Margherita_N přečtené 697

Údolí strachu 1986, Arthur Conan Doyle

Mrtví nejsou tím, kým se zdají být. Proč, to se dozvíme ve druhé části, která čtenáře seznamuje s „Údolím strachu“, kam budoucí skoronebožtík Douglas ještě jako detektiv přijel zúčtovat se zločinnými brakýři neboli svobodnými zednáři. Vetřel se do jejich lóže a stoupal čím dál výš, až se mu povedlo ty nejhorší zločince z nich vlákat do pasti, ve správnou chvíli odhalit svou totožnost a nechat je zatknout. Jenže dostali většinou jen několikaleté tresty vězení, a když z něj vyšli, začal pro Douglase boj o život. Připomínalo mi to procesy s mafií, za časů Sherlocka Holmese ale detektiv, který odhalil jména, nedostal po svém hrdinském činu policejní ochranu a život v utajení. A tak se o něj musel postarat sám, a to i neobvyklými způsoby.... celý text

Hodinky od Ašera 2018, Zuzana Dostálová

Ty jo, připadá mi, že anotace ke knize vůbec nesedí. Z děje to vypadalo, že hlavní postavy spíš než hodinky Hublot (o těch tam byla zmínka jednou a Karel vcelku smířeně prohodil: „Hm, možná jednou.“) trápí celá řada lidských katastrof. Kniha nebyla tak dlouhá, ale všichni známí a příbuzní ústřední dvojice stihli zemřít nebo alespoň vážně onemocnět, včetně zvířat. Dvojice samotná nebyla katastrof ušetřena, poslední čtvrtina knihy vzala v tomhle směru fakt rychlý spád a hodnotím ji jako nejlíp napsanou, první tři čtvrtiny jsou tak na dvě a půl hvězdy.... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

Výborně napsaná kniha, ve které jde ale především o toxické vztahy, ze kterých je vám špatně. Judovo utrpení se mnou moc nedělalo, protože bylo neskutečné, neuvěřitelně vystupňované a on vystupoval od začátku jen jako magnet pro pedofily a násilníky, které spolehlivě přitahoval jakýmkoliv svým běžným činem, i když si jen sedl pod strom. Nelze se tak divit, že poučky o sdílené bolesti jako poloviční bolesti už na jeho zlomenou duši neplatily, a tak o sobě prostě nikdy nemluvil. Nepochopitelné je, že ač tedy lidem v sociálním kontaktu téměř nic nedával, všichni ho v jeho tajemnosti milovali a měnili kvůli němu své životy i životy svých rodin, odkazovali mu majetky, vsázeli svou profesní čest. Po pár dnech po dočtení jsem přesto došla k tomu, že ve mně tahle zvláštní kniha něco zanechala. Na Judově příběhu jsem si víc než dřív uvědomila, jak je důležité nechat minulost minulosti, obzvlášť když teď a tady máte plnou podporu všech kolem sebe. Často si člověk nese staré bolesti dál úplně zbytečně. Jasně že v jeho případě všechno hodit za hlavu nešlo, ale na druhou stranu podpora jeho blízkých byla tak neuvěřitelně obrovská, že kdyby nebyl zaseknutý jako beran a občas aspoň kývnul, lidi kolem něj by se přetrhli, aby pro něj udělali to nejlepší. Občas je fakt dobrý si to uvědomit, a i když vám vaši blízcí nechtějí jen pro váš tajemný obličej rovnou odkazovat dům v New Yorku, ale „jen“ vám vyjadřují svoji lásku třeba slovy, uleví se vám, když za to budete vděční.... celý text

Tajná historie 1996, Donna Tartt

Kniha patří ke specifickému žánru, to mi ale nezabránilo, abych kroutila hlavou nad chováním a pohnutkami hlavních postav. Už to, do jakého univerzitního spolku se rozhodli vstoupit. Vsadit v Americe, kde na vysokou školu musíte sehnat hodně peněz, v dnešní době na studium klasické řečtiny? A kvůli podivínskému profesorovi se na jeho žádost odstřihnout od ostatních studentů a učitelů a studovat výhradně u něj? Když už byl příběh takhle rozehraný, čekala jsem, že se o profesoru Julianovi něco dozvíme. Jenže celou dobu sledujeme jeho vyvolený kroužek studentů, kteří hlavně pijou, kouří a berou drogy. Svoje úsilí o změněný stav mysli se zástěrkou dionýsovských bakchanálií korunují brutálním zločinem, který se následně pokusí ututlat pomocí promyšlené vraždy. Kniha není špatně odvyprávěná, je ale zbytečně dlouhá. To nejspíš souvisí s budováním napětí. A s Dostojevským. Dostojevskij to není, ač je od začátku jasné, že autorka navazuje na Zločin a trest, a kdyby to náhodou nebylo dost jasné, vypravěč to párkrát zdůrazní.... celý text

