Tereza299
přečtené 48
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Držet v ruce knihu od Larse Keplera je pro mě vždy záruka kvalitního čtení. Napínavé scény, detaily brutálních vražd a násilí, je něco, co mě na téhle krimi sérii baví asi nejvíc. Od začátku do konce je příběh pečlivě promyšlený a autoři barvitě vykreslují všechny podrobnosti, které čtenáře vtáhnou do děje - a tohle všechno s každým dílem zdokonalují a posouvají hranici o něco výš. Ačkoliv je pro mě Kepler srdcovka, nemohla jsem se po přečtení Zrcadlového muže ubránit lehkému zklamání. Asi budu jediná, ale zápletka a celé rozuzlení mě prostě nijak nenadchlo. Možná je to tím, že jsem před pár dny dočetla Psychologii sériových vrahů, což bylo docela brutální čtivo, které už jen tak něco nepředčí. Ale nepřišlo mi to ničím originální, čekala jsem prostě trochu víc. Při čtení některých částí mi to přišlo až moc podobné Lazarovi (který se mi zatím z celé série líbí nejvíc), měla jsem dojem, jako by kopírovali stejnou dějovou linku i situace. Navíc pro mě začíná mít komisař Joona Linna nálepku nesmrtelného a nepřemožitelného člověka, a začínám si myslet, že by se zde pomalu oplatilo “v tom nejlepším přestat”. Nechci spoilerovat ani tuhle knihu nijak shazovat. Jak jsem řekla na začátku, určitě stojí za to po ní sáhnout. Je to dobrá detektivka a zaručuju vám, že se od ní nebudete schopni odlepit.... celý text
Dlouhá trať
2020,
Viktorie Hanišová
Smrt, obtížné životní situace, osobní selhání a krize jsou témata, o kterých ráda přemýšlím a čtu. Čím více je pravděpodobné, že se kniha dotkne mého já a zanechá za sebou nějaké myšlenky, tím lépe. Sbírka povídek pojednávajících o sebevraždě od Viktorie Hanišové bylo něco, co jsem prostě musela mít. Osobně bych klidně uvítala ještě o něco víc temnoty a silnějších příběhů, ale i tak na mě Dlouhá trať udělala příjemný dojem. Já prostě nejsem na happyendy. Miluju to napětí, kdy s bušícím srdcem čtu poslední řádky a cítím, že už se ten hořký konec blíží. Kdy si přeju, aby hlavní postava dostala ještě jednu poslední šanci, ale zároveň naprosto rozumím tomu, co prostě musí přijít. Kdy se do mě vpíjí kruté osudy lidí, cítím jejich utrpení a poznávám jejich myšlenky. To všechno se Hanišové podařilo hezky vystihnout. Milovníky detailů určitě potěší i vizuální zpracování. Ilustrace srdce na předsádce je něco, co dodá knize ještě více na jedinečnosti. Tohle Host umí prostě na jedničku. Můj tip pro odvážné: jestli si to chcete přečíst, udělejte to hned. Tohle podzimní počasí je k tomu jak stvořené a krásně podtrhne atmosféru tohoto krapec depresivního kousku.... celý text
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
2018,
Yuval Noah Harari
Dlouho jsem nenarazila na něco, co by mě nadchlo tolik jako tohle. Dokonce jsem měla chuť si ráno nastavit dřívějšího budíka jen proto, abych si mohla číst (nikdy jsem to vlastně neudělala - ale chtěla jsem, a to svědčí o tom, že je tohle vážně dobrý kousek). Yuval Noah Harari na literaturu faktu popisuje až neuvěřitelně čtivým a bohatým jazykem dějiny lidstva od samotného začátku a naznačuje, jakým směrem nadále směřuje a kde by i Homo sapiens mohl skončit. Musím říct, že jsem byla překvapená, jak tvrdý a nelítostný postoj autor ke knize (nebo spíš k nám) zaujal - přijde mi, že nic horšího než lidi, tuhle planetu snad nemohlo ani potkat. Ale tím se nenechte zmýlit. Možná, že už je na čase, abychom pomalu začali vnímat, že zkrátka nejsme pánem všeho tvorstva, za kterého se považujeme.Tohle mě fakt bavilo. Rozšířilo mi to obzory, propojilo mnoho souvislostí, vzbudilo spoustu otázek, na které asi nikdy nenajdu odpověď a možná i trochu změnilo mysl. Přečtěte si to. Stojí to za to.... celý text
