrolou, co dokážeš zařídit, je, že se celý odvyprávíš. Rozložíš kostku do čtvercové sítě. A když sedíš už druhou hodinu v šeru na područce křesla, chováš nehybnou hlavu a posloucháš vteřinovku, musíš se vyprávět dokonce sám sobě, protože si sebou najednou nejsi vůbec jistý. Aby ses ubezpečil, že vážně existuješ a někdo jsi, vyprávíš se sám sobě. Kde jsi vyrostl, s kým chodil do školy, na co šetřil, kam cestoval, koho miloval a jak to dopadlo. A nejde to zastavit. I když by sis od toho rád odpočal, tak rád bys na chvíli sklapnul. Jenže dokud vyprávíš minulost, tak jsi. Až se ti totiž konečně podaří pohnout dopředu, až odkopeš deky a peřiny a svlíkneš ty vrstvy navlhlého šatstva, až přestaneš vyprávět minulost a konečně otočíš hlavu k budoucnosti - tak na tlesknutí uděláš krok a vejdeš do ní. Honzo...“
všech 8 citátů najdete u autoraKniha Byt v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 247x |
| ve Čtenářské výzvě | 36x |
| v Doporučených | 7x |
| v Mé knihovně | 45x |
| v Chystám se číst | 277x |
| v Chci si koupit | 53x |
| v dalších seznamech | 1x |
86 %
79 %
Začala jsem Zuzanou a prvních sto stran jsem měla pocit, že je to čirá deprese. Skoro jsem knihu odložila nedočtenou. Ale čím blíž jsem byla konci, tím víc jsem byla zvědavá na pohled Daniela. A byla jsem z něj zklamaná. Ne z knihy, ale z Daniela jako člověka. Zuzana, emoční tornádo, mi byla bližší než Daniel, který mi kromě vzteku na otce připadal citově úplně prázdný. Oba tak nějak povlávají životem, i to, že se dali dohromady, se stalo jakoby omylem. Často jsem si říkala, že by stačilo, kdyby si na rovinu promluvili, ale vím, že ne vždy a ne s každým to jde. Oběma autorům se podařilo vyjádřit jejich povahy až tak dobře, že se dá odhadnout, jak to s nimi pravděpodobně bude dál, takže otevřený konec vlastně vůbec nevadí.
A palindromy mě bavily, pěkný bonus navíc.