schacco

Přečtené 363



Velká výměna
? - prosinec 2021
Velká výměna 2020, Renaud Camus

Předesílám, že hodnotím knihu, nikoli její odkaz. Je koncipována jako takové "sebrané spisy", resp. jedna esej + sebrané proslovy. Přestože autorovi rozumím, soucítím s ním, s jeho vhledem do situace souzním, čtení této knihy bylo pro mne utrpením. Vzhledem k rozsahu je to čtivo tezemi chudé, kde rozkošatělé věty zakrývají obsahovou řídkost, přičemž se každá teze v textu mnohokrát v různých formách opakuje. Argumentačně není též nikterak výživná. Stručně a krátce, není to o mnoho víc než (pochopitelný a oprávněný) intelektuální pláč (po francouzsku rozvleklý v marné snaze o duchaplnost) nad tím, jak jde tradiční Francie nezadržitelně k šípku a nikdo s tím nic nedělá. Pozn. Pokud by byla kniha rozsahem desetinová, šel bych s hodnocením mnohem výš. Několik vybraných odstavců: Je-li přítomen člověk, je i nerovnost, tedy lidskost… Jaká je rovnost… mezi katanským a zkorumpovaným tyranem, jako je Muammar Kaddáfí, a spisovatelem, jako je Václav Havel, jenž vkládá svůj talent, odvahu a život do služby k osvobození své země a svého národa? (str. 62-63) Ostatní populace (ale možná se to mění) záviděly obvykle západním a konkrétně, co se nás zde týká, evropským společnostem. Chtěly se k nim přidat a těžit s nimi z výhod, jež u nich viděly: mnohem vyšší životní úroveň, mnohem rozvinutější a ochrannější systémy sociálního zabezpečení, menší korupce, lépe zaručené osobní svobody, stabilnější politické režimy v souladu s právním státem. Zdá se však, že globálně (jako obvykle se pochopitelně najdou všechny možné individuální výjimky…) špatně pochopily jednu věc: že tyto skutečně tak výhodné systémy, zejména v porovnání s těmi, na něž byly zvyklé, jako protihodnotou a podmínku vlastní existence uplatňovaly rozsáhlý soubor přijímaných omezení, vysoký stupeň občanskosti a vědomí formy…, hluboce zakořeněný smysl pro společenskou smlouvu a její ctnosti. A to jsou rysy nabývané dlouhodobým cvikem, který u národů ještě víc než u jedinců a rodové linie vyžaduje nejspíš řadu generací a nemůže vynechat některé nezbytné vývojové etapy. (str. 68-69) Proč výměnismus není morálka: První důvod, proč výměnismus není morálka, a to ani pod klamnou přezdívkou antirasismu a v pokřivené, falešné formě dogmatického antirasismu, je ten, že nehledí na pravdu. Není morálky bez pravdy. A výměnismus lže velmi a nejen tím, že skrývá svou skutečnou povahu, záměny a účinky za falešný pojem antirasismus. (str. 224) Druhý důvod, proč výměnistická ideologie není a nemůže být morálkou, je ten, že svět, který zavádí, a který jsme si všichni mohli vyzkoušet, je děsný, odporný, a projevuje se každým dnem víc jako návrat do stavu před společenskou smlouvou. Jistě, nebohý a bezpomocný uprchlík nutně vzbuzuje soucit. Jsme přirozeně náchylní poskytnout mu to, co žádá a co nazývá azyl. Ale morálka nemůže pominout kantovský požadavek možné univerzalizace našich činů. A soucit se stává sentimentalitou a přestává mít cokoli společného s morálkou, jakmile gesta, k nimž vede, svět nejenže zdaleka nečiní lepším a citlivějším, lidštějším, harmoničtějším, inteligentnějším a duchovnějším, ale naopak brutálnějším, násilnějším, hloupějším, ošklivějším a nižším. A právě taková je bohužel realita, kterou stále obtížně skrývá jediná pohlednice, jíž výměnisté vystavují, klipy a seriály o společném životě, činící dle vlastních slov "život krásnějším". (str. 227) Politická čest nemůže spočívat ve zbožňování jediné hodnoty, rovnosti, v neprospěch všech ostatních, pravdy, pořádku, veřejného klidu, spravedlnosti, bezpečnosti, poznání, civilizace. (str. 227-228)