Víkend v Londýně
2018,
Jan Folný (p)
Je fajn narazit na knihu, která mě může seznámit s tím, co dělá mužům ve krizi středního věku ty největší vrásky. Je fajn poznat jejich starosti, nesplněná přání, touhy, problémy, prostě vše, co je sere a čím si prochází. Je fajn zjistit, že v těch hlavách mají úplně stejný bordel, jako my. Dokonce bych i řekla, že někdy možná čelí i daleko horším situacím, než my. Jinak mi to ale nic víc nedalo. Autorovu druhou knihu, Buzíčky, vychvaluju snad na každém rohu a od Víkendu v Londýně jsem tak nějak čekala, že by se mohla alespoň špičkami prstů dotknout té laťky, kterou Folný nastavil. Ale nestalo se. (A fakt si nechci rýpat, vím, jak těžké je “mluvit” za někoho jiného, ještě třeba v úplně jiné věkové kategorii, ale baví mě, jak se snad nikomu nejde trefit do mluvy teenagerů. Jo, chápu to, dost se to mění, ale prosím, on fakt někdy někdo používal slova jako: zdyndat se v klubíku, šla cvrkat, jet mastnou tyčí, kindroš, šmoulovali jsme, lásečka, sexus atd.?) Líbilo se mi ale, že byly všechny povídky součástí jednoho příběhu, to mám moc ráda. Zapůsobila na mě i nečekaná smrt jedné z postav, takové zvraty prostě můžu.... celý text
Můj tajný život
2020,
Lucie Hříšná
Od této knihy jsem si po přečteném hodnocení na této stránce, neslibovala nic velkého. Pokud je příběh pravdivý, neodsuzuju to, co tam Lucie dělala. Vadí mi jen to, jak to bylo zpracované. Sáhla jsem po ní jen proto, že jsem se chtěla o tomto tématu dozvědět něco víc, poznat, jak to u takové luxusní společnice v Česku chodí - což se mi bohužel nesplnilo. Poznala jsem jen příběh Lucie, který je i přes to, jaký je a co v něm ta blondýnka dělá, až moc růžový, pohádkový, prostě jednoduchý. Čekala jsem, že tam bude něco wow, že popíše i to, co příjemné prostě tolik nebylo, cokoli. Nechtěla jsem jen číst jen o tom, jaké dárky zrovna dostala, jaké prádlo si koupila a na jakém letišti zrovna přestoupila. Upřímně si myslím, že pokud tuhle knihu bude číst nějaká mladá dívka, která bude v blbé finanční situaci a bude "ochotná" si k penězům přijít jakýmkoliv způsobem, tak nebude po tomhle váhat se k něčemu takovému odhodlat. Vždyť to autorka celé vykresluje jako pohádku. Nechtěla jsem těm slovům ani věřit prostě. Dokonce jsem si i myslela, že se pokoušel to očima ženy napsat muž! Chápu, že to je beletrie, ale čekala jsem víc. Čekala jsem, že to autorka pojme mnohem seriozněji, zasloužilo by si to mnohem lepší zpracování.... celý text
Buzíčci
2013,
Jan Folný (p)
Hned na začátku, kdy mi první stránky přinesly osobité postavy, myšlenky a nahlédnutí do jejich životů, jsem věděla, že v rukou držím něco co mě bude neskutečně bavit. No ještě aby ne, povídky z pražského prostředí a s hlavními hrdiny jimiž jsou právě buzíčci, je pro mě jedno z ideálních kombinací jak se zabavit (ačkoliv chápu, že vzhledem k tématu to nebude čtení úplně pro každého). Nebylo to jen o profláknutých barech, seznamkách a nezávazném sexu (které měly někteří hrdinové obzvlášť rádi), byla tam hloubka, byl tam život, zamilovanost i zklamání, proto mě to tak bavilo. A to, že byly příběhy ještě navzájem propojené, udělalo z knihy ještě mocnější zážitek.... celý text
