OnlineTerva

Přečtené 1025



Anihilace
březen 2021 (02.-07.)
Anihilace 2015, Jeffrey Scott VanderMeer

Byly jsme čtyři: bioložka, antropoložka, kartografka a psycholožka. Já jsem byla bioložka. K této knize jsem se dostal díky filmu. Natočil ho Alex Garlad, známý spíše svou scénáristickou prací, než jako režisér. Napsal scénáře k filmům jako je Sunshine, Dredd nebo 28 dní poté. A samozřejmě, že udělal scénář i k Anihilaci, kterou si posléze natočil. Film je plný barev a „mimozemské přírody“. Jako nejsilnější stránku filmu bych označil, scénu nazvanou „tanec s Anihilací“, která mi silně utkvěla v paměti. Citát: Materiály jsou nejednoznačné, naznačují lokální původ, ale to ještě nemusí znamenat lokální stavbu. Kniha je trochu něco jiného. Příběh v ní je spíše psychologickým pohledem na Oblast X, napadenou cizí formou života. Z pohledu bioložky se v ICH formě postupně dovídáme, jaké nástrahy, strasti, možná i slasti v nebezpečné zóně číhají. V knize je nejsilnější situace kolem Lezouna, tvora o němž se dozvíme všechno a vlastně o něm nevíme vůbec nic. Malá ochutnávka: Tam, kde leží rdousivý plod, jenž podala ruka hříšnice, nechám vyklíčit semena mrtvých, aby se rozdělila s červy, kteří se hromadí ve tmě a oplétají svět mocí svých životů. Přijde oheň, který zná tvé jméno, a v přítomnosti rdousivého plodu si přivlastní svým temným plamenem vše z tebe..... Většinou nečtu knihy, které jsem viděl zfilmované, ale tady jsem rád, že jsem udělal výjimku. Tak obrovské rozdíly mezi knižním a filmovým příběhem dělají z Anihilace něco unikátního. Něco, co rozhodně stojí buď za přečtení nebo za podívání. Mám pocit, že spoustě uživatelů se nebude líbit oboje. Pro své podstatné rozdíly v ději a situacích se z Anihilace stal perfektní dvojí pohled na to, co Jeff VanderMeer napsal. Citát: Stromy nejsou stromy, ptáci nejsou ptáci a já nejsem já, ale jen něco, co hodně dlouho šlo. Posléze jsem zjistil, že Anihilace má dvě knižní pokračování. A tím jsou Autorita a Adaptace. A protože se mi první příběh líbil, rozhodně jsem neváhal a sehnal si celou trilogii. Z příběhu jsem vyjmul šestnáct citátů a nechal je vrůst Jeffu VanderMeerovi do jeho profilu. Příběh JE založení na postupných změnách a pozorování hlavní hrdinky. Rozhodně však je to minimálně za čtyři hvězdy. Ale co se to děje! Co to je! Hvězdy jsou napadeny jakousi mimozemskou formou žlutých motýlků! Konkrétně jich je tři a půl! ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Co můžete dělat, když vám pět smyslů nestačí?


Živí mrtví 7: Ticho před bouří
únor - březen 2021
Živí mrtví 7: Ticho před bouří 2013, Robert Kirkman

Umřel, a nikdo to ani moc neřešil. lidi si holt zvykaj, že to tak chodí. Obsahuje pět sešitů (#37 - #42) ze série The Walking Dead 2005 Ticho před bouří, je přesně to, co čtenář očekával. Nějaká ta láska, sex, jedna svatba, jedno, snad dvě děti na cestě, trochu šití nového oblečení nebo dokonce sportovní klání a sledování filmu Turner a Hooch s Tomem Hanksem. Prostě taková vyžadovaná domácí „vězeňská“ pohodička. Krásné počasí, jeden výlet, ale bouře je už blízko. Citát: Každou noc se mi zdají sny. Je to jediný skutečný únik z tohohle pekla. Tady snad poprvé trochu hapruje logika. Je tu na začátku třetího sešitu jedna věc, kterou skupina hledající zbraně a údajnou základnu národní gardy, provede. Celý ten děj od začátku nemá šťastné řešení a měl jsem pravdu. Tak nějak jsem tý skupině moc nefandil, protože udělali očividnou blbost. Myslím si, že tady to scénárista Robert Kirkman trochu přehnal. Že chtěl prostě posunout děj trochu jiným směrem, ale nevybral si pro to zrovna moc věrohodnou situaci. Malá ochutnávka: To není dobrý. Musíme se totiž spolehnout na generátor. Potřebuju, aby ho někdo udržoval v chodu. Musí ho co nejdřív nastartovat a nevypínat ho, dokud mu někdo nepřijde říct, že jsme hotoví. Ocitnout se tu po tmě i jenom na chvilku by mohlo znamenat katastrofu. No, takže opravdu zatím nejhorší svazek v této sérii. Hlavně situace kolem Carol je přinejmenším strašně nesmyslná a přehnaná. Kresba dobrá a opět je na co se dívat. Scénář naopak ode mně za tento svazek nezískal skoro ani tři hvězdy a tím celý sedmý díl klesl na pouhé dva motýlky. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Štěstí se opravdu skrývá v maličkostech.


Co to žere a kde to spí
únor - březen 2021
Co to žere a kde to spí 2019, Petr Heteša

„O co jí kurva jde! Proč si ta děvka konečně nedá pokoj! Co tím do prdele ještě sleduje!? Opravdu chce celé ...Terango zničit? Chce to tady všechno rozmrdat?“ „Space opera jako kráva“. Hledal jsem nějakou úvodní větu (krom super úvodního citátu) ke komentáři této knihy a nakonec jsem zvolil citát přímo z příběhu. Pana Hatešu mám v poslední době v hledáčku a už jsem vlastně koupil všechny jeho knihy. Teď čekají v mé knihovně, až je všechny přečtu. Chtěl jsem je číst postupně, podle roku vydání, ale když jsem se několikrát podíval na jejich hřbety, název „Co to žere a kde to spí“ mě neustále lákal svým zněním a tajemnem. Neudržel jsem se. Citát: Neočekávané události a nepředvídatelná rizika vyžadují hodně improvizace. Říkal jsem si, že sci-fi je od mistra zajímavý pojem a byl jsem strašně zvědav, jak to bude vypadat. Nakonec jsem opět velmi spokojen. Perfektní prostředí daleko od Země, svérázná hlavní vyšetřovatelka z Baltimore (jak jinak, že), tajemná umělá inteligence zvaná Mozek, spousty mrtvol a hlavně hafo srandy a ironie. Asi nejvýraznější jsou v příběhu, krásně a skoro vždy, humorně vypointované konce kapitol. Čtenář má jistotu, že pokud se během kapitoly ani jednou nezasměje, na jejím konci vybuchne smíchy. Malá ochutnávka: Přistáli na nákladovém terminálu a loď byla mohutnými hydraulickými rameny posunuta do obrovského doku zastřešeného vláknobetonovou parabolickou střechou podpíranou dynamicky strukturovanými příhradovými nosníky z meteoritického železa. Bylo evidentní, že projektanty fascinovaly vetřelčí jeskyně ze staré kultovní sci-fi série.... V příběhu je i spousta vážných věcí k zamyšlení. Příkladem je třeba otázka, „kdo jsem“, což je docela mrazivá debata o vlastní existenci, a nebo další důležitá věc a tím je zamyšlení se nad tím, zda se opravdu může umělá inteligence vymknout legálnímu systému. Tak že nejen spousta srandy, ale i zamyšlení a napětí. A erotiky. Ano, zde je spousta erotiky. Je do příběhu vložena formou jakých si spin-offů. A tím je rádiový pořad Larryho Zanoffa „Starý fláky pro noční ptáky“. Pořad má erotiku a spousty dobré hudby. Na konci této knihy si dokonce můžete přečíst celý playlist. Citát: Viděls ji? Viděls tu její rozkošnou prdelku? „Jdi do prdele s její prdelí!“ Rozhodně tento příběh doporučuji. Není na pokračování, má velmi dobrý celkový děj a je perfektně zakončen. Ten konec vás stoprocentně rozesměje, ale když vám dojdou následné následky a důsledky, tak věřte, že vám naskáčou chlupy po celém těle. Mě tedy rozhodně jo. Při psaní tohoto komentáře jsem poslouchal některé skladby z přiloženého playlistu a tím byly skupiny Black Sabbath a jejich Paranoid (1970), Pavlov´s dogs a jejich Julia (1975) a Locomotiv GT s jejich peckou „A Szerelem Börtönében“ z roku 1972. A jak jinak hodnotit pana Hetešu a „Co to žere a kde to spí“, než jeho vlastními žlutými motýlky. A to v plném polovičním počtu, tedy deset půlek motýlů. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Teď už jde jen o to zjistit, co to žere a kde to spí.


Peklo z ohně a ledu
únor 2021 (07.-24.)
Peklo z ohně a ledu 1997, Wolfgang Hohlbein

To, čeho se tak děsila, nebylo to, co viděla. Daleko víc jí děsilo to, co neviděla. Šestý příběh o Charity, pilotce raketoplánu, která se díky hibernaci probere o několik desítek let později, kdy Země strádá pod náporem Moronů, mravencům podobných tvorů, kteří terraformují naší planetu k obrazu svému. Opět nám pan spisovatel předkládá dvě i více linií, a přeskakuje z jedné na druhou. Linie se na konci příběhu opět protnou. Tento systém už známe z předešlých knih. A já musím přiznat, že se mi tento styl psaní líbí. Citát: Řekl jsem vám, že je to past! Opět zde nechybí napětí, akce, sem tam nějaký ten vtípek a co mě tedy totálně dostalo je pointa příběhu. To, co tu pan Wolfgang Hohlbein provedl na konci tohoto příběhu mě nejdříve rozesmutnilo, pak zmátlo a nakonec rozesmálo. Tolik pocitů najednou, co jsem prožil při čtení posledních asi třiceti stran, to jsem snad nikdy nezažil. A když už jsem se s tím smířil, a probral se z šoku, musel jsem zatleskat. Malá ochutnávka: Jsem vášnivý hráč počítačových her. To je bezvadný výcvik. Řídit tuto kraksnu, to není nic proti jednomu kolu INTERCEPTORU nebo RETALIATORU. Měla byste to někdy zkusit. Charity s takřka neslyšným povzdechem obrátila oči v sloup..... Opět velmi povedené dobrodružství, ve kterém budete mrznout a zároveň vás bude pálit oheň. A bude záležet jen a jen na vás, zda budete stát ohni zády a mrazu čelem, nebo obráceně. S obrovským monstrem, které se zde objevuje toho zažijete velmi mnoho. V knize je zmíňka o legendárních a od 11.září již neexistujících budovách WTC. Je to taková zvláštní situace, když se pohybujete v budově, o které víte, že už není. Šestému příběhu dávám plný počet motýlků. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Jaký je rozdíl, prožije-li člověk o pár let více či méně, jestliže na něho pak čeká věčnost?


Dechberoucí Zázrak: Kompletní první sezóna
únor 2021 (11.-24.)
Dechberoucí Zázrak: Kompletní první sezóna 2020, Petr Macek

Umění dokáže udělat každý, ale dobrá komerce, to je pravá fuška. (Jiří Pavlovský) Je příjemné, že někdo konečně přenesl superhrdiny, nebo spíš jednoho, do Čech, tedy do Prahy (neptejte se, proč to není Brno). Ale mám-li k tomu mít nějakou připomínku, nazvat ho Zázrak, to je strašný. Ať se mi jeho příběhy líbí, nebo nelíbí, jméno Zázrak je na tom to nejhorší. Máme si pár svých superhrdinů, příkladem je Pérák, ale Zázrak... no budiž. Konečně máme hrdinu, kterého můžeme beze strachu označit „dechberoucím hrdinou EU“. (Světové to ještě není) A navíc má psa, co se jmenuje Buffy – no, nekupte to! Citát: Ustupte! Něco mi říká, že budou lítat zuby! Začneme kresbou, kterou má na svědomí Petr Kopl. Je to klasická, ničím nerušená kresba, s minimem detailů v pozadí. Jako plus Českého čtenáře určitě zaujme, že když už daný obrázek pozadí má, jedná se převážně o pražské památky, ulice, nebo jen třeba i tramvaje. Letící Škoda T15 je pak bonusem pro pražské tramvajáky. Kresba je povedená a citoslovce, napsaná v pozadí, nikterak kresbu neruší. Malá ochutnávka: Připravte zvláštní vydání. Spusťte online zpravodajství s titulkem: Česko má svého prvního superhrdinu! A zavolejte do všech televizí, že máme exkluzivní záběry k dispozici pouze s naším logem - BLESK Scénář Petra Macka je plný odkazů na filmové, dobové i klasické hrdiny a obsahuje Český i černý humor. Děj má logiku a nikterak vám nedává moc možností nad tím přemýšlet. Vznik Zázraka je velmi krásně sklouben s jednou starodávnou Českou legendou, která příběhu dodává to správné magické tajemno. Spousty známých postav, jak Českých tak zahraničních, vám vykouzlí úsměv na rtech. Jen narážka na jednoho známého závodníka F1 se mi zdála trochu nevhodná. Citát: Řekla bych, že máte sexy mozek. Při čtení tohoto Česky laděného komiksu jsem poslouchal album Trinity z roku 2019. Má ho na svědomí Jana Uriel Kratochvílová a její Illuminati.ca. Hlavně song Heroes se dá skloubit s Dechberoucím Zázrakem. Alespoň lehce tématicky. Vybral jsem také několik citátů a vepsal je panu Mackovi do jeho profilu. Jako celek je těchto třináct sešitů velmi povedeným dobrodružstvím a dávám mu všech deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát. Dal by si někdo šálek dobré Brazilské kávy?


