Nibiru přečtené 599

Divná Jadie 1994, Torey L. Hayden (p)

Vzhledem k tomu, že jsem o dětech, které byly od malička rituálně zneužívané satanisty již pár knih četla, očekávala jsem od této knížky zcela jiné pojetí. V tomto duchu mě kniha zklamala. Na druhou stranu chápu, že ji autorka psala v době svého mládí, po absolvování školy, kdy ještě neměla moc zkušeností z praxe. Přesto mě však udivuje, že ani v rámci vzdělání nezískala aspoň základní povědomosti o poruchách, které oběti tohoto prožitého traumatu zažívají. A už vůbec nechápu, že více jak polovinu knihy jí trvalo dešifrovat možnou příčinu Jadiiných příznaků. Na druhou stranu, je to ovšem zase přímý důkaz toho, že sám systém nechce, aby byly tyto ubohé dětské oběti těchto zrůdných aktivit zachraňovány a léčeny, neboť sám vzdělávací systém se tím, jak vidět, vůbec nezabývá. A to rozhodně nepovažuji za náhodu, nýbrž za úmysl. V kontextu toho, co už dnes vím o "pozadí" toho, kdo skutečně vládne tomuto světu a lidem, se vůbec nedivím, že NIKDO nemá zájem, aby byli skuteční satanisté a všechny okultní věci a rituály odhaleny a potrestány. Je to spiknutí proti lidstvu, tak obludné, že kdo o tom nic neví, není vůbec schopen pojmout a uvěřit, že se něco tak zvráceného na pozadí našich poklidných životů může vůbec dít. Ale ono se to děje a mnohem, mnohem častěji, než by se člověku mohlo zdát. Ve skutečnosti celý globální systém řízení této planety stojí na vyznávání a uctívání temných sil Vesmíru, a tyto tzv. okultní síly nejsou žádným mýtem, nýbrž reálnou skutečností. Dehonestovány a zesměšňovány jsou proto, aby se lidem vymyly mozky a aby celou tuto agendu považovali za nesmysl. A podařilo se to dokonale. Tragédií ovšem je, že hodně z lidí, kteří tyto síly de fakto uctívají, provádějí hrůzné rituální oběti na nevinných dětech, které mučí, znásilňují, zabíjejí pro jméno mocnosti, která už tisíce let udržuje Zemi a většinu jejích obyvatel ve stavu otroctví a hlubokém spánku ve smyslu nevědomosti a vymytí mozku. Dávné civilizace o těchto silách věděly, ovšem toto vědění bylo posledních několik set let cílevědomě potlačováno a vědomí lidí bylo manipulováno až do dnešního stavu, kdy lidé dospěli do technokratického Matrixu, a kdy jsou prostými konzumenty bez skutečné empatie. Tím je usnadněn nástup NWO se svým hlavním nástrojem - luciferiánským náboženstvím, které bude propagovat vše, co je v protikladu k lidství, morálce a tradičním hodnotám - od agendy LGBT počínaje, až po dehonestaci tradiční rodiny, propagaci pedofilie, zoofilie, uctívání Satana jako jediného "boha", atd. Ať tomu někdo věří či ne, ať před tím sebevíce zavírá oči, nedá se tomu uniknout. Jedině tím, že se lidé proti ZLU postaví a odmítnou ho jako celek: to je jediná šance a toho se taky strůjci tohoto Zla na Zemi - globální pedofilní elity - nejvíce bojí.... celý text

Evangelium podle Satana 2007, Patrick Graham

Vynikající román, napínavý od začátku do konce, několik dějových linií, které se navzájem prolínají, a musím říct, že mě nejvíce oslovila ta temná, z raného středověku. Autor studoval dějiny náboženství a tak se určitě dostal i k různým dokumentům a spisům, které jsou pro veřejnost zapovězeny. Protože dějová linie, kolem které se celý příběh hlavních protagonistů točí, až příliš přesně připomíná dnešní svět. A ten, kdo není slepý a hloupý, tak si klade ty správné otázky a chápe, že skutečná historie musela být o dost jiná, než jak hlásá oficiální mainstreamový narativ. Nakonec, znaky tajných spolků jsou všude doslova na očích, pouze když tomu nerozumíte, neumíte je přečíst. Jeden příklad za všechny: Jednodolarová americká bankovka. Další příklad: celosvětová propaganda multikulti a zvrácených, amorálních aktivit, které dříve byly trestné a dnes jsou považovány za "normální". Změny pohlaví na denním pořádku, propagace satanismu jako "oproštění se od kultu upjatosti a pokání". NWO chce prosadit satanismus jako ofiko náboženství pro masy. A jeho hlavní heslo: "Dělej si co chceš, neneseš za to žádnou zodpovědnost!". Tento proces už začal a je jen na nás, kdo se probudili, zda se ho podaří zastavit. Autor tudíž psal s nadčasovým předstihem, je to stejné, jako s produkcí Holywoodu: vše, co nám ukazovali ve sci-fi, už je dnes pravda. Odkud to jen mohli vědět??? Náhody neexistují.... celý text