Nechovejte se tu jako doma, příteli
? - srpen 2021
Nechovejte se tu jako doma, příteli 2006, Milan Kundera


Slavnost bezvýznamnosti
? - srpen 2021
Slavnost bezvýznamnosti 2020, Milan Kundera

Velké rozčarování. V té knize není nic, snad kromě - v rovině kulturní války - trefně aktuálního: "Cítit se vinen, nebo se necítit vinen. Myslím, že v tom je všechno. Život je boj všech proti všem. To je známo. Ale jak ten boji probíhá ve společnosti více méně civilizované? Lidé se na sebe nemůžou navzájem vrhat, jakmile se zpozorují. Místo toho se pokoušejí svalovat na druhé hanbu viny. Vyhraje ten, komu se podaří z druhého udělat viníka. Prohraje ten, kdo přizná chybu." A souvisejícího: "Kdo se omlouvá, prohlašuje, že je vinen. A prohlásíš-li, že jsi vinen, vybídneš druhého, aby ti dál nadával, denuncoval tě, veřejně, až do smrti. To jsou osudné důsledny první omluvy". A u doslovu Sylvie Richterové jsem si mohl hlavu ukroutit. Jak je to přísloví s tím vytvořením kuličky? :-)


Platforma
? - srpen 2021
Platforma 2008, Michel Houellebecq

Slovy Egypťana v knize: "Myslíte, že by islám mohl vzniknout v tak krásném kraji?" (Znovu ukázal na nilské údolí s opravdovým dojetím). "Ne, monsieur. Islám mohl vzniknout jen v blbý poušti, mezi smradlavými beduíny, co neměli nic jiného na práci než - s prominutímí - píchat velbloudy. Čím víc se náboženství blíží monoteismu, tím je nelidštější a krutější; a ze všech náboženství nikdo neprosazuje monoteismus tak radikálně jako islám... V žádné muslimské zemi nikdy neměly místo ani inteligence ani talent; ararbské matematiky, básníky a vědce známe jen proto, že ztratili víru".


Ohrožená Evropa - Rodící se krize
? - červenec 2021
Ohrožená Evropa - Rodící se krize 2015, George Friedman

Dvě významné teze z knihy: Civilizace jsou rozděleny do tří fází. První fáze je barbarství, doba, kdy lidé věří, že zákony jejich vlastní vesnice jsou zákony přírody, jak prohlásil G. B. Shaw. Druhá fáze je civilizace, kdy lidé nadále věří ve spravedlnost svého konání, ale zaobírají se myšlenkou, že by se mohli mýlit. Třetí fáze, dekadence, je chvíle, kdy lidé začnou věřit, že neexistuje žádná pravda, nebo že všechny lži jsou stejně pravdivé. Hrubá síla, v níž kdysi spočívala evropská globální ekonomická moc, je pryč. Mocné státy jako Čína, Rusko a Spojené státy nabízejí tytéž výhody jako Evropa, ale důsledky porušování smluv jsou větší. V danou chvíli na tom možná nezáleží, ale jak se globální síly rozcházejí a Evropa stojí mezi nimi, absence hrubé síly bude čím dál významnější. Být bohatý a slabý je nebezpečná kombinace.


Kniha smíchu a zapomnění
? - červenec 2021
Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera


Sebedestrukce Západu
? - březen 2021
Sebedestrukce Západu 2020, Petr Hájek

Sbírka kratších esejů autorů seskupených kolem Václava Klause. Nepřináší nic než jakýsi stručný sumář aktuálních bojišť v rozběhlé kulturní válce. Asi nejpůsobivější shrnutí toho, co se děje na Západě, je odstavec z eseje Tomáše Břicháčka: "Výjevy klečících postav v amerických a evropských ulicích a na sportovištích jsou alegorií Západu, který je na kolenou - Západu duchovně vyprahlého, mravně a kulturně uvadajícího, dezorientovaného, ustrašeného, odlidštěného, sebenenávidějícího, zajíkajícího se ve své korektnosti, zbloudilého mezi falešnými modlami a náhražkovitými (ne)ctnostmi, zadluženého, vymírajícího."