Heavy metal: kapesní příručka
? - únor 2021
Heavy metal: kapesní příručka 2020, Jacques de Pierpont

BUDIŽ ROCK! Budiž zvuk, a byl zvuk. Budiž světlo, a bylo světlo. Budiž bicí, a bylo bicí. Budiž kytara, a byla kytara. HEAVY METALOVÝ STYL: Jako metalový fanoušek jsem se vždycky snažil vyhnout „škatulkování“. Nesnášel jsem jej, a možná do dnes nesnáším. Jenže svět se snaží neustále něco škatulkovat a tak i vše kolem Rocku a Metalu musí do krabic. Svět by si totiž tak připadal o něco ochuzen. Rockových a metalových směrů je už tolik, že se možná ani nedají zaškatulkovat. Všechny ty odnože, různé barvité rify, oblečení, nové druhy nástrojů, přibírané do základní hudební škály a neustále nové a mladé skupiny, které se snaží něčím vyniknout, to vše je metal, ať už tomu dáme konkrétní název a nebo to necháme, tak jak to je... ZNAMENÍ ĎÁBLA: Mnozí jistě vědí, že takzvaného „PAROHÁČE“, základní metalový znak, poprvé na světová pódia uvedl Ronnie James Dio, co se však už nějak zapomnělo, je fakt, že se jedná o obranné znamení zvané Malocchio – obrana proti zlému oku. J.R.R.Tolkien to určitě věděl. Jeho Sauronovo oko je velmi nebezpečné a ochrana proti němu byla velmi důležitá. Zavání to nekromantiky a černokněžníky. I když, i ti se už do metalových „krabic“ určitě dávno dostali. Black metal by mohl vyprávět. Avšak, ještě jsem neviděl žádného Hobita dělat paroháče... MALÁ OCHUTNÁVKA: Přestože se akademický svět už několik let zabývá tak opovrhovanými či přehlíženými tématy jako jsou pornografické časopisy a transsexualita, teprve v roce 2015 zavedly Finsko a Anglie Heavy metal jako téma studia na univerzitách... KOŘENY ZLA: Hard Rock je ve své podstatě Evropským názvem, jen Američané vždy potřebují něco jiného, a tak jej přejmenovaly na Heavy Metal. A z toho také vznikla lehká změna v oblečení. Zatím co Evropské „Hard metalové“ publikum spíše upřednostňuje kožené bundy, jak křiváky, tak motorkářské oblečení, po dědovi, Americká „divácká scéna“ nekompromisně sáhla do svých věznic a utečeneckých táborů a vytáhla z nich, tak populární džínové bundy. Byly levnější než ty kožené, a daly se odnést z věznice po odpykání trestu :-)... ZPÁTKY V ČERNÉM...DO BUDOUCNOSTI: Možná se ptáte, proč opisuju knihu, ale není to pravda. Vzal jsem si z knihy jen pár důležitých znalostí a doplnil je svými poznatky. Tahle Kapesní Heavy Metalová příručka mi totiž nedala nic nového. Je to jen papouškování již napsaných, a v úvodu příručky zmiňovaných, jiných knih od jiných autorů. Vesměs se přikláním jen ke dvou škatulkám. A tím je hudba, KTERÁ SE MI LÍBÍ, a hudba, KTERÁ SE MI NELÍBÍ. CITÁT: Festivaly jsou hlavní událostí „Metalové komunity“, setkáním všech kmenů a generací.


Silent Hill: V nitru hynoucí
? - únor 2021
Silent Hill: V nitru hynoucí 2006, Scott Ciencin

Nejhorší je to v noci. Většinou zapomenu, kde jsem a usnu, pak se probudím a psi mi tahají kusy z bříška. Když jsem si prohlížel obal této knihy, uhranul mě pohled dětské postavy, která s plyšovým medvídkem v ruce, skoro až šíleně a vražedně, kouká na své čtenáře. Je to výzva? Christabella vás nutí vejít. „Jen pojďte a třeste se strachy, já vám ukážu, co je to peklo“. A jako fanoušek herní série Silent Hill, jsem neváhal a vstoupil. Někdy si říkám, zda jsem to měl vůbec dělat... Malá ochutnávka: Je fakt k posrání dívat se, jak se jeden z deseti nejlepších psychoterapeutů v zemi motá ve společnosti majitelů miliardových pozemků a herců, co berou dvacet melounů za film, a snaží se dostat do politiky, místo aby pomáhal lidem, který to potřebujou. Ben Templesmith a Aadi Salman dokázali nakreslit něco příšerného. A tím nemyslím příběh jako takový, ale naprosto nepřehlednou kresbu, kdy jsem nevěděl, kde se postavy vůbec nacházejí a co dělají. Na těch obrázcích to vůbec není poznat. Vlastně jsem se orientoval jen podle dialogů a doprovodných textů. Byl jsem za tu snahu potrestán? Citát: Zlato, miluju tě, že bych pro tebe i umřela. Moment, já už to vlastně udělala. Teď je řada na tobě. Scott Ciencina napsal perfektní scénář. Nechybí humor, akce, napětí a smrt. Bohužel, výběr kreslířů nebyl zrovna moc povedený. Tak že, zatím, co kresbě dávám jednu hvězdu ( a to převážně za velmi povedený přebal knihy), za scénář dávám pět. Celkově tak dva a půl motýlka. Slovy hodnotícími na DK se přikláním ke třem hvězdám. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Jsem mrtvý a zatracený. A teď už se nehýbejte, tohle bude strašně bolet. Na důkaz toho, že scénář je povedený, vkládám do profilu Scotta Ciencina dvanáct citátů. Pokud máte náladu, můžete si je užít v jeho profilu, jako bonus ke komentáři. Při čtení tohoto příběhu jsem si pustil hudební doprovod od firmy Konami a to „Silent Hill 4 The Room“. Jako, opravdu, mě nic jiného nenapadlo. Citát: Sbalte si, lidi. Jedeme do Silent Hillu.


Živí mrtví 6: Život plný utrpení
? - únor 2021
Živí mrtví 6: Život plný utrpení 2012, Robert Kirkman

„Michonne, tys ho zabila?“ „Zabila?“ „Koho jako?“ „Nevím, o čem to mluvíš.“ „Pojďme prostě domů“ Obsahuje sešity The Walking Dead #31 - #36 Všichni vědí, že venku to je kruté. Lidé se srocují do kolonií, každý si vybírá místo, které chrání před ostatními. Rick a Michonne už to poznali na vlastní kůži. Jejich utrpení však není u konce. Guvernér je nadále nedobrovolně vězní. Mrazivé prostředí, souboje mezi lidmi, která se odehrávají na dosah kousáků a záchrana v nedohlednu. Malá ochutnávka: Vzpomínáte, když to všechno začínalo? Jasně, že ano, vždyť to ještě není ani rok. Sice mi to připadá jak desítky let, ale je to sotva … kolik … sedm měsíců? Když to tehdy začalo, úřady vytvářely ta „útočiště“, vzpomínáte? Nemocnice, kostely, školy – všem řekli, ať tam jdou, že tam bude snazší zajistit bezpečí. To bylo ještě před tím, že tuhle ideu opustili a poslali nás do velkoměst...... Dramatické a opět krvavé. Michonne a její souboj se samurajským mečem, to bylo v pohodě. Ale její „mučící“ scény jsou dost brutální a nedoporučuji slabším povahám. I mě z toho bylo trochu šoufl. Další svazek sešitů Živí mrtví jsem si rozhodně užíval. Při čtení jsem poslouchal skupinu Korpiklaani a jejich, zatím poslední, studiové album s názvem „Jylhä“. Jylhä v překladu znamená „Zlostný“ nebo také „Zuřivý“. Tak že, tak trochu tématický poslech. Oboje stálo za to. Citát: Zatím byl klid, ale to nikdy nevydrží.


Amanda
? - únor 2021
Amanda 2020, Kristýna Sněgoňová

„Mám k tomu plánu dvě připomínky, šéfe. Za prvé, je na hovno. Za druhé, je na hovno. Teoreticky je to jen jedna připomínka“. U paní Sněgoňové jsem vždycky na vážkách. Už její první kniha „Krev pro rusalku“, byla sice zajímavá, ale se spoustou opsaných věcí z jiných knih. A hlavně podobný námět měl již jeden natočený seriál. A například její třetí knihu „Město v oblacích“ jsem vynechal. Svým obsahem a úvodní kresbou dost připomíná příběh Alana Campbella „Zjizvená noc“. Malá ochutnávka: Pár civilních obyvatel Namathé ležel kousek od pterodaktyla, muž s rozervaným hrudníkem, jako by se z něj nedávno vyklubal vetřelec, žena s prokousnutým krkem a utrženou rukou. Tou druhou i po smrti svírala mužovu. Amanda, druhá kniha ze série „Legie“ mě možná trochu překvapila. Bylo to svižné, sem tam vtipné a rychle se to četlo. Bohužel ani tady se paní spisovatelka nevyhnula některým frázím, které jsem už četl v jiných příbězích. Tou největší vadou jsou výroky převzaté od mistra Kotlety. Nejvíce mi vadí sprostá slova, která jsou mnohdy vložena do vět, kam se nehodí. Vlastně už ani neplní svůj účel a jen parafrázují styl, kterým se pan K. proslavil. Citát: Po měsících Giuseppeho kuchyně bych jedl i chlazené opičí mozečky a polévku s očními bulvami. Příběh se dostal přesně do těch situací, které jsem tušil. Nová parta se řítí vesmírem a přijímá úkoly a sem tam zničí nějakého toho vetřelčího protivníka. Svým obsahem tak série začíná připomínat jinou sérii a tím je Charity od spisovatele Wolfganga Hohlbeina. Série Charity byla napsána někdy v letech 1995 až 1998. Nic nového pod slunce, nebo ve Vesmíru. Ale je to hezky Česky napsané a i když pro mě spíše průměr, myslím, že spoustě nenáročných čtenářů se to bude líbit. Tři Hetešovo motýlci ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Viděl jsem holku se šesti kozama.


Obrysy a stíny
leden - únor 2021
Obrysy a stíny 2007, Petr Heteša

„Ostatně vždycky vám zbude to nejposlednější východisko. Strčit si hlaveň do krku. Ale to vždycky až na konec.“ Příběh začíná tam, kde ten předchozí končí. Tedy začíná kapitolou 64. A tady začíná to, čemu já říkám přehnaně prodlužovaný dobrodružství. Vědět, co bude následovat, tak u kapitoly cca 68 to všechno přeskočím až na kapitolu cca 146, kde se konečně začne něco dít. Bohužel to, co je mezi již zmíněnými kapitolami, je divné, a dlouhé a celkem nudné. Opakuje se tam totiž skoro pořád jedna a ta samá situace. Hlavní hrdina někam dojde, tam se začne střílet, on jen tak tak vyvázne a schová se. Pak se vše opakuje jen v trochu jiném provedení. Cesta někam, střelba, útěk, schovka.....tam, bum bum, zpět schovat....tam...atakdále. Malá ochutnávka: „Jíš ovesný vločky?“ „Jo, ale pak zvracím.“ „Nic jinýho tu nemáme.“ „Budete muset skočit do obchodu.“ „To bude divný.“ „Proč?“ „Kupujeme tam jenom ovesný vločky.“ Opravdu, jedna delší nuda, než bych si přál. Když už se konečně mistr převleků někam dostal, byl zbyteček knížečky už docela tenký a za chvilku byl konec. Bohužel, ani ten konec, ta závěrečná pointa celého příběhu mě nepadla. Nesedělo mi to a bylo to divné. Tak že, zatím, co jsem 1.dílu: Šedozelené oči Ley Lynseyové dal za čtyři žluté, padnul obsah 2.dílu: Obrysy a stíny až na dva a půl motýlka. Chtělo by to trochu očesat a poupravit. Ale s tím já nic nenadělám. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Poser si nohu, ty krávo jedna blbá. Roger Dalmont.


