Mahuleno - Přečtené 244


Moře v plamenech
říjen - listopad 2018
Moře v plamenech 2001, M. Hubáček


Třikrát Nero Wolfe
říjen 2018 (01.-03.)
Třikrát Nero Wolfe 1987, R. Stout

1. Příliš mnoho kuchařů: Musím říci, že např po Nesbövě Macbethovi to bylo doslova osvěžující čtení. I když se toto hodnocení může zdát poněkud nevhodné, protože přece jenom je zde vražda. A navíc, když sledovat Wolfovy brilantní úvahy vyžaduje od čtenáře značnou pozornost. Ale styl psaní, humor a především Archie, který je vlastně vypravěčem, jeho komentáře a přirovnání... Jídlo k Wolfovi patří, i když zde bylo jídla bylo skutečně dost (i když velmi fundovaně).  Ostatně, když je někde příliš moc kuchařů...???? Podle mne klidně obstojí ve Výzvě jako kniha o jídle, protože vražda je zde vlastně jenom jako "vedlejší produkt" opulentní večeře a jakési soutěže mistrovského klubu proslulých kuchařů v hledání chybějící ingredience v "sauce printemps". 2. Liga vyděšených Archie - jeho vyprávění a hlášky baví: Polkl trochu whisky, spláchl ji sodovkou a všechno to zabalil do dalšího loku whisky... Často jsem si všiml, že při jednání s mrtvými dělají skutečnou potíž živí... Stejně jako v "kuchařích" předvede Stout pár elegantních kotrmelců na poškádlení čtenáře - např dovede ho k vrahovi, jen proto, aby toho vzápětí propustil a zašklebil se na čtenáře "to není on!" Nero Wolfe má také dobré poznámky a i když často zdůrazňují jeho výjimečnost, nejsou nijak nabubřelé,  ale sympaticky vtipné: "Jen kdybych se aspoň mohl spolehnout, že se lidé rozhodují na základě vlastního zdravého rozumu. Bohužel, takoví jsme na světě jen tři nebo čtyři a ještě i na nás je třeba dávat pozor." A jindy:"Chůva, která po parku vozí kočárek a napřed do něj nevložila dítě, nepočíná si účelně." 3. Zlatí pavouci. V podstatě platí to stejné, jako u předchozích dvou. Snad jen více vražd a méně podezřelých. Ke všem třem částem a obecně ke Stoutovi a N.W. bych měl drobnou výhradu  - vždy je mnoho postav a sledovat paralelně jejich cesty je dost náročné. Zvláště, pokud se vám, jako mně,  jejich anglická či americká jména míchají. Ale to nebude autorova chyba. Kniha se mi líbila a mohu doporučit.


Večírek: krimi
30. září 2018
Večírek: krimi 1997, M. Spark

Přestože v krátkém popisku, naštěstí poměrně útlé knihy, je slibováno napětí až do konce, já jsem dlouho netušil, proč je to avizováno jako detektivka. Ačkoliv knížka skutečně vrcholí vraždou a začíná zmínkou  o ní, slibované napětí je šikovně ukryto pod nepodstatným vedlejším dějem. Drtivá část je věnována přípravě samotného večírku, výběru pozvaných a jejich hodnocení: "Teď pozvání přijali Sussyovi" vykládala Chris, " Cuthbert-Jonesovi přijít nemohou, budou celý měsíc ve Frankfurtu. Možná je to nakonec dobře. Takže jsem zavolala Untzingerovým....", eventuálně podávanému menu. Až jsem chvílemi přemýšlel, zda bych knížku nemohl zařadit do Výzvy 2018 jako knihu o jídle ☺️. A ty hlubokomyslné debaty: "Představa, že stěhuju celý dům mě vážně děsí. Stěhujeme se do bytu v Bloomsberry a rozhodli jsme se postupovat nemilosrdně. Nábytek dokáže brzdit člověka v kariéře, skutečně může bránit jeho duchovnímu a uměleckému rozvoji. Střez se nábytku, Hurrley!" Dílko může být ironickým pohledem na tzv vyšší anglické vrstvy a jejich způsob života, ale jako detektivka poněkud slabší. No, nemocniční knihovnička - odložené knihy...


