Tyet
přečtené 1413
A co kdyby to bylo jinak?
2016,
Laura Barnett
Už je to spousta let, kdy jsem naposledy četla nějaký klasický společenský román. Zamlada jsem milovala Kazana, Amise, Saroyana, Mailera, Myrera, ale dnes už bych po nich nesáhla. Od románu Laury Barnett jsem nečekala vlastně nic, snad jen ukrácení chvíle při snídani nebo obědě, protože jsem zvyklá u jídla číst. A jak to tak bývá, když nemáte očekávání, často se dočkáte pěkného překvapení. Téma alternativních životů, jak by se vyvíjely, pokud bychom se v některém okamžiku rozhodli jinak, je docela obehrané, ale v téhle podobě jsem se s ním ještě nesetkala. Jde o tři alternativy příběhu lásky dívky a mladého muže, tři vyústění, tři různé osudy. Nakonec to byla příjemná, zručně a inteligentně napsaná, i když nenáročná, milá kniha, tedy lépe řečeno ženský román, muže asi zajímat moc nebude. Mimochodem, autorem obálky, sazby a designu knihy je můj muž, proto ji vůbec máme doma :)... celý text
Mipam - lama s paterou moudrostí
1990,
Alexandra David-Néel
Hezký, klidný a romantický příběh z exotického Tibetu od cestovatelky, badatelky, buddhistky a vysvěcené mnišky Alexandry David-Néelové, který sepsala spolu se svým adoptivním synem, rodilým Tibeťanem Lámou Yongdänem. Milostný příběh a partnerská láska zde nedokáže přemoci lásku k moudrosti a pravdě a vše nakonec dopadne tak, jak to má být. V knize se objevuje mnoho velkých pravd, které nám nejsou neznámé, zasazené do krásné krajiny Tibetu a kultury jeho obyvatel. Je to milá, nenáročná knížka a myšlenky v ní obsažené jsou pochopitelné a lehce stravitelné pro všechny čtenáře od 12 let do stáří. Podstata je zachycena v tomto citátu: “ Musíme získat moudrost, která rozptyluje klam o trvanlivé realitě forem a osobnosti, má-li mít nějaký účinek soucit, dar a všechny skutky, které konáme pro štěstí bližních. Vláda všeobecného přátelství mezi všemi bytostmi může přijít jen tenkrát, získáme-li onu moudrost, která ruší klamné hranice ´já´, ukazujíc nám ´ostatní´, kteří žijí v nás, a ´nás´, kteří žijeme v ostatních.... celý text
Druhý spánek
2020,
Robert Harris
Zajímavý námět, první zmínka o plastové platební kartě v poličce vesnického kněze mě překvapila, ale příběh se nevyvíjel nijak slibně a nakonec zemřel na úbytě, podobně jako většina hlavních postav. Od autora jsem četla Konkláve, a to bylo výborné, tohle stojí za houby.... celý text
Puklina
2008,
Doris Lessing
odpad!
Doris Lessing, držitelka několika literárních cen včetně Nobelovy, je autorkou románu PUKLINA, jenž se pokouší předestřít alternativní historii lidstva a člověka jako druhu. První třetina se mi jevila nanejvýš zajímavě, protože zde byl představen archetyp ženy zcela jinak, než jsme uvykli. Ženské vlastnosti, jak si je představujeme, jsou něha, mírnost, péče a podobně. Zde jsou ale vyzdviženy atributy ženy jako je pasivita až lenost, nepružnost, stagnace, lpění na statu quo, agresivita často pouze naznačená a delegovaná, zato však neméně smrtící než ta mužská. Jak ale děj postupoval dále, způsob psaní mi lezl čím dál tím více na nervy, a nezdráhám se ho nazvat pitomým. Dočetla jsem to jen se sebezapřením, protože jsem čekala, že se snad závěr “pochlapí a dočkám se nějakého vyústění. Za mě opravdu veliká bída. Nebráním se ale tomu přiznat si, že pitomá jsem já a jen jsem nepochopila a nedokázala ocenit geniální dílo: to je naprosto legitimní možnost :)... celý text
Eseje o lidských duších a společnosti I.
