Blahoslavenství - Mystická kniha Lásky Ježíšova otevřeného Srdce přehled

Knihu ještě stále čtu... není to záležitost na krátkou trať. K psaní komentáře mě drobně vyprovokovala diskuze, která se kolem ní vytvořila/vytváří. K jádru věci: čeho si na knize cením, je prostupující teologie Ducha Svatého. Pokud se někdo touží zanořit do přítomnosti třetí Božské osoby a poznat její působení včetně její příznačné skromnosti, zde tak může učinit. Nezapře se zde (např. při propojení jednotlivých blahoslavenství a darů a nerozvinutí jednotlivých darů) inspirace klasikem Louisem Lallemantem a jeho Spiritualitou srdce, stejně tak se dá vytušit i implicitní přítomnost P. Florenského (např. ve zmínce o červáncích Ducha) a mnoha dalších klasiků. Za sebe obdivuji kuráž autorky vyjít na povrch se systematizací blahoslavenství v mnohačetných aplikacích pro duchovní život. :) Kdyby psala o manželství pro všechny, boji proti zneužívání v církvi, bylo by všude slyšet hlasité bravo. Moudrost se ale ospravedlní ve svých skutcích. Kdo se byť jen trochu na cestu umění nad umění (askeze) vydal, najde zde svoje prožité zkušenosti i rady pro to, aby od cesty neodpadl. Odměněn bude domovem v Trojjediném Srdci.
K diskutabilním bodům: eschatologický růženec mě neruší, "tradice růženců" se nadále vyvíjí, to je v pořádku. Neruší mě ani použití barev a vůní - pět smyslů je ve spirituální teologii zavedený pojem určitě už od Origena. Poněkud překvapující je pro mě aplikace blahoslavenství na jednotlivé státy a uvedení nejrůznějších druhů plášťů a dlaní k ním. Ale to, že zatím nevidím, neznamená, že dané jevy neexistují. Koneckonců kniha Blahoslavenství nese podtitul MYSTICKÁ KNIHA Lásky Ježíšova otevřeného Srdce. Možná že za pár desítek let se bude kniha Luisy Karczubové citovat už jako běžná klasika a nikdo se nad danými věcmi podivovat nebude, stejně tak jako je za klasika brán mnou dříve zmiňovaný Lallemant.