Macbeth
září 2018 (25.-29.)
Macbeth 2018, J. Nesbø

Nesböův Macbeth je analogií klasického Shakespearova dramatu zasazeného do současnosti a fiktivního města. Nesbö dodržuje jména a charaktery postav a rámcově i děj příběhu. Ovšem nepochybně se víc věnuje (to mu umožňuje forma románu víc než dramatizace) myšlenkovým pochodům, úvahám a motivaci postav. Především těch záporných. A skoro to vypadá, že tam, až na malé výjimky, jiné ani nejsou. A právě motivy "padouchů" jsou děsivé, zvrácené, vedené touhou po moci a ovládání druhých. Byť často s ospravedlňováním krutých a bezskrupulózních postupů tím, že v dlouhodobém horizontu slouží pro dobro a blaho celku. Chvílemi se zdá, že ve  své zaslepené touze po moci tomu i sami věří. Jedné postavě vkládá autor do úst tato slova: "Lidé jsou chamtiví. Je to jejich přirozenost. Bez této vlastnosti by planetu neovládli." Děsivé...to bychom věru neměli být na co pyšní! Dále - myslím, že řešení některých "smrtících" situací a konfliktů je někdy trochu krkolomné a nepravděpodobné. A věren "předloze" si Nesbö vypomáhá černou magií či duchařinou (Seyton). U mne jenom za tři!


Knihkupkyně
září 2018 (10.-15.)
Knihkupkyně 2018, C. Swanson

Kniha o dvou životech, psaná v ich formě. O dvou životech, ne v v tom smyslu, jak je toto spojení běžně chápáno. Skutečně dva životy, které prožívá hrdinka románu Kitty či Katharyn, takže nejenom ona sama, ale ani čtenář neví, který je vlastně skutečný, a který sní. Asi v polovině se skutečnost překlápí a spolu s Kitty je čtenář zmaten. A závěr - to je to, co mi trochu vadilo. Vlastně to nebylo zcela jasně vyřešeno, rozluštění šlo tak nějak do ztracena. Čekal jsem nějaký jasnější, snad efektnější konec. Možná proto jsem čtení zrychloval, zvědav na řešení. Bohužel jsem měl pocit, že ani autorka nepřišla na to, jak tuto zápletku vyřešit uzavřít. Akcentací mateřských citů ve druhé polovině je možná kniha zaměřena zaměřena více na čtenářky, nicméně se mi líbila a četla se dobře. Líbil se mi nápad - centrální motiv dvou paralelních životů. Jednu hvězdičku z hodnocení jí ubralo podle mne nedořešené rozuzlení.


Podstata zla
červenec - září 2018
Podstata zla 2016, L. D'Andrea

Trochu rozpaky - dramatický zážitek hlavního hrdiny, který si s sebou zřejmě následky nese pro další život a rozhodování. Dost mi vadil jeho přístup k řešení starého případu z hor, jeho až nezdravá snaha objasnit zapomenutý a odložený případ a to i přesto, že až maniakální snaha dobrat se skutečnosti, ohrožuje jeho blízké a především hrozí rozpadem jeho rodiny. Což nepůsobí zrovna sympaticky v okamžiku, jdy je eventuální výsledek v podstatě k ničemu a možná jde jenom o scénář exkluzivního filmového dramatu. Takže, když dojde k vyřešení a příběh je znám, jsem docela zklamán - podle mne je motiv činu příliš slabý na takový masakr, o kterém je příběh. "Naštěstí" - tedy naštěstí pro knihu platí, co řekl starý rabín na smrtelném loži: "Všechno je jinak!"


Proměna
? - červenec 2018
Proměna 2007, F. Kafka


Proměna a jiné povídky
červen - červenec 2018
Proměna a jiné povídky 2009, F. Kafka

Na Kafkovu Proměnu jsem narazil v prodejně Levné knihy. Po zkušenostech se Zámkem a Procesem, které mě nijak nepřesvědčily, jsem si řekl, že dám Kafkovi ještě jednu šanci :-), knihu koupil a přečetl. Bohužel musím říci, že Kafka svoji šanci nevyužil :-D. Povídku Proměna, podle které nese kniha název je snad do jisté míry možno chápat trochu jako horor, což ale nepochybně nebylo autorovým cílem. Spíše je asi třeba v tom hledat náznak mezilidských vztahů, které mohou být (a často jsou) poznamenané fyzickým zjevem osoby. Snad podobná myšlenka může být ukryta v povídce Jedenáct synů, kde jsou autorem na postavách jeho dětí – synů odkrývány a hodnoceny různé povahy člověka a možné disproporce mezi fyzickým vzhledem a naturelem. U některých povídek jsem jenom těžce hledal jejich skrytý smysl a přiznávám, že u některých jsem ho nenašel. Ale možná je to marná snaha, možná to ani žádné skryté poselství nemá. To podle mne věděl jenom Kafka sám a jsou to jenom čtenářovy fabulace. Možná je smyslem jenom absurdní , děsivé a někdy až trochu morbidní téma některých povídek (V kárném táboře???). Vůbec jsem nepochopil např povídku Umělec v hladovění. Musím říci, že Kafka zřejmě nebude mým šálkem čaje, ale je docela možné (vzhledem jeho referencím), že to není jeho chyba!