Šedozelené oči Ley Lynseyové
leden - únor 2021
Šedozelené oči Ley Lynseyové 2007, Petr Heteša

„Je tolik MOŽNÁ, že není MOŽNÉ, aby aspoň jedno MOŽNÁ fungovalo“. Šedozelené oči 1.díl Šesti diamantů je velmi povedený román, plný akce, humoru a napětí. Hned od začátku mě to vtáhlo do děje a počátek cesty hlavního hrdiny, bulvárního novináře mě zaujal a podpořil mou zvědavost, kam až ho šedozelené oči dovedou. Jak jsem si u pana Heteši již zvykl, spousta jeho dialogů je perfektně vypointována a skoro pokaždé se zasmějete. Jeho obliba v alkoholu už snad ani nikoho nepřekvapí. Tato vlastnost je snad vetkána každému hlavnímu hrdinovy Heteševo příběhů. Malá ochutnávka: Pustil jsem si pravěký koncert pravěké rockové skupiny Led Zeppelin, jejíž kompletní diskografii jsem zdědil po svých rodičích. A ti zase po svých. Otevřel jsem ledničku, že si naliji Danielse, ale žádný tam nebyl. Včera jsem ho dopil a zapomněl si ho napsat do nezbytných věcí, které musím koupit. Tak jsem si otevřel alespoň plechovku piva...... Určitě jsem si užíval novinářovo maskovací převleky a u některých těchto scén jsem i kroutil hlavou. Obzvláště situace okolo 40 až 45 strany této knížečky mě smíchy dostala až do kolen. V příběhu se neustále něco děje, a hlavní hrdina je posouván vpřed, aby zjistil, že přišel pozdě. Pravdou však je, že toto píšu už po přečtení i druhé knihy „Obrysy a stíny“ a tak jsem trochu ovlivněn. 2.díl totiž není tak dobrý jako tento. Ale to vše v komentáři až ke druhému příběhu. Tady je to za čtyři žluté motýlky. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Objekt měl pět pater a já bydlel v tom šestém.


Noční kouzelnice
leden - únor 2021
Noční kouzelnice 2018, Ben Aaronovitch

Stromy se táhly od Walesu až po Vladivostok. A stromy si ty časy pamatují. Na úvod jen jedna technická. Špatným překladem vznikl název Noční kouzelnice, ale v originále „Witch“ znamená čarodějnice. Kouzelník je iluzionista a baví publikum, čarodějnice je plná magie a využívá jí k prospěchu svému. Za pár let vyjde tento komiks znovu s jiným překladem a všichni zase budou nadávat na ten starý překlad. A přitom nikdo nechápe, že je to schválně, aby to pak mohli vydat v jiném překladu a za ten starý se omluvit. Citát: Jest-li chcete něco vědět o Rusech, musíte si promluvit s Rusem. Noční čarodějnici už známe. Je to Ruská špionka Varvara. Vy nevíte, kdo to je? Tak to máte smůlu, protože její podstatná část povahy a vztahu k Petru Grantovi je napsána v knihách. A kdo knihy nečetl, ani nemá smysl kupovat si tyto komiksy. Jsou totiž dost vytržený z kontextu knižní série a počítají s tím, že jste knihy četli. A také chci poděkovat panu překladateli Klíčníkovi za krásný překlad Rusky mluvené části komiksu – tedy, že překlad není žádní. Malá ochutnávka: Jsme policisti. Z podstaty máme rádi systém, postupy, pořádek... Ironií zůstává, že na naší práci máme nejraději, když se ráno probudíme a nemáme tušení, co nám den přinese..... A strašně jsem se musel zasmát. Nightingale a Grant vlastně bojují a hledají Muže bez tváře. A vůbec si nejsou jistý, kde se schovává. To Ruská mafie je na tom jinak maj dokonce na Muže bez tváře telefon. A to už na mě bylo dost. Příběh je zmatený, časově neucelený, plný flashbacků. Spíš chaos než příběh. Špatný nebo neúplný překlad z České strany a nelogika a divné situace ze strany tvůrců. Velké zklamání. Citát: Vy sledujete je, oni sledují nás. Pro lepší pohodu při čtení jsem si pustil skupinu Burning Witches a jejich studiové album Hexenhammer z roku 2018. A stalo se něco, co jsem neočekával. Spíše jsem poslouchal texty těchto Švýcarských čarodějnic, protože komiksový čarodějnický (kouzelnický – cha cha) mě nebavil. Tak že za 1 a půl žlutého motýlka. Ke vší té smůle se na Databázi knih hodnotí po 20% a nejde to půlit, tak že jen za jednu místní hvězdu. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Jdou životem a uvnitř jim hlodá pocit, že jim něco schází.


Wok snadno a rychle - 100 zdravých a lahodných receptů
prosinec 2020 - únor 2021
Wok snadno a rychle - 100 zdravých a lahodných receptů 2018, Ching-He Huang

Pro totální kuchyňské začátečníky doporučuju si místo wok pánve koupit remosku. V remosce skoro nic nezkazíte. Tedy krom těch, co dokáží připálit i čaj. Pokud se přeci jenom rozhodnete pro pánev Wok a stir-fry jídla, je hlavní věc pozorně si přečíst úvod této knihy. Jak předvídat, jak si připravit k ruce ingredience, proč mít vždy po ruce vodu, jak správně používat nože a nebo jak vybrat eňo ňuňo olej. Já osobně se přiklonil k oleji kokosovému. Už jen proto, že když olíznete vařečku, ...je to prostě kokos. Pro výběr masa se dohodněte se svojí peněženkou. Je jisté, že nejlepší je kančí, dančí a srnčí, ale já si postačím buď s hovězím nebo, a to se každý posere, s kuřecím z Polska :-) Všechno chutná jako kuře, jen kuře z Polska chutná jako ryba. Maso nesolte. Kazíte ho tím. Úplně nejlepší je dát na pánev olej, (v mém případě kokosový) a až do rozpáleného oleje posléze přidejte sůl (v mém případě Pákistánskou růžovou) ....a sůůůůl!!!!, jak říká jeden super kuchař v Českém filmu. Maso jen nakrájejte na kousky a posypte jedlou sodou !!! – to není vtip. Přídavky a to myslím koření, to je také loterie. Já se přikláním k paní spisovatelce Ching-He Huangové a používám skoro to samé jako ona. A tím je paprika, česnek a chilli papričky. A já to ještě ostřím Carolínou Reaper. Ale pozor, s Carolinou reaper opravdu opatrně. Jen na jazýček nože. Dejte tam byť jen kávovou lžičku tohoto koření a budete šlehat plameny zadem. Ano, proto ta připravená voda, když šlehají plameny voda všechno uhasí. Hlavně to nezapíjejte mlékem. Polská kuřata ho nesnáší a pákistánská sůl je na něj alergická, ...zčerná. Po přečtení této příručky se z vás sice nestane Casey Ryback, ale už něco budete vědět. Hlavně si s tím musíte hrát, improvizovat a dochucovat dle svého. Co zkazíte, dejte psovi, možná to sní. Nemáte psa? Tak si ho pořiďte a nebo ho dejte na pánev a, což je lepší, chce to prase. Na vykrmení. Dávejte mu zkažené pokusy z Woku a budete mít vykrmené maso na další pokusy. A ptáte se, kdo je Tervo kurva Ryback? Ryback je legendární kuchař na lodi USS Dwight D. Eisenhower. A věřte, že na pánvi wok udělal i dort. Chtěl jsem dát, nebo spíš vložit, nějakou malou ochutnávku, ale bez plamenů to nejde a skoro všechny recepty v této knize jsou boží. Těžko vybírat ten nejlepší. Neměl jsem tu možnost je zatím všechny vyzkoušet, ale mám je nastudované. A časem na všechny dojde. Dávám s radostí všech pět žlutých motýlků. A prosím vás, motýlky nežerte, ...i když, myslím, že pánev wok by si s nimi poradila. ...pět proteinů. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )


Operace Thümmel
leden 2021 (20.-29.)
Operace Thümmel 2020, F. Kotleta (pseudonym)

Za matičku Zemi. Za Prahu stověžatou. Za Českou republiku. Audi, vide, tace a kurva occide. Naslouchej, dívej se a mlč a kurva zabij. Nezlobte se, ale s výroky některých uživatelů, že „to byla jízda“ nebo „já se bavil“, nemohu souhlasit. Poprvé jsem se zasmál až někdy okolo strany 230. A u knihy, která má cca 328 stran, je to trochu pozdě. Od mistra, který napsal Hustý nářez a kdy se o prvních třech knihách této série dá říci, že „to byla jízda a sranda“, jsem tedy rozhodně čekal víc. A co si budem nalhávat, další pokračování už bylo jen placebo pro čtenáře. (Vlci) Citát: Sakra, začněte už s námi mluvit vy mimozemský zmdri! Stokrát omleté situace, klišé scény a absence napětí udělalo z tohoto počátku příběhu jen průměrné dobrodružství. Mimozemšťani jsou po příletu tvrdí a krutí, a proto nechápu ten obrat o 360° a jakési následné „polidšťování“ jejich chování a jejich obrovské změny v myšlení. Nevěřím tomu, že by mimozemšťané, kteří tisíce let likvidují a přepadávají planety, měli nakonec takové tupé chování alá člověk. To vyvrací jejich tisícileté úspěchy. Malá ochutnávka: Dobře, zrekapitulujeme si to ještě jednou. Když tam ta pravěká základna nebude, jsme mrtví. Když tam bude, ale nedostaneme se dovnitř, jsme mrtví. Když se dostaneme dovnitř, ale nebude fungovat, jsme mrtví. Když ta stovky let zastaralá technologie už bude enlily (mimozemšťané), jsme mrtví. Zapomněl jsem na něco? „Doufám, že ti tam zachráním život a pak tě budu moci zabít“ První kniha z následných dvanácti !!!! ano, prý jich bude dvanáct a napíše je napůl s paní v domácnosti, která se stará o jedno dítě. Nebo dvě? (Brno) Už vidím, jak to dopadne. Stejně jako série JFK, kdy vše dopisovalo několik spisovatelů, pak se to zaseklo a od dílu, tuším 21, už to jde úplně někam jinam. A nebo, co je horší, se to zasekne na jednou ze spisovatelů. Příkladem tak je série Kladivo na čaroděje, kdy už skoro dva roky leží Martinu D. Antonínovi v šuplíku pokračování. Citát: Rozmrdají mi planetu a teď chtějí vyjednávat? Nezbývá nic jiného než jen doufat, že druhá kniha, kterou napsala paní Sněgoňová bude lepší. Obávám se však, že příběh půjde směrem podobným jako je třeba Star Trek a bude se jen jednat o samostatná dobrodružství, kdy sem tam někdo odpadne a někdo naopak přibude, ale vše se pak zamotá v následném patosu, neporozumění a opakování. Jako obrovský fanda pana Kotlety jsem tedy první knihou strašně zklamán. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ - dva a půl motýlka = 50% ) Citát: V jeho hrudi se objevila díra jako Brno.


Scratch Wars: Legenda Overcorneru
leden 2021 (25.-29.)
Scratch Wars: Legenda Overcorneru 2019, Dan Černý

Jak jsme se to učili? Pouze bytosti z jiné dimenze mají moc sejmout kletbu S prací pana Černého jsem seznámen. Pracuje na spoustě projektů a například jeho karikatury jsou na Světě knihy již legendou. No a oba tvůrce tohoto komiksu, tedy druhého tvůrce, pana Opitze, znám již z trilogie „Rumcajs se vrací“. (Zdravím Michale) Dá se tedy říci, že vím do čeho jdu. Hned na počátku příběhu zaznamenám jedno úsloví, které mi v této dimenzi nějak uniklo: „Čůrat do polívky můžete jen v tom případě, že vám hrozí nebezpečí uvaření“. Malá ochutnávka: Pelicamort, když měl nás v dlani, nehnuli jste prstem ani. Nehnete se tedy věky, ať jste kámen v času řeky. V dimenzi jiné naděj klíčí, bytosti z ní tu kletbu zničí. Komiks obsahuje krvavou a olejovou mořskou bitvu v Overconeru. Krev stříká, olej teče, všichni vřískaj a nikdo neuteče. Techlandia i Biolandia mají statné a nebojácné válečníky. Těžko, přetěžko pověděti, kdo z nich nakonec tu ukrutnou bitvu přežije. Ale jistá naděje tu je, protože dění v naší dimenzi má vliv na dění v Overconeru. Ale to vše, milé děti – GAMEOVER. Citát: Teď se tu řežeme mezi sebou, tak se do nás nesej!