2010,
Stanislav Komárek
První ze dvou knih stejného názvu Stanislava Komárka. Eseje v tomto díle vznikaly v letech 1989 – 1993 a neztratily ani ždibec ze své vtipné přesnosti. Musím ale zmínit, že se podle mých čtenářských zkušeností stává léty pan profesor autorem ještě vtipnějším a zároveň shovívavějším. Tyhle třicetileté eseje jsou dnes (a patrně vždy byly) stále aktuální, až se tomu člověk leckdy podivuje. Několik citátů, které mě silně zaujaly: “Zatímco pastevec z horské vísky si ve své prostotě představuje dění v nejvyšších společenských etážích analogicky k událostem v místní krčmě, ví jeho vzdělanější spoluobčan, že politika je složité umění vyžadující koordinovaně pracující týmy expert etc. Jedinci s vysokou politikou do styku skutečně přišlí prohlašují jednomyslně, že bačovský pohled má k reálu blíže. --- Karel Čapek před více než šedesáti lety zcela správně napsal, že fráze není ani tak ustáleným rčením, jako spíše ustáleným lhaním. Dobře ustáté, stratifikované společnosti, ať už je jejich povaha totalitní nebo otevřená, vždy přímo volají po pseudokomunikaci právě v ustálených frázích. Diskurs, v dobách společenských zvratů a míchání snad místy smysluplný a upřímný, se stává stale více šablonovitým a ritualizovaným, ne nepodobným třeba sportovnímu šermu. Velmi rychle se konstituují nová tabuizovaná témata, nenapadnutelné hodnoty (často dost odlišné od těch tradičních). V západním politickém žargonu se někdy pro ně užívá velmi přiléhavého termínu ´posvátné krávy´. Fráze se objevuje dříve či později ve jménu té či oné skupinové rezóny a její etablování souvisí s politickou stabilizací stejně pevně jako červánky se západem či východem slunce. Obludnost totalitní frazeologie spočívá mimo jiné v tom, že zde není připuštěna pravda (či později též fáze) konkurenční a původní systém frází přebují časem přes veškerou stesitelnou mez, stávaje se nadutým a indolentním. Jedná či jednalo se spíše než o formu přesvědčování o formu účinného ponižování: ´Podívej, jakou nehoráznost musíš mlčky vyslechnout!´ --- V každé kultuře dochází k novému rozvrhování ohrožujících momentů už pojmovým aparátem. Je nespornou pravdou, že věda je svým způsobem velmi osvobozující – nesmírnou redukcí nejrozmanitějších sil, jejichž pravou povahu tak jako tak těžko nahlédnout, na několik málo základních a zásadní zredukování, či spíše popření intencionality ve světě působí už mnoha generacím pocit jistoty, chráněnosti a snadné orientace. Podobným způsobem osvobozovalo křesťanství od předkřesťanských bohů jejich redukcí na subalterní diblíky. Vždy se však jedná o nahrazení jednoho ideového poddanství jiným a strach z křesťanského pekla či ze scientistních přízraků typu ozonové díry či karcinogenů bohatě vynahradí vysmeknutí se Triglavovi či duchům předků. Ohrožující mocnosti jsou vždy znovu vyvolávány z říše myšlenek do života a v zásadě zaváděny na svět. --- Nekalkulovatelná a nenahlédnutelná komponenta lidského chování, rozhodování a vztahování se jako plž do ulity zatáhne vždy o patro dál, než kam se svým poznávacím aparátem pronikneme. --- Přirozená a nesofistikovaná bytí, zbavená či dobrovolně rezignovavší na odpovědnost za sebe sama, se stávají substrátem, z něhož vyrůstá a je modelována společenská moc a sláva. Jako