DaymondeuX
přečtené 189
Ve jménu Metody
2021,
Juli Zeh
Ve jmenu metody mi svou naladou a utopistickou totalitni spolecnosti nejvic pocitove pripominalo Brave New World (Konec civilizace) od Aldouse Huxleyho a trochu, zejmena koncem, Orwellovo 1984. A i kdyz nema tato kniha filozofickou hloubku ani jedne z nich, rozhodne stoji za precteni. Je kratka, literarne velmi jednoducha a presto misty nabizi velmi zajimave myslenky a presahy. Jelikoz jde o knihu novou, nelze na rozdil od napriklad 1984 hovorit o nejake nadcasovosti. Presto nuti cloveka k zamysleni nad tim, jaka je hranice mezi svobodou jednotlivce a zajmem spolenosti, mezi demokracii a totalitou a mezi dobrym a objektivne ospravedlnitelnym umyslem, maximalizujicim stesti a uzitek jednotlivce a agregovane tez spolecnosti a cenou a hodnotou individualniho lidskeho zivota, jeho svobody a prava zit podle sebe, vcetne prava delat chyby. Ve jmenu metody je kniha utopisticka a presto v necem tak aktualni. Je snadne prijmout myslenku kultu zdravi a jeho absolutni a zaroven absurdni utilizace ve spolecnosti, nebo ji nahradit myslenkou obdobnou z nekonecneho seznamu toho, co je "pro lidi a spolecnost dobre" a premyslet, zda je neco takoveho skutecne mozne pouze jako fikce, nebo zda se muze jednat o aktualni varovny obraz neceho mnohem aktualnejsiho, blizsiho a pritomnejsiho, nez si clovek pripousti, nebo je schopen ci ochoten videt. Hlubsimu vtazeni do deje mi trochu branila cynicnost, odevzdanost a apaticnost hlavni (anti)hrdinky, takze jsem se jako ctenar citil ponekud nezucastnene a emocionalne nezainteresovane a osud Mii mi byl ponekud lhostejny. Ale ono je to nakonec prave ta lhostejnost, ktera je nejvetsim lidskym hrichem a umoznovatelem zla a je to vzdy ona mlcici vetsina, ktera kazdy system drzi a de facto legimizuje, takze mozna se tento pocit k teto knize paradoxne hodi. Knihu rozhodne doporucuji.... celý text
Vetřelec - Probuzení
2015,
Tim Lebbon
Jakkoliv jsem byl z tretiho dilu Vetrelec - Peklo, a to zejmena jeho druhe casti nadseny, u tehle knizky od uplne jineho autora jsem mel asi 99 % casu zcela opacne pocity. Doslova az do peti poslednich stranek jsem nechapal, jak tohle muze byt soucasti kanonu. Udalosti, zacinajici probuzenim Ripleyove predcasne z hibernace v zachrannem clunu (k nemuz prece doslo az ve druhem filmu a treti knize), byly pro me jako fanouska serie tak divne, neprirozene a nekompatibilni s tim, co znam ze zbytku knih ci filmu, ze jsem ke knize pojal postupnou, vetsinu casu pretrvavajici nechut. K te znacne prispivalo i mistni zpracovani Ripleyove, ktera svym chovanim, jednanim, mluvou, vystupovanim, proste vsim, nema s filmovou predlohou vubec nic spolecneho. Je to naprosto jiny charakter. Zcela neuveritelna slatanina byla i cela ustredni akcni pasaz v dole na planete LV178. Absurdne a naivne pusobila premena davno mrtveho androida Ashe z Nostroma v cosi jako Shodan ze System Shocku, tedy temer vsemocnou genialni lodni palubni inteligenci. Smesny a trapny byl improvizovany zbrojni arsenal, v cele se strikacima pistolkama na kyselinu. A zoufale a neuveritelne otravne pusobily neustale flashbacky Ripleyove o jeji dceri, ktere vzdy koncily neustale se opakujici vetou o vybuchnutem zkrvavenem hrudniku. Proboha, to nestaci napsat jenom jednou? Fakt je potreba tohle trapne opakovat a recyklovat v kazde jedne vzpomince? Tato knizka byla napsana autorem, ktery absolutne nepochopil vetrelce, at uz jako bytost, film, fenomen, proste v zadnem myslitelnem vyznamu. Poslednich par stranek knihu vratilo do kanonu tak trochu stylem deus ex machina, resp. klasickou obezlickou s vymazanim pameti, coz je neco tak trivialniho, bezpracneho a proflakleho, ze me celou dobu nenapadlo, ze k tomu dojde. Uznavam, ze jinak ten chaos, zmatek, nelogicnosti a takove mnozstvi kravin s kanonem proste sladit neslo. Nekdy je lepsi zapomenout, v tom jedine budu s autorem teto knihy za jedno. A az na nekolik malo momentu bych na tuhle knihu nejradeji zapomnel take. I kdyz ne uplne, abych ji nahodou nezacal cist znova.... celý text