Řeky Londýna 1–7 (box)
? - leden 2021
Řeky Londýna 1–7 (box) 2020, Ben Aaronovitch

Byl jsem v pokušení prostě jen sejít dolů, vstoupit do výčepu a dát si jedno nebo klidně devět piv. (Záludné léto) POZOR! KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY K CELÉ SÉRII. Jako celek to není špatné, pohodově se to čte, vícekrát se zasmějete, ale to tvrdé jádro příběhu vám stále nějak uniká. Postavy si pořádně nemůžete zapamatovat a pak vlastně zjistíte, že si spíše pamatujete ty vedlejší a nebo ty záporné. A, což je pro pana spisovatele Bena Aaronovitche nejdůležitější, budete stoprocentně vědět, která z daných přítomných postav má hnědou, černou nebo bílou pleť a z jaké země pochází. Citát: Budeme kout jeden prsten? (Prokleté domovy) Jedna z těch nejzajímavějších vedlejších postav je Molly. Jakýsi duch domu zvaného Nezmar. Mlčenlivá postava, která svým jednáním a postojem dokáže zjednat pořádek nebo dát jasně najevo, co je pro koho nejlepší. Což je v mnoha případech jídlo, na které si nikdo netroufne povznést kritiku a tak raději všechno sežere. No a když je pak Molly na pár dní indisponována jinou postavou a nevaří, všichni si stěžují, že si jídlo musí kupovat. Citát: Co se stane, když se nezastavitelná kuchařka setká s nenaplnitelným žaludkem? (Šepot podzemí) Základní postavou je konstábl Peter Grant. Ten zjistí, že možná umí čarovat a že by mu to mohlo pomoci k vyšetřování některých zajímavých duchařských případů z Londýna. Objevuje se tajemná kouzelnická postava Nightingale a začne to pravé tóčo. Že při tom Peter pozná i několik bohů a vládců místních řek, to už je takový bonus. A že se do něj jedna z těch Řek zamiluje, to už je třešnička na dortu. Také tím vzniká pár zajímavých a humorných situací. Mě nejvíce zaujala ta s tím závazkem, když si od někoho vezmete nabízenou věc. Byť je to třeba jen anglický čaj. „Zbavuji tě závazku“. Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit. (Řeky Londýna) Jedinou takovou divnou věcí je situace kolem hlavní záporně postavy Muže bez tváře. Tady to trochu skřípalo, hlavně v druhé polovině všech příběhů. A když se k němu později přidává i jedna z postav od které jste to nečekali, řeknete si, možná to chtělo i druhého, jiného záporáka a ne jen přidat číslici. Samotný fakt, proč Muž bez tváře všechno činí, mě také docela neseděl a vlastně mě osobně to připadalo až banální a nevěrohodné. Ale každý si má své vrtochy a fakt, že při střetech s Peterem Grantem oba bourají Londýn a jeho čtvrtě, vás rozhodně pobaví a zasmějete se. Citát: A je to, pomyslel jsem si. Všichni umřeme. (Strom viselců) Když se tak zamyslím nad všemi těmi osmi knihami (snad jsem to napsal správně, pane Koubek), tak si nejvíce vybavuju situaci s ukradenou sanitkou. Tento čin vnesl do příběhu spousty srandy a dobrodružství na které si nejvíce pamatuju. Příběh se odehrává v knize „Měsíc nad Soho“. Matka Temže je taky skvělá a nejlepší situace s ní je počítání mostů, ze kterých chtěla skočit. To najdete v prvním příběhu „Řeky Londýna“. Naopak, co mě moc nesedělo je pro některé nejmrazivější scéna o „událostech v oblasti Elephant and Castle točících se kolem věžáku navrženého bláznem, postaveného šarlatány a obývaného těmi největšími zoufalci“. Scéna z knihy „Měsíc nad Soho“ je jako vystřižená z Temného rytíře a mě prostě nesedla. Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka. (Měsíc nad Soho) Navíc, jako velký bonus pro ty, které to ovšem zajímá, je fakt, že se v každé knize dozvíte něco víc o Londýnské architektuře, druhů staveb a použitých materiálů. Vím, že pro mnohé jsou to úplně zbytečné informace, ale když jsou součástí příběhu a děje, tak tam ty informace prostě patří a někdy se jim i zasmějete. Faktem je, že jsem se snad nikdy v životě nedozvěděl o Londýně tolik informací, jako z těchto knih. Bohužel, jako laik však nemohu říci, kolik z toho je pravda a kolik je výmysl pro potřeby tohoto příběhu. Citát: Jen málokteré stavby evokují zlověstnou hrůzu městské architektury padesátých let minulého století nápadněji než hospody s plochou střechou. (Zvony Londýna) Nebudu to moc prodlužovat a shrnu to. Celá série čítá osm knih v tomto boxu, a zatím dva komiksové příběhy s Peterem Grantem. Pozor, neplést do toho „Stíny nad Trevírem“, které nepatří do série a dokonce v nich ani nevystupuje Peter Grant. Když pominu nějaké ty nepřesnosti a věci, které se spíš nelíbí mě, než ostatním čtenářům, je tohle povedená série, u které se nebudete nudit, pokud nebudete vyhledávat nelogické situace. Lehce se to čte a samostatné knihy jsou sice jako na vlnách, kdy se vám jedna líbí víc než jiná, ale jako celek je to prostě dobré. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví? (Nejodlehlejší stanice)


Živí mrtví 5: Nejlepší obrana
leden 2021 (23.-25.)
Živí mrtví 5: Nejlepší obrana 2012, Robert Kirkman

Co by se stalo, kdyby sem dorazila jiná skupina a větší? A co kdyby se nechtěli dělit? Co potom? Obsahuje sešity The Walking Dead #25 - #30 Bylo jen otázkou času, kdy se začnou hroutit stará nevyhovující pravidla. Carol v tomto příběhu začne pomalu rušit jedno civilizované tabu. Snaží se navrátit polygynii nebo polygamii (Muž, který má více jak jednu ženu) Mnohoženství, které je vepsáno i ve staré bibli, se při nových podmínkách možná navrátí. Inu, Mohamed by zaplesal. Jenže Carol se střetla s obranou a tak trochu se naštve. A pak nikdo neví, jaký bude útok. Citát: Jednou ti snad dojde, že ne každej je úplnej debil. Muži mají zase jiný problém. Nejdřív sehnat benzín do generátoru, aby se alespoň trochu navrátila civilizace elektrická, což přináší světlo, teplo a zábavu ve formě hudby a filmů. Avšak s příletem neznámé helikoptéry se mění priority. Myšlenka, že někde v okolí žije jiná parta lidí je tu. Jenže, jaká ta parta bude? To se prostě musí zjistit. Bude vstřícná nebo nebezpečná? Malá ochutnávka: Hezký bude, když se nám povede rozběhnout ten generátor. I kdyby to bylo jen na pár hodin denně, hned by tu bylo mnohem líp. Jo, bylo by fajn poslechnout si nějakou muziku...to už je tak dlouho, co jsem neslyšel ani notu... Příběh je opět spíše o vztazích a lidských činech. Spíše je tu více mluvení a až ke konci sešitu #28 začne jít do tuhého. Zombie opět útočí, ale tak trochu v jiné podobě. Tento příběh je až do své poloviny celkem klidný, což mu ubírá jeden a půl motýlka, ale ke konci už zase teče krev. Protože pokud lidé nemají co dělat, obrátí se proti vám. Nejlepší obranou je tak útok. Při čtení této akční jízdy jsem poslouchal skupinu Accept a jejich nové album „Too Mean to Die“ (2021) První song na albu se jmenuje Zombie Apocalypsa :-) :-) :-) ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ Přeloženo do jazyka DK **** slovy: čtyři hvězdy) Citát: Copak je moje oblíbený jídlo důležitý, když už si ho nikdy nedám?


Nevermore Baltimore
leden 2021 (04.-22.)
Nevermore Baltimore 2010, Petr Heteša

...měl havraní vlasy, orlí nos a netopýří uši (chlupaté). Nezbylo mi než doufat, že nemá slepičí mozek. To je třetí kniha od pana Heteši, kterou jsem četl. Zatím se teprve seznamuji s tímto spisovatelem. První dvě knihy mě bavily a dost jsem se u nich zasmál. Avšak Nevermore Baltimore mě uvedlo trochu do rozpaků. Příběh se rozumně rozjede, ale neobsahuje tolik srandy, kolik bych snesl. Vlastně humoru je tu pomálu. Podivné dědictví a ještě podivnější temná hra na území Baltimotre a zvláštně odvážný a svéhlavý hlavní hrdina mě celkem rychle vtáhla do děje. Vše jsem to s hlavním hrdinou prožíval, tedy krom těch vypitých panáků alkoholu (jsem na pivo), fandil jsem mu a vlastně s ním i trpěl. Citát: Kdo by co za to dal, spát zadarmo v bordelu. Tak zvané Vyvřeliny jsou rozhodně podivná stvoření a byl jsem u vytržení, abych se už konečně dozvěděl, zda to jsou démoni nebo něco jiného. Pravidla hry Nevermore Baltimore jsou také zajímavá a vše v jedno skloubeno prostě a jistě tvořilo dobrodružnou zábavu. Příběh má přes pět set sedmdesát stran a musím přiznat, že jsem se vlastně nenudil, krom posledních pár stránek, kdy jsem se taky vlastně nenudil, ale byl jsem spíš nasr...štvanej. Malá ochutnávka: Dobrý den, řekl jsem, zavřel za sebou a zůstal stát u dveří s očima upřenýma na to, co sedělo za stolem. V první chvíli jsem myslel, že není vůbec živý, ale dlouho mě v tom nenechal. Pokynul rukou, která připomínala takové ty gumové hororové ruce z obchodu s ptákovinami na strašení spolužaček. Byla seschlá, divně chlupatá a zažloutlá, stejně jako celý obličej rakváče, kterému patřila. Co mám panu spisovateli za zlé, je závěrečné vysvětlení a celková pointa příběhu. Vše jakoby ke konci knihy šlo do pozadí a na povrch se dostává úplně něco jiného. Absence některých vysvětlujících konečných aspektů mě rozesmutnila. Čekal jsem pompéznější finále a možná i trochu té krve navíc. No nic. Jako celek je to však dobrodružné a určitě není třeba nad touto knihou lámat motýlky. Proto za čtyři. Tak ne, rozhodl jsem se, že toho posledního motýla přece jenom roztrhnu. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Hvězdy roztrhnout nejdou a tak se přikláním spíš ke třem. Citát: Když má člověk hlad, panák ho může na nějaký čas zachránit.