Thor a mocné kladivo Mjölnir
? - únor 2021
Thor a mocné kladivo Mjölnir 2020, Sergio A. Sierra


Prótagoras
? - únor 2021
Prótagoras 1992, Platón


Stalingrad - Každý dům, každé okno, každý kámen
? - leden 2021
Stalingrad - Každý dům, každé okno, každý kámen 2013, Miloslav Jenšík

Spíš než o nestrannou literaturu faktu jde o rozsahem nevelkou apoteózu obránců Stalingradu.


Robert Šlachta – Třicet let pod přísahou
? - prosinec 2020
Robert Šlachta – Třicet let pod přísahou 2020, Josef Klíma


Rudý Zeman
? - prosinec 2020
Rudý Zeman 2019, Jaroslav Kmenta

Ač Jaroslav Kmenta nepatří mezi vyloženě nadané spisovatele, jeho práce je nesmírně důležitá. Jako novinář je dobrý. Kniha je opět - očekávaně - investigativní žurnalistikou nataženou na x set stran. Po přečtení Rudého Zemana v člověku významně zesílí již tak mocná touha, aby zbývající doba prezidentova úřadování utekla co nejrychleji a hlavou našeho státu se zase jednou stala osobnost - mimo jiné - s alespoň základní mravní integritou, slušností a nadhledem. A se schopností vybírat si vhodné spolupracovníky.


Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika
? - listopad 2020
Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika 2017, Lubomír Kopeček


12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu
? - listopad 2020
12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu 2019, Jordan B. Peterson


451 stupňů Fahrenheita
? - červenec 2020
451 stupňů Fahrenheita 2001, Raymond Douglas Bradbury

Román průměrné úrovně. Slušela by mu spíše forma kratší povídky. Nicméně, dystopická vize vyprázdněné, odlidštěné společnosti je až děsivě aktuální, přestože sama kniha byla napsána již v roce 1953. "…vezměme si menšiny v naší civilizaci. Čím víc je obyvatelstva, tím více je menšin. Hlavně, abyste se nějak nedotkli citů milovníků psů a chovatelů koček, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, mormonů, baptistů, unitářů, Číňanů, Švédů, Italů, Němců druhé generace, Texasanů, Brooklyňanů, Irčanů, lidí z Oregonu nebo z Mexika… … čím víc se zvětšují trhy, tím spíš si musíš dát pozor, aby ses nedotkl něčích názorů. Je třeba šetřit nejvniternější cítění těch nejnepatrnějších menšin. Spisovatelé plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! - A oni je zavřeli! Z časopisů se stala příjemná limonádová selanka. Knihy… rozbředli ve špínu. Není divu, že přestaly jít na odbyt…" "… Tady to máš, Montagu. Nepřišlo to shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! … celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátu… " Z toho jednoho až mrazí.


Růže pro Algernon
? - červen 2020
Růže pro Algernon 2016, Daniel Keyes


Co je nového v právu
? - květen 2020
Co je nového v právu 2019, Stanislav Mikeš

Stručný souhrn současných výzev v oblasti práva. Nepřekvapí, že drtivá většina z nich souvisí s technologiemi. Autor připomíná neustálou disproporci mezi překotně se rozvíjejícími se technologie a pomalou tvorbou legislativy. Naznačuje v zásadě dvě možnosti, jak problém řešit, přičemž prvním z nich je "změna nazírání na obsah… (stávajících) právních norem a pokus vyložit je v nových souvislostech", kde zásadní roli spatřuje ve výkladové činnosti soudů. Mně osobně je ovšem daleko bližší druhá zmíněná a, podle mého názoru, životaschopnější cesta, která spočívá v důkladné revizi a redukci právních norem za současného zdůraznění základních obecných pravidel a principů, kterými by se pak tvůrci nových technologií museli řídit, resp. pohybovat se v jejich mezích. V knize se objevuje i úvaha o fenoménu fake news, kdy je autorem ve stručnosti představena problematičnost jeho definice a velmi sympaticky doporučeno namísto tvorby nových regulací, využít stávajících institutů, které právní řády demokratických zemí již dávno mají.


