Matematicka
přečtené 551
Rabínka v zácviku
2023,
Kamila Kopřivová
Skvělá kniha. O židovství jsem ledacos tušila, ale česká rabínka v Londýně Kamila Kopřivová má vzácný dar přiblížit ho jednoduše, ale nezjednodušeně běžnému člověku. Mnoho jsem se dozvěděla a mnohé pro mě bylo inspirativní. Je to úžasná žena a jsem ráda, že jsem se s ní mohla prostřednictvím této knihy setkat. Výborné jsou medailonky různých významných židovských žen, z nichž některé mají přímo vazby na naše české prostředí. Příjemně mě potěšilo, jak autorka "stojí ve stínu" - nepoutá pozornost ani na sebe, ani na své znalosti, které - jak je z textu patrné - jsou dost rozsáhlé. Všem zájemcům o současné židovství knihu vřele doporučuji.... celý text
Tvořit nové věci: Mnich a terapeut
2023,
Josef Beránek
Kniha předčila má očekávání. Petr Glogar je inspirativní člověk, který dokáže o svém životě i víře mluvit prostě a neokázale, bez frází. Na mnohé otázky má velice zajímavé názory, které mě zvaly k dalšímu přemýšlení o těchto tématech. Na tuto dobrodružnou cestu se s ním mohou vydat jak lidé, kteří jsou v církvi a ve víře „doma“, tak i lidé hledající to, co nás přesahuje. "Kdybych se spoléhal na to, že Bůh bude přítomen v neděli v kostele, a míjel se s ním teď, pročpak bych se s ním měl setkat v neděli? Věřím v Boha, který je přítomnost. V neděli při liturgii a stejně tak, když vařím kafe, studuji, když s někým hovořím nebo když manuálně pracuji. To neznamená, že na něj pořád myslím, musím se soustředit na to, co dělám. Nemohu se soustředit na práci s motorovou pilou nebo být přítomen v bolavé situaci klientů a přitom se modlit. Podobně jako se rodiče v danou chvíli soustředí na svou práci, a přece myslí na rodinu, a ta dává jejich práci širší smysl. V té soustředěnosti se přítomnost stává Přítomností."... celý text
Osvětimská ukolébavka
2019,
Mario Escobar
O té, která se odvážila smlouvat s doktorem Mengelem Helena byla Němka, zdravotní sestra, ale za manžela měla Roma. Jednoho dne si gestapo přišlo pro jejího manžela a pět dětí, aby je odvezli do Osvětimi. Helena odešla dobrovolně s nimi. Pro mě příběh o manželské i mateřské lásce a hodně, hodně velké odvaze, která s nimi byla spojena. Příběh hodný následování. Děkuji těm, kdo na její příběh upozornili a zpracovali ho knižně, protože sama už ho bohužel vyprávět nemohla. Výborná oddechovější kniha o utrpení Romů v koncentračních táborech. Žádnou přímo o nich jsem zatím nečetla, a tak jsem si ráda a příjemně tuto mezeru zaplnila. "Přitiskli jsme se k sobě a snažili se udržet na nepohodlném loži a nespadnout do bláta. Blaz téměř okamžitě usnul. Poslouchala jsem jeho pomalý, pravidelný dech a pak jsem začala vnímat i tiché sténání a reptání ostatních vězeňkyň a jejich dětí. Byli jsme v páchnoucím chlévě mezi cizími lidmi. Manžel Johann zmizel a budoucnost byla tak nejistá, že jediné, na co jsem se zmohla, byla chabá modlitba za rodinu. V kostele jsem nebyla téměř sedm let, ale v té chvíli, když jsem mluvila do nelítostné prázdnoty toho hangáru, se zdálo, že to je jediný způsob, jak si uchovat nějakou naději. V hlavě jsem měla nepřehledný zmatek. Zaplavily mě hlad, strach a sklíčenost, měla jsem pocit, že žít v táboře bude jako snažit se dýchat pod vodou. A pak jsem si znovu vzpomněla na krásnou tvář svého muže. Jeho oči říkaly vše. Zase ho uvidím. Neopustí mě ani v pekle. Johann, tak jako Orfeus, jenž prošel podsvětím, aby zachránil svou ženu, mi přijde na pomoc a vyrve mě ze spárů smrti. Té noci jsem myslela na to, že by mě mohl čekat stejný osud jako Eurydiku a můj milovaný muž zůstane na opačném břehu řeky Styx. Noc byla nekonečná. Skoro jsem neusnula, zlomená obavami a nejistotou, avšak odhodlaná nevzdat se. Než pro nás přijde Johann, sílu mi budou dávat děti."... celý text