nosnice v drůbežárnách, kanónenfutr na bojišti či konzumenti postindustriálních rájů žijí či bez valného odporu dokonávají své životy za pasteveckého dozoru elit. Plamínky původního bytí nesměle probleskují azbestovým myšlenkovým konstruktem. Uražení a ponížení, ohlupovaní i opečovávaní a zahrnovaní lichotkami se příliš nestarají o to, co příští den přinese. Nezanechají stopu, stejně jako ji nezanechají jejich radosti a bolesti. --- Zavedené systémy a prostředí skýtají bezpečí a ochranu před čímkoliv, i před tím, že nás napadne nějaká myšlenka. --- V lidské duši je velmi pevně zabudována touha po loajalitě k nějaké skupině (biologicky dobře pochopitelná) a v případě ostře vyhraněných front ve společnosti je velice obtížné a psychicky vyčerpávající držet se mezi nimi. Všechny vybrané spásonosné nauky jsou konstruovány tak, že jejich přívrženec je doslova vytažen ze svého rodinného či přátelského okruhu a nalezne novou rodinu mezi příslušníky svého věrovyznání.... celý text
Mystikové a mágové Tibetu
1998,
Alexandra David-Néel
Slavná kniha, jejíž autorkou je Alexandra David – Neelová, belgicko-francouzská cestovatelka, spisovatelka, mystička, buddhistka a badatelka, dává čtenářům nahlédnout do tajemství a poměrů Střechy světa počátku dvacátého století. Po studiu filozofie v Paříži ji oslovil buddhismus, a tento zájem ji dovedl doslova až na kraj světa. V Tibetu prožila mnoho let a byla vysvěcena na lamu. Stala se naldžorpou, jak se zde nazývají mystikové s nadpřirozenou mocí. Což je zcela unikátní – byla cizinkou a k tomu ženou. V knize s velkou otevřeností a zároveň zdravým skepticismem popisuje tajemství, kterých byla sama svědkem nebo o nich byla zpravena důvěryhodnými současníky. „Jak je z této knihy patrné, lamaistické teorie v jakýchkoliv jevech jsou ve skutečnosti všechny totožné. Všechny jsou založené na síle ducha a je zcela logické u lidí, kteří většinou pokládají vesmír, jak jej vidíme, za subjektivní vidinu. --- Bohové, démoni, celý vesmír je přelud, existuje v duchu, vynořuje se z ducha a v něm se rozplývá.“ Pokud vás zajímá Tibet, poustevníci, cvičení ducha nebo takzvané nadpřirozené jevy a populárně napsané pohádky o těchto věcech se vám příčí, tahle kniha je pro vás. Našla jsem zde mnoho paralel se sibiřským, jihoamerickým nebo africkým šamanismem.... celý text
1984: grafický román
2021,
George Orwell (p)
Nesmrtelnou klasiku Goerge Orwella jsem četla před mnoha lety ještě coby teenager v roce 1984, vyšla tehdy v nakladatelství Index. Nejsem znalec komiksů, máme jich jen pár, ale mám raději, když je komiks prvotním dílem, originálem. Se zpracováním nepůvodního námětu (byť jakkoliv zručným a povedeným, jako je toto od Matyáše Namaie) mám podobný problém jako s filmovými adaptacemi. Kreslíř, či režisér, mi svým způsobem „ukradne“ mou imaginaci. To já sama si chci vysnít prostředí, podobu hlavních hrdinů, jejich grimasy, všechno to, čím příběh v mé mysli ožívá. Ale dobře rozumím tomu, že pro mnoho fanoušků komiksů je právě ta výtvarná stránka významným obohacením, stejně jako je jím obrazové vyjádření u filmů. Každý jsme zkrátka jinak založený. Tenhle komiks je dobře udělaný, pokud mohu soudit a příliš se od mých vlastních představ neodchyluje. A stejně jako po přečtení původního díla ve mně zůstává jako hlavní emoce hnus. Kdo nečetl knihu, nechť si přečte alespoň komiks, patří to k základům a přečtený ho máte za jedno odpoledne. V jedné věci se Orwell mýlí, vládnoucí moc není nezničitelná ani netrvá věčně.... celý text