Živí mrtví 4: Touha je slepá
leden 2021 (04.-15.)
Živí mrtví 4: Touha je slepá 2011, Robert Kirkman

Mám střechu nad hlavou, můžu mluvit s lidma a už týden jsem nemusela useknout hlavu chodící mrtvole. Jo, líbí se mi tu. Obsahuje sešity The Walking Dead #19 - #24 Touha je opravdu slepá a kor, když si jí usmyslíte v čase, kdy světu vládnou zombíci. Ano, už se jim nemusíme bát říkat zombíci, protože je to snad již každému jasné. Svět je bez řádu a vládnou mu chodící živí mrtví. A někde mezi tím si své touhy pokouší splnit živí živí. Jen s tím rozdílem, že nejsou venku, ale zavření, a to dobrovolně, ve věznici. Možná jsou oni „živí mrtví“. K dobrovolným vězňům se přidává i nová postava. Ze seriálu jí moc dobře známe. Je to Michonne. Ano, ta co s sebou vláčí dva zombíky na řetězu. Malá ochutnávka: Jak vidíte, vyměnila jsem si svý obvyklý šaty za jednu z těch oranžovejch kombinéz..... Během tý dlouhý štreky jsme naneštěstí nenarazili na žádnej obchod s oděvy, a i když většina našeho oblečení zatím celkem drží, brzy budem muset vymyslet nějaký řešení. Jen si to přiznejme – některým z nás už šaty začínaj smrdět i když jsou „čerstvě“ vypraný. Obsahově je tento svazek hodně o lidských vztazích. Vše o dětech, lásce, šukání a zabíjení. Nějaká ta sebevražda, nebo pokus o ní, vraždy, výčitky a snahy. Asi nejlepší je incident mezi Rickem a Tyreesem. Vlastně zabírá skoro jeden celý sešit, ale stojí to za to. A vlastně jsem ani netušil, komu fandit. Oba si mají svou pravdu, oba jsou milovaní jinými, oba jsou vrahové, ale při tom dobří chlapi. Rozhodně je ten jejich spor jeden z těch nejsilnějších momentů v tomto svazku. Citát: Do prdele, hoď mi taky jednu bouchačku jenom čurákem ty mrchy nezaženu! A něco málo ke kresbě... Dost brutální je dvoustrana na počátku tohoto svazku. Je to na straně sedm sešitu #19 a jedná se o portfolio šestnácti momentek hlav jak lidí tak zombíků. Černobílá radost pohledět na krev, strach a smrt. Rozhodně velmi zajímavá kresba. Ohledně kresby Charlie Adlarda se nedá nic vytknout. A už po několikáté říkám (píšu), že je dobře, když je tolik krve a hrůzy v černobílém provedení. Opět povedený svazek. Pět temně žlutých motýlků. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Všichni jsou připravený umřít. Potřebujou akorát důvod!


Y: Poslední z mužů 10 - Odpovědi
leden 2021 (02.-15.)
Y: Poslední z mužů 10 - Odpovědi 2014, Brian K. Vaughan

Už pět let jsem Beth neviděl. Je to dýl, než jsme spolu chodili. Hned na počátky jsem se musel zasmát. Amerika se snaží o samé tradice a uctívání a pak se smějou ostatním, když dělají to samé. A tak, když už jsme v Rusku, tak proč ne Lenin. Myšlenka, že Lenin je, ve své skleněné rakvi, nejzachovalejší muž světa mě rozesmála. Tedy, ano, je tu Yorick a možná pár dalších, ale i tak, je to celkem hrůzostrašná myšlenka, že všichni po naklonování budou ...Lenin :-) Citát: Lenin? Ten z Beatles? Prvních padesát stran tohoto komiksu se vůbec nic neděje. Jedna obrovská padesátistránková NUDA! Řeší se tu jen babský kecy a mužný slova. Skoro jako červená knihovna. Dalších dvacet stran je to to samé, jen k tomu přidali šukání. Fakt, lepší konec jsem si nemohl přát. Strašný. V tomto poslední svazku se snad každej zbláznil. Nic podstatnýho se vlastně až do Epilogu neděje. On je skoro poslední muž na světě a řeší takový kraviny. Malá ochutnávka: Nervi to tam tak! Teď jemně. To je ono, hezky pomalu. Když do toho budeš bušit, bude to nanic, musíš na to šikovně. Voilá! Právě jsi vyháčkovala svůj první Evropskej zámek. Úžasný, tak koukej mazat dovnitř. Mám pocit, že tvůrci Pia Guerra a José Matzán v čele s Brianem K. Vaughanem, nějak moc konec mužů na naší planetě nepropracovali a konec příběhu pravděpodobně napsali jejich manželky. Celé se to tak krásně vyvíjelo, a až poslední dva svazky došlo k totálnímu zhoršení příběhu. Jen s velkým úsilím jsem to dočetl. Poslední díl je rozhodně tím nejhorším v celé sérii. Jeden a půl motýlka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Ale zde to nejde vyjádřit konkrétně a tak jen jedna místní hvězda. Citát: Pane jo. Mě z toho snad stojí.


Živí mrtví 3: Bezpečí za mřížemi
prosinec 2020 - leden 2021
Živí mrtví 3: Bezpečí za mřížemi 2011, Robert Kirkman

„Držte na paměti o kolik jsme rychlejší než oni. Prostě se nenechávejte obklíčit. Když to bude zlý – zdrhejte“. Obsahuje sešity The Walking Dead #13 - #18 Hned od začátku je to maso. Sekyry a kladiva jen lítaj vzduchem, černobílá krev stříká až na „kameru“ (čtenáře) a všude se válí mrtví mrtví. Boj o svobodné a bezpečné místo není procházka růžovým sadem. Ale co oceňuji nejvíc, je humor. Tedy, on je to spíše takový ironicky černý humor, ale dá se u něj zasmát. Narazíte na něj dost často a neběhat tam stále zombíci, je to asi furt jen o humoru. Jenže, práce čeká. Tak dost srandy. Jo, a myslím, že teď už jim opravdu můžeme říkat „zombíci“ a necítit se trapně. Malá ochutnávka: HOARRMMMHUNNGGHHH! ????? Andreo! Makej zpátky do karavanu a přines další střelivo! Já to říkal. Sračky. Rozhodně si to přivolal. Miř jim na hlavu, každý náboj se počítá. Nezklamu tě, trenére. BLAM! BLAM! THUNKK! Přestává se mi to líbit, chlapče. Je jich prostě moc. Jenže zlé přebije to dobré. Věznice plná zásob jídla se zdá jako dobré řešení, ale je tu spousty překážek. Dokonce dojde na jednu situaci, která všechny vyvede z míry. Zjistí se při tom jeden zásadní fakt, že i když někdo umře, není to zas tak jisté. No, prostě problémy se kupí a je jich víc než těch vyřešených. Kresba opět unikátní, a ač černá na bílém, stále je na co koukat. Okna jsou plná detailů a obličeje není problém rozeznat. Tento svazek se opět velmi povedl. Není co řešit, za pět. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát:: Dáme se do práce. Čeká nás spousta pálení.


Zvony Londýna
prosinec 2020 - leden 2021
Zvony Londýna 2019, Ben Aaronovitch

„Při útěku je vždycky důležité soustředit se na „vpřed“ než si dělat starosti s tím, co máte za sebou“. Tak jdeme do finále a možná přijde i kouzelník........ No, pravdu? To finále nebylo tak strhující, jak by se dalo očekávat. Dokonce i ta poslední pasáž, kdy se konstábl Grant propadne do minulosti byla celkem nezáživná a jakoby vůbec do příběhu nepatřila. Finále bylo jednoduché a až krajně nepravděpodobné a upřímně, spíš vysvobozující pro Nezmar a celou tu partu sehranou. Prostě, vše, co tam ve všech těch příbězích řeší je až moc jednoduše dovyřešeno. Malá ochutnávka: Déšť trochu polevil, ale beton klouzal. Nikde nebylo žádné zábradlí a od nádvoří dole nás dělilo nejméně dvanáct metrů. Uprostřed frontonu byly hodiny s modrým ciferníkem a v dálce jsem slyšel dunění hromu. Chyběl nám už jen DeLorean z Návratu do budoucnosti. A tak už v knize zůstává jen ten britský ironický a černý humor a spousty narážek na filmovou i hudební scénu. A ,což musím vyzvednout, nebyla tu naštěstí ani jedna hláška o Harry Potterovi. Což je dobře, protože spousta čtenářů si pak myslí, že to je H.P. a pak jsou zklamaní, že není. Pro můj vkus je tu až moc zvonů a pak vám ani pan spisovatel nenapíše, jak někteří z těch zvonů dopadli. Nakonec se potácím na prahu vědomí, že mě to sice celé bavilo, ale že to za několik dní totálně zapomenu a hrozí i to, že zapomenu fakt, kam jsem knihy dal, pokud bych měl náladu si to přečíst znovu. Tři a půl motýlka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Komentář ukončuji velmi poučným citátem, u kterého by se pan Havel asi obrátil v hrobě. Citát: Vyserte se na pravdu a krásu. My máme prachy a máme jich mraky.


Nejodlehlejší stanice
prosinec 2020 - leden 2021
Nejodlehlejší stanice 2018, Ben Aaronovitch

Moudrý muž věnuje náležité množství času péči o své věci každodenní potřeby. I neživé předměty mají duši. Tohle je zatím nejtenčí knížka v sérii Řeky Londýna. Má pouhopouhých 120 stran. V obsahu tohoto příběhu nenajdete žádnou akčnější scénu, dokonce tu není ani nějaká ta zapamatovatelná situace, která by ve vám rozvířila krev a dokonce tu není ani Muž bez tváře. Pramálo humoru a málo napětí. S těmito chybějícími aspekty a s faktem, že knihu přečtete za pár hodin (párem myslím dvě hodiny), se rozhodně řadí mezi nejhorší a nejodfláknutější příběh v této sérii. Citát: Jen to, že najdete tělo, neznamená, že o pár metrů dál nenajdete další. Jeden zajímavý aspekt jsem však našel. Je tu podezřele moc bílých kladných hrdinů. Což mě vede k myšlence, že nejenom čtenáři, ale pravděpodobně i vydavatelé si všimli, že Ben Aaronovitch až moc upřednostňuje černé a hnědé hrdiny a běloši jsou v jeho knihách jen zlí a záporní padouši. S takovým předsudkem by se možná mohlo i někomu zdát, že je to rasistické vůči lidem bílé pleti. Tak asi někdo řekl Benovi tytyty. A tak vznikla sice kniha v sérii Řeky Londýna, ale s opačnými záporáky. Možná proto se tu nevyskytuje ani „Muž bez tváře“ a ani další záporní hrdinové rozjetého příběhu. Malá ochutnávka: Ukázalo se, že máme ještě teplé taštičky plněné pečeným masem a ledvinkami, které doplňovala zavařovačka nakládaných cibulí, jež na nás kolektivně civěly jako oční bulvy. Taštičky jsme snědli, ale společně jsme dospěli k závěru, že konzumace cibulí na veřejném místě by se podle zákona o protispolečenském chování, potírání zločinu a policejní práci z roku 2014 dala klasifikovat jako případ veřejného pohoršení. Nejdříve jsem chtěl dát jen dvažluté motýlky, ale pro některé humorné narážky z toho mála humoru, které tu najdeme, jsem se rozhodl pro tři. Párkrát jsem se přeci jenom zasmál. Jenže se nejednalo o obsah příběhu jako takový, ale spíš vedlejší narážky, které nás zavedou do filmového světa. Zajímavé a úsměvné jsou tak narážky na Hulka, (nejsilnější scéna v této knize) Pytlíkův „lembas“ (chleba, který si sebou vzal na cestu) a hlavně narážka na Vetřelce (Facehugger). To mě donutilo dát o jednu hvězdu (motýlka) navíc. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví?


Y: Poslední z mužů 9 - Matka Země
prosinec 2020 - leden 2021
Y: Poslední z mužů 9 - Matka Země 2013, Brian K. Vaughan

Magoři si cestu do New Yorku vždycky najdou. Po předešlém dobrodružství jsme se přesunuli do Číny. Ampersand si to snad konečně rozdá s Bonny a lidské vztahy se možná také „vybarví“. Opět pár dlouhých flashbacků, to jako pro upřesnění situací, a taky hlavně proto, aby se příběh mohl ještě o nějaký ten sešit prodloužit. Což mě vede k tvrzení a faktu, že je to opravdu už moc prodlužované. Klidně to mohlo tímto sešitem končit. Malá ochutnávka: Už tě nebudu dlouho obtěžovat, Yoricku. „To já jen tak, doktorko. Víš, že bys mi scházela jako sůl, ne?“ To si myslím. „Na to se normálně odpovídá, jako že bych ti taky moc scházel“. Těžko mi budeš scházet, když se tě neustále snažím naklonovat. ...“tak že v budoucnosti se bude lidstvo skládat jen za samejch já?“ Kresba je klasická a za všechnu tu dobu jsme si už na ní zvykli. Dokonce tak silně, že už ani nevnímáme fakt, jak je vlastně ta kresba obyčejná. Dokonce už ani jednostránkové příspěvky nedokážou nijak zvlášť ohromit. Ve příběhu je taky trochu zmatek, Jak se každý vrací do minulosti, hlavně doktoři, šíří se scénářem příliš mnoho „doktorských“ výrazů a děj se stává lehce nepřehledný. Musím přiznat, že čím víc se blížíme ke konci, tím méně mě příběh baví. Tak že jen za tři. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Ty ses snad úplně posrala!!!