Isis, kněžka noci – ve spárech satanské sekty 2016, Karin Jäckel

Další z knih, zabývajících se hrůzným tématem satanismu a jeho odporných rituálů. Pravdivý!! příběh ženy, oběti, která byla od miminka podrobována zrůdným mučením a praktikám MK-ultra, tj. vymývání mozku, kdy tuto techniku "objevili" už za války nacisté. V dnešní "moderní" době je ovšem na satanistických obětech dovedena k takové dokonalosti, že osoba, která se tomuto podrobí, trpí celoživotně disociativní poruchou rozpadu osobnosti a velmi těžko se dokáže znovu zapojit do normálního života, naplněného citem, empatií a humánními morálními zásadami. Je třeba zdůraznit, že lidé, resp. entity, které satanismu propadly a praktikují ho v běžném životě, už snad ani za lidi nelze považovat. Protože zločiny proti lidskosti, které zvráceně praktikují na svých obětech, nemůže normální mysl vyplodit. Tito jedinci opravdu věří v "temnou stranu" Vesmíru, ve zhmotněné ZLO, tím pádem mu zaprodali svou duši a přišli o své lidství. Bohužel, lidstvo žije v Matrixu, a skutečná tvář systému, který svět ovládá, má tvář ZLA a jeho náboženství je satanismus. Tento odporný fenomén v současnosti připravuje cestu totálnímu zotročení lidstva vytvořením tzv. NWO. Všechny světové politicko-ekonomické vládnoucí vrstvy, korporace, elity mu upsaly svou duši a praktikují jeho ohavné rituály, počínaje sexuálním zneužíváním dětí a konče jejich rituálním vražděním za účelem získání nejdražší drogy ze všech: adrenochromu. To, co autorka popsala ve své knize, je jenom kapka v oceánu , v jehož odporných vlnách každoročně zmizí statisíce nevinných dětí. Je třeba, aby hodní lidé přestali zavírat oči a tvářit se, že je vše v pořádku, protože ono už dlouho není, Agenda NWO má totiž datum dovršení projektu: 2030!!... celý text

Neplakala jsem, když táta zemřel 1993, Iris Galey

Prolomení hradeb 2018, Petr Hampl

Knihu jsem si přečetla na doporučení. Jistě, obsahuje filosofické myšlenky a bazální teorie o fungování světa a společnosti, ale do hloubky nejde. Autor tvrdí, že tzv. "elita" , vychovávaná účelově jako "nadlidé" v mravní dekadenci, absenci empatie a s naprosto žádným sociálním či naturalistickým cítěním, se chová tak proto, že je motivovaná penězi, mocí a "vědomím si lepších lidí". To ale není úplně správně. Celý společenský a politicko-ekonomický systém na planetě dlouhodobě směřuje k otrockému NWO, protože lidem vládnou psychopati a vlastizrádci, zaplacení za to, aby zničili národní státy a vlastenectví, a MSM k tomu zaprodaná cíleně lidem vymývají mozky a dělají z nich bezduché loutky, neschopné rozhodovat samy za sebe. Je tu ovšem ještě jeden veledůležitý aspekt, o kterém ne každý ví, anebo ho považuje za natolik šílený, že o něm odmítá otevřeně publikovat. Právě ale tento aspekt je pro stav, v němž se planeta Země a její obyvatelé nyní nacházejí, rozhodující. Je to aspekt exopolitiky, protože ta je stěžejní v tom, jak se tzv. "elity" na Zemi ke svým "otrokům" a k přírodě chovají. Dualita Vesmíru, Světlo a Temnota mají své fyzické zastánce v podobě různých mimozemských ras, které jsou na planetě Zemi přítomny po desítky, ne li stovky tisíc let. V současné době vrcholí boj za osvobození lidí z otrocké nadvlády satanských mocností, které si zvolily čerpat zkušenosti z temné strany Vesmíru. To, že si zotročili lidskou rasu pro své účely, věděli velmi dobře již učenci starobylých civilizací, a všichni tzv. heretici v jednotlivých náboženstvích, která mají jeden účel: manipulovat a vymývat lidským otrokům mozky, podsouváním jim uměle vytvořeného Matrixu, ve kterém žijeme. Genetickými zásahy byl okleštěn lidský duchovní vývoj, stali jsme se vězni na této planetě a sloužíme jako "potrava" duchovní a bohužel i fyzická (těmto satanským entitám), hlavně děti. V návaznosti na to, kdysi dávno se určití lidští jedinci, zakládající si na tom,že v jejich DNA jsou otištěny "geny dávných bohů", zaprodali těmto silám, výměnou za moc, bohatství a utajené znalosti, popř. technologie. Tato hierarchie přetrvala poslední tisíce let od starobylého Babylonu až do dneška. Otrocký finanční systém, založený na dluzích a úrocích. Zmanipulovaný systém vzdělání, založený na papouškování dogmat, a nikoli na rozvoji tvůrčího ducha, který má každý lidský jedinec od Světelného zdroje. Překroucené zdravotnictví, založené na trávení organismu a neléčení většiny nemocí, přestože na všechny nemoci jsou léčebné prostředky. A hlavně, vytváření neustálého strachu o svůj život, rozdmýchávání válek a konfliktů, aby tekla krev. Krvavá "božstva" , žijící v jiné dimenzi, se sytí strachem, krví, a čím je lidstvo v názorech roztříštěnější, tím jsou oni silnější. Jedinou zbraní, která je proti nim účinná, je procítění lásky a jasné vyjádření odvahy a rozhodnosti. Ještě není vše ztraceno, ale každý musí začít sám u sebe.... celý text

