markéta783Přečtené 64
Sice smutné, ale velmi poutavě napsané. Příběhy žen, se kterými se život opravdu nemazlil. Člověk si po přečtení ještě víc váží toho, do jaké doby a do jakých podmínek se on sám narodil. Doporučuji k přečtení všem ženám, které mají pocit, jak to mají těžké.
Není to sice žádná vysoká literatura, ale pokud hledáte něco napínavého pro pobavení třeba na dovolené, tak je to to pravé ořechové. Mně osobně kniha pobavila, byla napínavá, zábavná, za mě tedy ano.
Zajímavá kniha. Dá člověku náměty k dalšímu poznávání naši země.
Na mě je ta kniha až příliš vulgární, snad to byl záměr autorky, ale nechápu proč. V reálu mi připadá autorka jako kultivovaná žena, tak nevím.
Až nepříjemně temná kniha, nebudu se k ní vracet.
Další báječná kniha od skvělého autora. Právě díky podobným knihám má člověk pocit, že lidské plemeno pořád ještě má ve svém středu spoustu laskavých a slušných lidí a že svět je v pořádku. :-)
Knihy Jamese Herriota milovník zvířat prostě nemůže nemít nerad. Jsou prodchnuty citem a čiší z nich ryzí laskavé člověčenství. Vřele doporučuji!
Jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla... Kniha o krutě zmařených životech lidí, kteří se "provinili" jenom svým původem. Kniha, která nastolila otázku, kdo na tom byl vlastně hůř, zda členové rodin, co zahynuli, nebo ti, co přežili a tragické ztráty jejich milovaných jim vygumovaly navždy ze života veškerou radost a učinili z nich živoucí těžce trpící "mrtvoly". Jejich traumata byla příliš silná a zničující...
Přesto, že od napsání knihy uteklo už poměrně hodně času, kniha se moc pěkně čte. Dá se říct, že je i napínavá a kdo má rád červenou knihovnu, přijde si na své.
Nemůžu si pomoct, ale i přes archaický jazyk, kterým jsou knihy Karolíny Světlé psány, se mi moc líbí a myslím, že je škoda, že pozvolna upadají v zapomenutí. Zvláště Kříž u potoka rozhodně stojí za přečtení,
Strašně smutná, až skoro děsivá knížka o tom, čeho jsou schopny lidské bytosti. Od začátku je vám jasné, že to špatně dopadne, ale stále doufáte, že to snad ani není možné. Hrozné je, že kniha popisuje skutečný příběh jedné mladé a krásné dívky až do hořkého konce.
Moc příjemná knížka o pražských strašidlech. Nejvíc se mi líbila kapitola o zakletých bezhlavých rytířích a jejich konfliktu s partou motorkářů, pak o středověké čarodějnici doprovázející Karolínu na vyhlášenou pražskou diskotéku. To jsem se fakt zase nasmála. Doporučuji! :-)
Mně knížka nepřipadá nudná ani monotónní - naopak. Na první pohled idylické líčení poklidného spořádaného života mladičké dívky po boku stárnoucího manžela - obětavého venkovského lékaře. Jen z zcela nepatrných náznaků se dozvídáme, že to soužití tu a tam i dost vázlo, věkový rozdíl byl příliš velký. Na druhou stranu dívka, co přišla tragicky příliš brzy o rodiče a zůstala jen se sestrou, zde našla na 12 let pocit jistoty. O to horší byl konec, když manžel nečekaně zemřel. Jarmila musela opustit dům, co připadl jeho dceři z prvního manželství, přišla o své dva milované pejsky, o všechno, co měla ráda. Psychicky se zhroutila a útěchu hledala ve psaní. Její vzpomínky jsou skvělým popisem nelehkého života lidí na Ostravsku v té době.
Strašně jsem se na toto knihu těšila, zvlášť když jsem musela poměrně dlouho čekat v pořadí, až ji přečtou ostatní ženy z rodiny. Mám ráda knihy o cestování v čase, ale autor by si měl v takovém případě aspoň trochu prostudovat dobové reálie, aby nepsal blbosti. Hlavní hrdinka je ale velmi sympatické stvoření, a proto se dá knize leccos odpustit.