Na plný plyn
prosinec 2020 - leden 2021
Na plný plyn 2020, J. Hill (pseudonym)

Den uběhne tak rychle, správná cesta se špatně hledá a ve tmě se skrývají zubaté příšery. Abychom přežili, možná budeme také muset vycenit zuby. (Předmluva Joe Hillström King) No, rozhodně jsem se po přečtení těchto povídek zamyslel nad názvem celého svazku. Na plný plyn není zrovna moc výstižné, když nám dojde, že vlastně na silnici se jezdilo jen v první povídce. Pak už to nějak šlo mimo silnice. Příjemnější by možná byl název „Ve vysoké trávě“. Pokud tedy pan spisovatel neměl na mysli „Na plný plyn“ jako metaforu pro kvalitní povídky. Pak by to bylo možná i výstižné. Tak že se toho budu držet. Citát: Zapraskaly uzávěry od plechovek a zašumělo pivo. (Faun) Dá se říci, že na plný plyn fungovala víc jak polovina povídek. Jedna z těch velmi povedených nese název „Temný kolotoč“. Ano, tady by se dalo říci, že ta jede v uvozovkách na plný plyn. Temný kolotoč mi také upřesnil, podle koho je pojmenovaná gotická metalová skupina Savage circus. (viz: komentář k této povídce v Malé ochutnávce) Další povedené příběhy jsou třeba Faun, Pozdní návraty nebo Ve vysoké trávě. Citát: Přátelství vznikají v hospodách po setmění. (Temný kolotoč) Jenže pak je tady také druhá, horší, stránka svazku. To jsou ty povídky, které se mě osobně vůbec nebo jen velmi málo zalíbily. Za jednu z těch nejhorších povídek považuji příběh „Ďábel na schodech“. Není to vlastně ani tak obsahem, jako spíš formou, kterou to mistr Hill napsal. Napsal to po schodech. (V komentáři u této povídky jsem se o to také pokusil.) Ještě horší, než již zmíněné Schody, je povídka „Tweetování z Cirkusu mrtvých“. Forma tweetu je příšernost a je to jediná povídka, které dávám odpad. Citát: Udeřil jsem ho kamenem, protože jsem nenáviděl tu jeho černou tvář. (Ďábel na schodech) Velmi zajímavá je také předmluva. V té nám Joe Hillström King o sobě řekne trochu víc, než by možná i chtěl. Ale rozhodně ta předmluva hodně vysvětluje. I to, jak je trochu naštvaný, že použil zkratku svého druhého jména Hill a že nepoužil celé Hillström, protože to prý zní víc metalově. Ale stalo se a mistr se do čtenářovo mysli prostě už navždy zapsal jako Joe Hill. Citát: Tráva s mrtvými nehýbe. (Ve vysoké trávě) Pokud budu hodnotit celkové vyznění této sbírky povídek, není to na plný plyn, ale jen na čtyři hvězdy nebo čtyři žlutý motýlky. Také jsem si všiml, že Joe Hill dost často používá věci z rostlinné říše. Hlavně narážku na stromy jsem tu četl třikrát. Ale ti jen takový malý poznateček. Jinak jsem se u této sbírky převážně bavil a tak jí vřele mohu všem doporučit. Jinak komentáře ke všem povídkám najdete v kolonce „povídky“ u této knihy. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Jsi rostlina? Nebo živočich? (Mateřídouška)


Vraždící automaton
prosinec 2020 - leden 2021
Vraždící automaton 2020, Jose L. Benitez

Fakt rád vyměním dlouhý a nešťastný život za krátký, ale bohatý. (La Belle Dame sans Merci) Vzhledem k tomu, že v poslední době čtu „nevonící“ komiksy, tak jsem si čuchací rituál řádně užil. Ano, Lady Mechanika po otevření nádherně voní barvami. Což se například nedá říci o Hachette Spider-Man, Y – Poslední z mužů a nebo o černobíle nakresleným příběhu Živí mrtví. Tak že Lady Mechanika je skvost na vrcholu vůní. A když jsme u těch nej, kresba je v tomto komiksovém příběhu také úžasná. Jen letmo jsem knihu prolétl před čtením a už se začal nesmírně těším na některé celostránkové kresby i kresbu některých oken. Citát: Tragédie udeří navzdory dobrým úmyslům. (Vraždící automaton) Kniha je rozdělena na dva příběhy. „Vraždící automaton“ a „La Belle Dame Sans Merci“. Oba příběhy jsou nádherně nakreslené a je parádní se těmito kresbami kochat. Se scénářem už je to trochu horší. Hned v tom prvním příběhu je celkem hodně nelogických situací, které více popisuji v komentáři u této konkrétní povídky. Příběh druhý napsal M. M. Chen a trochu mu v tom pomáhal hlavní tvůrce těchto příběhů, Joe Benitez. Bohužel v tomto scénáři mě praštila do očí jedna zajímavost, která mě měla napadnout už dřív. Lady mechanika je prachsprostá zlodějka. A v tomto příběhu to jen dokazuje. Ale já jí fandím :-) Citát: Znát umění znamená znát umělce. (La Belle Dame sans Merci) Obsahově je druhý příběh lepší. Má spousty tajemna a pohádkový nádech. Navíc je inspirován básní o které se dozvíte víc v mém komentáři k této povídce. Nakonec jsem se rozhodl dát celému svazku plný počet. Při čtení tohoto komiksu jsem poslouchal klasiku Ozzy Osbourne a jeho počiny The ultimate sin (86), No more tears (92) a Ozzmosis (95) Komentáře k povídkám najdete v sekci „povídky“ u této knihy a nebo zde: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261 Citát: Jak jste to mohli dopustit, když jste byli všichni tak geniální? (Vraždící automaton)


Armabetton III
prosinec 2020 (12.-28.)
Armabetton III 2020, Martin Chval

Armabetton nás nezhubil, ač mířil přímo na Zemi, a přes problém, copak tu byl, nezhynuli jsme mrazem. Je to zvláštní, ale tohle se mi líbilo víc, než předešlé dva příběhy. Asi to bude tím, že pan Martin Chval se do toho dal sám a nebo to je tím, že po přečtení Armabettonu I. a II. jsem si na specifický druh humoru trochu zvykl a je pro mě stravitelnější. Ano, Vzpoura robotů se mi zdá humornější. Není tu tolik šílené nelogické akce a děj je tak nějak přehlednější. Citát: No, neuraz se, ale ta továrna se ti moc nepovedla. Málem kvůli tomu zaniklo celé lidstvo. U tohoto pokračování jsem se bavil. Dozvíte se, jak dopadl megapočítač Karel a co se stalo po jeho znovuvzkříšení a co s tím vším provede Willy Walter. Opět je tu část toho podivného humoru, kterému moc neholduji, ale jak bylo napsáno, už jsem si zvykl. Rozhodně doporučuji těm, co už mají předchozí příběhy, protože finále je strhující. A dost možná ještě dál, protože klidně bych to viděl i na IV. Citát: ...nějakou dobu se snažil branku přelézt, než zjistil, že je otevřená. Ještě musím dodat, že došlo i na pěknou píseň, nebo báseň a pan spisovatel k příběhu nakreslil i pár obrázků, kterými se v průběhu čtení můžete pokochat. A já do jeho profilu přidal pár citátů, které si tam můžete přečíst. Kniha je vytisknutá v malém množství a já jsem rád, že jí vlastním, Až na nás přijde nějaký ten Armageddon nebo Armabetton, určitě jí každý bude hledat, jako možnou příručku k přežití. Citát: ...chceš ho rovnou zastřelit, přivést anebo pouze zjistit, kde teď je?


Harley Quinn 6: Pták se zlobí
prosinec 2020 (19.-24.)
Harley Quinn 6: Pták se zlobí 2020, Frank Tieri

HARLEY VÁM HELFNE! Volejte 1-555-555-0069 Prohlášení: Toto není eskortní služba. Jiný číslo nám nenabídli. Vopravdu. (Pták se zlobí) Zde zaznamenáváme jednu moc zásadní změnu. Odešel jak hlavní scénárista tak i kreslíř. Nahradili je Frank Tieri za scénář a Inaki Miranda a Mirka Andolfová za kresbu. Hlavní aktéry, kterými byli Jimmy Palmiotti a Amanda Connerová, to už přestalo bavit a odjeli do Vegas na dovolenou. Musím však uznat, že jak Inaki Miranda tak i Mirka Andolfová kresbu zvládají. Stále je dost podobná té od Connerové. Citát: Když vám horská dráha nedělá dobře, tak na ní nelezte! (Na pálce) Se scénářem už je to pochybnější. První příběh, vložený do dvou sešitů a nazvaný „Na pálce“, byl dobrej. Tak trochu šmrncnutej hororovým napětím se povedl. Z druhým, „Pták se zlobí“ už mi to moc nešlo. A to asi hlavně proto, že je v něm Pinguin. A ptáte se proč ho nemusím? Vůbec se mi nelíbí zmutovaní ptáci, jako jsou Maurice a Pierre. Ten muzikant za to nemůže. Třetí příběh „Babi Harley“ ani nebudu rozebírat. Byl strašněj. Citát: Co mi to teče z ucha? Je to krev? (Pták se zlobí) Vlastně tři příběhy, které obsahuje tento svazek, jdou postupně dolu. A ten poslední už vůbec za nic nestál. Více informací najdete v mých komentářích ke každé povídce zvlášť. Najdete je v sekci „povídky“ u této knihy. Ale svatá prostoto, to snad už víte sami! Pří čtení tohoto svazku jsem poslouchal dívčí skupinu Burning Witches - Dance with the Devil (2020) a neznělo to vůbec špatně.


Armabetton
prosinec 2020 (06.-20.)
Armabetton 2016, Martin Chval

„Mistře, musíte nás zachránit! Obyvatelé Země se nacházejí ve smrtelném nebezpečí. Já vidím jen jedno jediné řešení... To se musí obrousit“. Na tento příběh jsem byl velmi zvědavej. Pravdou je, že jsem nebyl ani zklamaný ani nadšený. Proč? Tento druh humoru je pro mě tak trochu nestravitelný. Jo, jako je to sranda, je to spousty akce a nečekaně čekaných scén, ale druh použitého humoru já prostě nějak nemusím a možná ho i nechápu. Zasmál jsem se, ale jen díky tomu, že se předpokládalo, že se zasměju. Citát: Češi jsou kabrňáci, ti dokážou úplně všechno. Asi jsem v tom udělal zmatek. Trochu to napravím. Jedná se o ten zvláštní druh humoru, který bych hledal třeba u Švejka (Sraly na něj mouchy) nebo v Černých Baronech (My se nějak dohodnem) a trochu z toho Kocourkova (To bude fungovat, i když by vlastně nemělo) A tak jsem se sice zasmál třeba situaci, kdy Vesmírná betonová míchačka dostane smyk a řidič moc strhne volant...chápete, volant ve vesmíru a to je ta část, kdy se všichni smějí a já volám Spocka a ptám se ho: „Je to logické“? Malá ochutnávka: Zatímco Země byla zmítána panikou, dorazila na Armabetton parta brusičů. Dílo jim šlo pěkně od ruky. Jiskry jen létaly. Solární panely dodávaly elektrickým bruskám dostatek energie a všechno vypadalo nadějně. Bohužel pak technologové oznámili, že tímto tempem bude rozbroušení Armabettonu trvat 256 let plus minus tři roky..... Tak že, abych to moc neprodlužoval. Dobrodružství a katastrofický podtext je perfektní, logické situace zde moc nehledejte a prostě se smějte. Naštěstí jsou oba díly celkem v přijatelné velikosti, tak se do cíle k planetě Zemi dostanete za několik hodin. Zda náraz přežijete nebo ne, je jen a jen na vás. Za mě jsou to tři hvězdy, ale ti, co tento humor stráví, nechť si hvězdu nebo dvě, klidně přidají. Citát: Jenom broušení vás může spasit.