Černá zem
? - květen 2020
Černá zem 2015, Timothy Snyder

Další nadmíru zajímavá kniha předního amerického historika. Ten v ní předkládá výsledky svého bádání, v němž si kladl otázku, jak prakticky mohlo dojít k něčemu takovému jako je holokaust; a rovněž, jak až hluboké může být odtržení lidí od člověka definující lidskosti. Velice zjednodušeně řečeno, dochází k tomu, že zásadními předstupněmi holokaustu je zničení státu a destrukce byrokratických struktur, ergo ponechání obyvatel v prázdné zóně, v zóně bez-práví. K tomu fakticky došlo za války v Polsku a východních částech Sovětského svazu (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Bělorusko) a právě na těchto územích došlo téměř k totálnímu vybití židovské populace. Autor to porovnává s čísly a poměry zabitých Židů v okupovaných či na Němcích závislých zemích Evropy, kde poměr přeživších Židů byl výrazně vyšší. Zdůrazňuje i daleko větších ochotu občanů rozvrácených států ke kolaboraci a vykonávání aktů násilí na svých spoluobčanech. Vedle tragédie Židů nepřestává čtenáře fascinovat i nezměrné utrpení Poláků, kteří si prošli neuvěřitelným desetiletým martyriem od poloviny třicátých let do poloviny let čtyřicátých. V tomto období došlo, mimo jiné, k vyvražďování etnických Poláků v Sovětském svazu kvůli domnělé kolaboraci s Polskem nebo prostě jen v rámci etnických čistek, hladomorům, k okupaci dvěma velmocemi současně, systematickému vyhlazování polské inteligence na okupovaných územích (ať již Němci či Sověty), masakrům Poláků na polských území s ukrajinskou většinou (Volyň), likvidaci varšavského povstání, následnému vybití obyvatel Varšavy a srovnání města se zemí, vypořádání se s polskou povstaleckou Zemskou armádou, která se po skončení války navíc z nepřítele Němců stala i nepřítelem Sovětského svazu. Sovětům se nehodilo, že byla řízena polskou vládou z britského exilu, označili ji jako fašistickou, vojensky zlikvidovali a velké množství zajatých příslušníků Zemské armády popravili. Akumulovaně s holokaustem to všechno jsou události, co jdou až na samotnou hranici imaginace, kterou je člověk schopen snést. Na závěr autor porovnává svět třicátých let dvacátého století s dneškem a poukazuje na hrozby, které by, při nešťastné souhře náhod, mohly vyústit v obdobně fatální kolizi, jako bylo vypuknutí druhé světové války. Je dobré mít na paměti, že tím nejpravděpodobnějším aktivním hráčem případné budoucí kolize je Čína. Nedá mi ještě nezmínit překladatelský folklór, který občas z českého textu bije do očí. Kupř. takový výraz "čerstvá voda", kterou překladatel otrocky převedl z anglického termínu "freshwater", který ovšem prakticky znamená nikoli čerstvou, nýbrž sladkou vodu, přeneseně též vodu pitnou. Je to zde na několika místech a ruší to… "Polovina ČERSTVÉ vody a asi dvacet procent podzemních vod jsou v Číně znečištěny tak, že nejsou pitné…" ufff.


Malevil
? - duben 2020
Malevil 1974, Robert Merle


Kronika zániku Evropy: 1984–2054
? - březen 2020
Kronika zániku Evropy: 1984–2054 2019, Vlastimil Vondruška


Epištoly o elitách a lidu
? - únor 2020
Epištoly o elitách a lidu 2018, Vlastimil Vondruška

Letem historicko-sociologickým světem a jeho náhledem na elity. Kniha spíchnutá horkou jehlou, nicméně za přečtení stojí. Z mého pohledu by stálo za to ji tak po dvaceti letech přepsat, rozšířit, prohloubit...


