Thomas1222
přečtené 90
Síla mýtu
2016,
Joseph Campbell
Moje první kniha Josepha Campbella. Zajímavé naťuknutí jeho nazírání na svět skrze prizmata mýtů. Jsem zvědavý na Tisíc tváří hrdiny.
Marťanská kronika
2017,
Ray Bradbury (p)
Obsah povídek nebo spíše motivace pro jejich sepsání je dnes opět aktuální. Kniha ukazuje, že od roku 1950 se mentalita lidstva příliš moc nezměnila. Brabdury v povídce "Výlet na milion let" píše: "Život na Zemi se nikdy neustálil na něčem opravdu dobrém. Věda nás příliš rychle předběhla, lidé se ztratily v pralese techniky, jako malé děti se předháněli ve výrobě hezkých věcí, důmyslných přístrojů, helikoptér, raket a kladli přitom důraz na nesprávné položky, důraz na stroje místo na to, jak s těmi stroji zacházet. Války byly čím dál větší a větší a nakonec Zemi zabily." V děsivé povídce "Přijdou vlahé deště" je pak: "Jenže bohové odešli a rituál jejich náboženství nesmyslně a bezúčelně běžel dál." Kniha je zdviženým prstem. Po dočtení knihy jsem si představoval, co by dnes Ray Bradbury asi mohl říct, napsat apod. a pak se mi ulevilo, protože autor nás opustil roku 2012 a nemusel tak sledovat, jak se opět plíživě válka vlévá do srdcí a myslí lidí. Děsivé na těchto povídkách není to, na co by člověk mohl narazit mimo sebe při putování časoprostorem, nejděsivější pro člověka je sám člověk a to dalece před tím, než vůbec vesmírem cestovat začne.... celý text
Stín z času
2013,
Howard Phillips Lovecraft
S boxem jsem začal někdy na konci července. Teď jsem dočetl 5. a poslední knihu. Neuvěřitelné příběhy, kterým vdechla život neuvěřitelná fantazie. Každou z knih mám založenou na začátku svých nejoblíbenějších povídek. Určitě se ke knihám ještě někdy vrátím. Prozatím však mohu vzpomínat na to, jak jsem začal v parných dnech prosvíceného července s hrobkou a končil ve večerních hodinách měsíce září v časech stínů, protože večer započal ukusovat z denního světla, a tak jsem nakonec četbu posunul na pozdější část dne a přivykl si ji vychutnávat o nocích. Lituji, že se autor nedožil vyššího věku, můžeme jen domýšlet, do jakých dalekých světů by nás byl ještě vypravil. Snad jej po své smrti za titánského doprovodu koček uvítal na palubě kapitán Bílé lodi, která jej bezpečně dopravila do bezčasé říše netrpících a neumírajících, do skvostné říše Sona-Nyl.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Tohle je velké varování pro společnost. Příběh, z kterého se čtenáři může zatočit hlava a udělat špatně.
Pampeliškové víno
2020,
Ray Bradbury (p)
Moje první Bradburyho kniha, kterou jsem četl. Musím říci, že tohle pro mě byl literární koncert. Bradburyho básnivý jazyk je velmi opojný a musím říci, že tohle je jeden z těch duševních pokrmů, které jsem si opravdu vychutnal. K faktu, proč dávám vysoké hodnocení, přispívá i to, že s poslední stránkou v zamračeném srpnovém odpoledni začalo drobně pršet a mě to donutilo se pořádně obléci. Člověk by řekl, že tak ukončil ne jedno léto, ale hned dvě. Další, co musím pochválit je překlad Tomáše Hráchy. Po večerech pročítám spisy H. P. Lovecrafta a pokud má pozornost nebyla až příliš opojená hutnou poezií a fantazií, nevšiml jsem si u Pampeliškového vína chyb v textu. Ve spisech H. P. Lovecrafta však někdy narážím na opakování zájména "se" či ve slovech je někdy překlep - je vtištěno jiné písmeno na klávesnici blízké zamýšlenému, to někdy působí rušivě ale není to nic, co by ubíralo na kvalitě obsahu. Každopádně člověk může skrze Bradburyho ocenit i krásu samotného jazyka. Těším se na další setkání s autorovým dílem.... celý text