Vetřelec - Peklo
2015,
Christopher Golden
Jsem velky fanousek Vetrelcu, jak prvnich dvou filmu, tak nekterych videoher, zejmena Alien: Isolation a Aliens: Dark Descent. Prave druha zminovana hra me konecne privedla k rozsirenemu univerzu, zpracovanem mimo jine ve volne knizni trilogii, jejiz je Vetrelec - Peklo poslednim (a naprosto samostatne citelnym) dilem. Kniha se odehrava rekneme paralelne s dejem (nebo jeho zacatkem) druheho filmu (Vetrelci od Camerona) a vysvetluje, co presne se stalo na planetoidu LV-426 a v kolonii Hadley's Hope pred tim, nez doslo ke ztrate signalu s orbitalni stanici Gateway, na ktere jiz byla zachranena Ripley. Vetrelec - Peklo je kniha kanonicka, jedna se tedy o oficialni lore, ktery vysvetluje mnohe z toho, na co ve filmu nebyl prostor, nebo v nem bylo jen naznaceno. Priznam se, ze jsem od teto knihy nic extra necekal, nakonec jsem byl velmi mile prekvapen, a to zejmena od cca druhe poloviny, kdy se dej poradne rozjede a nabidne akci, rezbu, ale i sympaticke hrdiny a jejich tragicke osudy, cimz se filmove predloze mininalne vyrovnava. Jiste kouzlo knize dodava i fakt, ze ctenar samozrejme predem vi, jak to asi dopadne, takze cte s vedomim, ze sleduje hruzny davno zpeceteny osud kolonistu a o to vice vnima marnost jejich pocinani a k neuspechu odsouzenou snahu, ale tim spise i jejich hrdinstvi. Vetrelec - Peklo pro me bylo velke prekvapeni a zaroven osvezeni a hrozne rad bych videl filmovy spin-off, ktery by tuto na platne dosud nevidenou kapitolu zfilmoval. A jsem si celkem jisty, ze by to byl nekonecne lepsi film, nez vsechno ostatni, co v tomto univerzu po Cameronove masterpiecu z roku 1986 vzniklo.... celý text
Billy Summers
2022,
Stephen King
Cim dal casteji u poslednich Kingovych romanu jsem musel premyslet, ze tohle neni klasicky King. Ale kdyz uz je (nebo neni) neceho vetsina, vyvstava otazka, co je skutecne ta klasika a co byly spis svetle vyjimky. U Billyho Summerse jsem si poprve uvedomil, ze King psal horory mozna pred triceti, ctyriceti a vice lety, ale za posledni dekady se z nej stal moderni autor pisici uplne normalni vicemene civilni beletrii. Billy Summers je navic jedina kniha, kterou si ted vybavuji (coz neznamena, ze nejsou i jine, ktere si ted nevybavuji), ktera nejen ze nema nic spolecneho s hororem, ale neni v ni ani zadne mysticno, nadprirozeno, ci neco podobneho. Je to naprosto svetsky civilni roman bez jakekoliv gradace, uzasnych zvratu, necekanych odhaleni nebo cehokoliv dechberouciho ci silne nezapomenutelneho. Je to vlastne jedna z nejvic obycejnych knizek, ktere jsem od Kinga cetl. Ale to neni spatne. Obycejne veci a zivot, jak vedel uz Capek, jsou casto mnohem zajimavejsi, nez mnohe fikce a pise-li o nich nekdo tak dobre, jako to umi King, zabava je zarucena. A to je pripad i teto knihy. I pres uvodni cca ctvrtinu, ktera mne svoji prekombinovatosti a absolutni nelogicnosti temer donutila knihu nadobro odlozit, jsem se do ni nakonec zacetl a vlastne se od ni pozdeji temer nedokazal odtrhnout. Kdyz clovek prestal nad nekterymi vecmi premyslet, dostal velmi zabavnou story plnou mnoha sympatickych a archetypalne hodnych postav, odsypajici dej, romantickou linku a konec, ktery rozhodne patri k tem lepsim.... celý text
Konec hlídky
2016,
Stephen King
Vyuziju tento komentar k necemu, co jsem pred tim sam hledal. Da se Konec hlidky cist jako samostatny dil, bez znalosti predchozich knih? Strucna odpoved: ANO. Dodatek: Kniha dejove navazuje na konec Pan Mercedes, ALE vsechno podstatne je v ni shrnuto a vysvetleno znova a Konec hlidky nepredpoklada, ze jste cetli cokoliv pred tim. Neni to horor, neni to ani klasicka detektivka, spise kratky, dobre napsany a lehce stravitelny thriller, jez si muze precist i vase mama, ktera by se Kinga jinak bala. Kdybych mel neco vytknout, bude to konec. Prisel mi trochu uspechany, v naprostem finale prilis slunickarsky (rekneme, ze ja bych ho tam nechal lezet) a navic s ukazkovym deux ex machina.... celý text