Příběh v historii 1990, Elsa Morante

Poslouchala jsem italskou audioknihu v podání herečky Iaii Forte. A její přednes byl opravdu "forte", má velmi výrazný hlas, který škodil především malému Useppemu, protože z něj dělal spíš protivné než líbezné dítě, i vzhledem k jeho vadám řeči a nedovyvinutosti v mluvení. S jeho matkou Idou jsem soucítila, tahle samotářská učitelka nikdy nikomu nic zlého neudělala, a přece přišla o manžela, první syn jí utekl za jiným životem a ten druhý, ke kterému přilnula, přestože vznikl ze znásilnění, byl odmalička nešťastník, ačkoli se na svět díval upřímně radostně (a povídal si se zvířátky). Linka s Carlem a jeho různými identitami byla poměrně zamotaná a jeho poslední scéna v knize neúměrně dlouhá, ale působivá. Možná měla vyznít i tak, že to byla poslední těžká rána pro Useppeho (vůbec mi to nejde pod prsty, chtěla bych napsat normálně Giuseppeho, ale okamžitě slyším v hlavě to umíněné dítě, které říká "No, Useppe", protože v šesti letech nechápe, jak se jmenuje). Příběh v historii je napsaný nicméně moc hezky, i když s jistou a mnohokrát vyčítanou melodramatičností. Přílišné množství postav zemře tragickou smrtí, nikdo nenajde klid, v podstatě tam není naděje. Zajímavé je, že se nedozvíme, kdo je vypravěčka.... celý text

Návrat Sherlocka Holmese 1998, Arthur Conan Doyle

Autor vyslyšel čtenáře a vrátil Sherlocka Holmese mezi živé. Slavný detektiv opět vyhledá svého společníka Watsona a navážou tam, kde skončili, jako by žádné dva roky truchlení nebyly. Líbilo se mi to moc, všechny povídky jsem okomentovala samostatně v sekci Část díla.... celý text

Smrt staré posluhovačky 2006, Agatha Christie

Hercule Poirot zachraňuje podnájemníka staré posluhovačky paní McGinthyové před oprátkou, když po její násilné smrti všechny důkazy ukazují právě na mladého Jamese. Podobnou zápletku znám z příběhů Sherlocka Holmese, bavila mě tam jako tady. U Hercula Poirota je ale jako tradičně široký okruh podezřelých - detektiv najde v šuplíku paní McGinthyové schovaný výstřižek z novin pojednávající o starých kriminálních případech. To byla pro mě skutečná zkouška pozornosti, zapamatovat si všechna ta jména a mikropříběhy a sledovat, kterou z žen začne Poirot spojovat se smrtí staré posluhovačky a jak ji hodlá znovu najít, když žije pod jiným jménem a po letech vypadá jinak než na novinové fotce. Opět povedená detektivka, Hercule Poirot je můj velký oblíbenec.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Poslouchala jsem audioknihu v podání Zuzany Slavíkové a bylo to o sto procent lepší, než když si čtu zeměplošské příběhy sama. Vždycky jsem se v nich ztrácela, protože se v nich děje strašně moc bláznivin v rychlém sledu. Pokud máte podobný problém, audio je cesta, navíc Zuzana Slavíková si předčítání užívala tak, že se Čarodějky na cestách staly jednou z nejpovedenějších audioknih, jaké jsem kdy slyšela. Díky tomu, jak střídala hlasy, dokreslila povahy všech tří čarodějek, rázné bábi Zlopočasné, poťouchlé stařenky Oggové a nesmělé Magráty. S tou jsem sympatizovala nejvíc. Ten pocit, že jste někde benjamínek a neumíte se prosadit ve společnosti dvou starých harcovnic, které dávno ztratily lásku ke svému povolání a štvou vás tím, jak jsou rozmrzelé, je mi povědomý. A navíc to jméno - je Magráta, protože její matka neuměla napsat Margareta. Mně moje německá instruktorka jógy říká Magréta, takže soucítím na druhou. Samotné téma dekonstrukce pohádkových příběhů je super nápad, a protože jsou to většinou ty nejznámější, chytala jsem se v odkazech o něco víc než v přechozích zeměplošských příbězích. Popelka, Karkulka, Sněhurka a tak. Doufám, že co nejvíc knih z téhle série existuje v audio podobě, protože jim to oproti běžnému čtení velmi přidává na atraktivitě a konečně začínám chápat, co na nich všichni mají.... celý text

