Je jasné, že kniha bude mít úspěch u typu "osvícených" čtenářů, kteří "vědí", jak to na tomto světě opravdu chodí a mají "zaručeně přesné" informace o mocenském systému řízení uspořádání světa, o němž sice autor velmi zasvěceně hovoří v knize, avšak konkrétním důkazům byť jen o existenci tohoto systému řízení, se již nevěnuje. To je promarněná šance, pokud by autor věnoval méně prostoru fabulacím a teorii a více prostoru naopak konkrétním důkazům, mohl by přesvědčit i skeptiky, včetně mě. Škoda.
Autor například tendenčně a sugestivně uvádí, že Ukrajina jako stát nemá žádnou suverenitu, cituji "právě tato skutečnost je vyjádřena státní dvoubarevnou vlajkou." Tak zaprvé. Ukrajina je suverénním státem od prosince 1991, jehož nezávislost uznal i tehdejší prezident Ruské federativní socialistické republiky, Boris Jelcin. Zadruhé, vezměme si citát "Události, které se odehrály na Ukrajině, ukázaly, že tato země je pod komplexním nadnárodním řízením". Jaké události? Jakým způsobem ukázaly, že Ukrajinu řídí nějaké nadnárodní řízení? A kdo to vůbec je? Další promarněná šance, tato kniha vzbuzuje více otázek, než dává odpovědí. U publikace aspirující na odbornou literaturu, bych čekal, že tomuto bude naopak. Navíc se dá snadno argumentovat státy, které mají dvoubarevnou vlajku jako Polsko (m.j. soused Ukrajiny), které však autor v tomto kontextu nezmiňuje. Velice zvláštní.
Rovněž fabulace o metodě na vlajce "čím víc pruhů a obrázků, tím menší suverenita a větší podřízenost státu konkrétnímu globálnímu centru koncentrace řízení". Dle stejné logiky by nejsuverénnější zemí světa byla africká Libye, která mezi lety 1977-2011 neměla ani jedno logo, ani jediný pruh na své vlajce. Šlo o jednobarevnou zelenou vlajku. Pravděpodobně centrum globálního řízení tehdy leželo právě v severní Africe, že ano.
Tohle není Zakázané vzdělání. Tohle je Nebezpečné vzdělání. Pokud píšete odbornou literaturu, musíte pro svá tvrzení předložit důkazy. Nelze zaměňovat osobní názory a přesvědčení, byť jakkoli upřímné a skálopevné, za fakta.... celý text
Moje druhá kniha od Hartla. I přes těžký začátek a místy i závažnější témata jde vlastně o oddychové čtení. Osud obou sourozenců je skutečně poutavý a barvitý – jednu chvíli je na tom lépe Veronika, druhou Jáchym, třetí jsou oba v háji. Poselství této knihy pro mě tkví v tom, nikdy se nevzdávat a pokračovat dál přes problémy i přesto, že vlastně vůbec nevíte, kam vaše cesta (zde cesty) nakonec povede.
Můj problém s touto knihou je, že spolu s delším časovým úsekem a vysokým počtem různých situací a vedlejších postav jsem se ztrácel v ději a někdy nerozuměl vlastně ani významu některých postav v románu (nevylučuji ovšem lehké postižení mé kůry mozkové vedrem v Itálii, kde jsem knihu četl). Erotika rovněž - dobrý, ale všeho moc škodí.... celý text
Velmi příjemná oddychovka na dovolenkové čtení. Děj, nebo mělo by se říci – děje – zde pádí opravdu velice rychle, musím přiznat, že jsem měl občas problém se ve všech těch postavách a jejich životních patáliích orientovat. Opravdu čtivé, díky vynikajícímu vyprávěčskému umu autora zde takřka neexistují hluché pasáže. Je to ze života, je to vtipné. Líbila se mi především dějová linka Dáši.
Nejsem ani v nejmenším puritán, ale občasné sexuálně podbarvené výrazivo mi přišlo nadbytečné a cpané na sílu. Dost možná je to však pouze vyprávěčský prostředek autora, což, vzhledem k tomu, že tohle je mé první setkání s jeho tvorbou, mi může unikat.... celý text
