Svářeč
přečtené 264
Necrobox
2023,
Petr Heteša
Musím konstatovat, že na Hetešovi poměry jde opět o poněkud slabší knihu. Problém je v tom, že to v podstatě nemá skoro žádný děj. Na začátku jsou nějak rozdány karty, rozehrána zápletka, ale pak se v podstatě nic neděje. Žádné vyšetřování, žádná zajímavá cesta hlavního hrdiny. Celá kniha je v podstatě sledem scén, kdy několik postav postupně řeší různé problémy a průsery, ale v podstatě nic zajímavého se neděje, zápletka se vůbec neposouvá dopředu a vše je náhle vyřešeno na posledních cca třiceti stranách. Hlavní hrdina je tentokrát zcela nevýrazný, v rámci příběhu pasivní, a v knize se vyskytuje výrazně méně než některé vedlejší postavy. Kniha obsahuje pár zajímavých nápadů, včetně celého centrálního námětu, které jsou ale zoufale nevytěženy. Tohle je ostatně společné spoustě slabších Hetešových knih. Jako by autor měl zajímavý nápad, ale už se mu moc nechtělo kolem toho vymýšlet nějaké zajímavé postavy nebo poutavý děj, tak jen sednul za počítač a vysypal ze sebe proud myšlenek. Tahle kniha bohužel není vyjímkou a je už několikátá v řadě poněkud nudnějších hetešovek. Přitom z minulosti dobře víme, že Heteša dokáže ze svých nápadů vykřesat opravdu skvělé knihy. Ale kde jsou ty časy Sex, Drogy a Cyb'n'Roll nebo Morphin Red... celý text
Padající Archanděl
2020,
Vladimír Šlechta
Mám docela rozpačité pocity. Na jednu stranu mám Oggerdovu sérii rád a bylo fajn se zase vrátit k oblíbeným postavám do známého světa. Na druhou stranu to bylo vlastně trochu o ničem… Minimálně první polovina je šíleně nudná, Gowery a spol. pořád někam chodí a kují pikle, je tam pár ne úplně podstatných odboček. Navíc jsem měl dost problém se vůbec zorientovat, na co vlastně kniha navazuje. Příště by možná nebylo od věci umístit na začátek shrnutí předchozích dílů, po roce a půl už si fakt nepamatuji vůbec nic (seznam postav nestačí). To by podle mě mělo být standardem u všech sérií na pokračování a nechápu, proč tomu tak není. V druhé půlce se to trochu rozjede a finále už je napínavé, ale celé to působí spíš jako dvě, tři kapitoly příběhu, než jeden kompletní díl. V podstatě jsme na konci třetího dílu z pěti a člověk má pocit, že má za sebou jeden dlouhý prolog. Celkově nakonec OK, ale příště už by to chtělo, aby se příběh konečně rozjel, závěr v tomto ohledu naštěstí působí slibně.... celý text
Yarminův syndrom
2020,
Petr Heteša
Přetechnizované Baltimore budoucnosti a spiknutí, do jehož středu je vržen bezradný hrdina, který si kolem prstu omotává ženy se stejnou lehkostí, s jakou skáče z jednoho průšvihu do druhého. Tohle shrnutí sedí na 90 % Hetešovi tvorby a tahle kniha není vyjímkou. Jasně, pořád je to relativně čtivě napsané, ale sebevykrádání vlastní tvorby už tady začíná být trochu neúnosné, viz. koncept "několika levelů" města, kdy nahoře je normální svět, dole žije spodina a úplně dole je skoro až mytické podsvětí, který byl dle mého názoru mnohem lépe zpracován v Sex, drogy a Cyb'n'roll. Prakticky totožná zápletka s mimozemšťany už byla také zpracována v Tahle Chvíle není poslední (nebo to bylo Nezkoušej na mě zapomenout? Už mi to začíná splývat). Ostatní neduhy Hetešovi tvorby, např. fakt, že se postavy místy chovají jako naprostí blbci (přičemž to nemá být jejich charakterovým rysem), pak o to více bijí do očí. Takže sice jako oddechovka na zabití času OK, ale další totožnou knihu už bych asi nepotřeboval.... celý text
Skrytá rizika kvantové démonologie
2019,
Petr Heteša
K Hetešovým knihám se obtížně vymýšlí obsáhlejší komentáře, než že je to prostě klasickej Heteša :) Tahle kniha má poměrně zajímavý námět, kdy jsou přinuceny spolupracovat dvě nadpřirozené entity - umělá inteligence a astrální svět - aby vyřešili malér a pokud možno přitom neprozradili svou existenci lidem. Jenže tento nápad zůstal do značné míry nevytěžen, protože v jádru je to prostě klasická hetešovka. Hrdina, který jde od nakládačky k nakládečce, postupně si skládá střípky a kam přijde, tam mu kolem krku skáčou krásné ženy. Konec opět poněkud antiklimatický, ale aspoň dává smysl. Bavilo mě to, ale nic světeborného, prostě klasický Heteša :)... celý text
Taranitový triptych
2020,
Leonard Medek
