Adina Mandlová: Fámy a skutečnost přehled

(SPOILER) Před devíti lety jsem přečetl autobiografickou knihu Mandlové i publikaci o ní z pera Radka Žitného. Nyní jsem si tedy přečetl už třetí knihu na stejné téma. Osvěžil jsem si řadu údajů o životě a kariéře Adiny Mandlové. Nelíbí se mi, že Tabášek vykresluje povahu českého národa spíše v temných barvách, často jen proto, aby hájil Mandlovou. Ta svým chováním hodně přispěla k tomu, že nebyla oblíbená. Projevovalo se to především u její herecké konkurence, hlavně u hereček, a u některých partnerů, které často jen využila. Z prospěchářství si Mandlová vzala malíře Zdeňka Tůmu, českého letce Josefa Kočvárka alias Joea Knighta i Angličana Geoffreye. Paradoxně nejhezčí vztah měla podle všeho se čtvrtým chotěm Benem Pearsonem, který měl homosexuální orientaci (navzdory tomu měl s Adinou v počátcích vztahu i intimní poměr). V létě 1945 jí opravdu hrozil lynč i s případným ubitím, avšak to nebyla vůle běžných Čechů, nýbrž zdejší spodiny. Takoví jedinci jsou však ve všech národech a společnostech. Neříkám, že Mandlová neměla žádné kladné stránky, ale i na základě jejích pamětí a korespondence lze konstatovat, že byla především vypočítavou osobou, erotomankou a ženou, jež nesnášela prostřednost. Je zajímavé, že měla vztah i s mladým Vladimírem Šmeralem, který je znám především jako představitel inkvizitora Bobliga ve Vávrově slavném filmu Kladivo na čarodějnice. Za okupace Mandlová spala s kde kým, ale s K. H. Frankem se setkala jen jednou a nikdy nebyla jeho milenkou. Musí se jí uznat, že bičováním a vydíráním Němce Öhmkeho zabránila zavření Vinohradského divadla. Na konci války ukrývala nedávného exmilence Šmerala. V roce 1966 mohla hrát v Československu v muzikálu „Hello, Dolly!, ale kvůli zlobě a intrikám některých českých herců, zejména opět hereček, od toho upustila. Pokud by tak neučinila, byla by její pověst dnes určitě lepší. Její rozhodnutí však osobně zcela chápu.