Musím souhlasit s AVEL.
Promíchání časů, osob a míst - to není pro mě. Nemám šanci si to srovnat, bylo to na mě moc chaotické a tím pádem únavně dlouhé...
Uf... Šest týdnů jsem trávila každý den chvilku s Bílou velrybou (častokrát mě uspala). Občas mě i napadlo ji odložit - ale nemohla jsem. Zvláštní kniha - pro někoho možná nezáživná. Pro mě to byla směs populárně-naučných popisů velryb a velrybářského života, filozofických a náboženských úvah, básnického jazyka a někdy až divadelního patetického projevu. Vždycky se našlo něco, co mě oslovilo. Určitě mě nenechala lhostejnou. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale podruhé ji už číst asi nebudu.
Jako zdánlivě klidná řeka, ale pod hladinou jsou skryté proudy, víry, hloubky. Tak na mě působil další příběh Gamacheho. Navenek nikterak akční, ale zato silná vnitřní dynamika, a opět hluboký vhled do lidských duší. Důvěra, lidskost, odpuštění... Smekám paní Penny...
Šungitka