Doufejme v to nejlepší
2019,
Carolina Setterwall
Doufejme v to nejlepší pro mě zpočátku byla velmi zajímavá, citlivá a možná i trochu osobní záležitost. Dokáže to dotknout, něco vyvolat, rozesmát i rozesmutnit. Dokonce lze i velmi kladně hodnotit překlad a styl, jakým je kniha napsaná. Jediné mínus, kvůli kterému se mi knihu momentálně nedaří dočíst (a nejspíš ji už asi nikdy nedočtu), je rozsah. 326 stránek motající se stále kolem toho jednoho. Zasekla jsem se něco za půlkou, a děj bych mohla shrnout do věty o pěti slovech - stejně tak bych to dokázala i kdybych byla sotva na začátku. U této knihy bych tedy spíže preferovala rozpracování kratšího formátu. Drobným mínusem pro mě byla i občasná přeslazenost, která dokázala podráždit můj vkus. Knihu bych ale nerada zatracovala, myslím si, že v ní ten potenciál zaujmout, chytit a nepustit, pro určitou skupinku lidí přece jenom je.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Malý život. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Kniha o 640 stránkách, obrovským prostorem vybízejícím pro zbytečné rozepisování postav a třeba i děje, který s tou hlavní zápletkou nemá nic společného. Něco, co na knihách nemám ráda. Riziko při každém čtení že čas, energii a především chuť kterou tomu člověk dá, stráví nad prolouskávání se přes nudné, nezáživné a s hlavním dějem nijak nesouvisející části, které mu tu knihu akorát tak znechutí. Asi to, že je mi tohle obkecávání tolik proti srsti, je důvodem, proč má moje Rosevine 82 stránek (i když se to teď řadí mezi její nedostatky). Přes tu chválu kolem a nesmírné nadšení, jsem si ke knize vybudovala opravdu velké očekávání. Možná právě tohle halo mě nutí k tomu teď přistupovat takhle. Do knihy jsem se nemohla začíst, nezžila se s postavami, nenašla se v tom. Zápletka se mě nedotkla. Děj, a především to velké odhalení, mě vůbec nepřekvapil. Řekla bych, že je na knižním trhu spoustu jiných, lépe zpracovaných děl, věnující se tomuto problému. Abych nebyla tak zlá, dokážu ocenit osud a promyšlení některých postav. Těch šestset stránek mě ale opravdu nebavilo a stávám se tak asi jedinou bytostí, která k Malému životu nebude přistupovat kladně.... celý text
Hodinky od Ašera
2018,
Zuzana Dostálová
V posledni dobe se mi nepodarilo cist tak, jak bych chtela. Kdyz jsem tedy sahla po nove knizce, me prani bylo, at to ma silny pribeh, at me to klidne pohlti tak, ze nebudu schopna se od toho odtrhnout, proste jsem mela chut na poradou pecku a byla ochotna se ji zcela poddat. Neco takoveho: dva lidi, kteri se potkaji, zakoukaji do toho druheho, osud je nejakym zpusobem odvede od sebe, a po letech zase zpatky k sobe, me jakozto spisovatelku neuveritelne laka. Samo o sobe to srci potencialem pro silny pribeh na vsechny svetove strany. Tohle ale moje ocekavani proste nesplnilo. Ackoliv je kniha napsana lidsky, postavy nemaji vyslapane ruzove cesticky, zasahuje je jedna rana za druhou, je to cele i treba malicko smutne, vadilo mi, ze se pribeh ke konci druhe poloviny v podstate uplne odvraci od mista, kde zacinal. Vystridalo to povidani o podnikani dvou naivnich lidi, ktere mi najednou pripadaly strasne cizi. Takova skoda, vzhledem k tomu jak moc hezky to bylo rozjete.... celý text