Harley Quinn 5: Volte Harley!
prosinec 2020 (14.-20.)
Harley Quinn 5: Volte Harley! 2019, James Palmiotti

„Prosím, uřízněte mi jako první ty uši, ať už ty vaše kecy nemusím poslouchat!!“ (Volte Harley) U těchto příběhů se držím jen díky dvoum věcem. První je fakt, že tuto sérii kupuji pro někoho jiného a mít jí doma a nepodívat se, by byla pěkná blbost a ignorantství. Druhou věcí je fakt, že se mi strašně líbí styl, jakým je to nakreslené. John Timms, Mirka Andolfová, Michael Kaluta a další, kteří se v sérii střídají, mají stejný styl, který má tolik shodných aspektů, že mnohdy ani nepoznáte, kdo z nich je právě na tahu. Celkově je kresba velmi povedená. Citát: Ale no tak. Podporuješ jí proto, že je kus. Jen to přiznej. (Volte Harley) O scénáři už se to samé říci nedá. Všechno je jak na vlnách. Jednou je příběh perfektní, že musíte zatleskat, ale pak otočíte na další podpříběh a žasnete, kam se podělo to nadšení, které jste měli při předcházející kapitole. Ne jinak je tomu i v tomto svazku. Pravdou však je, že je scénář převážně v rukách Amandy Connerový a Jimmyho Palmiottiho. Ti, příběhy opouštějí jen v časech, kdy jim dobrý příběh vydělá dost peněz na delší dovolenou. Ale když prachy dojdou, zase se vrací. Citát: Páni, já hurikán ještě nikdy nezažil. Jak zlý to může být? (Soustrasti) Nakonec, bohužel, byly příběhy s politikou asi to nejlepší v tomto svazku. Vůbec se mi nelíbila povídka Soustrasti a poslední příběh byl už jen taková šaškárna. Více podrobností, více citátů, nějaké ty ochutnávky, více názorů a více informací najdete v kolonce „povídky“ u této knihy a nebo zde: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261


Démoni jsou věční
listopad - prosinec 2020
Démoni jsou věční 2009, Petr Heteša

Debilové. Démoni debilové. Mám dojem, že jsem jediný člověk na Zemi, který o nich ví celou pravdu. Už jsem od pana Heteši jednu knihu přečetl a strašně se stydím, za to, že jsem na tohoto upřímně, ironicky veselého spisovatele narazil teprve nedávno. Byl jsem z první knihy nadšený, odnesl jsem si z ní žlutý motýlky (osm jich bylo) a předsevzetí, že si pořídím další mistrovo knihy. A tak jsem ta učinil a mám doma asi devět jeho knih. Démoni jsou věční je druhý příběh v pořadí, který jsem četl. Citát: Měl jsem strach, aby se nesložila. Ženské jsou ve vztahu ke krvi trochu labilnější, zvlášť když je rozmazaná na stěně. Musím uznat, že styl je prostě skvělý. ICH forma tomu sluší. Začne to vlastně smrtí a pak už se jen smějete a někdy nechápavě kroutíte hlavou, co všechno se dá vymyslet. V tomto případě je to bezedná díra na odpadky, tak trochu nechápavě věční démoni a rozpůlený citróny. Citróny na kozách, tedy na tričku ve kterém jsou kozy. Tak že k motýlkům přidávám i citróny, i když nejsou létavci, ….ale jsou žlutý. Ty citróny, ne ty v tom tričku. Malá ochutnávka: Ostatně, co se mi může stát? Jsem hlavní hrdina tohoto příběhu, takže nehrozí, že by mě oddělali hned na sedmatřicáté stránce. To by bylo skutečně velmi nestandardní. Přijít o hlavního hrdinu takhle brzy. A navíc jsem taky vypravěč příběhu. Kdo by vám to pak dovyprávěl místo mě? Opět jsem se nenudil, tedy, abych pravdu řekl, tak trochu jsem se nudil. Poslední část knihy a rozhovory hlavního hrdiny s jednou dívkou, se mi zdál až moc zbytečně prodlužovaný a některé opakované pasáže tomu také moc nepřidají. Možná to chtělo trochu ubrat, třeba padesát stránek. Hlavního hrdinu by to určitě nezabilo, protože je to hlavní vypravěč a tudíž nemůže umřít. I když..... Citát: Našel jsem v ledničce Jima Beama, kterého jsem na chvíli odloučil od jeho věrného přítele Jacka Danielse, a nalil si panáka. Nejvíce jsem se nasmál u pasáže „Démoni a lidé“. Anabáze v Českých Budějovicích (to je někde v Čechách) je úžasná a já se u ní bavil. Tedy, bavil jsem se u celé knihy až na ten konec, ale ČB je proste paráda. Pak jsem narazil na žlutý citrony na prsou a už jsem od nich nemohl spustit oči. Nakonec to málem skončilo s otevřeným koncem. Ale i ten nejpitomější čtenář, si už musí odvodit, jak to nakonec dopadne. „Křížovka pro debily“. Citát: Hovno... (žádný jiný argument mě nenapadl)


Čarodějova nevěsta 12
listopad - prosinec 2020
Čarodějova nevěsta 12 2020, Kore Yamazaki

Dneska jsou přeměněné kusy těla a jizvy a chybějící končetiny prestižní záležitostí. Dokazují, že se člověk nebál nebezpečných pokusů. Takovou dobu čekám na další příběh a pak se divím, že ho přečtu strašně rychle, v podstatě za pár hodin, a pak zase několik týdnů čekám na další. Někdy mám chuť prostě počkat, až budou všechny díly a teprve potom si to přečíst. Když je dostatečně velká časová mezera mezi knihami, člověk tak nějak trochu zapomíná. Ale to je přirozené a žádné kouzlo tomu nepomůže. Citát: Nedávno jsem pochopil, co znamená „strach“. V tomto příběhu se začalo trochu kouzlit a dokonce přišla na paškál i otázka sexu. Prostě není spaní jako spaní. A když s někým spíte, nemusí to být zrovna o sexu. Tento námět se mi zdál trochu náročnější pro mladší čtenáře, ale zase to není tak detailně rozebíráno, aby byl někdo pohoršen. Jedná se přeci o čarodějovu nevěstu a na věku moc nezáleží. Malá ochutnávka: Smluvní kouzlo. Je jednoduché, nenáročné, zato však účinné. „Zaručujeme, že tajemství sdílené mezi vícero lidmi zůstane tajemstvím. A pokud ho někdo prozradí, hned zjistíme, kdo to byl“. Na můj vkus bylo tohle až moc dívčí. Sice jsem si příběh užíval, ale nic moc mi nedal. Opět příjemná kresba, které by možná slušela barva. Při čtení jsem poslouchal klasiku německou heavy metalovou skupinu Warlock a jejich první album „Burning The Witches“ z roku 1984. Citát: Ty mě chceš někomu napráskat, viď?


Spící armáda
listopad - prosinec 2020
Spící armáda 1997, Wolfgang Hohlbein

Dva metry vysoký indián s účesem punkera a v rockerském ohozu přece musí vzbudit nedůvěru u pruského důstojníka. Další příběh vesmírné pilotky, potloukající se na planetě Zemi v její vzdálenější budoucnosti, je velkým překvapením. V příběhu je spousty dobrodružství, zajímavých a překvapujících situací a dokonce přibilo i velké napětí. Určitě je překvapením situace okolo Stonea a Kyla. Tito dva se zde dostávají do jakési proměny a čtenář je jen zvědav, jak se to s nimi vyvine dále. Tohle dobrodružství jsem si užíval a doslova ho „přelouskal“ dvakrát rychleji, než mám průměr čtení knih. Bavilo mě to a je to snad poprvé, co jsem měl i strach (ten „strach“ prosím do uvozovek) o některé hlavní hrdiny. Ano, tady se začalo i umírat, ale nemá smysl napsat, kdo a jak – znáte to, byl by to spoiler. No, rozhodně snad zatím nejlepší příběh v této sci-fi sérii. Citát: Co to je „pravděpodobnost hraničící téměř s jistotou“?


Strom viselců
listopad 2020 (14.-29.)
Strom viselců 2018, Ben Aaronovitch

„Titul z Oxfordu není zárukou ničeho jiného než faktem, že jeho držitel chodil na Oxford a několikrát se dostavil na vyučování“. Tento příběh bych označil jako lehký úpadek. Dobrodružství neobsahovalo tolik humorných scén, ironické narážky skoro žádné a napětí vesměs nulové. Sice je tu jedna scéna v obchodním domě, ale žádné překvapení se tam nekonalo. Všechno to ztratilo na akci a vtipu. Zatím nejhorší a nejnudnější příběh v této sérii. Navíc jsem získal pocit, že pan spisovatel je tak trochu rasista na bílou rasu. Těch narážek je v příběhu celkem hodně. Ovšem to nezastírá fakt, že zatím píše celkem dobře...až na tento příběh. Citát: Při čtení hned poznám rasistické žvásty. Ať byly získané informace důležité nebo ne, pořád je bylo třeba zapsat, protože a) z empirického hlediska je negativní výsledek pořád výsledek. b) někdo chytřejší než vy by mohl zahlédnout spojitost, která vám uniká c) v případě přezkoumání případu je prozíravé alespoň napsat, že jste kompetentní. Na základě těchto faktů jsem knihu dočetl, abych byl kompetentně prozíraví a neušla mi nějaká spojitost. Malá ochutnávka: Rezidence One Hyde Park trůní vedle hotelu Mandarin Oriental jako kupa kancelářského nábytku a vyznačuje se elegancí a šarmem útrob kopírky. Byť kopírky zbrusu nové, s faxem i skenerem. Na architekturu mám „názor“. Ale jsou i moderní věci, které se mi líbí. Okurka, budova pojišťovny Lloyd´s, dokonce i Střep, i když se nemůžu zbavit dojmu, že na vrcholu by měl sedět Nazgůl. A ano, jedna důležitá spojitost tu je, ale vyskytla se až ve třetí třetině knihy. Tak že, čtenář vlastně je strašně rád, že to přečetl, protože se „možná“, zdůrazňuji slůvko MOŽNÁ, dozvěděl základní informaci. Bohužel si nemůžeme být vědomi toho, zda je získaná informace opravdu důležitá a tak nám nezbývá nic jiného, než si přečíst další příběh. A doufat.... Citát: Řád přírody byl dlouho tmou noci obestřen. Bůh řekl: Budiž Newton! A jasný září den. Dojem z celkového příběhu kazil i fakt, že nakladatelství ARGO v čele se sazečem Petrem Tiechmanem natropila v knize spousty překlepů a chyb. Abych napsal pravdu, jedna chyba na deset až patnáct stránek. Chybějící písmena, čárky a opakování slov. Možná jsem dostal jen špatný průzkumný svazek, ale o tom se dá s úspěchem pochybovat. Citát: Kdo se nechá varovat, může se pak radovat.


Harley Quinn 4: Překvápko
listopad 2020 (15.-23.)
Harley Quinn 4: Překvápko 2019, James Palmiotti

Myslím, že je Harley dobrý člověk, jen se spoustou problémů. Anebo je to naprostá psychopatka s kouskem dobra v těle. (Rodinné kruhy) Zatím, co se hlavní linie stále žene vpřed, opět poznáme několik osobnějších příběhů. Základem je vyšetřování kanibalismu do které byla zapletena zástupkyně starosti Berkowitzová a vedlejšími liniemi jsou například rodiče Harley Quinnové, kteří jí poctí svou návštěvou. Trojdílná část nese název Rodinné kruhy a moc mě to neoslovilo. Jen třetí sešit v tomto příběhu se mi trochu líbil a to proto, že se v něm konečně začalo něco dít. Citát: Svatá prostoto, čím vším si ten tvůj ubohý bobr prošel? (Rodinné kruhy) Další příběh je ten, podle nějž je pojmenován celý tento svazek šesti sešitů. Tedy Překvápko. Příběh je rozdělený do dvou sešitů. Nebýt Poison Ivy a jejího zeleného čarování, stal by se tento příběh jen pouhým průměrem. Díky Ivy je to za čtyři. Mám tu zelenou jedovatou holku vážně rád. Citát: Nesnáším neprůstřelný zbroje! Je to podvod! Pokud je teda nepoužívám já. Pak je to stylová a perfektní módní volba. (Překvápko) Jenže po těchto skoro průměrných příbězích následuje ještě větší zhoršení. Následující příběh „Paní svého panství“ je toho důkazem Zde došlo ke změně kreslíře a tentokrát i scénáristy. To je přesně ten čas začít uvažovat o tom, proč to hlavní tvůrce přestává bavit a svou práci nechají dělat někoho jiného. Pak se do příběhu začínají mísit aspekty, které jsou nečekané, rušivé a mnohdy jsou i v rozporu s hlavní příběhovou linií. To je samozřejmě tvůrcům jasné, ale počítají s tím, že když už si to někdo začal kupovat, pojede setrvačností a bude jim skákat na lep. Citát: Haló, vydavatelství DC? Sežeňte mi k telefonu tu Connerovou nebo Palmiottiho! (Paní svého panství) Následují příběhy patřící do mini-speciální série k výročí pětadvaceti let od vydání prvního sešitu Harley Quinnové. Jsou čtyři, ale řeknu vám jejich hodnota klesá od tří až po odpad. Střídají se na nich kreslíři i scénáristi a je to hrůza hrůzoucí. Nejhorší je příběh nazvaný „Tam kdesi v zeleni“. V sekci povídky u této knihy si můžete přečíst mé názory na všechny příběhy v tomto svazku. Citát: Jak dojde na lámání chleba, tyhle lidi se sežerou navzájem. (Tam kdesi v zeleni)


Y: Poslední z mužů 8 - Dračice v kimonu
listopad 2020 (11.-23.)
Y: Poslední z mužů 8 - Dračice v kimonu 2013, Brian K. Vaughan

„Hitogoroši, tak Japonci říkají tomu, co zabilo všechny muže“. Jak začít s komentářem u svazku sešitů, když se vám první čtyři líbí a další dva stoje za hovno? Asi sprostě. Sešity #43 - #46 jdou přesně v té linii, která se mi líbí. Hledání Ampersanda (malpa) v Japonsku pokračuje. Je to napínavé, plné nebezpečí, zvratů, sem tam humoru a spousty krve. Sem tam nějaká ta poznámka z minulosti, ale není jich tolik, aby to kazilo ucelený příběh. Citát: Můžu si tě přidat na seznam toho, co nesnáším? Bohužel, poslední dva sešity #47 a #48 jsou ty, co stojí za již zmíněné … Je v nich spousty politiky a náboženství. Strašná nuda, nic výjimečného vám to nedá, žádné napětí, jen naprostá nuda. Díky těmto dvěma vložkám, které mě spíš naštvali, než aby mě nějak oslovili, snižuji své hodnocení na pouhopouhý průměr. Citát: Proč židi nemají peklo?


