Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? přehled

31.03.2025

Předně mě docela naštvalo nakladatelství Argo. Mám poslední dobou pocit, že aspoň u sci-fi a fantasy razí cestu udělat knihu co nejvíc líbivou, vydávají znova to, co už vyšlo, s ještě hezčí obálkou a s obrázky, dělají boxy na knihy, což je pro mě naprosto nesmyslná věc, ale asi se to kupuje. Pokud si ale knížky nechci jen na efekt vystavit na poličce, ale chci dobrý čtenářský zážitek, tak je to horší. To to nikdo v redakci nečetl? To nikdo neviděl, jak blbě plno vět zní (viz i diskuze ke knížce)? Skoro to vypadá, že překlad hodí rovnou korektorovi a je hotovo. A název… tak nádherný název ta knížka má a oni k němu nacpou jméno filmu, aby se to líp prodávalo (což teda asi není věcí jen Arga). A ještě v tom mají takový bordel, že na obálce je obojí, na titulce uvnitř a v záhlaví jen BR a v tiráži pro změnu jen originální název. Příště bych proto radila nešetřit na redakční práci, protože sice díky za trend ilustrací v knížkách, ale čtení je u nich přece jen to hlavní.
A teď kniha. Film neznám, takže se nemusím zdržovat zbytečným srovnáváním. Popravdě, myslela jsem, že to bude lepší, když je to taková kultovní klasika. Ne že by to nebylo dobré, příběh vtáhne, ponurá atmosféra, přečetla jsem to skoro jedním dechem. Jenže po dočtení mi hlavou začaly vířit otázky a pochybnosti k různým věcem, postavám, událostem, motivům… Celé to s tím Mercerem bylo trochu neuchopitelné, androidi se nakonec nechali ulovit až děsivě snadno, plonkové odhalení v TV, Rachael… Mám takový pocit, že měl nad tím vším autor déle přemýšlet a lépe to propracovat. Takhle to na mě působilo jako první nástřel knížky. Škoda, mohlo to být prostě lepší. Ale i tak to bylo dobré.

08.03.2025

Jako mnozí ostatní jsem nejprve viděl relativně dobrý film, následně hrál mnohem lepší hru a nakonec četl kniha, která byla paradoxně vydána jako první. Děj knihy je oproti filmu dost odlišný a postavy se chovají jinak. V knize je pěkně popsaná vzácnost nezdegenerovaných živých tvorů a vliv chybějící empatie na dělání špatných činů. Deckard zde na jednu stranu jasně válí ve své profesi, ale na druhou stranu bojuje sám se sebou vzhledem k nešťastnému životu na zpustošené zemi. Řeší se tu náboženství a nejistota ve vlastním konání, ale hlavně je zde silný motiv, že nelze vždy věci udělat „správně“. Kniha není příliš dlouhá a čte se velmi snadno.