Zraněné dětství 2013, Pola Kinski

Opět jeden smutný příběh citově a fyzicky týraného dítěte, a vůbec mě nepřekvapuje, že se odehrává v rodině tzv. holywoodské celebrity. Knihu jsem si koupila ze zvědavosti, protože herce Kinského si pamatuju, jako teenka jsem ho v pár starších filmech viděla. Jako herec mi připadal divný a zvláštní typ. No a ani se nedivím tomu, co o něm píše vlastní dcera. A jenom se sama sebe ptám, kolik pedofilů a psychopatů je mezi tzv. holywoodskými celebritami, které se navenek prezentují jako "vzorní rodiče?" Pola měla smůlu, její rodiče byli absolutně nevhodní pro založení rodiny. Matka, duchovně a psychicky nevyzrálá, se zamiluje do egoistického narcisty a psychopata v jedné osobě, mladého herce Kinského, a z tohoto vztahu se narodí dcera. Manželství se zákonitě rozpadne a odnáší to dítě, kterému ani jeden z rodičů neprojevuje lásku. Matka se znovu vdá a veškerý cit věnuje svému druhému dítěti, malá Pola je odstrkovaná a přezíraná. Lásku hledá u svého slavného otce, tam však najde jenom zuřivost, výkyvy nálad, citové a sexuální vydírání a zneužívání. Ve chvílích "normálnosti" si ji její otec "kupuje" horami drahých dárků. Není divu, že dívka sama je jeden velký průšvih, pramenící z jejího rozháraného života. Nakonec ji Kinský v jejích 19 letech znásilní, ačkoliv sám je už potřetí ženatý a má další potomky. Kniha mě však zklamala, je psaná takovým plytkým nezáživným jazykem, a všechny postavy včetně hlavní hrdinky mi byly vysloveně nesympatické a působily nepřirozeně. Každopádně to muselo být peklo, žít v takové "ujeté" rodině a hlavně nechápu, jak se léta trvající zločin pedofilie podařilo utajit před orgány činnými v trestním řízení.... celý text

Hon na Cassandru 2020, Lisa Kleypas

Krásné a zábavné završení celého cyklu Ravenelovi. Prostě a jednoduše, ačkoliv je to Červená knihovna, paní Kleypas píše neuvěřitelně čtivě a poskytne člověku pár hodin čistého potěšení z toho, že se může odpoutat od té drsné a chmurné reality, v níž teď žijeme. Oba hrdinové byli opět dokonalí, velmi mě bavily pasáže, kdy si dojednávali "osobní manželskou smlouvu" a také postava malého Bazzleho byla dojemná a příběh obohatila. Tom Severin - úžasný sympaťák, který pod vlivem mocných citů ke Cassandře zcela nevědomky a spontánně přešel od svých původních, zarytě uznávaných pouhých "pěti emocí" k celé té široké škále lidských citů, které dělají pravého člověka člověkem a utvářejí jeho ryzí charakter.... celý text

