maid
přečtené 258
Pod dekou
2005,
Craig Thompson
Naprosto nádherné kresby a velmi osobní citlivý příběh autora! Esteticky jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy četla.
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Pana Řezníčka si velmi vážím a na přečtení knihy jsem se opravdu moc těšila. Chápu, že pan Řezníček chtěl o svém pracovním pobytu ve Spojených státech říct úplně VŠECHNO. To se bohužel ukázala jako slabina knihy, neboť časté skoky v rámci kapitol jak časové, tak i stylistické, byly občas dost rušivé. Myslím, že by nebylo na škodu se věnovat detailněji pouze jednomu aspektu knihy, tj. buď to ji pojmout jako reportážní deník redaktora ČT nebo faktografickou literaturu o americké politice a kultuře či jako knihu amerických zajímavostí odkazujících na Českou republiku. Je to škoda, protože právě ono dělení a skákání v čase knize ubírá na kráse a dělá ji hůře čitelnou a přehlednou.... celý text
Normální lidi
2020,
Sally Rooney
No nevím, rozhodně bych neřekla, že se jedná o young adult. Tento žánr jsem četla tak naposledy v patnácti, ale kdybych si tuto knížku přečetla v tomto věku, zřejmě bych se vyděsila nad představou "skvělé" budoucnosti plné toxických vztahů. A to nejen těch romantických, ale i mezi přáteli. Je to zvláštní, neboť na seriál jsem četla nadšené kritiky a ohlasy, chválící si přirozenost příběhu. V knížce mě to tolik nepřišlo. Též mi vadila nedotaženost při vykreslování charakteristik postav a občasné prokládání příliš popisnými místy většinově rychlý spád děje, který je posouván zejména dialogy postav. Občas mi některé slovní obraty přišly dost nepatřičné, ale na tomto má zřejmě vinu překlad než-li autorka. Hlavní sdělení knihy pro mě je, že je nenormální být normální. Opět jsem si uvědomila, jak jsem ráda za své přátele a lidi, co kolem sebe mám, resp., jak tu již bylo napsáno v komentářích, za svoji "sociální bublinu". I to je pozitivum knížky.... celý text
Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku
2014,
Jón Gnarr
Dadaistický anarchistický populismus, sama bych řekla, že to není možné, ale asi tak by se dala charakterizovat ideologie (či spíše smýšlení) Nejlepší strany, potažmo pak Jóna Gnarra. Čekala jsem od knihy asi dost něco jiného než jsem dostala. Není to ani deník, ani v podstatě autobiografie, spíš jednotlivé kapitoly se podobají blogovým zápiskům, kde subjektivně interpretuje svoje postoje a jak se stal primátorem Reykjavíku. Pro politologa knížka zajímavá, pro ty, co se ale politiku moc nezajímají, může přinést falešný obrázek i svoji subjektivností (Gnarr nic udělal, jen se ho nikdo nebere vážně...proč asi?). Nechci být přehnaně kritická, samozřejmě spoustu věcí, které popisuje jsou super. Nevím, jak moc to byla pouze jeho zásluha, ale sama jsem se přesvědčila, že Reykjavík je skvělé a uvolněné místo. Přesto to bylo jen opakování frází, které známe a kniha nepřinesla nic nového.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Četla jsem spoustu zahraničních reakcí a recenzí, které z knihy udělaly malý zázrak. "Nejlepší kniha, kterou jsem, kdy četla..." se nekonalo, což ale samozřejmě nutně neznamená, že byla špatná, to vůbec ne. Kniha byla čtivá a děj až na výjimky překvapivě dobře plynul, přesto by neuškodilo pár stránek seškrtat. Postavy byly pěkně vykreslené, ale černobílé. Závěr knihy byl bohužel poněkud předvídatelný, takže vodopády slz nebyly namístě. I tak jsem ale chtěla s knihou po přečtení osmi set stran prásknout a jít naštvaně trucovat.... celý text