Kamenná opice 2011, Jeffery Deaver

Říkala jsem si celou dobu, jsem tak nedůvtipná, nebo proč mi nedochází, o co tam jde, proč Duch honí po souši uprchlé migranty? Na konci jsem uspokojeně seznala, že tentokrát jsme s Lincolnem Rhymem géniové dva. Malinko se divím, že Rhyme zase nepodstoupil operaci, a moc nechápu, proč Sachsová se zákrokem, který mu může pomoct zase hýbat rukama, tak zuřivě nesouhlasí, když s ním chce mít dítě. Bez těchhle úmyslů bych to chápala, operace je pro Lincolna další riziko. Ale když s ním chce založit rodinu - jak by to dítě zvládali, když ona je chronická artritička, takže její pohyb jde taky pomalu do háje, a její přítel na vozíku může hýbat jedním prstem? Nakonec ale dospěli k poměrně rozumnému odkladu všech plánů, a další díl tak slibuje zase hlavně policejní honičku a detektivní práci a za to jsem nakonec ráda. K osobním životům ať se autor vrátí klidně až za dalších pět dílů, mně by nechyběly. Kniha je opět napsaná úžasně, ocitáme se zase úplně jinde, v prostředí čínských uprchlíků, kteří se snaží vylodit v New Yorku, oškubaní a hlavně pronásledovaní svým převozníkem. Děj se odehrává v malých bytech v čínské čtvrti a pak taky na pláži, ve vodě a pod vodou - mimořádně zajímavá a děsivá kapitola -, kde Sachsová loví důkazy. Velmi doporučuju, jako všechny předchozí díly.... celý text

Bible 2001, neznámý - neuveden

Když jsem ji přečetla skutečně od začátku do konce, literatura a život začaly dávat větší smysl. I když jsem při čtení zjistila, že už to všechno znám, Nový zákon snad slovo od slova, prostě protože čtu a žiju mezi lidmi. Tolik každodenních frází pochází z Bible a my si to ani neuvědomujeme. Spoustu jsem si toho z Bible vyposlechla taky v kostele při předčítání, ale napřeskáčku, takže jsem fakt ráda, že jsem to teď vzala postupně.... celý text

Vzpomínky na Sherlocka Holmese 1998, Arthur Conan Doyle

Sherlock Holmes na vrcholu a na dočasném konci. Všechny příběhy opět vypráví jeho přítel dr. Watson ze svých vzpomínek. Soubor obsahuje povídky Stříbrný lysáček, Žlutá tvář, Makléřův úředník, Gloria Scottová, Musgraveský rituál, Reigateské panstvo, Mrzák, Domácí pacient, Řecký tlumočník, Námořní smlouva, Poslední případ. Všechny jsem samostatně okomentovala u autora v záložce Část díla. Některé jsou klidnější, některé akční, poznáváme Sherlockova bratra a jeho další záliby a zvyky, detektiv tu dělá i nečekané věci, třeba obdivuje květiny :) Na konci se utká s protivníkem sobě rovným, skončí to zdánlivě tragicky, ale jelikož následuje kniha Návrat Sherlocka Holmese, tak hrozné to asi nebude.... celý text

Dobrodružství Sherlocka Holmese 1997, Arthur Conan Doyle

Skvělá sbírka detektivních povídek. Jsou teda krátký, takový jednohubky. Kromě Sherlockova vyšetřování probíhajícího turbulentní rychlostí se dozvídáme o tom, jak poznal doktora Watsona a jak se jejich přátelství vyvíjelo. Sbírka obsahuje povídky Skandál v Čechách, Spolek ryšavců, Případ totožnosti, Záhada Boscombského údolí, Pět pomerančových jadérek, Ohyzdný žebrák, Modrá karbunkule, Strakatý pás, Inženýrův palec, Urozený ženich, Berylová korunka a Dům u měděných buků. Samostatně jsem všechny okomentovala v sekci Část díla.... celý text

