PavelKrnak
přečtené 161
Sám sobě psychoterapeutem aneb Co opravdu pomáhá zvládat úzkosti a deprese: Pohledem kognitivně behaviorální terapie
2018,
Roman Pešek
Rytíř Sedmi království
2014,
George R. R. Martin
Kamenujte mě, ale mně se osobně nejvíce líbila prostřední povídka. První a poslední jsou sice skvělé v tom, jak se v nich naše dvojice volky nevolky (ach, kniha mne nakazila, pardon :-D) přichomítne do významných "historických" událostí, ale zároveň je to podle mě jejich slabina. První novela je navíc taková úvodní a ve třetí se mi zase moc nezamlouval konec, který je poněkud uspěchaný. A neseděl mi ani Krvevran jakožto deus ex machina. Prostřední je taková líbezná, laskavá, rozkošná (jako Rudá Vdova sama :-P) a hlavně minimalistická. Prostě jedna příhoda z mnoha dobrodružství, jež Dunk s Eggem prožili.... celý text
Moderní vyučování
2013,
Geoffrey Petty
Z knih ke státnicím jediná, kterou jsem četl od první do poslední stránky, i když bych nemusel - díky obsahu a vnitřním odkazům si člověk rychle uvědomí, je-li pro něj tato část užitečná. Některé kapitoly jsou určeny klasickým učitelům, jiné spíš vedoucím kurzů, ale konkrétní rady a výborné poučky tu najde každý. Opravdu je to příručka a ne učebnice a čte se to dobře, i díky autorově stylu a přístupu. Šesté vydání je přepracované a značně rozšířené.... celý text
Vikingové
1994,
Gilles Ragache
Škoda, že jsem se k této knížce nedostal v období rané náctiletosti, kdy by mi nejspíš sedla perfektně. Nyní, v dospělém věku, mi text někdy přišel až příliš jednoduchý. Občas je daná informace dokonce opakována, nejspíš za účelem snazšího pochopení. Text na zadní straně mluví vesměs pravdu - kniha je nenáročná, avšak poutavá. Nevím, zda bych hovořil o "konfrontaci" s historickou faktografií. Závěrečných několik stran spíše jen opakuje to, co je řečeno předtím v mýtech a doplňuje archeologické a jiné zajímavé údaje, například také o náboženských předmětech a runovém písmu. Překrásné malby jsou nesmírně působivé a nedlouhé příběhy alespoň dávají prostor čtenářově fantazii. Mladým čtenářům se zájmem o tuto tématiku vřele doporučuji.... celý text
Srdce temnoty
2010,
Joseph Conrad
Ačkoli ze začátku Marlowovo vyprávění může vyvolat představu dobrodružného příběhu, rozhodně se nejedná o nějaké jednoduché dílo plné akce s jasnou a přímou dějovou linií. Nejen kvůli složitosti jazyka kniha není lehko stravitelná. Možná ale, že se její chuť dostaví až po delší době, kdy už jste rádi, že se vám podařilo knihu spolknout a teď už se vám pomalu rozkládá v žaludku. Tak je to se mnou. Nemůžu napsat, že bych si čtení Srdce temnoty vyloženě užíval, ale zapůsobilo na mě. Silně. Zejména díky velmi sugestivním "výjevům" - bledá postava na nosítkách, děsivě klidné meandry řeky, temné bubnování v pralese, tancující rohaté stíny v záři ohňů, divošská žena vztahující nahé hnědé paže nad proud temnoty... Marlow / Conrad ve svém podivném vyprávění dokonce přeskakuje, používá retrospekci (flashbacky) i anticipaci (flashforward), zejména když mluví o Kurtzovi, protože na této postavě to vlastně do značné míry všechno stojí. Nepochybně jde o zajímavého člověka, navíc obestřeného jakýmsi kouzlem, také díky tomu, že se o něm dozvídáme z důmyslně roztroušených poznámek i dialogů v průběhu cesty. Vše se pak vzájemně osvětluje v krátkých vizuálních scénách. A celé to samozřejmě plave v moři hlubokých filosofických otázek - Obstojí člověk sám proti sobě? Dokáže bojovat zápas se smrtí, zápas se svou vlastní duší? Vydrží vůbec pohled na své temné nitro?... celý text
