O knize Byt

Experimentální román ze současnosti. Daniel vlastní byt v Táboře, ale pracuje v Praze a domů jezdí jen na víkendy. Zuzana odešla od přítele a nemá dost peněz, takže uvítá nájem aspoň na všední dny. Ty dva nespojuje nic než prostor, který každý po svém obývají, a ten prostor je zároveň rozděluje. Jak by vlastně dva lidé mohli mít něco společného? On se stará o umírajícího otce, péče o hrany života však zbude vždycky na ni. Jemu zalehlo srdce, ona má šelest na mozku. Dva příběhy ze současnosti, které se dotýkají a zároveň míjejí, dvě samomluvy, které se až díky čtenáři mohou stát rozhovorem. Jana Šrámková a Jan Němec našli nezvyklý způsob, jak napsat knihu dohromady a zároveň každý zvlášť. Výsledkem je originální román, který lze číst z jedné nebo druhé strany, anebo třeba na přeskáčku. Není to však literární hra, ale osudová volba: na směru čtení nezávisí nic menšího než Danielova a Zuzanina budoucnost. Není však život nakonec palindrom? V elipse spí lev, říká Daniel. Uchem v mechu, odpovídá Zuzana.... celý text

Co říkají o knize uživatelé?

Kniha nabízí unikátní pohled na životní situace z mužské a ženské perspektivy. Čtenáři oceňují střídání příběhů Daniela a Zuzany, které přináší různé úhly pohledu na stejné události. Styl psaní obou autorů je považován za autentický a čtivý. Mnozí čtenáři se ztotožňují s emocemi a myšlenkami, které se v knize objevují. Témata jako stáří, vztahy a osamělost rezonují s mnoha čtenáři a vyvolávají silné dojmy. Kniha je doporučována pro její hloubku a promyšlenost. Více v komentářích.

Komu by se kniha Byt mohla líbit?

Čtenáři hledající hluboké emocionální příběhy
Milovníci literatury s různými perspektivami
Ti, kdo se zajímají o mezilidské vztahy a rodinné dynamiky
Fanoušci autorů Jana Němce a Jany Šrámkové

Kniha Byt v seznamech uživatelů

(aktualizováno 1x za hodinu)

v Právě čtených	14x
v Přečtených	368x
ve Čtenářské výzvě	56x
v Doporučených	13x
v Mé knihovně	59x
v Chystám se číst	369x
v Chci si koupit	70x
v dalších seznamech	2x

Koupit knihu

Citáty z knihy (9)

„Když máš pocit, že ti nic nepatří, že na tebe nezbyl na světě žádnej kus koláče, roztáhni spacák pod hvězdama, najednou ti patří celej svět.“

„Jako by nestačilo, že nám vlastní minulost posloužila k tomu, aby z nás někoho udělala. Jsme vlastní minulost v kostce. Jenže nám to nedá a potřebujeme tou kostkou pořád kutálet. Prohlížet si jí, potěžkávat, zkoušet, kolik padne. Kdo jsi, víš totiž jen ty sám. A to ještě hodně přibližně. Zaručeně to ale chceš někomu dát vědět, ukázat, dát se mu ochutnat. To se ale samo od sebe podaří jen v dost speciálních chvílích. Na to, abys v přítomnosti předvedl kostku ze všech stran, se musí něco opravdu dít, odehrát, sešup, krpál, výbuch, tady a teď. A řekni mi, kdy se dneska něco děje. Většinou jen teče čas, žánry mezi nudou a tragédií vymřely. A tak aby ses mohl někomu představit, musíš se mu říct. Jediné, co máš pod kontrolou, co dokážeš zařídit, je, že se celý odvyprávíš. Rozložíš kostku do čtvercové sítě. A když sedíš už druhou hodinu v šeru na područce křesla, chováš nehybnou hlavu a posloucháš vteřinovku, musíš se vyprávět dokonce sám sobě, protože si sebou najednou nejsi vůbec jistý. Aby ses ubezpečil, že vážně existuješ a někdo jsi, vyprávíš se sám sobě. Kde jsi vyrostl, s kým chodil do školy, na co šetřil, kam cestoval, koho miloval a jak to dopadlo. A nejde to zastavit. I když by sis od toho rád odpočal, tak rád bys na chvíli sklapnul. Jenže dokud vyprávíš minulost, tak jsi. Až se ti totiž konečně podaří pohnout dopředu, až odkopeš deky a peřiny a svlíkneš ty vrstvy navlhlého šatstva, až přestaneš vyprávět minulost a konečně otočíš hlavu k budoucnosti - tak na tlesknutí uděláš krok a vejdeš do ní. Honzo...“

všech 9 citátů najdete u autora