Věci, které září
2023,
Václav Cílek
Nová kniha Václava Cílka je zvláštním slepencem. Zdá se, že autor toho chce a potřebuje tolik říct, že se rozhodl sdělit to v jedné knize, ať to je odbyto. V zásadě jde o knihu o umění a umělcích. O světle, které skrze ně a jejich dílo ozařuje svět. Četla jsem mnoho Cílkových knih a všechny mám ráda. Zde jsem ale občas měla prchavý pocit jakési autorovy neskromnosti, zdráhám se z úcty k němu napsat nadutosti. Napolo tajuplná osobní vyznání, kterým rozumí pouze zasvěcený a znalý věci, tento pocit umocňovaly. Něco tam bylo zkrátka nadbytečné. Ale co, autor to tak chtěl, tak berme nebo nechme být. První část knihy je velmi zajímavá, alespoň pro mne. Pojednává o skalním umění tak, jak jsem o něm dosud nečetla. Odtud se volně přelévá k současnému českému umění v čele Petra Nikla, Františka Skály, Ondřeje Smeykala a dalších. Pak se dlouze věnuje sochaři a grafikovi Františku Bílkovi, jeho dílu, inspiraci a osobnosti. Následuje Alfons Mucha a jeho Slovanská epopej, o které je v samém závěru zajímavá samostatná kapitola o tom, jak se připravovala publikace s reprodukcemi. Část o světové a zejména české politice na přelomu 19. a 20. století je opět velmi zajímavá. Kdo stál u založení nezávislého Československa? Byl to nejen sám Masaryk (který koncipoval rovněž Deklaraci nezávislosti), ale i tvůrce obřích soch v Mount Rushmore a vrcholný představitel Ku Klux Klanu v Americe Gutzon Borglum. Všechna ta jména a překvapivé události, které vedly k nepravděpodobnému vzniku Československa tu vypisovat nebudu, jsou sice zajímavé a pro mne v mnohém objevné, ale mě zajímala především ta první část knihy, ze které přidám několik citátů: „...co je to za svět, ze kterého vyrůstá skalní umění a proč se zjevuje právě teď?Co se děje s naším světem, že se aktivuje nějaký druhý plán? Myslím, že si toto spojení nevymýšlím. Jednak mocně roste proud archeologické literatury zabývající se skalním uměním, jednak jsem od více autorů viděl podobné obrazy. --- když vykročíte cestou nějakého zasvěcení, jako byste aktivovali jakýsi vnitřní program, který vás vede od jednoho předvídatelného kroku k druhému a předem je rozhodnuto, jakou cestou se dáte. Zasvěcení vtisklo už na počátku vašemu životu určitý tvar a vy jej naplňujete. Na druhou stranu je většina šamanů k tomuto kroku povolána a nemá moc na výběr. Zasvěcení je bytost, která se o vás stará, ale vy ji musíte krmit. Pokud ji nechcete přijmout, bytost začne být neklidná, vy nešťastní a možná zahynete. V kmenových společnostech je vaše ´osobní´ šamanství záležitostí celé společnosti, protože medicinmanem jste se stal ne kvůli sobě, ale pro ostatní. Hasičem se taky nestanete, abyste si doma mohl uhasit požár, kdyby k němu náhodou došlo. Naštěstí uprostřed všech těch mysterií funguje již zmíněná ochranitelská moc až sarkastického humoru a ryčné hudby. Všimli jste si, že třeba česká dechovka nefiguruje v žádném katastrofickém filmu či noirovém thrilleru? Některé věci se totiž navzájem zahání. Jsem přesvědčen, že