zelenakonadra zelenakonadra přečtené 69

☰ menu

Indigové pohádky

Indigové pohádky 2013, Martina Mia Svobodová (p)
3 z 5

Já jsem byla zpočátku tou knihou ohromně nadšená, hlavně jako výtvarný projekt se mi to líbilo a obrázky mě nezklamaly (i když mi byl sdělen fundovaný postřeh, že profi ilustrátor by uměl lépe propojovat pohyb a vztahy, ale mě to nějak nerušilo). A snad ani ty příběhy, které mi připadají jen moderně zpracovaná starodávná moudra o jedinečnosti a potřebnosti každého tvora a pobízejí k odvaze. Jazykem trochu rozevlátým (míchá starou pohádkovou mluvu a formu s moderními novotvary ) vkládá i rozverný humor, myslím docela povedeně, ale problém mám s interpretací některých filosofických linií. například pohádka o mašince, která měla odvahu vyjet z kolejí i přes zákazy...chápu, že Mia chtěla dětem ukázat, že ne vše, co se zakazuje, je zákazu hodno :) ale na příkladu zodpovědných pracujících mašinek versus kamarádi na krásné louce, mi to připadá nějak nefér. i to zakončení pohádky dost nechápu. jakoby dobrý konec byl ten, že se všechny lokomotivy zaboří na louku, kde tancují s motýly a lidé ať si chodí pěšky, protože jim to vlastně prospěje :) evokuje mi to drogy a feťáckou lehkomyslnost :) ale jinak se mi moc líbí pohádka o malém stromečku, ořešáku, nebo o šišce. je tam nějaké osobní trápení a pak prozření, že cesta ke štěstí vlastně vede jinudy a není mi odepřena. a dává mi to smysl. ale v jiných pohádkách cítím, že Mia dost riskuje, když se snaží do dětské mysli vtisknout malebným příběhem něco, co považuje za moudré a pravdivé. třeba se Šmudlíkem prasátkem mi to přijde jako výchovný konstrukt, trochu demagogický a pohádkově odbytý. celkově jsem tedy dost rozpačitá pohádky vychvalovat. sice jako materiál pro kontroverzní diskuse s dětmi je to výborné :) ale jako pravdivý obraz světa bych to neuctívala. Přesto ale rozhodně přeji autorce chuť své nápady realizovat, směr je skvělý a propracovanost časem přijde.... celý text