Kacířské eseje o filosofii dějin
2007,
Jan Patočka
Patočka uvažuje filosoficky o smyslu dějin, nelze tedy jeho práci srovnávat s pracemi historiků. Odvážně na dobu vzniku textu odmítá marxistický výklad smyslu dějin a nabízí svůj pohled - dějiny, filosofie i politika vznikají až tehdy, když si člověk uvědomí vlastní problematičnost, hledá smysl a "pečuje o duši". Dost jsem váhala, než jsem se pustila do tak náročného textu, ale poměrně příjemně mě to překvapilo. Stihla jsem si text přečíst před zhlédnutím představení Kacířské eseje ve Studiu Hrdinů - představení taky můžu doporučit. "Ve skutečnosti běží teprve o odkrytí smyslu, který nemůže být nikdy vyložen jako věc, který nemůže být ovládnut, ohraničen, pozitivně zachycen a zvládnut, nýbrž který je přítomen pouze v hledání bytí. Proto též nemůže tak jako relativní a pozitivní smysl potkávat nás přímo ve věcech, bezprostředně s nimi. Základem tohoto smyslu je, mluveno spolu s Weischedelem, problematičnost, mluveno s Heideggerem, skrytost jsoucna vcelku jako základ vší otevřenosti a každého otevírání. Toto tajemné to tedy je, co se vyjadřuje v otřesení naivně přijímaného smyslu (ať běží o relativní smysl bezprostředního lidského chování a počínání, nebo o absolutní smysl mytického smyslu). Tak vzniká otřesením excentrický smysl za předpokladu, že je člověk hotov rezignovat na bezprostřední danost smyslu a osvojovat si smysl jako cestu. Problematika zde načrtnutá je – to je pro naši otázku po smyslu historie důležité – platná nejen pro individuální život, nýbrž pro samotné dějiny. Dějiny vznikají otřesem naivního a absolutního smyslu v téměř současném a vzájemně se podmiňujícím vzniku politiky a filosofie. V podstatě jsou rozvinutím možností zárodečně založených v tomto otřesu. Z tohoto důvodu a pro ty, kdo jsou zaměřeni na životní bezprostřednost, dějiny zdánlivě vyúsťují v nihilismu smyslu zbaveného jsoucna. V porozumění jsoucnu v jeho bytí, které je charakteristické pro moderní objektivistickou, tj. ideální asymptoty každého vztahu ke smyslu se vzdávající vědu, se tento rys zdánlivě velmi energicky uplatňuje. Tento objektivismus je však vnitřně rozporný a věda sama ukazuje příznaky toho, že jej překonává. Diskuse této otázky náleží však do jiného pojednání."... celý text
Kmotra na e-mailu
2010,
Marie Svatošová
"Mezi nebem a zemí je toho, milá Janičko, mnoho, co nevidíme a nechápeme, ale jednou to všechno uvidíme a pochopíme." Emaily, které si psala Marie Svatošová se svojí kmotřenkou Janičkou, jsou krátkým a prostým svědectvím o jedné cestě, jak někoho uvádět do tajemství žité víry. Cest je mnoho a tohle je jen jedna z nich, ale je velice pěkná a upřímná. Malá Janička, ač teprve 11-12letá holčička, nad vírou zajímavě přemýšlí a promýšlí ji. Se svojí kmotrou probírají modlitbu Otče náš a různá Ježíšova podobenství. Je to taková "jednohubka", ale stojí za přečtení i promyšlení i pro ty, kdo už jsou ve víře "pokročilejší", případně také stojí před úkolem někoho doprovázet jako kmotři.... celý text
Modrá a zlatá
1938,
Jan Čep
Ani nevím proč, ale ke knize jsem se musela několikrát vracet. Je to zvláštní, protože při zpětném pohledu se mi všechny tři povídky velice líbily. Takže nevím, čím to vlastně bylo, ale jsem ráda, že jsem nakonec vytrvala a knihu si přečetla. Nabízí jiný pohled na svět a na život a jinou perspektivu, než na jakou jsme dnes zvyklí, ale právě v tom je podle mě hodně dobrá. "Řeč a přítomnost toho človíčka mě uklidňovala. Dýchal z něho pokoj, pokoj srdce rozštípeného a pokorného, které poznalo, že má-li co samo ze sebe, je to marnost a trápení, a všecko ostatní – ten modrý prostor nad zemí, plný volnosti a světla, ta zeleň a vůně polí, ten vánek na hladině obilí a ve vrcholcích stromů – ta sladká vůně země a života, to že je nám dáno darem. Pokoj, o kterém jsem si nedávno myslil, že jej mám já."... celý text
