Babička© přehled
Zapomeňte na Boženu Němcovou, tahle babička rozhodně není šťastná žena. Jedno sídliště, několik maloměstských životů. Cigarety, alkohol, hospody, školky, školy, sexuální zneužití, sebepoškozování, Maria Callas a jedna babička. Sugestivní text, napsaný ve strhujícím, až rapovém rytmu. Vítězná kniha Anasoft litery 2024.... celý text
Originální název: Babička©, 2023
Interpreti: Ivana Gibová
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Babička©. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 20 komentářůSouvisející novinky - Babička© (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2024 -
Anasoft litera
Kniha Babička© v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 12x |
| v Přečtených | 137x |
| ve Čtenářské výzvě | 12x |
| v Doporučených | 8x |
| v Mé knihovně | 35x |
| v Chystám se číst | 123x |
| v Chci si koupit | 17x |
| v dalších seznamech | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Ivana Gibová také napsal(a)
| 2014 | Bordeline |
| 2020 | Eklektik Bastard |
| 2016 | Barbora, boch & katarzia |
| 2025 | Babička© |
| 2013 | Usadenina |

70 %
87 %
53 %

Knížka pro mě byla opravdu nepřívětivé čtení. Drsné, kruté, těžké. Vulgarita tu není náznakem, ale jazykem – slovo „pí*a“ se objevuje snad častěji než čárky ve větách. A není to samoúčelné. Je to prostě svět, ve kterém se nic nepřikrášluje.
Četlo se mi to špatně. Ne proto, že by to bylo špatně napsané, ale proto, že je to nepohodlné, syrové a místy až nesnesitelné. Žádné pohlazení, žádné světlo na konci tunelu. A právě to mě na tom vlastně znejišťuje – jsem zvyklá hledat v knihách aspoň malou naději, nějaký průsak světla. Tady jsem ho nenašla. Jen pocit, že když už je něco špatně, může to být ještě horší.
Zároveň si ale uvědomuju, že i takový život někdy prostě je. Bez katarze, bez vykoupení, bez smysluplného posunu. Možná i to „světlo na konci tunelu“ je jen tlak zvenčí, očekávání, že příběh musí někam vést. Tady nevede. Postavy jen existují v realitě, která je na prd – a jediná změna je, že je to časem ještě víc na prd.
A přesto – nebo právě proto – oceňuju autorčinu odvahu tohle napsat a pustit ven takhle natvrdo. Bez ohledů na čtenáře, bez snahy zalíbit se. Je v tom opravdovost, která bolí.
Nevím, jak to vlastně hodnotit. Příjemné čtení to rozhodně není. Ale jako výpověď o určitém typu reality to funguje až nepříjemně dobře. A možná i to má v literatuře své pevné místo.