Tajemství plzeňských kopců
2011,
Jan Hajšman
Moc pěkná knížka. Něco mezi průvodcem, sbírkou pověstí a dalších rozličných zajímavostí, faktů a tipů. Objevil jsem pár malých chybek, ale není jistě na místě autorovi dvě tři malé nepřesnosti vyčítat, vzhledem k obrovskému a nevšednímu úsilí, jehož musel jistě vynaložit při tvorbě této knihy. Najdeme zde vyčerpávající popis a všemožné informace z mnoha zdrojů ke všem kopcům do vzdálenosti přibližně 15 km od centra Plzně, doplněné mnoha fotografiemi včetně panoramatických výhledů. Nechybí ani přehledná mapka. Všem výletníkům i milovníkům tohoto místního regionu vřele doporučuji.... celý text
Příroda Plzeňského kraje
2004,
Pavel Břicháček
Celkově moc pěkná knížka, avšak nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se ještě trochu více promyslela a propracovala, mohla by být o poznání lepší. Každý z autorů pojal svou kapitolu velmi odlišně a tudíž i v kvalitě jednotlivých sekcí jsou z mého pohledu velké rozdíly. Snad je to dáno i mými zájmy a přehledu v jednotlivých geosférách, ale zdálo se mi, jakoby s postupujícími stránkami se knížka stávala více a zbytečně odbornou a každá další kapitola příliš detailní a vzdálená. Dějiny, krajina, georeliéf, geologie i nerostné suroviny představují velmi dobrou ukázku populárně-naučné literatury, kdy i naprostý laik si něco odnese a není zahlcen zbytečnými kvanty odborné terminologie. Autorům těchto kapitol patří velká poklona, jelikož se jim podařilo přiblížit své téma čtenáři různé úrovně, vzdělání, atd. Do tohoto místa jednoznačně pět hvězd, jenomže "Půda" (ač mne velmi mrzí že to musím říci, jelikož autora jsem měl možnost poslouchat dokonce i osobně a vím že umí látku předat mnohem záživněji) je jednoznačně nejslabší kapitolou. S mírnou nadsázkou lze říci, že po pětiminutovém sledování půdní mapy bychom možná pochytili více informací než z textu, zbytečně zahlceného odbornými okolnostmi, které sem podle mého názoru nepatří. Kapitolám o vodstvu, podnebí a lesích se opět spíše podařil ten nelehký úkol najít žádanou rovnováhu (aby toho nebylo málo, ale zase ne moc :-) ) a čtenář s jistým základem znalostí navíc objeví vazby na první, zdařilou část knihy. To samé se však žel Bohu nedá tak úplně říci o sekcích o floře a fauně. Na rozdíl od půd jsou velmi propracované a promyšlené. Autoři se očividně velmi snaží téma "polidštit" a uvádějí občas různé zajímavosti, i vazby a souvislosti atd., jenomže nevychytali podle mě tak úplně to "zase ne moc". Chápu že i tak se museli určitě držet, ale seznamy nic neříkajících latinských názvů rostlin a živočichů jsou čtenáři jako jsem já celkem k ničemu. Samozřejmě velmi záleží kdo a za jakým účelem si knížku otevře. Já jsem asi vesměs našel to co jsem zde hledal. :-) Pomoc při "pochopení" přírody Plzeňského kraje. Podle mě je totiž důležité se nejen koukat, ale taky se ptát "proč"...... celý text
Pálenka: Prózy z Banátu
2014,
Matěj Hořava (p)
