mauglie mauglie přečtené 310

☰ menu

zrušit filtrování

Na jih od hranic, na západ od slunce

Na jih od hranic, na západ od slunce 2014, Haruki Murakami
2 z 5

Asi už poslední kniha od autora, nějak se mi ten mužský styl prejedl. Opravdu mi začal vadit v detailech, dokáže popisovat, jak mu žena olizuje všechno možné, ale ze by se taky snažil on? Všímám si toho u všech jeho knih...v téhle mně ale vadila snad úplně každá postava. Manželka, která se po jeho nevěře ptá, jestli s ní chce ještě zůstat, milenka, co mlčí, aby zůstala tajemná a chlap, co si ničeho neváží.... celý text


Nekonečné dny

Nekonečné dny 2017, Claire Fuller
4 z 5

Pomalejší rozjezd, ale moc dobrá kniha. Až lyrické popisy přírody, puberta s šílenějším a šílenějším otcem uprostřed lesů na posledním kusu země po apokalypse. Není překvapení, co se muselo stát. Asi půjdu proti proudu, ale mně se konec opravdu líbil! I když jsem ho tak nějak čekala (od místa, kde Reuben dělá drahoty s místem bydliště, po poslední noc v chatě s otcem a když se pak ztratí někde za řekou, je to jasné). Jak jinak se dcera může vypořádat s tím, co se děje v noci pod roztrhaným spacákem s vlastním otcem?... celý text


Šikmý kostel

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická
5 z 5

Naprosto skvělá kniha! Moc se mi líbilo, že je kniha napsaná hlavně z ženské perspektivy, velice zajímavé prostředí dolů a šachet, úděl těžce pracujících v dobách, kdy se ještě osud přijímal s pokornou odevzdaností a celoživotní dřina byla samozřejmostí. Velmi mě zaujaly i historické události po válce, o napnute situaci mezi Poláky a Čechy při rozdělování hranic jsem vůbec netušila! Těším se na druhý díl!... celý text


Dobře mi tak

Dobře mi tak 2014, Radka Třeštíková
1 z 5

no, co napsat...po knize Osm jsem chtěla nějakou knihu opět od autorky, ale teda číst o bezpáteřním ztroskotanci, co osouloží všechno kolem něho mi úplně nesedlo....


Znamenitá mrtvola

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica
3 z 5

Obrovská vlna ohlasu mě donutila půjčit si tuto knihu. Úplně chápu všechny negativní recenze, ale chápu i ty pozitivní. Nejenom, že je to opravdu nechutné, ale charakter postav (konkrétně hlavní) nedává smysl , konec je (alespoň pro mě) docela překvapení (myslela jsem si, že skončí oba dva na jatkách). Na druhou stranu mi stylově kniha připomínala skripta z vysoké školy, kde jsme měli produkci živočišných výrobků- hodně technických popisů a autorka pouze vzala to, co děláme zvířatům a překlopila to do jiné sféry. Ráda bych četla více např. o celé změně, jak to probíhala a co se vlastně stalo. určitě by se takový skvělý potenciál dal využít ještě lépe. Upřímně nejvíc mi ve finále vadilo číst o týrání štěňat a pasáže z laboratoře, kde se autorka inspirovala mengelem a bylo to už jen o tom šokovat za každou cenu.... celý text


Ptáci v trní

Ptáci v trní 2004, Colleen McCullough
5 z 5

Po dlouhé době jsem se pustila do románu a byla to krása. Miluji propracované osobnosti, cítím z nich skutečné lidi. Prostředí je také moc zajímavé, prašná Austrálie, střídání sucha a dešťů, koně a merino ovce. Meggie mi byla že začátku nesympaticka, taková domácí puťka ale po nevydarenem manželství mě to s ní bavilo víc.... celý text


Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? 2017, Martin Lavay
4 z 5

Záhady se čtou nejlíp! A ještě když se vážně stala. O této události jsem toho četla hodně, tak mě toho moc nepřekvapilo, ale líbil se mi ucelený a časosběrný popis. Teorií je spousta, člověka skoro jímá vztek, když čte o zpackaném vyšetřování a spoustě ztracených důkazů. Osobně si myslím, že v době, kdy neexistovaly legitimní vyšetřovací postupy, do pozic vyšetřovatelů se dosazovali osoby po známosti a byli loajální režimu, vše bylo podřízeno rozkazům shora a země byla ve studené válce, byly tyto případy odsouzeny k podobným výsledkům. Myslím, že hodně věcí bylo zameteno pod koberec nebo neznalostí vyšetřovatelů zničeno nebo nebráno jako důležité. Možná se někdy dočkáme odtajnění informací či aspoň přezkoumání důkazů (analýza dna, rozbor stanu, oblečení, lyží, exhumace těl), ale jak můžeme sledovat vývoj v Rusku, asi se to jen tak nestane. Třeba po rozpadu "režimu"...... celý text


Analfabetka, která uměla počítat

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson
3 z 5

Po staříkovi 2. kniha od Johansona. Vtipné, lehké, ale inteligentní čtení. Už mě to ale tolik nebavilo a asi už knihy vyhledávat nebudu, trochu se to celému staříkovi podobalo. Dokonce i atomová bomba...... celý text


Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři

Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři 2019, Aleš Palán
5 z 5

Velice podařená kniha! Ani jsem nečekala, že mě rozhovory tak nadchnou. Můžeme si v duchu říkat, co že je to za blázny, utečenci systému a cvoci, ale musíme si zároveň přiznat, že jim také tajně závidíme. Udělali to, co si snad každý občas představí a možná o tom i touží, ale jsme už tolik ponoření do všednosti, že se nejde jen tak odstřihnout. A oni to udělali, propadli sítem a jsou venku. Jsou na vzduchu a na slunci a žijí v lesích. Žádné placení nájmu a energií, sezení před počítačem, čekání na mhd a sledování televize. Jsou šťastní? Někteří ano, někteří neví. Možná se od nich zase tolik nelišíme... Moc se mi líbil rozdíl mezi muži a ženami. Většina mužů je více "filosofická" a jako červená nit se tam táhnou různá náboženství a mystika (máme tam i jednoho muže, který nám zapadne do škatulky "samotář z maringotky"- utíkající před čipováním, zotročením a systémem jako takovým). Ženy jsou více racionální, odešly kvůli přehlcení civilizací, mohly mít všechno, ale rozhodly se jinak. Krásné fotky, také oceňuji téměř intimní vztah, který se podařilo se samotáři navázat (muselo tomu předcházet asi více setkání), nesoudí, nehádá se. Moc pěkná kniha!... celý text


Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán
5 z 5

Velice podařená kniha! Ani jsem nečekala, že mě rozhovory tak nadchnou. Můžeme si v duchu říkat, co že je to za blázny, utečenci systému a cvoci, ale musíme si zároveň přiznat, že jim také tajně závidíme. Udělali to, co si snad každý občas představí a možná o tom i touží, ale jsme už tolik ponoření do všednosti, že se nejde jen tak odstřihnout. A oni to udělali, propadli sítem a jsou venku. Jsou na vzduchu a na slunci a žijí v lesích. Žádné placení nájmu a energií, sezení před počítačem, čekání na mhd a sledování televize. Jsou šťastní? Někteří ano, někteří neví. Možná se od nich zase tolik nelišíme... Moc se mi líbil rozdíl mezi muži a ženami. Většina mužů je více "filosofická" a jako červená nit se tam táhnou různá náboženství a mystika (máme tam i jednoho muže, který nám zapadne do škatulky "samotář z maringotky"- utíkající před čipováním, zotročením a systémem jako takovým). Ženy jsou více racionální, odešly kvůli přehlcení civilizací, mohly mít všechno, ale rozhodly se jinak. Krásné fotky, také oceňuji téměř intimní vztah, který se podařilo se samotáři navázat (muselo tomu předcházet asi více setkání), nesoudí, nehádá se. Moc pěkná kniha!... celý text