V ruinách Paříže
listopad 2020 (08.-21.)
V ruinách Paříže 1996, Wolfgang Hohlbein

„Bojovali totiž proti nepříteli, nad nímž není možné zvítězit, protože vítězství nad ním znamená současně smrt. Bohužel nejen pro ně, ale pro celou planetu“. Příběhy Charity je jak na vlnách. Jednou líbí, jednou tak trochu a pak zase vzhůru. Vzhůru do Paříže. Čtvrté dobrodružství v Paříži se povedlo. Linie je rozdělena do tří, samostatných, příběhů a každému je snad jasné, že na konci knihy se dějové linie spojí. Základním příběhem je Charity a její společníci, kteří se v minulém příběhu vrhli do transmitéru, který vytvořila mimozemská rasa Moronů. Netušili, kde se vynoří, ale věřte, byla to Paříž. Citát: Čím méně vypadala lidsky jeho postava, tím lidštější byla jeho povaha. Druhou linií je megaman. Superbojovník zvaný Kyl. Jeho rozpor ze Stonem vygradoval do zrady, a prostředí, ve kterém se posléze Kyl vyskytl je pro něj velmi rozporuplné. Myšlenkové pochody v jeho mozku si s tím nějak nevědí rady a tak v Kylově hlavně probíhá osobní boj. Povinnost mu velí jednu věc, ale myšlenkama se dostává do své minulosti. Nakonec jsem velmi potěšen, že to vyřešil, tak jak to vyřešil. Malá ochutnávka: Kylovi bylo pět let, když poprvé vešel do výcvikové kopule. Mnohé se změnilo během oné příšerné noci, kdy mu vzali matku i jeho svět. Občas si ještě vzpomínal, že existovala doba, kdy obloha byla modrá místo zelená a kdy se k němu neskláněla strnulá maska obřího mravence, ale přívětivá hebká tvář, když křičel hladem nebo únavou. Poslední, třetí linií je voják z Paříže. Jean si tak trochu vyráží mimo pařížskou zónu aniž by to řekl svým nadřízeným. Jeho vycházky džunglí a překračování vymezených hranic ho však zavede do zvláštního místa. Jenže si s tím tak moc neví rady. Návod je v Angličtině a on je přece Frantík. Když však potká skupinku podivných lidí, začínají se dít věci. Příběh je akční, napínavý a plný překvapení. Citát: Čekali jsme na přátele z hvězd, který vystoupí z transmitéru, a místo nich přišli oni!


Živí mrtví 2: Míle a míle
listopad 2020 (08.-21.)
Živí mrtví 2: Míle a míle 2010, Robert Kirkman

Myslím si, že jsou tu s náma prima lidi, a že spolu vycházíme dobře, ale upřímně, do hlavy jim nevidím. Vždy, když čtu černobíle nakreslený příběh všímám si těch padesáti odstínů šedé a černé barvy. Ačkoliv Živí mrtví není barevný, najdete v něm spousty barev. A další vám dodá váš mozek,.. Když vidíte lesy a trávu, máte tam prostě automaticky vsazenou zelenou. Když teče krev, vidím prostě červeně. Černocha bělocha nebo asiata poznáte podle vzhledu, ale stejně si k nim přiřadíte odstíny barvy. Prostě, černobíle nakreslený komiks ve vás vyvolává větší míru fantasie. Citát: Já si to nevyčítám proto, že jsem to udělal. Trápí mě, že mě to trápí. Strasti i slasti naší základní tlupy, v čele s Rickem, nadále pokračují. Navíc čekají nový přírůstek a to v této stresující době není žádná sranda. Ale chce to optimismus a ten si tak nějak dodávají všichni. Rozhodli se cestovat, což je asi lepší, než trčet na jednom místě. Je velmi zajímavé sledovat jejich osud na papíře, než ve filmovém provedení. Navíc už teď jsou vidět patrné změny děje...film vs. komiks. Malá ochutnávka: „Bojíš se? Teda jako kvůli tomu dítěti“? No, to víš že jo. Pořád si v duchu opakuju, že ženy rodili bez asistence celý staletí, ale stejně si to tím nijak neusnadním. To, že se ani nemůžu nechat prohlídnout a ujistit se, že je všechno v pořádku, taky není zrovna super.. Klidně bych mohla mít dvojčata a ani o tom nevědět... Co mě tu velice překvapilo je Hershelova stodola. Ti co viděli televizní seriál si určitě vzpomenou, jak z Hershela Greena vlastně udělali podivína a tajnůstkáře, co se týkalo jeho stodoly na jeho pozemku a mrtváků. V komiksu je to úplně jinak. Tak že jiný pohled na věc a už je jasné, že tohle si půjde po své vlastní cestě. Poučný a zajímavý je doslov na konci této knihy. Napsal ho, kdo jiný, než muž, který o zombie zná víc než my všichni. Simon Pegg, který si zahrál ve filmu Soumrak mrtvých o tom všem ví své. Citát: Zbavujem je utrpení a snažíme se ,aby nezabili oni nás! Ty věci už nejsou lidi – jsou to nemrtvý zrůdy.


Y: Poslední z mužů 7 - Zvláštní vydání
listopad 2020 (07.-16.)
Y: Poslední z mužů 7 - Zvláštní vydání 2012, Brian K. Vaughan

„Jen co ta pohroma udeřila, začaly jste si syslit všechny šampóny. Byl jsem v supermarketu kde ženský nechaly celý řady konzerv netknutý, ale kompletně vybílily oddělení „péče o vlasy“. Zvláštní vydání sice tak trochu zavání novinovým článkem, který v tomto příběhu vydá jeden bulvární plátek, ale název tohoto svazku má dvojsmysl. Jedná se tu totiž o spousty flashbacků, vraceček do minulosti. A všechny ty návraty nám vlastně základní děj nějak moc dál neposouvají. Vlastně, loď na které se Yorick plaví, přistála v Sydney a zůstane tam všech šest sešitů. Tedy „zůstala“ v uvozovkách. Jak jsem řekl, dost se tu opět zaobíráme minulostí. Ale zase se tu dozvíme dost důležitých věcí, a některé jsou docela zásadní..... Malá ochutnávka: Jak to, že kluci mají knoflíky ne jedný straně a holky je mají na tý druhý? „No, dámy mívaly na oblíkání služebnictvo, takže když byly knoflíky nalevo, šlo to služce, která byla pravák, snadněji. Kdežto páni tenkrát nosili kordy, tak že levá strana kabátu musela jít přes pravou, aby se jim, když tasili, zbraň o nic nezachytila“. Kresba opět neurazí a i když se tu střídají tři tvůrci, jejich styl není tak moc rozdílný, že by to kazilo celkový pohled. Jenže nic významného nikdo z nich nenakreslí. Malba je nevýrazná, jednorázová a ničím nevyniká. Je to prostě styl na který si zvyknete a moc vás nevyvede z míry, pokud se někde změní barva nebo se víc zaplní nějaké to komiksové okno. Jak jsem však už někde psal, tento příběh ani není tak o kresbě, jako spíše o obsahu a dobrodružství....... Citát: Na každým vyhynutí je něco dobrýho, co?


Harley Quinn 3: Červené maso
listopad 2020 (08.-16.)
Harley Quinn 3: Červené maso 2018, J. Palmiotti (pseudonym)

„Asi nejlepší terapií pro mě teď bude hodně práce a srovnanej život“. (Nahý a zběsilý 1: Mravenci a šílenci) Dal jsem si cíl. A tím cílem je dočíst všech pět knih, které zatím vyšly v sérii Harley Quenn. Ale nějak mi to nejde. Jak jsem byl upozorněn jedním tvorem zde na DK, zatím jsem spíš negativní. A tak se budu snažit psát tento komentář positivně. Komentáře u povídek se však potáhnou v antikladném rozpoložení. Vidíte, už komolím slova a věty, stejně jako Harley. https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261 Citát: Kdo po mně hodil vzteklou veverku!?!? (Nahý a zběsilý 2: Pozor, mrzutý diktátor) Tak jo, mysli pozitivně, piš pozitivně. Jo, už to mám. Strašně jsem se smál letící veverce v sešitě #15 s názvem Nahý a zběsilý 2: Pozor, mrzutý diktátor. Dokázala totiž upozornit na zranitelnost okupanta Zorcoma, za což si vysloužila tryskový pohon přes Central park. Jo, fakt dobrá scéna. Její přistání...a to už je jiný příběh. POZOR SPOILER – přežila – KONEC SPOURORU. Další veselá věc v tomto svazku osmi příběhů se odehraje v čísle #16. Má ji na svědomí Zorcrom. Jedná se o situaci, když v restauraci dojde jeho oblíbené jídlo. To je pak pěknej bordel, kterej po něm zůstane. Jo, a ptáte se, jak se Zorcrom dostal do restaurace a najednou má oblíbené jídlo? Inu, zeptejte se scénáristy. Ovšem scénka je to veselá. No, tak opět něco kladného. Citát: Běž se někam zabít! (Červené maso 3: Vysaju ti morek z hostí!) Abych ukojil tu část obecenstva, co požaduje jen kladné věci, musím nezapomenout na čtvrtý sešit tohoto svazku. Tedy spíše úvodní stranu tohoto třídílného dobrodružství. Tady jsem se fakt dost nasmál. Scéna je brutální, rozdělená do dvanácti oken na jedné stránce, ale, to co se tam odehrává, je krásný příklad černého humoru. Skoro jako „Jedna ruka netleská“. Je to jen přirovnání, DC určitě tento Český film nezná. Vlastně celá ta série nazvaná Červené maso, která začíná sešitem #17 a končí # 19 je perfektní. Konečně jsem se začal pořádně bavit. Je to totální změna. Tato část je dobrodružná, napínavá, krvavá a prostě vás sežere zaživa. Harley Quinn má chvilku zalepenou kušnu a tak jsme vyvarováni i těch jejích, mnohdy až hloupých, hlášek. Červený maso je zatím nejlepším příběhem v tomto svazku. Citát: Víš, můj slaboduchý příteli, snad už ti došlo, že jak se do lesa volá, tak se ucho utrhne. (Červené maso 1: Hóúmles mantra) Ve svazku jsou pak ještě dvě povídky. První nese název Závan budoucnosti. Tam se objevuje Batžena, která tvrdí, že Harley Quinn zabila Batmana. Zajímavé, ale je to jen „závan z budoucnosti“. Ale, co mě dostalo do kolen plných smíchu, je pointa této povídky. To, co Harley udělal si zaslouží potlesk. Poslední příběh je jen průměrem, ale je v něm i část srandy s Red Toolem. No a jsme na konci komentáře. Snažil jsem se ho napsat v pozitivním duchu a to se snad povedlo. Za trilogii Červené maso, která je v tomto svazku, dávám celkový počet čtyř žlutých motýlků. Citát: Kanibalové?! To mi chcete říct, že ti lidé bez domova jsou požíráni? (Červené maso 2: Redukce abdukcí)


1 ...