Na Větrné hůrce 2003, Emily Brontë

Pochmurné to bylo, ale asi jsem podle všech varování čekala ještě větší trápení. Historie dvou rodů, která se v jejich potomcích proplétá, se mi vlastně četla rychle. Nejdřív jsem si říkala, ty jo, to začíná jako This is us - otec přivede dvěma svým dětem sourozence s tmavší pletí, ale u toho podobnosti samozřejmě skončily. Heathcliffův život se odvíjí jinak, má velmi blízko ke své nevlastní sestře, od které se ale čeká, že si vezme výhodnější partii - a Kateřina to bez okolků udělá, ale předpokládá, že bude mít obojí. Tím víc, že Heathcliff se po uraženém útěku vrací na statek jako sebevědomý a zajištěný mladý muž. Jedno víc než druhé. Stává se z něj despota, který si odvleče sestru Kateřinina manžela a Kateřina vzápětí v záchvatu nemoci porodí dceru a umírá. Malá Katka je úplně jiná než její matka (a celé příbuzenstvo), je mírná, hodná, spravedlivá. Po matce zdědí pouze chůvu Nelly, která celý příběh vypráví. Její cesty se opět zkříží s rodem ze sousedství, kam si Heathcliff vzal po smrti uprchlé manželky svého neduživého syna. A jeho prostřednictvím rozehrává další partii na cestě k ovládnutí rodiny i majetku. No, vracet se ke knížce asi nebudu, ale četlo se to vážně rychleji, než jsem čekala. Není to nijak těžká klasika.... celý text

Kouzelný vrch 1975, Thomas Mann

Tuhle knížku jsem si ambiciózně půjčila v knihovně někdy v 16 letech a pak jsem na ni měsíc koukala na poličce, až jsem usoudila, že na ni nemám čas. Teď konečně jsem si řekla, že 800 stran přemítání nad plynutím času a života asi zvládnu. A asi zvládla, vlastně jsem čekala, že to bude těžší čtení, že to bude víc drhnout. Ale on je Hans vlastně docela veselej chlapík, někdy to bylo vážně vtipný. Třeba když už byl v sanatoriu asi rok a přijel za ním jeho strýček s tím, že ho postrádají ve firmě, a tak vůbec zvědavě se šel podívat, proč že mu tam na tom kopci zůstávají příbuzní a nikdo se nevrací dolů. A Hans, zcela už očarovaný místním nicneděláním, dny krájenými do tří hlavních jídel a tří odpočinků mezi nimi, začal strýce hned ponoukat, aby si v sanatoriu taky poležel. Tak strýc zdráhavě zkusí mezi touhle podivnou společností, působící jako sekta lenochů s částečně vymyšlenými nemocemi, strávit jednu dvě noci, aby viděl. Pořád má ale příliš zdravou mysl a nějak se mu nezdá, že by tam měl zůstat ještě další noc, co by tam dělal? A Hans na něj pomrkává a říká, jen počkej, dneska to ještě nechápeš, ale za chvíli pochopíš, co tady na tom všichni máme, a už nikdy nebudeš chtít dolů do nížin. Do bezčasí na kouzelném vrchu občas vtrhnou takovéhle ozvěny událostí z opravdového světa, občas přijde nějaký příbuzný či zprávy od něj, které se dožadují propuštění nějakého pacienta, jenž by se měl vrátit do života a začít snad nějak fungovat ve společnosti. Když se takhle musí vrátit Joachim, Hansův bratranec, za kterým původně přijel jen na návštěvu, Hansem to značně otřese. Jakýmsi zadostiučiněním je, že Joachim se po několika měsících vrací nahoru v ještě horším stavu. Dvěma spolupacienty, kteří Hanse názorově nejvíce ovlivňují, protože i na politické debaty se po večeři najde čas, jsou humanista a demokrat a na druhé straně radikální jezuita a cynický demagog. Kouzelný vrch jsem si v některých jeho částech poměrně zamilovala, působil na mě možná podobně hypnoticky jako na Hanse, kterému se stal pravým domovem. Uvažuju, že se pokusím do své jarní dovolené dostat zastávku v Davosu a projít si cestu Thomase Manna, která obsahuje několik zastavení k téhle knize a k vidění by mělo být i samotné bývalé sanatorium. Ještě popřemýšlím, jestli mi to za 2,8kilometrovou procházku stojí, ale asi jo.... celý text