Hrady a jejich záhady 2018, Petr David

Zajímám se o naše hrady a zámky už od dětství, takže knihu jsem si koupila ze zájmu, i když pár podobných už vlastním. Je pěkně zpracovaná, na křídovém papíře, historický popis vlastníků doplňují různé záhady a pověsti, které se k danému místu či stavbě vážou. Co mi ale vadí, je to, že autoři se převážně zaměřili pouze na stavby v Čechách, a docela opomněli významné a velkolepé hrady a zříceniny, nacházející se na Moravě. Jako rodilé Moravance, hlásící se k odkazu Velkomoravské říše, mi to docela vadí, a chtěla bych znát důvod, proč nebyly do knihy zahrnuty hrady jako jsou: Buchlov, Helfštýn, Hukvaldy, Lukov, Starý Jičín, Štramberk,apod. Rozhodně by si to zasloužily!... celý text

Tajná válka Anunnaků- Jak temné síly manipulují lidmi 2020, Jan Erik Sigdell

Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, protože jsem zjistila, že autor pojímá rasu Anunnaki z jiného úhlu pohledu. Každopádně, byť nesouhlasím se vším, co v knize tvrdí, nelze mu upřít, že mnoho aspektů dnešní společnosti se ubírá právě tím směrem, který v knize naznačuje. Ať už bylo křesťanství zmanipulováno směrem negativním pro lidstvo (ostatně, vzývat člověka umírajícího na kříži mi vždy přišlo morbidní), nebo ne, i slepý vidí, že s dnešním světem je cosi velmi špatně. A tím nemám na mysli pouze poslední dva roky, které se doslova zvrhly v covidfašismus. Jsem také stejného názoru, že naše, tedy historie lidské civilizace byla kdysi dávno obratně zmanipulována, ne-li přímo zfalšována, ve prospěch - toť otázka, ve prospěch koho??? Rozhodně ne lidstva. Protože dle všeho jsme byli ochuzeni přinejmenším o část našich skutečných psychických či duševních schopností, a to na genetické i mozkové úrovni. Žijeme už dlouho v "Matrixu"?? A znamená "probudit se" to, že se člověk ptá, zda je tento svět v pořádku, a začíná pátrat, přestává být pouhou marionetou v rukách obratných lhářů a zaprodanců, kteří zradili lidství za moc a peníze v materiálním světě ? Slouží světové vlády a podnikatelská a umělecká ELITA temným silám, jejichž hlavním cílem je svrhnout lidi do konečného otroctví bez tradičních hodnot, do satanismu?? Bohužel, ač nerada, indicie, které autor v knize udává, tomu více než napovídají. Dnešní světové šíření globalismu za každou cenu, odklon od tradičních hodnot a citů jako je rodina, láska, empatie, sounáležitost, soucit a starostlivost, naproti tomu prosazování genderismu za každou cenu, všech možných úchylek včetně pedofilie jako "normální", lhostejnost, nárůst kriminality, plíživé oslabování svobody jednotlivce, snaha o prosazování a asimilaci islámu do tradičních evropských historických států, přetrvávající degradace ženy v mnoha islámských státech, atd., to vše bohužel naplňuje předpoklady pro vytvoření Velkého Plánu - NWO, jehož hlavním cílem je vnutit lidstvu jedno "náboženství", zcela oproštěné od čehokoliv lidského, svědomí nevyjímaje: luciferiánské náboženství, satanismus. Gnostičtí křesťané, kteří věděli podrobnosti o prakřesťanství a reinkarnaci, byli zcela cíleně vyvražděni. Celou historii lidstva provází neustálé války, zvěrstva, útlak, prolévání krve a utrpení. Možná je to účel, protože temné síly potřebují ke svému životu energii, která takto vzniká. A není vůbec náhoda, že se uctívači Satana vyskytují po celém světě a dělají ty nejhrůznější věci, které si normální člověk ani neumí představit - mučí, zneužívají a zabíjejí děti, z jejichž krve pak získávájí látku, která,jak věří, zabraňuje stárnutí - adrenochrom. Je to obludné, ale satanismus pronikl do těch nejvyšších kruhů politického, podnikatelského, filmového a společenského života, a je hlavním pojítkem k Deep State. A jak sám autor závěrem říká: Ještě není pozdě, ale čím dříve se všichni lidé "probudí", tím dříve mohou nahlas projevit svou svobodnou vůli říci všem těmto "démonům" i jejich "lidským posluhovačům" hlasité NE!!... celý text