S androidkou v posteli
? - únor 2020
S androidkou v posteli 2019, Vladimír Pikora


Krvavé levandule
? - prosinec 2019
Krvavé levandule 2019, Marian Kechlibar

Ač Mariana Kechlibara mám rád, kniha mě jako čtenáře pranic neuspokojila. Je to v podstatě jakási nahodilá kolekce několika drobných epizod z občanskou (resp. civilizační) válkou zmítané Francie. Pan Kechlibar má nepochybně spisovatelský talent, pakliže chce ovšem vytvořit hodnotné beletristické (či snad vizionářské) dílo, měl by mu věnovat daleko více času, podstatně ho rozšířit, mocně prohloubit a celkově uhladit. Zkrátka: tato útlá publikace působí jako ve spěchu splácané kusy souvislejšího textu z připravovaného dystopického románu. Jestliže si autor chtěl touto cestou pouze ověřit, zdali má smysl pokračovat, pak odpovídám: "ano, má, ale ušetřete prosím čtenáře podobných demo verzí".


Civilizace
? - říjen 2019
Civilizace 2014, Niall Ferguson

Niall Ferguson se pokouší o identifikaci a rozbor důvodů, které vedly k tomu, že se západní (euroatlantická) civilizace zhruba od 15. století postupně stala celosvětově dominantní. Důvody, které nalezl, seskupil do šesti komplexů institucí s výstižnými jednotícími termíny: konkurence, věda, vlastnická práva, medicína, konzumní společnost a pracovní morálka. Každému termínu věnuje samostatnou kapitolu, kde příslušné instituce podrobuje historickému zkoumání. Kniha je informačně hutná, ovšem rozsah zhruba 290 stran limituje možnosti hlubšího rozboru i širšího materializování příčin a souvislostí. Mnohdy se totiž čtenář dostává do situací, kdy vnímá text jen jako souhrn náhodou sousedících bloků s informacemi než jako ucelený vhled do "střev" instituce. Zaujme i autorova fixace na oděvní průmysl, jehož překotný rozvoj považuje za stabilně první jednoznačný příznak jakékoli průmyslové revoluce; změny ve způsobu oblékání pak za vlaštovky značící jaro blížících se revolučních změn.


Boss Babiš
? - únor 2019
Boss Babiš 2017, Jaroslav Kmenta


Podivná smrt Evropy
? - únor 2019
Podivná smrt Evropy 2018, Douglas Murray


Zapomenuté příběhy
? - leden 2019
Zapomenuté příběhy 2018, Marian Kechlibar

Zdařile napsaná kniha, ve které není snad ani slovo navíc.


Antialkorán aneb nejasný svět T. H.
? - leden 2019
Antialkorán aneb nejasný svět T. H. 2017, Patrik Ouředník

Shrnující autorův závěr: "Co zbývá? Není toho mnoho. Vzdorovat islámskému teroru - ozbrojenému i ideologickému - , pít šampaňské, chodit na koncerty a flirtovat. Chovat se k evropským muslimům, jako by neexistoval islámský teror. A zároveň trvat na svém a spíše než hlásat čím dál nerozumnější reasonable acommodations s muslimskými představiteli, neomylně vedoucí ke kompromisům čím dál jednostrannějším - podporovat disidenty, feministická sdružení a ateisty v islámských zemích, podporovat je otevřeně, nepokrytě, bezohledně. Neboť právě oni jsou dnes záštitou evropského osvícenství."