Sbírka tří provázáných povídek zpracovaných poněkud neobvyklým formátem – všechny mají stejného hlavního hrdinu, který však ani v jedné z povídek není vypravěčem. Úvodní příběh – Vražda v transpolárním expresu – je asi nejslabší. Oproti své předloze je sice méně předvídatelný, nicméně ani tak není zápletka bůhvíjak zajímavá, navíc prostředí transantarktického tunelu příliš zajímavé není. S dalšími dvěma příběhy to ale jde postupně nahoru, poslední, odehrávající se v Londýně je asi nejlepší – zejména díky nejzajímavějším hlavním hrdinům. Trochu mi ale nebylo pochuti, že z Herberta Smithe-Powella, který v prvních dvou povídkách působí jako největší borec, je najednou nedůvtipný jouda. Jinak ale bez výtek, Medek se opět projevil jako mistr v navození správné atmosféry (v tomto případě se zdráhám říci dobové), klidně bych si dal druhý díl.... celý text
Ostravská mystéria
2019,
Marek Skřipský
Být to o něco kratší, asi bych hodnotil jinak, ale takhle se to občas trochu vleče. Některé povídky (např. Rudá a bílá) jsou výrazně slabší a méně zajímavé než jiné. Paradoxně jindy jsem měl pocit, že je kniha poněkud zkratkovitá – to kvůli autorově podivnému stylu, kdy má ve zvyku některé události přeskakovat a pak je pouze retrospektivně popsat. Ani v těch silných povídkách ale kniha není bez chyby. Postavy se místy chovají trochu nelogicky a proti svému charakteru, kniha je taky plná podivných deus ex machina, respektive okamžiků, kdy hlavní hrdnové tak nějak z ničeho vyvěští nějakou informaci důležitou pro další děj. V prvním příběhu to vypadá, že kniha bude mít určitou ústřední zápletku a hlavního záporáka, ale ten se znovu objeví až v poslední povídce a navíc je konec poněkud antiklimatický… Nicméně atraktivní prostředí prvorepublikové Ostravy a sympatická trojka hlavních hrdinů to táhnou nahoru. Celkové dojmy spíše pozitivní. Škoda, že se autor nedržel na uzdě s tím rozsahem, aby kniha trochu lépe odsýpala.... celý text
Žádná chvíle není poslední
2018,
Petr Heteša
Klasický Heteša - poněkud šovinistický hrdina (tentokrát ale překvapivě nedůvtipný) uprostřed masivního spiknutí, spousta hlášek, pěkných žen (které se hrdina pokouší sbalit) a akce. Už mi Hetešovi knihy začínají poněkud splývat, protože většina z nich je opravdu jak přes kopírák. Ale co naplat, Heteša umí psát velmi zábavně, takže i když už mám pocit, že již po několikáte čtu tu samou knihu, pořád se u toho bavím. Bohužel ale nechybí i další častý nešvar Hetešovi tvorby - nepovedený a uspěchaný konec, který je tentokrát opravdu hodně špatný a nelogický a za který musím jít s hodnocením hodně dolů. U mnoha Hetešových knih mi přijde, jako by autor měl dobrý námět, ale už jaksi netušil, kam chce příběh vlastně dovést.... celý text
Ďáblova obrazárna
2017,
Leonard Medek
Další dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.... celý text
Zima v Thonnierice
2018,
Vladimír Šlechta
Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věci nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).... celý text
Společné chromozomy
2017,
Jiří Wittek
Opravdu hodně nepovedený pokus o imitaci stylu Petra Heteši. Má to všechny propriety většiny hetešovek – bezradný hrdina, který se najednou ocitne uprostřed konspirace, prvky cyberpunku, femme fatale, hodně akce, humor (respektive pokusy o něj), ale vůbec to nefunguje. Příběh je směšně jednoduchý a sotva dává smysl, hrdinové bezvýrazní, prakticky nic nevíme o jejich charakterech, motivacích. Kniha obsahuje spoustu „balastního“ textu, zejména popisů a podivných úvodů do kapitol, důkladný editor by ji byl schopný bez problémů zkrátit o desítky stran. Autorův uspávací styl mě ubíjel a ke konci jsem již přeskakoval celé odstavce. Dočetl jsem to, ale těch 250 stran mi subjetivně přišlo jako dvojnásobek. Být to delší, tak bych se určitě nenamáhal to dočíst.... celý text
Padesát odstínů tymiánu
2018,
Zdenka Pšeničková
Sympatická kniha. Taková jednoduchá, s přímočarým příběhem a jednorozměrnými postavymi, svět je taky jenom hodně letmo načrtnutý, přitom bych se o něm rád dozvěděl více (jak funguje svět mimo království? Proč království dobrovolně zůstává ve středověku? Ví zbytek světa o čarodějích? Nevíme…). Ale je to napsané čtivě, rychle to uteče a hodně to zachraňuje humor. Ne že bych se při čtení nahlas smál, ale párkrát mě autorka pobavila. Celkově slušná oddechovka.... celý text
Služebník temného boha
2012,
John Brown
No nevím, nic moc. Něco mi tam prostě chybělo, jako by to nemělo šťávu. Nedokázal jsem se do toho vůbec začíst, nebavilo mě to. Přitom fakt nevím proč, protože ten nápad není špatný, svět taky ne, hrdinové docela v pohodě. Ale prostě mi to nějak nefungovalo, vůbec to na mě nepůsobilo. Nejdřív jsem si říkal, ok, trochu nudnější úvod, to občas bývá, ale pak jsem byl v polovině a furt nuda. Nedočetl jsem to… Ale uvidím, až vyjde druhý díl, ještě tomu šanci dám, vysloveně špatné to není.... celý text