Ada
2022,
Veronika Jonášová
Příběh z minulosti velice pěkně a citlivě zpracovaný a zbeletrizovaný. Žiju blízko Olomouce a o "hodolanském pekle" jsem dosud neslyšela vůbec nic. V tomto ohledu kniha skvělá. Příběh ze současnosti mě nejdřív bavil, pak mi nevadil a pak už mě začal dost štvát. Ve srovnání s tím, co prožívali hrdinové v minulosti, smutně vynikla jeho banalita. Co bych ale naopak chtěla pochválit, jsou citace z dobových dokumentů, které jsou podle mého názoru vybrané dobře a citlivě - jsou krátké a dobře doplňují hlavní příběh. Celkově autorce děkuji za zpopularizování tohoto tématu. "Nelitujte Němců Dochází nám celá řada stížností na chování Němců a hlavně žen, které jsou posílány na různé práce. Nejen že jsou vzpurné a drzé, ale odvažují se dokonce ještě dnes hovořiti mezi sebou německy. Netýrejte je, ale ani nelitujte! Neulehčujte jim jejich práci, nechť na svém těle pocítí aspoň tisícinu toho, co naše mámy. Nevěřte jim a neexponujte se za ně! Prokazování osobních úsluh jednotlivců nemůže být důvodem k tomu, aby těmto osobám bylo vráceno československé státní občanství a všechna práva s tím spojená. Jen ať pracují! Byli za Hitlerova režimu šťastní, okupovali nás a žili z našeho utrpení! (novinový článek, Stráž lidu, 19. května 1945)"... celý text
Sestry
2021,
Kamila Hladká
Skvělý nápad udělat knihu o řeholních sestrách. Takových knih je skutečně jako "šafránu". Bohužel mě to úplně "nechytlo". Hodně se mi líbily fotografie. Všechny sestry, oslovené v knize, mi přišly zajímavé a inspirativní, ale ty texty o nich mě nějak hlouběji nezasáhly. Nevím přesně, čím to je. Možná by byly živější rozhovory, možná se jim nedokázala autorka dost přiblížit a mluvit s nimi o těch věcech nejniternějších. I tak ale stálo za to tuto knihu si přečíst - a řeholních sester si vážím zase o něco víc než před jejím přečtením. Za to patří dík autorce i všem "zpovídaným" sestrám, které šly s kůží na trh.... celý text
Rozpůlená srdce, aneb, Život mezi Československem a Izraelem
2018,
Radek Gális
Na knížku jsem narazila zcela náhodou v jednom internetovém antikvariátu a protože se teď učím hebrejsky, šlo o jasnou volbu. V knize jsou informace o sedmi osobnostech, jejichž život je spojen jak s Izraelem, tak s Českou republikou. U některých jsou uvedeny i různě dlouhé rozhovory. Nejde o žádné profesionálněji vedené rozhovory. Autor sesbíral, co se o různých osobnostech dalo, a spojil to do jedné knihy. Určitě by tématu prospěla lepší systematizace. Ale pro "naťuknutí" tématu doprovozené zajímavými fotkami je to dobré. A kdo chce, může si o osobnostech v knize zachycených dohledat více. Kromě velice známých osobností Viktora Fischla a Arnošta Lustiga tu najdeme i novinářku Ruth Bondyovou, letce Hugo Maroma, fotografa Jindřicha Marco, letce Milana Malého a fotografa Dobrina Stojčeva.... celý text
Něžný barbar
2008,
Bohumil Hrabal