Náhradník 2023, Princ Harry (p)

Zachraňte Harryho, to je můj osobní podtitul vlastního životopisu Harryho Walese. Měl odmalička neobvykle a ne jednoduše nastavený život a věřím mu, že ho to poznamenalo. Jak hrubě se k sobě jeho rodiče chovali a jak byl po jejich rozvodu zmatenej ze svojí maminky, která se chovala jako milující rodič, ale pak zase na dlouhé časové úseky mizela. Věřím mu, že bylo těžký skousnout, když mu tatínek oznámil, že si chce vzít svoji dlouholetou milenku, ač ho Harry s bratrem prosili, aby to nedělal. Nakonec se ale oba nadechli, vydechli a dali mu požehnání a to je obdivuhodný. Věřím, že to měl Harry nesmírně těžký s výběrem povolání, protože když si našel to svoje, armádu, kterou miloval, byl tam kvůli svému jménu na obtíž, komplikoval všechny válečné operace, protože nepřítel na něj vždycky přišel, a tak ho po dvou misích prostě už nechtěli. To je mi líto. Ale když se na knihu podívám trochu s odstupem, četla jsem dlouhatánský životopis profesionálního vojáka, který zabil na misích několik lidí a tohle povolání bylo jako droga, hrozně chtěl do další mise. Je to taky životopis hejska, který bral kokain a do očí tvrdil lidem z paláce, kteří na to přišli, že to není pravda. Tím podkopává věrohodnost všech následujících historek. Dodám jen, že opakovaně píše o tom, že pravidelně kouří trávu, a přiznal se k braní houbiček, po kterých si jednou myslel, že na něj útočí záchod nebo co. Jak se pak prosím pak mám dívat na historky ze závěrečné části knihy, která je jen opěvováním Meghan, která má být jakýmsi vtělením Harryho zemřelé matky? Začněme u příhody, kdy prvorodička Meghan statečně snáší bolesti vyvolávaného porodu, na noční stolek si hned po příchodu do porodnice vybalí samozřejmě fotku Harryho maminky (když se před třemi lety H + M seznámili, netušila, kdo Diana je, ač to věděl na světě každý a Meghan navíc žila v Kanadě, tedy v Commonwealthu, z Harryho vyprávění to ale vypadalo, že ani nevěděla, kdo je britská královna, z čehož měl Harry nesmírnou radost - nechám na každém, kde přesně si Harry protiřečí, možností je nepočítaně). Ale k porodu - Meghan dostane ty šílené vyvolávací bolesti, pročež má vedle sebe rajský plyn, jenže ouha, už ho nemá, protože Harry zavětřil drogu a vdechnul ho okamžitě celej sám. Meghan v bolestech spolu se zdravotní sestrou se tomu jen vesele zasmály (hahahaha). Dál Harry tvrdí, že po neslavném útěku do Los Angeles se nastěhovali do kamarádova domu, kde se jejich roční syn neustále zastavoval u jakéhosi obrazu na stěně. Když se na něj jednou pořádně podívali, zjistili, že je na něm napsáno, že zobrazuje Dianu, bohyni lovu. Podle něj další důkaz toho, že je matka pořád s ním, že není někde v záhrobí, ale po jeho boku. Když přišly za pár měsíců Vánoce, tenhle malý synek rozbil ozdobu na stromek s královnou Alžbětou, kterou koupila Meghan (hahahaha) a pokusil se ji ještě polít vodou. Načež Harry zašel za jakousi vědmou (netuším proč) a ta mu tvrdila, že jeho mrtvá matka je právě v místnosti s nimi a říká, že schvaluje všechny jeho činy, že by se zachovala stejně a že ta příhoda s rozbitou ozdobou, kterou se Archie pokusil zalít, ji hrozně pobavila a musela se smát. Takže podle Harryho je mu duch jeho matky v patách a sleduje jeho každodenní počínání, potvrzeno americkou vědmou. Jakkoli téměř dvě třetiny knihy, kde Harry psal o svém dětství a pak službě v armádě a prvních holkách a proměnách vztahu s bratrem, působily jako poměrně zajímavý životopis zevnitř královské rodiny (který určitě nenapsal Harry, protože se opakovaně označuje jako ten se špatnými školními výsledky, který rozhodně nečte ani nepíše), poslední část jde kvalitativně rychle z kopce a celý příběh dost podráží.... celý text