Kacířská kniha 2015, Erich von Däniken

Můj komentář nebude na rozdíl od jiných zde negativní. E.v.Däniken u mě navždy zůstane prvním, kdo vůbec de facto nastínil a otevřel široké veřejnosti téma intervencí mimozemských entit do vývoje lidstva, kdy toto téma naší dávné historie bylo do té doby tabu, a také první, kdo zpochybnil Darwinovu evoluční teorii (ta je už v mnoha aspektech dnes překonaná, ačkoliv učebnice opakují stále totéž paradigma, že se člověk "evolucí" vyvinul z opice). Tato kniha má krásné barevné ilustrace a zavede člověka aspoň takto do některých z mytologických míst, kam se není možné v rámci normálních turistických destinací dostat. Navíc mě velmi zajímá historie (ale skutečná, ne ta biblická) těch dávných, předpotopních ras a národů a jejich vůdců (Abraham, atd.) a jejich dodnes nenalezených hrobů. Totéž se týká i Ježíše z Nazaretu, ačkoliv jak sám autor píše, ten prý neumřel na kříži, ale byl věrnými učedníky sňat, vyléčen a odešel do Indie, kde strávil zbytek života a kde se také nachází jeho hrob. Kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Jisté je jedno: ET tady byli, o tom snad už může pochybovat jenom naprostý duševní omezenec. A nakonec, operují tu stále, my ty jevy dnes nazýváme UFO a dokonce už jsou i dříve utajované materiály jednotlivými světovými mocnostmi odtajňovány. Jen to jde dost pomalu na můj vkus, ale co se dá dělat. Lidstvo je pořád příliš hloupé na jedné straně a příliš nabubřelé na druhé, aby mohlo být těmto mocným "bohům dávnověku" rovnocenným partnerem, pokud jde o duchovní úroveň. O té technologické nemluvím, to je mimo diskusi. A stále více jsem nakloněna domněnce, že život na Zemi byl pojat jako "experiment", možná ne první, a bohužel si myslím, že se blíží doba jeho "zhodnocení", a že toto hodnocení pro nás moc příznivě nevypadá.... celý text

Co jsem tajil desítky let 2016, Erich von Däniken

Jako obvykle, další výborná kniha od světoznámého spisovatele. Má co nabídnout, obsahuje nové skutečnosti a fakta, která autor dříve nemohl publikovat. Velmi mě zaujala pasáž pojednávající o údajném Ježíšově hrobě v Indii.... celý text

Noc trifidů 2008, Simon Clark

Úžasné čtení! Nechápu, jak někdo níže mohl napsat, že kniha není tak poutavá, jako první díl. Naopak!! Myslím si, že kdyby se pan Wyndham mohl vyjádřit, byl by na svého pokračovatele S. Clarka hrdý, jak si s námětem více než výborně poradil a poslal ho na další, vyšší level! Za mě má kniha vše, co mít má: Sympatického protagonistu, syna BIlla Masena, Davida, který si nehraje na žádného superhrdinu, ale vystupuje jako normální chlápek, jenž však vlivem souhry okolností sehraje v dalším vývoji lidstva jednu z rozhodujících rolí. Přiznám se, že jakmile jsem přečetla první stránky knihy, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední kapitolu. Prostě to nešlo, četla se sama. Vždy, když si člověk myslel, že je vše OK, přišel zvrat, a docela zásadní, takže je čtenář vlastně od začátku udržován ve stavu stálého napětí. O akční momenty také není nouze, a samozřejmě, že se nejedná o žádné pozvolné stoupání až ke "šťastnému konci". Příběh je pojatý realisticky, autor nikterak přeživší lidstvo nechválí, naopak, spíše poukazuje na to, že mezi lidmi nikdy nebude jednota, i když se jedná o tak fatální situaci, jako je přežití zbývající populace nebo podlehnutí v boji se všudypřítomnými trifidy, kteří navíc získali schopnost mutovat. Vždy stačí, aby se v rozhodující okamžik chopil moci psychopat s vůdčími schopnostmi, a vývoj lidstva rázem upadne v další z mnoha forem totalitního řádu, kde navíc nechybí prvky rasové a sociální diskriminace. Torrence je zde vylíčen jako takový postapokalyptický "Hitler", který si na troskách starého světa chce vybudovat ten "svůj, nový". A jeho prostředky jsou opravdu zrůdné - plánuje obětovat mladou dívku jako pokusného králíka pro to, aby její vaječníky posloužily k vynuceným oplodněním a mnohačetným porodům dětí, které by byly imunní vůči trifidímu jedu. Autorovo memento je jasné: Zlo a Dobro budou existovat věčně, a za jakékoliv situace. A pokud na planetě Zemi budou žít lidé, bude tento boj demonstrován jejich prostřednictvím. Kniha má takový otevřený konec.....dočkáme se pokračování?... celý text

