Arkán 17 přehled

Lidská existence a mistérium jejího bytí. Svoboda jako nikdy nekončícíc obrodný proces. Mnohovrstevná surrealistická básnická transpozice (báseň – objekt) z období pozdního Bretonova tvůrčího období. Myšlenkově i významově hojně zvrstvená reflexe druhé světové války, na jejímž základě autor hledá nový mýtus, počátek možného nového společenského „řádu“. Žánrově i formalisticky nezařaditelný surrealistický text.

První část díla je datována do období 20. srpna až 20. října roku 1944, do doby Bretonova válečného exilu v kanadské Gaspésii nedaleko Quebecu. V roce 1947 byl pak doplněn text částí zvanou Průhledy(Ajours), obsahující i samostanou část Černé světlo, které slouží jako kontextující doplňky a korekce některých pasáží Arkánu 17. Samotný název odkazuje na jednu z tarotových karet – hry, o níž někteří okultisté tvrdili, že její původ sahá až do starověkého Egypta a její vynález připisovali bohu Thovtovi – stejně jako vynález písma. Hra obsahuje malé a velké arkány. Malá arkána tvoří sledy čtveřice „barev“ (baštony, denáry, meče a poháry), velké arkány (je jich 22, stejně jako písmen hebrejské abecedy) piktograficky vyobrazují archetypální ideje, které jsou navzájem analogicky spjaty. Arkán 17 se nazývá „Hvězdy“ a znázorňuje ženu vylévající živou a mrtvou vodu ze dvou nádob, nad níž září sedmice malých a jedna velká ústřední hvězda. Této kartě odpovídá hebrejské písmeno Phé, znamení hlasu, řeči a všech souvztažností s nimi. S těmi souvisí úvahové pasáže o (ne)možnosti funkce lidské komunikace a snaze o tvorbu nových společenských „mýtů“ a norem na pozadí největšího konfliktu v lidských dějinách. To je zde jeden z hlavních myšlenkových motivů – zhojňován mnohovýznamovým komplexem úvah a myšlenkových koncepcí, ovlivněných mysticismem, staroegyptskou i židovskou mystikou (kabala, kniha Zohar), alchymií a okultismem, stejně tak jako o feminním pricipu (význam karty Arkán 17) a jeho „funkci“ v rámci lidské pospolitosti. V částech Průhledy a Černé světlo je komplex této komplikované surrealistické transpozice autorem kontextualizován, dovysvětlováván v širších souvislostech, s patrným příklonem k tzv. tradičním vědám, ke kterým v té době Breton začal více inklinovat. Východiskem transpozice a úvah je zamyšlení nad možnostmi možného poválečného uspořádání francouzské společnosti, zatížené kolaborací, nepotismem a morální vinou, způsobenou německou okupací. Nad (ne)možností nalézání toho, co by tuto společnost mohlo obrozovat z hlediska následného moralního vývoje. Úvahy o lidské svobodě a jejím postavení v rámci společnosti lidí – o večném a nekončícím boji o její obrodu. Úvahy univerzální a nadčasové, výsostně humanistické. Podané v intencích surrealistické tvorby.