Skandál v Čechách / A scandal in Bohemia 2007, Arthur Conan Doyle

Povídka s fiktivním českým králem, který se vydá za Sherlockem Holmesem v převleku, aby ho detektiv nepoznal, což je velmi naivní nápad. Král je zasnoubený se skandinávskou princeznou, obává se ale, že by ho mohla kompromitovat fotografie se zpěvačkou Irene Adlerovou, s níž měl románek. Blbé je, že neví, kde tu fotku Irene má schovanou. Poslal na ni už všelijaké nástrahy včetně zlodějů zavazadel, ale nic. Holmes se tedy taky nastrojí do převleku a vydá se za Irene. A omylem se ocitne na její svatbě s právníkem. S Watsonem se tomu zasmějí a jdou se vloupat Irene do bytu. S těma dvěma je vůbec sranda - Holmes se rozhodne najmout na pomoc bandu tuláků a Watson hodí zpěvačce do bytu dýmovnici. Irene se vrhne zachránit to, co je jí nejdražší - fotku s českým králem. Holmes si myslí, že má vyhráno jako vždycky, jenže důvtipná Irene Sherlocka ještě převeze, což ho hluboce ohromí.... celý text

Jako v nebi, jenže jinak 2019, Aleš Palán

Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Tohle bylo otravný. Ukňourané načtení audioknihy k příběhu velmi sedlo, což je pochvala pro Terezu Dočkalovou, ne pro tuhle knihu. Teenageři neví, co chtějí, respektive ví, že chtějí být spolu, ale pořád hledají nějaký výmluvy, proč to nejde, a tak se to s nimi táhne roky. Neustále se následujou, kamkoliv se pohnou nebo kamkoliv se přestěhujou, aby tam na sebe naráželi a zase kňourali, že jim blízkost toho druhého narušuje vztah a život. Pak teda opustí svoje partnery, dají se dohromady a kňourají, jak jsou společné chvíle perfektní, ale víš, zase to nejde a nemůžeme být spolu doopravdy. Nevím proč. Zajímavé pro mě na příběhu bylo, že se odehrává v Irsku, z téhle země jsem nikdy nic nečetla.... celý text

To je on!: O té, co si říkala Toyen 2021, Milena Štráfeldová

Toyen mám moc ráda, před pár lety jsem byla v Praze na její výstavě a byla jsem nadšená. Její osobnost ke mně v něčem velmi promlouvá, jak byla uzavřená a přitom nebojácná, jak si šla po své cestě, přestože se narodila do rodiny s ráznou matkou, kde se předpokládalo, že se po škole vdá a zdědí barák a hotovo. Místo toho se velmi mladá Marie začala scházet v kavárně s uměleckou skupinou a zakrátko už seděla ve vlaku do Paříže. Prostě si neuměla představit, že by se nutila do něčeho jiného, tak jela jen tak na blind se stejně nepřipraveným kamarádem a vidinou Montmartru v hlavě. Samozřejmě se začala stýkat s malíři a umělci, proto tam taky přijela. A tak to samozřejmě vyšlo. Působivá, silná žena, které byl dopřán dlouhý a plodný život.... celý text

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 2022, Matthew Perry

To se nedá komentovat. Často jsem si říkala, jestli to může být všechno pravda, protože tohle by snad přežil tak dlouho jen Superman. Od těch čtrnácti nebo v kolika se Matthew poprvý opil, se systematicky zabíjel, i když tvrdil, že se o to nesnažil, že neměl sebevražedný myšlenky, že to je jeho mozek, kterej ho nesnáší, a on mu jen nedokáže odporovat. Šestnáct operací, několik kómat, pětiminutová zástava srdce, ze který ho prý tak dlouho dostávali proto, aby v jejich nemocnici neumřel ten herec z Přátel. Všechny drogy, který sehnal, kromě heroinu, protože to slovo mu nahánělo strach. Když už nevěděl, jak shánět dávku 55 prášků denně, chodil na prohlídky domů ke koupi a vykrádal tam majitelům lékárničky. Scénu z Přátel, kdy si bere Monicu, prý točil na propustce z léčebny, venku čekal řidič a po dotočení ho zase odvezl zpátky. A při tom všem zvládl Přátele točit deset let, do toho dělat i filmy a přežil i všechen ten humbuk kolem celebrity jeho velikosti? Nechápu, fakt ne.... celý text