Prolomení hradeb
? - leden 2019
Prolomení hradeb 2018, Petr Hampl


Svět včerejška
? - prosinec 2018
Svět včerejška 1999, Stefan Zweig

Požitek číst. Pozoruhodná autobiografie psaná brilantním jazykem skvělého pozorovatele a znalce lidských duší Stefana Zweiga. Skrze svůj vnímavý intelekt předkládá čtenáři obraz společnosti své doby a její dynamický vývoj. Jeho pouť začíná na sklonku devatenáctého století, pokračuje přes první roky příslibůplného 20. století, převalí se přes tragédii I. světové války, obtíže poválečné Evropy a končí nástupem temných a ničivých ideologií fašismu a nacionálního socialismu. Významnou součástí obrazu společnosti jsou postřehy z osobních setkání s tehdejšími evropskými osobnostmi kultury, politiky a vědy (namátkou Roman Rolland, Rainer Maria Rilke, Sigmund Freud, Richard Strauss, Walter Rathenau, Theodor Hertzl, Maxim Gorkij, Bernard Shaw, H. G. Wells, atd.). Jejich profilové skicy - často jen na pár řádcích či odstavci - dokáží mistrně načrtnout ducha příslušné osobnosti. Jako Čech čekal možná čtenář i nějakou tu zmínku o Češích jako celku či alespoň některých jeho osobnostech. Ačkoli však Zweigův otec vybudoval nejvýznamnější textilní továrnu na českém území (konkrétně v Liberci), o Češích se v knize téměř nic nedozvíme; až na dvě zmínky, přičemž jedna naráží na pohraniční spory Čechů a Poláků po vzniku jejich republik a druhá na nemožnost Rakouska uzavřít spojenectví Československem, ve kterém vůči Rakousku údajně stále "přetrvává nevraživost". Asi nejdůležitější - ač nepřímé - vyjádření vztahu k Čechům se objeví, když Zweig líčí poslední roky před vypuknutím druhé světové války a popisuje narůstající obavy a strach z blížícího se mezinárodního konfliktu. Přiznává totiž, že se rovněž nechal unést a společně s celou Anglií (kde žil v exilu) oslavoval Nevilla Chamberlaina po návratu z Mnichovské konference, který již na schůdcích letadla mával papírem a oznamoval, že přináší "peace for our time". Přesto, na jaké podmínky musela Velká Británie (a Francie) v Mnichově přistoupit (podstoupení příhraničních oblastí Československa Německu), převážná většina obyvatelů britských ostrovů tuto oběť nepovažovala za důležitou v porovnání s příslibem zachování míru; byť jakkoli pochybným. Není rovněž bez zajímavosti (jak v doslovu uvádí Eduard Goldstücker), že Zweigovi bylo od určité části jeho současníků vyčítáno ústupnictví, jakýsi radikální pacifismus, snaha o zachování míru za každou cenu, i kdyby to mělo znamenat vládu zla. Jedním z jeho velkých kritiků byl kupř. Thomas Mann, který nakonec i Zweigův dobrovolný odchod ze světa označil jako zbabělosti.


Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela
? - září 2018
Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela 1979, Miloš Václav Kratochvíl

Jedna z oblíbených knih mého dospívání.


Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
? - duben 2018
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem 2014, Timothy Snyder


Opuštěná společnost
? - prosinec 2017
Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery


Robot na konci tunelu
? - prosinec 2017
Robot na konci tunelu 2017, Vladimír Pikora


Dvacet let české měny
? - říjen 2017
Dvacet let české měny 2013, Václav Klaus


Jak to vidí Václav Cílek
? - říjen 2017
Jak to vidí Václav Cílek 2010, Václav Cílek


Žízeň
? - říjen 2017
Žízeň 2017, Jo Nesbø


Co se děje se světem?
? - srpen 2017
Co se děje se světem? 2016, Václav Cílek

S knihou jsem měl trochu problém. Zhruba v půlce jsem ji chtěl odložit, neboť se jaksi nedostávalo k tomu, k čemu mě navnadil její titul. První polovina je v podstatě soubor na esejů na téma: zahrádka, umění a cestování. Když v půlce knihy dojde autor k podstatě, rychle se informačně vyčerpá a následuje dojezd, který charakterizuje směsice názorů na různorodá témata včetně třeba fenoménu zombie... Obecně je mi autorův postoj a náhled na svět sympatický, ale tato kniha je takovým příliš široce rozkročeným slepencem vědeckých faktů, náhledů a názorů různé hloubky a kvality. Tak si skoro říkám, že Cílek je mnohem lepší řečník, sloupkař až esejista než autor mohutnějších literárních útvarů.


1 ...