Knížku jsem četl v rámci přípravy na cestu do Banátu, abych nasál atmosféru. Samotného Banátu zde bylo ovšem méně, než jsem čekal. "Přítomnost" (autorův pobyt mezi českou komunitou v Rumunsku) je totiž často zastíněna vzpomínkami z dřívějších dob. Matěj očividně trpí "prokletím paměti", sám píše o "ubývání přítomnosti" a jeho usilovnou snahu o únik z minulých životů v textu přímo hmatáme. Jazyk je vskutku vytříbený, autor promýšlí každé slovní spojení a velice si dává záležet na výsledném dojmu textu na čtenáře. Ten je neskutečně silný. Některé scény, ať už z Banátu či odjinud jsou tak dokonale, emotivně popsány, že jsem je musel "rozdýchávat". I proto vyhovuje členění knihy - do stručných a výstižných, velmi hutných kapitol. Pro můj způsob četby (po malých soustech) ideální, jelikož se mezi čtením rád zamýšlím nad obsahem či skrytým poselstvím nebo jinými souvislostmi. "Pémové" skutečně žijí v "jiném, starším, tišším, voňavějším čase". Tři vesničky našich krajanů, jež jsem v Banátu navštívil, na mě působily kouzelně, velmi "zklidněně", abych tak řekl. Řeč i oděvy místních jen napomáhají k dojmu skanzenu vesnice z 19. století. V Gerníku je překvapivě celkem dost "velkých bílých stavení s modrými okenicemi", něco mi ovšem říká, že jsem viděl právě to, kde Matěj pobýval. Co mě však překvapilo mnohem více, bylo mlčení lidí při mé zmínce právě o této knize a jejím autorovi. Vzhledem k odloučenosti místních a tomu, že ve vesnici zbyly dnes už jen necelé tři stovky obyvatel bych se hodně divil tomu, kdyby pana učitele neznali. Ptal jsem se asi deseti lidí a většina se odpovědi vyhýbala nebo říkali, že mi to nemůžou říct (ne že nevědí, ale "nemůžou" - Je v tom snad něco více? Snaží se autor knihy opět utéci vzpomínkám a "spálit mosty"?), jedna "modernější" rodina řekla, že o knize ví, ale ještě jí nečetla. Autorovo příjmení je prý pseudonym, což by potvrzoval i záznam v seznamu učitelů vyslaných do Gerníku na internetových stránkách. No, nevím. A už se v tom šťourat nebudu. Matěj by jistě nebyl rád. Snad se mu někde vede dobře a daří se mu konečně "zapomenout", když si to tak moc přeje. Já na Banát rozhodně nezapomenu (krajina vskutku svérázná a úchvatně krásná) a to i díky této krásné knížce, která je skutečným uměleckým dílem.... celý text
Alenka v kraji divů a za zrcadlem
1961,
Lewis Carroll (p)
Lewis Carrol byl nepochybně zajímavou osobností se složitou myslí. Vlastně pochybuji nad tím, že to byl neurotypik. Osobně mám velkou fantazii, avšak rozumím lidem, kteří nemají nejmenší ponětí o tom co se s Alenkou odehrává, o co v příběhu jde a hlavně, co je obsahem dialogů mezi postavami. Kniha by se dala popsat jako potrhlá, avšak do absolutního nesmyslu má daleko. Ostatně, logika reality se v našich snech a dětských představách zřídka uplatňuje a Lewis zkrátka popustil uzdu své hravé představivosti. Dětem se, myslím, líbí i to, že Alenka se občas chová trochu jako "spratek" - vzpouzí se a dohaduje. Trochu mě mrzí, že jsem knihu četl až v dospělosti. Mám za to, že může úžasně pomoci rozvíjení dětské fantazie a snad i zesílit jejich prožívání světa, který je kouzelný - stačí jen tak na něj pohlížet. Knížka je to bláznivá a roztodivná, ale hravá, čistá a upřímná. Obsahuje mnoho zábavných prvků, včetně jazykových hříček, hádanek, básniček, a tak podobně. Na konci první knihy nám autor v podstatě naznačuje, že dětství je pouhým snem, z něhož bychom se měli vzbudit. Zároveň nám, čtenářům, však posílá i další zprávu: I ve zralém věku si uchovat z dětství prosté vroucí srdce.... celý text