Bylo mi dvanáct let... 1994, Nathalie Schweighoffer

Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu. Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy. Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly. Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit. Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout. Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".... celý text

Už nejsem vaše dcera 1995, Karin Jäckel

Felix6338 - naprosto souhlasím s tímto čtenářem a s jeho komentářem k této knize. Tato kniha si zaslouží recenzi zvlášť, proto se zde nebudu rozepisovat, ale napíšu svůj pohled do oddílu "recenze". Hvězdičky jsem dala 4, protože ač se kniha četla "dobře", tak časová posloupnost mnohdy nesouhlasila, a to je dost velký nedostatek. Více v mé recenzi.... celý text

Imámova dcera 2015, Hannah Shah

Díky této a dalším podobným knihám, které jsem v poslední době přečetla, jsem si uvědomila, jak jsou na tomto světě (bez ohledu na právní vyspělost toho kterého státu) pošlapávána a ignorována základní lidská práva. A zejména pak práva žen a dětí. Je to prostě katastrofální stav, a to, že jsme jako technokratická civilizace v této problematice naprosto selhali, je více než zřejmé. Islám je v tomto ohledu opravdový extrém a rozhodně nejhorší ze všech ideologií. Autorka této knihy doslova překročila vlastní stín, když se dokázala z této odporné komunity osvobodit, i když ji í to trvalo více jak 16 let!! Tak dlouhá doba neuvěřitelného utrpení ze strany příslušníků vlastní rodiny, otce a matky!! Ta kreatura, která byla jejím otcem, to byl přímo precedens typického pokryteckého tupého fanatika, hlásajícího islám. A navíc sadistický pedofil. Odporná kombinace. Ale uvnitř své komunity si hrál na světce, oddaného rodině a koránu! Nenáviděl všechny bělochy, ale žít v jejich státě jako parazit a bez práce využívat štědrého sociálního systému, to považoval "za správné"! Na této osobě je jasně vidět, jak zvrácená ideologie to je. A navíc: každý správný věřící musí umět číst 600 stran koránu v arabštině, ačkoliv neumí jediné slovo arabsky!! Další obludnost, která se vymyká zdravému rozumu. Pro mě je islám, jak je praktikován a vykládán v dnešní podobě, jenom manipulativní zvrácená ideologie, zaměřená na jediný účel: totální vymývání mozků a absolutní poslušnost vůči jakémukoliv příkazu. A přestože korán není rasisticky zaměřen, vyzývá islám ke svaté válce proti bělochům, takže navíc schvaluje rasismus v té nejhorší podobě. Je jisté, že tak jako Bible, tak i Korán byl svého času zmanipulován, ale zatímco křesťanství jako takové prošlo historickým vývojem a dosáhlo určitého pokroku, islám se zradikalizoval do té nejhorší možné podoby - a tou je genocida ostatních odlišných vyznání a jejich vyznavačů.... celý text

Strýček 2020, Josef Strauss

Toto je velmi silná, šokující kniha. Napsaná, jak autor sám uvádí v doslovu, podle skutečné události, jež se stala ještě za doby socialistického Československa. Autor příběh zřejmě trochu pozměnil a zasadil jej do let po r. 1989. Nicméně, protože jsem tu dobu zažila a dobře si na ni pamatuji, musím uvést pro ty, kdo snad pochybují, že za tzv. "totalitního režimu" by podobné kreatury, jaké vystupují v knize, stihl ten nejvyšší možný trest, myslím si, že i trest smrti. Protože ten tehdy ještě naštěstí platil. Pedofilové, vrazi a prznitelé dětí a sexuální devianti byli tou nejhorší spodinou, na které spravedlnost měla ten nejtvrdší metr. Proto tehdy byly také tyto krysy dobře zalezlé ve svých úkrytech. To až po "převratu" , v "demokracii", podpořené ještě zrušením trestu smrti, vylezli houfně ze svých doupat a začali zamořovat společnost. Jsou si vědomi toho, že v tzv. "právním státě" jim žádný hrozný trest nehrozí. Názorně to bylo doloženo nedávno uvedeným filmem "V síti". Kolik takových "strýčků" jenom v našem státě žije. Může to být klidně váš soused nebo vedoucí kroužku, kam chodí vaše dítě. Pamatujte na to a buďte obezřetní, protože v dnešní době "tzv. svobody" se musí člověk o svoji bezpečnost a bezpečnost svých dětí postarat sám. To je bohužel holá pravda. Kniha se četla dobře, tedy v rámci otřesných podrobností, které uvádí, ale opět mi zde vadil příliš useknutý a uspěchaný konec, a pakliže autor řekl A, tak už neřekl B, totiž, jak byly tyto lidské kreatury potrestány, a co se stalo s těmi, kteří tu hrůzu přežili........ celý text