Máj / Kytice
květen - červenec 2018
Máj / Kytice 2012, K. J. Erben

Máchova báseň Máj patří podle mne k perlám poezie 19. století. I když dobová kritika dílo příliš neoceňovala. Zvláště byl terčem kritiky druhý zpěv, který je pochmurným vyjádřením děsivého čekání na smrt, její prázdnotu, definitivní konec - "- - - tam jen - pustý stín - tam žádný- žádný - žádný svit, pouhá jen tma přebývá... ... ...bez konce ticho - žádný hlas - bez konce místo - noc - i čas - - - to smrtelný je mysle sen, toť, co se ‚nic‘ nazývá. A než se příští skončí den, v to pusté nic jsem uveden.- - - Vězeň i hlas omdlívá. “ Přiznávám, že některé verše jsem četl stále dokola, doslova uchvácen Máchovými básnickými nápady. A dlouhé pasáže básně umím zpaměti. Doufám, že citováním nic neprozrazuji nevhodně, protože Vilémův osud je zřejmý od prvních stránek. Není to detektivka! Úvodní verše navozují lyrickou atmosféru s oslavou krásy přírody, ale postupně přechází báseň do chmurných tónů ( Jarmila čeká na milého a dozvídá se jeho osud, Vilém se loučí se životem a v polovědomí vypráví o sobě žalářníkovi), až děj dospívá k úplnému zmaru - k popravišti – a rychlý rytmus veršů zde zvyšuje dramatičnost chvíle - "...Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé, poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle - pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok, vkolo tne meč, zločinci blyskne v týle..." Mně se velmi líbí Máchovy básnické obraty, kdy často využívá logických protimluvů (tzv oxymóron) - "umřelé hvězdy svit", "mrtvé milenky cit" - a další hra se slovy vyjadřující pohyb - „Jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá, lilie vodní zakvétá nad temné modro; tak se číle - kde jezero se v hory níží - po temných vlnách něco blíží, rychle se blíží. Malá chvíle, a již co čápa vážný let, ne již holoubě či lílie květ, bílá se plachta větrem houpá...“ barvy - "Vyšlého slunce rudá zář, zločince bledou barví tvář.…" "Jasné jezero dřímá u středu květoucího dolu. Nejblíž se modro k břehu vine, dále zeleně zakvítá, vždy zeleněji prosvítá, až posléz v bledé jasno splyne" - a myšlenky - „Proč rukou jeho vyvržen, stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu?“ Druhou částí knihy je sbírka Kytice, ve které autor K. J. Erben využil lidové slovesnosti a přetvořil do baladických básní různé lidové pověsti. V jednotlivých baladách se objevují pohádkové motivy (Polednice), často s rysy ukrutnosti (Vodník), záhrobní bytosti (Svatební košile, Holoubek) až po moderním jazykem řečeno horory (Zlatý kolovrat). Obě díla jsou většině čtenářů jistě známa ze školních let a rozhodně není na škodu si je znovu připomenout. A pokud známa nejsou, doporučuji – zvláště pak Máj.


Půlnoční linka
29. květen 2018
Půlnoční linka 2018, L. Child

Před otevřením knihy jsem si přečetl pár komentářů a trochu jsem se začal obávat, jestli to nebyla špatná koupě. Navíc autora, ani postavu Reachera neznám...ale velmi brzy jsem zjistil, že mě příběh baví. S uspokojením jsem kvitoval, že "bigfoot" používá nejenom svoji vybavenou muskulaturu, ale významně zapojuje i svůj mozek. Jeho úvahy před každým rozhodnutím se mi velmi líbily. Naprosto si nemyslím, že by příběh nebyl dost akční, je to jenom otázka, co od něj čtenář očekává. Navíc autor nechává nahlédnout do některých zaběhaných postupů určitých složek armády a místní i federální policie, včetně těch méně čistých. Jak říkám, je to můj první Childův titul, takže nemohu srovnávat, ale vůbec mi nechybělo, že na každé stránce není hromada zmlácených či zabitých Reacherových protivníků. Naopak po několika severských krimi a thrillerech, většinou (asi trend) dost drsných, kde se valí stránkami potoky krve jsem byl nakonec příjemně překvapen.