Ač mám Hrabalovu poetiku ráda, Něžný barbar ve mně hlubší stopu nezanechal. Neříkám, že je to špatné, ale prostě asi žiju jiný život než Bohumil Hrabal a jeho přátelé Vladimír Boudník a Egon Bondy. I přesto se ale našlo několik pasáží, které mě zaujaly, např. tato: "Sanatoriem pro Vladimíra byl normální svět, svět snažících se občanů, toužících po spotřebním zboží, promítajících se do aritmetického průměru. Když byl zbědován až k šílenství, přijal hru tohoto světa, aby si odpočinul, aby nabral nových sil. Stáhnul knot své příliš rozžaté lampy, aby mu nepopraskal skleněný cylindr, chodil na nákupy, do biografu a poslední dobou i na ryby. To býval někdo úplně jiný, a tak i když se díval na spotřební společnost z umělé družice, někdy rád si hrál na účastníka, tak jako děti rády jdou do panoptika, do zrcadlových sálů, do Planetária nebo do Parku Julia Fučíka. A tak se dá říci, že průměrní lidé jej hnali vzhůru, dávali mu svým omezeným sobectvím ostruhy, byl někdo jiný, ale oblékaje se jako oni, aby chodil do práce tak jako oni, pohrdal vším tím alizumenschliches, aby vysouvacím žebříkem své imaginace se vysunul a vystoupil na poslední šprušel do bouřlivých krásných mračen."... celý text
Svědectví o zármutku
1995,
C. S. Lewis (p)
Pro mě byla tato kniha doslova jako "zjevení". Knihy C. S. Lewise jsem četla téměř všechny v době svých středo- a vysoko- školských studií. Teď jsem se po zhlédnutí filmu "Krajina stínů" opět vrátila k této knize, kterou už jsem asi kdysi četla. S filmem knihu nelze srovnávat, svým způsobem se mi líbilo obojí. Kniha je niternou výpovědí C. S. Lewise o tom, co prožíval po ztrátě milované ženy. Jak sám píše, vzal si nějaké "čtyři sešity" a nepopsal ani o řádek víc. O to je text sevřenější a stručnější. O svém zármutku a vyrovnávání se s ním, o "boji s Bohem" ale píše tak otevřeně, až to často bolí. Kniha, která mě zasáhla hodně do hloubky a ráda se k ní budu zase vracet. Je mi ctí mít ji ve své knihovně. "Často si myslíme, že nás zemřelí vidí. A ať už je to rozumné, nebo ne, předpokládáme, že pokud nás vůbec vidí, tedy jasněji než dřív. Zdalipak teď H. přesně vidí, kolik bylo v tom, co jsme oba nazývali láskou, pouhých mýdlových bublin a lesklých cetek? Nuže, má milá, buď co nejkritičtější! Nebudu se před tvým pohledem ukrývat, ani kdybych mohl. Nikdy jsme si přece jeden druhého neidealizovali; snažili jsme se nemít před sebou žádná tajemství. Má hluchá místa už stejně většinou znáš – a i kdybys teď objevila ještě něco horšího, přijmu to a ty také. Klidně mi ty věci vytýkej, vysvětluj, posmívej se mi, odpouštěj. Vždyť je to jeden ze zázraků lásky, že dává – oběma, ale snad především ženě – moc prohlédnout skrze své okouzlení z ní, a přitom si je nenechat vzít. Takový pohled se do jisté míry podobá Božímu. To, že nás miluje a že nás dobře zná, není mezi sebou navzájem v rozporu – a s Bohem také ne. Skoro se dá říci: Vidí, protože miluje, a proto miluje, nikoli vidí."... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Ano, je to pouze oddechovka. Ano, humor je tu pouze situační. Schází tu zápletka a směřování odněkud někam. Ale autor nesklouzává k žádnému prvoplánovému humoru a i jazykově mě to někdy bavilo. Občas jsem se smála nahlas a odpočinula si od starostí všedního dne. Pokud neočekáváte víc, můžu doporučit. Výborné postavičky "hraběcí" rodinky i jejich personálu, povedená zabijačka, ale i třeba "rýpnutí" si do moderních písní zpívaných v kostele. "Josef pak ještě dodal, že Deniska jako učitelka dějepisu přesně zapadá do projektu Totálního zámku a návštěvníkům se její neotřelý výklad historie bude určitě líbit, jelikož jsou na stejné vědomostní úrovni. Doložil to několika otázkami, které návštěvníci pokládají: Kdo byl baroko? Odkdy je letopočet náš? Kvůli čemu ukřižovali jezuité Ježíše Krista? Co je Rembrandt? Kde ležel středověk? Proč byl Zeus? Za co se zavíralo do zpovědnice? K čemu sloužila hoboj? Na kterém zámku je Zeď nářků? Čím se poháněl šerosvit?"... celý text
