Tsuki
přečtené 158
Dva proti Říši
2007,
Jiří Šulc
Slyšeno jako rozhlasová audiokniha v podání Aleše Procházky - i díky jeho projevu opravdu zůstává jistý zážitek. Ale spíš takový smutný a neurčitý. Je tak zvláštní se dívat na tváře na fotografiích a spojovat je s (domnělými, ale jistě pravděpodobnými) pocity, rozhodnutími, konci... Nikdy bych nechtěla být na jejich místě. Ani vůbec zažít takové hrůzy a tragédie válek. Osobně nemám v hlavě jasno, jak celou operaci Anthropoid vnímat, ale jako vždy když narazím na téma 2. světová válka, především se ve mně ozýva neschopnost pochopit, jak se tyto věci můžou dít - jak to, že tolik lidí následuje někoho, kdo šíří bludy a nesmysly. Čistě toto téma je až bolestně aktuální, a asi ještě dlouhé věky bude, dokud se lidi dost nepoučí. Knížka asi není úplně přelomová, rozhodně tu nejde o rozvinutí charakterů a děj je předem daný, jinak by to ani nešlo. Ale v tomto případě ve mně zanechala dojem, smutek, lítost, nechápavost, možná i obdiv. A o ty probuzené pocity jde, proto plný počet. + Na závěr: Díky své práci se mi občas dostane do rukou nějaká zajímavá věc. Na vyhlášku, která je použita pro obálku této knihy, originál, kde je velmi tučně podtrženo že lidé napomáhající a ukrývající atentátníky budou zastřeleni s celou svou rodinou... asi jsem útlocitná, ale nikdy nezapomenu.... celý text
Co si hračky vyprávěly
2003,
Mária Ďuríčková (p)
Moc krásná kniha pro menší děti. Zaujala hlavně ilustracemi od Zmatlíkové, ale i příběhy jsou takové správně něžné, s přiměřenou délkou.
Žena, která spolkla zubní kartáček a jiné bizarní případy z lékařské praxe
2004,
Rob Myers
Co si budeme povídat, zrovna hodnotné čtení to není. Popravdě, je to místy nechutné (popisy operací, červů, larev, atd...), chvílemi zase člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale na druhou stranu, autor sám v úvodu píše, že se jedná o výběr vskutku toho nejkurióznějšího, co se tak v tomto oboru událo. Je to zajímavé, ale spíš jenom jako jednohubky pro zkrácení dlouhé chvíle.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Jak zmiňuje v komentáři Sandalkar, tuto knihu bych dala na nějaký seznam četby k maturitě. Pro mě je vždycky válečné téma a holocaust náročné čtivo, ani toto nebylo žádnou výjimkou. O to horší to bylo, že jsem knihu brala do ruky bez nejmenšího tušení, co mě na stránkách čeká - podle názvu i doporučení jsem si představovala něco úplně jiného, teprve když se děj začal vracet do předválečných let jsem získala neblahé tušení. Ale bylo pozdě, nejsem ten typ, co odloží rozečtenou knihu, a tak jsem jen s odvíjejícím dějem doufala, že nedojde na nejhorší. Budu teď potřeboval nějaké oddechové čtení, ale jsem opravdu ráda, že jsem Hanu přečetla. Paní Mornštajnová mi, mimochodem, vrátila víru v současnou českou literární tvorbu.... celý text
