Michaela98
přečtené 63
Ňadro
2015,
Philip Roth
Kdyby po mně někdo chtěl definici postmoderny, dám mu tuhle knihu a už nemusím nic dodávat. Bizarní, ale vlastně docela fajn čtení. Po téhle knize máte buď touhu přečíst si nějaké další autorovo dílo, abyste zjistili, čím vás ještě může překvapit, nebo si řeknete, že navždy stačilo. Pro mě to bylo první čtenářské setkání s Rothem a rozhodně si teď volím tu první zmíněnou možnost...... celý text
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
1937,
Vítězslav Nezval
100 sonetů se mi četlo a líbilo asi i více než 52 hořkých balad. Básně jsou milé a krásné, některé překvapí svou provokativní otevřeností a sexuálními metaforami. Jelikož existuje více vydání, je zajímavé sledovat menší i větší změny některých básní, přepracovaných např. v 50. letech.... celý text
Lágr
1998,
Sergej Dovlatov (p)
Citlivě a s typickým Dovlatovovým humorem a cynismem napsaná kniha, která popisuje lágr z jiného úhlu, než jsme od ruských autorů zvyklí. Dovlatov se sám vyhýbá srovnávání se Solženicynem či Šalamovem a svým způsobem se vůči nim vymezuje. "Ale stejně - psát nového Šalamova by přece nemělo smysl." "Jistě, nejsem žádný Solženicyn. (...) Nehledě k tomu, že naše knihy jsou dokonale různé." Autor se nevyžívá v hrůzných podrobnostech lágrového prostředí, ale snaží se psát o lidech a o životě. Kniha tak obsahuje výjevy z nejrůznějších situací, kterých byl coby bachař v táboře svědkem, místy je vtipná, místy dojemná. Dokresluje celkový obraz prostředí pracovních táborů, známého z jiných děl, obsahuje úvahy o člověku, lidství, o moci a zlu. "Podle Solženicyna je tábor peklo. Já si naopak myslím, že peklo jsme my sami..."... celý text
O prospěšnosti alkoholismu
2010,
Michail Bulgakov
Některé satirické povídky jsou výborné, na jiné si časem už nejspíš ani nevzpomenu. Nejsilnější dojem ve mně zanechává, podobně jako ve spoustě jiných čtenářů, Bulgakovův dopis vládě SSSR. Zatímco u povídek se člověk nad fungováním sovětské společnosti pousměje, z dopisu spíše mrazí.... celý text
Kufr
1999,
Sergej Dovlatov (p)
Autobiografické povídky Sergeje Dovlatova jsem četla na doporučení a musím říct, že opravdu nelituji! Zamilovala jsem se do autorova humoru, stylu psaní, který se od mnoha jiných ruských děl liší především svou přímočarostí, jasností a používáním jednoduchých vět, a stejně tak mě zaujal celý koncept knihy. Povídky jsou pojmenované podle několika věcí, které si autor vzal s sebou při emigraci do USA, přičemž každý z předmětů probouzí vzpomínky na události, které vedly k jejich získání. Dovlatov je v českém prostředí stále poměrně neznámý (svědčí o tom mimo jiné to, že většina jeho děl nebyla dosud přeložena do češtiny). Tyto povídky jsou pro seznámení s ním ideální, jelikož mapují některé zásadní okamžiky autorova života. Zároveň s humorem a bez příkras podávají svědectví o tehdejší sovětské společnosti.... celý text
