Běguni přehled

"Dělám dobře, že vyprávím příběhy?" ptá se jedna z postav mozaikovitě poskládaného románu. "Příběh má svou vlastní bezmocnost, již nelze nikdy zcela ovládnout. Vyžaduje takové typy, jako jsem já - nejisté samy sebou, nerozhodné, nechající se snadno napálit. Naivní."
Kniha má velmi zajímavou kompozici, chvílemi to vypadá jako snůška několika příběhů poskládaných za sebe a proložených úvahami "hlavní postavy" (je v úvozovkách, protože je otázka, jestli má kniha hlavní postavu). Ale k některým se pak vracíme, jsou tam motivy, které se vrací opakovaně a rozvíjejí....Zkrátka není to čtení "od...do". A to neříkám jako výtku, je to tím plastičtější.
Zvlášť, když téma je tak neuchopitelné jako člověk na cestě. Člověk v časoprostoru, který pohybem se snaží vyhnout strnulosti. Pohyb je život, pohyb dává zeměkouli dynamiku.
Každá z příběhů by mohl být samostatnou povídkou. Každá z postav vždy překročí nějakou hranici, za kterou se nedá vrátit, často jsou to mezní situace a znamenají základní rozhodnutí: zůstat nebo jít? A tady Tokaczuková našla opravdu plejádu možných variant z běžného života, kniha svými příběhy obebíná celou zeměkouli - jsou tam příběhy propojující Tasmánii s Polskem, Iskutsk s Moskvou, New York, Athény, chorvatský ostrov, Vídeň, Varšavu, a mnoho dalších destinací. A v nich lidé, také lidé na letištích, ve vlacích, v autech, lidé cestující, přemisťující se, a to za nejrůznějšími cíly a s nejrůznějšími důvody.
Je to podle mne kniha pěkně odrážející dnešní svět nestálosti. Není podle mne strhující, ale je to přesný pocitový odraz současnosti. Není se čeho chytnout. Hodnoty se proměňují jako tekuté písky. Jediné, co je jisté, je pohyb. A změna.