Jako kus masa! 2003, Josef Strauss

Kniha si nebere servítky a s brutální syrovostí seznamuje čtenáře s jedním druhem zločinu, který bohužel ve světě nabývá stále větších rozměrů - sexuálním otrokářstvím, únosy dívek a žen za účelem donutit je provozovat prostituci za nelidských podmínek, aby na nich jejich pasáci mohli vydělávat obrovské peníze. Příběh je to otřesný a jenom pro silné povahy. Já snesu hodně, ale místy to i pro mě bylo "silné kafe". Především si myslím, že v reaálu by takové zacházení nemohla ani jedna dívka přežít, určitě ne ve zdraví, ať už tělesném nebo duševním. Jejich "ubytování" v katastrofálních podmínkách, neustálé zvrhlé mučení a bití ze strany "otrokářů", fakt, že byly buď neustále zraněné nebo pod drogami a bez přístupu k potřebným lékům, už to samo o sobě vylučuje jejich dobrý fyzický stav, přestože byly mladé. Byly vystaveny permanentnímu stresu a strachu, nadto několikrát denně znásilňovány různými mužskými devianty ,a všechny tyto faktory mají v dlouhodobém působení na organismus destruktivní vliv. Jako příklad toho, jak může tato "odvrácená strana naší reality" vypadat, jak funguje svět prostituce, násilí, mučení a zvráceností všeho druhu, je kniha poučná a je dobře, že ukazuje tyto děsivé věci, které si normální člověk jen stěží umí představit. Mně osobně však nejvíce vadily dvě věci: příliš useknutý konec a příliš vulgární a drsná mluva zajatých dívek. Že tak mluvili jejich věznitelé. to beru, byli to nelidské hyeny. Ale ty dívky většinou pocházely z normálního prostředí a to, že mluvily hůř jak dlaždiči, to mi tam nesedělo. Naopak mě zaujal nápad s podzemním labyrintem chodeb, které se nacházely pod domem, kde byly vězněny. Pokud je to z geologického hlediska možné, a pod Karlovými Vary se takové jeskyně nacházejí, jeví se mi myšlenka, zakomponovat tuto kulisu do příběhu, jako výborná.... celý text

Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masem 2010, Sarah Forsyth

Drsná, brutální, syrová svědecká výpověď skutečně prožité části života, o kterou se s širokou veřejností podělila v této knize sama autorka, Sarah Forsythová. Za její odvahu a sílu jí vzdávám hold a vřelý dík. Ale znovu se musím ptát, poté, co už jsem přečetla několik knih s touto problematikou: V jakém světě to vůbec žijeme? Je to "ono osvícené, pokrokové, humanistické 21. století, nebo nějaký jiný okleštěný matrix", který si na rovnoprávný svět jenom hraje?! Spíše to druhé. Jsem zhnusená z pokryteckého politického systému, v němž politický a právní establishment, který je nadstandardně odměňován z kapes daňových poplatníků, nejen že není schopen, ale ani ochoten (jak z knihy bohužel vyplývá) s těmito zločiny proti lidskosti účinně zatočit a skoncovat. Ba co víc, přímo v Amsterodamu si městští konšelé pochvalují, jak bohaté zisky jim z tohoto "obchodu s bílým masem" plynou do městské kasy!! Neslýchané!! Na tomto hrůzném životním osudu autorky se jasně ukazuje, jak prohnilý a nefunkční je celý kapitalistický systém i se svým pochybným "západoevropským" právem, Právem, které, místo aby účinně pronásledovalo a trestalo tyto zločiny proti lidskosti, buď zavírá oči úplně nebo je tak zkostnatělé a vlažné, že zločinci se smějí a oběti jsou po tristních soudních procesech ještě více frustrovány směšnými tresty, které zločinci vyfasují. Ani v případě Sarah tomu není jinak. Holandské právo je v tomto jasným "unikátem" , ale ani u nás to není o moc lepší. Zákon vždy více chrání obviněného, jak jeho oběť. Proto považuji celý systém "západoevropského práva" za naprosto zcestný, a politický systém, který ho stvořil, za špatný. Ne nadarmo jedno z biblických Desatera přikázání praví: Oko za oko!! Ale to by samozřejmě v těchto odporných zločinech a obchodech se sexem nesměli být namočení i "zástupci práva a spravedlnosti", což je i v knize jasně demonstrováno - obchodníci s "bílým masem" měli podplacen nejméně jeden celý policejní sbor v Amsterodamu. Co dodat? Dokud toto "novodobé otroctví" bude existovat v tomto světě v jakékoliv míře a podobě, dokud bude korupce přetrvávat v systému bezpečnostní a právní moci státu, dokud nebude dostatečně silná politická vůle k tomu, aby přestala před tímto obludným problémem zavírat oči, a dokud i sami lidé budou lhostejní a sobecky uzavření ve svých "soukromých maloměšťáckých ulitách", dotud se nic nemá šanci změnit. V kapitalismu, kde je byznys a peníze nadřazen všem morálním a etickým hodnotám, a který je záměrně deklarován za "demokratický systém", nelze ovšem žádnou nápravu rozhodně očekávat. Jiný systém? Asi ano, otázka je, jaký. Zlo má mnoho podob, a pokud mu dáme svou lhostejností šanci vítězit, do té doby bude žen, dívek a dětí s podobným osudem, jako měla Sarah, jenom přibývat.... celý text

Byla jsem otrokyní v satanské sektě 2009, Ulla Fröhling

Dodávám ke své recenzi vzhledem k níže uvedeným komentářům, které znehodnocují věrohodnost a fakta, uvedená v knize: V úvodu je jasně napsáno, že je kniha napsána na základě skutečných událostí, které její protagonistka prožila, a důsledkem toho trpí disociativní poruchou. Jenom chci zdůraznit, že ohavnosti, v knize popisované, se dnes opravdu dějí, a celý globalistický politicko-hospodářský systém dneška je na této satanské filozofii doslova založen. V těchto praktikách jedou všechny mocensko-politické, ekonomické a show-byznysové elity dnešního světa. Stačí se porozhlédnout a objektivně sledovat, kam svět spěje a co se dnes ve světě děje. Ale nahlédnout do králičí nory je drsné a někdo na to není připraven, proto se také spousta lidí "neprobudí" a zůstane dále uvězněna v "Matrixu" iluzorního světa. Vše naší historií počínaje a školním vzděláním konče je zmanipulované a vylhané, lidstvo je tísíce let zotročeno a jeho skutečné psychické schopnosti jsou systémem potlačovány, což se děje vymýváním mozku. Uvažujte, nevěřte božské bedně, hledejte souvislosti a moudrost tam, kde se "lacině nenabízí".... celý text

Děvčátko 2007, Sarah Preston

Knížka je celkem útlá, a dá se přečíst za jedno odpoledne. Příběh je autentický, jedná se o zkušenost samotné autorky, a za to jí díky, že dokázala jít "se svou kůží na trh", aby na tento hrozivý problém veřejnost upozornila. Její rodiče si zaslouží trest a opovržení, o tom pedofilovi, který ji zneužíval čtyři!! dlouhé roky ani nemluvě. Její matka, gamblerka, její otec, asi jednoduchý primitiv, který, jakmile ho manželka opustila, sáhl ve své zbabělosti po vlastní dceři, aby měl jistotu, že "nebude odmítnut". Ovšem stále nedokážu u těchto příběhů pochopit jedno a to samé: že ty dětské oběti s tím strašným traumatem bojovaly samotné a nedokázaly to NĚKOMU říct. Nevím, nejsem psycholog ani psychiatr, možná, že dětská duše je opravdu tak lehce manipulovatelná, když se ví, jak na to. Dneska, když vidím, jak se tyto a různé ještě horší zvěrstva, páchaná na dětech, stávají pomalu "standardem v jistých vysokých kruzích", děkuji Bohu za to, že mi bylo dopřáno klidné, bezstarostné a šťastné dětství v normálně fungující rodině, obklopená starostlivými a milujícími rodiči. Kniha má vypovídací hodnotu, ale do zbytečných podrobností nezachází, což ale může znase znamenat, že na ni čtenář brzy zapomene.... celý text