Společnosti
2018,
Josef König
Kniha mě zaujala svým obalem, když jsem se dozvěděla že to jsou povídky - super, a ještě navíc od českého autora - wow senza, paráda! Dostala mě doslova na dvanácté stránce, svým naprosto geniálním prologem. Povídky byly samy osobě hodně zajímavé, dotýkaly se myšlenek dnešního uspěchaného světa, dokázaly rozesmát i lehce nasměrovat k přemýšlení. Nejvíc oceňuju, že všechny postavy a jejich příběhy, tvořily jeden celek. Společnosti si mě opravdu získaly a doufám, že se brzy dočkám další tvorby od Josefa Königa.... celý text
Marta v roce vetřelce
2011,
Petra Soukupová
V poslední době dokážu ocenit, když mi kniha může nabídnout něco víc než jenom prostý text. Ilustrace, které zde byly, mě tedy hodně bavily a hezky knihu obzvláštnily. Co se týče samotného textu například, tam to taková sranda nebyla. Marta mi byla svou mluvou (která je silně nakažlivá a první den po dočtení jsem měla tendence tak mluvit), chováním a postoji k životu, prostě nesympatická. Nevím, kde Petra Soukupová přišla k takovému tvorečkovi. Nemám ráda, hlavně tedy v osobním životě, když má nějaká osoba problém, neustále si stěžuje a motá to kolem svého života (a života ostatních), ale sám s tím odmítá něco dělat, a odmítá pomoc i ostatních. V knižním světě bych se tomu taky ráda vyhla, tady se mi to bohužel nepovedlo. Další mínus přidal knize konec. Ten prostě nebyl žádný. Žádný zvrat u hlavní postavy, žádná myšlenka pro čtenáře. Tohle dílo mě od Petry Soukupové zklamalo, čekala jsem prostě něco víc. Momentálně mě nepřesvědčila, abych sáhla po její další tvorbě, je mi to líto.... celý text
Vyšlapaná čára
2018,
Sara Baume
Líbilo, a moc. Až neuvěřitelně hezky provedený překlad, napsáno velmi osobitým stylem. Celé se to motá okolo depresích, zmatení ze života a ze sebe samé, což mě velmi baví. Jediná věc, které jsem si všimla. Občas jsem se musela nutit knihu dočíst, protože sama o sobě němá žádnou zápletku, žádné zvraty... jsou to zápisky hlavní postavy, takže ta motivace ke čtení tam někdy může chybět. Mimo to ale hodnotím Vyšlapanou čáru jako velmi vydařeně, s osobitým stylem, bohatou slovní zásobou a hezky napsanou knihu.... celý text
Želvou proti zdi
2017,
Daniela Fischerová
Knihu mám doma asi už tři roky. Tehdy jsem ji po prvních pár stránkách odložila, protože jsem ji prostě nechápala. Nerozuměla jsem autorce, možná kvůli tomu věkovému rozdílu. Teď, jelikož ležím doma už druhý týden na nemocenské a všechny knižní zásoby už mám skoro vyčerpané, jsem se rozhodla ji dát druhou šanci. Některé povídky si opravdu našly cestu k mému srdci. Dokonce jednu, kterou jsem tehdy před těmi třemi roky četla, mám dodnes v hlavě z toho, jaké emoce to ve mě dokázalo vyvolat. Některé povídky, jak už to tak bývá, opravdu nebyli můj vkus a ze dvě ze tři jsem dokonce ani nedočetla. Takže ano, pokud paní Fischerová dokáže napsat skvělou povídku, chytne vás to, opravdu. U těch ostatních budete bilancovat mezi tím, jestli tomu dáte šanci, nebo to vůbec nedočtete.... celý text