Sice tady níž čtu dost nelichotivé komentáře na knihu, až mě to skutečně překvapuje, ale já si nemůžu pomoct, mě kniha připadala velmi čtivá. Někdo zde píše o nechutných scénách, což má svým způsobem pravdu, ale tyto scény jenom výstižně vykreslovaly dobu, o které autor píše. Jinak by se jako na nechutné muselo nazírat na všechny knihy např. popisující válečné běsnění, prostředí koncentračních táborů a podobně. A ty dlouhé věty? To je prostě Hrabalův osobitý styl. Podle mě kniha určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem poprvé četla jako povinnou četbu, tenkrát spíš z povinnosti a nebyla jsem z ní nějak zvlášť odvařená, měla jsem co dělat, abych ji dočetla, pak jsem viděla film, který mě nadchnul a znovu jsem se vrátila ke knize. Možná jsem k ní zatím dozrála a musím přiznat, že tentokrát mě chytila za srdce a zvlášť ten konec mě dostal. Hrabalova zvláštní poetika je naprosto originální a svá.
Jsem příjemně překvapená. Zajímavý dobře promyšlený příběh, který se opravdu dobře četl. Postava Marie ukazuje, jak snadno se stane z milující ženy troska . Bylo mi jí sice líto, ale současně mi i lezla na nervy svojí věčnou sebelítostí a místo, aby se snažila vymanit z patologického vztahu, tak uhýbala a utíkala k alkoholu. To Marilyn byla hrdinka přesně podle mého gusta. Silná tím, jak se dovedla postavit nepříznivým okolnostem i svému strachu a navíc při tom být i zábavná. A ten lehký dotyk tajemna byl už jenom příjemnou třešničkou na dortu.
Možná to mohlo být trochu kratší. Začátek se mírně vlekl, některé pasáže byly skoro nadbytečné, ale celkový dojem není zas až tak špatný. Blbý bylo, že konec moc nepřekvapil, vcelku bylo jasné, kdo je vrah.
Příjemná oddechovka, pěkně se čte. Pan Hartl opět nezklamal, mám ráda jeho humor i způsob psaní. :)
Asi nebudu cílovým čtenářem, za mě nic moc. Možná proto, že jsem v tomhle regionu roky žila a ráda se tam vracím, vadí mi, jak jsou místní v knize popisovaní jako totální burani. Příběhy jsou vcelku nezáživné, chybí mi nějaké ukončení příběhů. Místy jsem se dost nudila.
Rozsahem malé dílko, ale opravdu krásně se čte. Půvabný pomník dávné nenaplněné lásce.
Jsem šťastná, že mám toto vydání knihy ve své knihovně. Nádherné ilustrace Maxe Švabinského krásně doplňují verše, které rozhodně stojí za přečtení. Velmi vydařená kniha. Doporučuji.
Kniha je rozhodně lepší než film, to nepochybně. Jako první mě zaujaly fotografie, to tajemno spojené s nimi, ty tušené příběhy. (Jako za všemi starými černobílými fotografiemi.) Námět je zajímavý, děj příjemně plyne, co si víc přát pro prosincový podvečer...
Poprvé jsem četla na základce a pamatuji si, jak jsem po přečtení měla z toho všeho ještě dlouho pocit zmaru a hnusu. Snad proto jsem se nikdy jakýchkoliv drog ani nedotkla, i když k tomu jistě byla příležitost. Teď jsem z nedostatku jiné četby četla cestou vlakem podruhé (Našla jsem ji v knihobudce na nádraží) a pocit jsem z ní měla stejný. Myslím, že by si ji měli všichni už v mládí povinně přečíst a určitě by o dost ubylo feťáků.
Poprvé jsem četla na základní škole, pak znovu před maturitou a teď jsem znovu narazila na tuto sbírku doma v knihovně. Jen jsem do ní chtěla ze sentimentu nahlédnout a nakonec jsem ji přelouskala celou. Nádherné básně skvěle vystihující těžký život na Ostravsku v devatenáctém století.
Krásný horor ve verších. Člověku při čtení večer před spaním úplně přechází mráz po zádech. Ani čas této básni neubral na kráse a naléhavosti.
Nějak mi bylo z této knihy blivno. Děj je nereálný, ta nesmrtelnost působí spíš úsměvně, chvílemi se to celé táhne od ničeho k ničemu. Přitom předešlé knihy mě moc bavily a tak jsem vyhodila peníze i za tuhle. Už jsem ji poslala dál. Znovu ji číst nebudu.
Když člověk překousne poněkud nezáživný začátek, tak zbytek knihy je naprosto skvělý, báječně se čte a rozhodně stojí za přečtení.