Phoenix16.cz
přečtené 471
Předehra k Nadaci
2013,
Isaac Asimov
Když se tak ohlédnu za dějem knihy, tak si nějak uvědomuji, že se toho až zas tolik nedělo. V podstatě jsme se s hlavními hrdiny přesouvali z místa na místo a objevovali jeho krásy i nástrahy (ty především) až jsme došli do poslední kapitoly, kde se všechny nitky spojily a každá akce i myšlenka zapadla na své místo. Na druhé straně se dovídáme vše ze života člověka, který dal vzniknout psychohistorii a to za přečtení rozhodně stojí. I když je kniha nejdelší ze všech, čtení jde velice rychle, protože děj se necourá a stále plyne kupředu.... celý text
Nadace a Země
2012,
Isaac Asimov
První tři díly končily relativně uceleně, čtvrtý dával jasně najevo, že v pátém se bude hned pokračovat, a to pátráním po legendární Zemi. Tentokrát nás Asimov vzal na vesmírnou road movie, kdy létáme s hlavními postavami z minulého dílu z planety na planetu a skládáme střípky minulosti, abychom se dostali k vytouženému cíli (Zemi). Na cestě nás potká samo sebou mnoho dobrodružství, ale celou dobu čtenář tuší, že na závěr si Asimov nechává nějaké eso v rukávě. Opravdu rozuzlení dlouhého pětidílného příběhu nemá chybu a zvláště oceňuju návrat na úplný začátek dlouho před Nadací.... celý text
Na hranicích Nadace
2011,
Isaac Asimov
Tato série mě začala opravdu bavit až třetí knihou, kdy se věci v Galaxii pořádně rozhýbaly. Čtvrtá kniha na ně velice volně navázala, rozjela několik linií příběhů, z nichž některé příjemně překvapily (pravá identita Novi), jiné se daly docela slušně odhadnout (závěrečné setkání hlavních protagonistů), ale celkově na mě celý příběh působí jako takový mezičlánek mezi dějem minulým a tím, co bude následovat. Nadace na hranicích nastartovala další události Galaxie velice slušně a tím pádem od dalšího dílu čekám ještě víc. A teď mi nezbývá nic jiného, než čekat a doufat, že nebudu zklamaná.... celý text
Druhá Nadace
2010,
Isaac Asimov
Teprve třetí díl mě přesvědčil o kvalitách série. První dva díly se mi velice líbily, ale až tento mě konečně vtáhl do děje. Na prvních dvou mi vadily velké časové rozdíly mezi jednotlivými událostmi, které se tady snížily a tím pádem na předchozí díl navázal další příběh, překvapivě velice celistvý. Rádoby detektivní zápletka mi trochu připomněla Romány o robotech, kde Asimov dokázal, že ani tento žánr mu není cizí a umí ho perfektně zakomponovat do velkého příběhu. Je tu spousta zápletek, některé dávají tušit, jak to s Nadacemi je nebo není, jiné tu jsou spíše, aby mátly nepřítele (čtenáře). I když některé dějové zvraty byly celkem snadno odhadnutelné, já si užila zajímavý "kdo s koho" příběh zasazený vesmírného prostředí.... celý text
Nadace a Říše
2009,
Isaac Asimov
Druhý díl této série celkově hodnotím jako malinko slabší oproti jedničce, protože tam jsme se dověděli kdo, co, jak a proč, zatímco ve dvojce se "pouze" rozvíjel nastolený děj. Chyběly mi tu "wow" momenty z prvního dílu, kdy jsem si říkala, to je ale dobře vymyšlené. Ve dvojce se styl vyprávění změnil na popis událostí, které se udály v následujících letech. Popis to však není vůbec nudný, přeci jen, psal to Asimov:-) Především druhá půlka knihy, jak se blíží poslední stránka, nabírá na intenzitě a graduje tím, co napovídá název další knihy.... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Vždycky když začnu číst knížku, dělá mi největší problém vyznat se v hlavních postavách, kdo je kdo a jak se jmenuje. Prstě potřebuju číst delší dobu, aby se mi postavy v hlavě nějak rozškatulkovaly. Po přečtení první části Nadace mi hned došlo, že asi budu mít problém, protože postavy se měnily cca po 50 stránkách. Nakonec se ukázalo, že to zas takový problém nebyl a já o to víc oceňuju Asimovu schopnost provázat děje jednotlivých oddílů nenápadnými větičkami. Někdo mi o Nadaci říkal, že to je pět téměř nesouvisejících příběhu, ale podle mě souvisí každý s každým, a protože děj není vždy úplně jednoduchý, chce to číst opravdu pečlivě a věnovat pozornost detailům.... celý text
Příchod noci
1993,
Isaac Asimov
Knížky, které mají na obálce dva autory, mě nikdy moc nelákají, ale ve chvíli kdy se tam sejdou tyto dvě jména, je to něco jiného. Skvělá povídka od Asimova rozpracovaná Silverbergem, tam je poměrně vysoká šance, že čtení nebude ztráta času. Kdo četl povídku, v podstatě už ví, kolem čeho se děj točí. Proto skutečným plusem této knihy je vylíčení postav, jejich vlastností a schopností, které jim pomohou proplout předem daným dějem. Tempo knížky je nastavené od začátku do konce, občas trochu zakolísá, ale po pár stránkách se opět vrací a čtenářovi nedává moc prostoru se nudit. V závěru si autor s čtenářem pohrává do poslední stránky a spíš naznačuje, než směřuje, jak to vlastně dopadne.... celý text