nejlepší obrana proti zombie není mačeta SOG, ale naplno puštěný dechovkový šlágr. Podobně i tradiční jazz zabraňuje mysli sklouzávat do bezvýchodného podsvětí. --- Určitě neplatí představa, že umění by se vyvíjelo od nějakých primitivních forem k dokonalejším. Umění, a to od samého začátku, buďto je, anebo není. Monumentální jeskynní umění je ´hotové´ stejně jako hudba J. S. Bacha. Umění připomíná řeku plynoucí stranou našich životů, kterou všichni známe, ale ne každý do ní umí vstoupit. Indiáni mají často pocit, že bílý muž si odkudsi z vesmíru vytáhne boha, umístí jej na nebesa a Zemi se všemi jejími tvory a proměnami považuje za neživou. Zbylé užitečné části této ne-živé planety se pak snaží využít nebo prodat. --- Něco podobného známe i z evropského folklóru či původních pověstí o Krakonošovi, což není eticky uvažující myslivec, ale nebezpečný démon. () Domorodci nemají onu křesťanskou či obecně egyptskou a blízkovýchodní tendenci vydestilovat boha z okolní krajiny a pak ho zavřít do ´krabice´ nějakého chrámu. --- Podstatná je však ještě středověká zásada, že ´božské je možné poznávat jenom božským´. V člověku tedy musí být nějaká základní jiskra, díky které pozná oheň. Pokud schází, pak vyšší sféry zůstávají neviditelné.“... celý text
Incident v Twenty-Mile
2009,
Trevanian (p)
Slušně napsaný zábavný western, ocenila jsem především to, že je zpracován (pokud lze autorovi věřit) na základě dobových pramenů.
Mládí
2015,
Paolo Sorrentino
Mládí od Paola Sorrentina je snad jediný případ, kdy jsem viděla film dříve než četla knihu. Film je více než uspokojivý a kniha jakbysmet. Příběh je to spíše o stáří než o mládí a tak mě napadá, zda si ho vůbec mohou mladí lidé plně vychutnat. Takových drobností, jemných skrytých vtipů a narážek, které se týkají právě stárnutí, tam je spousta a mladý člověk je třeba ani nezaregistruje. Jde o několik dní v alpském luxusním hotelu, kde se setkávají slavný hudební skladatel, režisér, nejmenovaný jihoamerický vysloužilý fotbalista (my ho jmenovat můžeme, je to Maradona), herečka za zenitem a několik mladých lidí k tomu. Lidské soužení a marnost života jsou tu podané s laskavým humorem a dojetí je dojemné přesně tak akorát, aby nevznikl sladkobolný kýč. Sorrentino zkrátka umí.... celý text
Tanec za mrtvé
2009,
Thomas Perry
Brilantní, dokonalé. Takhle má vypadat dobrá detektivka. Chytrá, napínavá a s přesahem. Perryho knihy jsou skvělé a je to zásluha i dobrého překladu paní Müllerové.... celý text
Nedrážděte spící psy
1999,
Thomas Perry
Tak mizerný překlad se jen tak nevidí. Je to tak zlé, že to kazí celý dojem ze skvělé knihy. "Stáli tam dva poldi. Nebo to nebyli poldi?"
Gala & Dalí: Nerozluční
2023,
Sylvia Frank
Nudný příběh o jistě ne nudném malíři a ženě, která žila cizí životy umělců. Jakmile jeden ztratil šťávu, přisála se na jiného. Sotva jsem to dočetla.
Stehlík
2015,
Donna Tartt
Kniha od Donny Tarttové je hodně tlustá, což je pro mě vždycky radost. Příběh je to dlouhý, dojemný a přesvědčivý. Autorčinou silnou stránkou jsou popisy. Popisy charakterů, tváří, oblečení, gest, popisy krajiny, ulic, obchodů, pokojů a hotelů. Popisy pohnutek a hnutí mysli. Popisy jsou potravou pro naši imaginaci, a imaginace je zase potravou pro naši duši. Já si to užila.... celý text