Po strništi bos
? - květen 2018
Po strništi bos 2013, Z. Svěrák

Jak sám autor říká v úvodu:"...chtěl jsem, aby to byla krásná literatura." A to se mu, myslím, povedlo. Už ta předmluva mě připravila na to, co mě v knize čeká: "Dědek klečí v krajině a prosí, aby se mu vrátil chlapecký věk. Ale tak to vlastně je." Četl jsem s chutí vyprávění o krátkém úseku dětství, podané s typickým laskavým humorem. Což se ostatně od pana Svěráka čeká, ne? Pro vygradování pointy se ovšem autor nebojí použít i "hustší" vyjádření. Jedna povídka, ve které malý kluk projde poněkud dramatickou, či napínavou situací, je uzavřena suchým konstatováním jeho tetičky: "Tak on se nám chudák posral..." Nepohorší to, je to autentické a přímé. Knížka se dobře čte, krátké uzavřené povídky mi vyhovují. Po Soukromé vichřici jako pohlazení...


Soukromá vichřice
květen 2018 (15.-18.)
Soukromá vichřice 2000, V. Páral

Autor ve snaze a s úmyslem vystihnout konvenční způsob života některých lidí a monotonnost jejich dní použil styl, který tuto jednotvárnost zdůrazňuje právě rychlým a jakoby překotným popisem "děje". Úsečné vyjadřování, přesto v dlouhých větách - co věta, to odstavec. Zpočátku se tato kadence dokonce jakoby zrychluje, tím ovšem nutí čtenáře (v tomto případě mne) k rychlejšímu a snad i nepozornému čtení. Navíc je stejný časový úsek vyprávěn z pohledu několika osob, přičemž se v některých okamžicích prolíná. Tím se stalo, že jsem se trochu ztrácel v osobách, přestože jich v knize není mnoho. Páralův styl mi, bohužel, nesedl, i když nepochybně autorův záměr byl tímto způsobem naplněn. Tři hvězdičky příběhu zachránila druhá polovina (nebo snad třetí třetina) knihy, kdy dochází v monotónním průběhu k nějakému oživení - například ke změně partnera, případně celé party, manželskému úletu nebo dramatickým plánům jedné z postav. Ale vzápětí přichází poznání, že tato změna nikam nevede a vše se vrací v podstatě do starých zajetých kolejí. V jednom komentáři tady zaznělo, že "autor se s tím nepáral" ... skoro se nabízí úprava "Páral se s tím nepáral", ale asi by to nebyla docela pravda. Naopak svým stylem vystihl tu ubíjející jednotvárnost a ten styl musel vymyslet. Nicméně, mně se kniha nečetla dobře a proto jenom tři hvězdičky. Autor promine, za sebe víc nemohu...


Bylo nás pět
? - květen 2018
Bylo nás pět 1963, K. Poláček

My hoši, co spolu mluvíme....půvabné vyprávění o pěti kamarádech na malém městě. A nejen o nich. Ve vyprávění Péti Bajzy jsou zakomponovány i postavy dospělých se svými přednostmi, zlozvyky a převážně maloměšťáckým přístupem k životu. Vyjadřování malého Péti, který je zde vlastně v úloze vypravěče, je prokládáno zvláště v přímé řeči spisovnými výrazy, často v legračním spojení se slovníkem oblíbených klukovských knih ("sharkovky, kliftónky"). Dobrodružství a rošťárny pěti kamarádů - Tonda Bejval, Čeněk Jirsák, Éda Kemlink, Pepek Zilvar z chudobince a já. Tak jsme šli a bylo nás pět...


R. U. R. / Bílá nemoc / Matka
? - duben 2018
R. U. R. / Bílá nemoc / Matka 1958, K. Čapek

Nemám příliš rád tuto divadelní formu - vadí mi odkazy na osoby a nepřítomnost klasického popisu děje. Ale rychle jsem si zvykl, Čapek je skvělý a umí. R.U.R., Bílá nemoc a Matka - tři Čapkova dramata - první s vidinou nástrah, které může přinášet nekontrolovaný či nekontrolovatelný technický pokrok, bez důrazu na jeho sociální a sociologické aspekty. Technika přerůstá člověku přes hlavu a nakonec ho zničí. To není protest proti technickému pokroku, jenom zdůraznění nutnosti udržet proporce a zodpovědnost. Čapkův výhled do budoucnosti je jasnozřivý - vývoj umělé inteligence není v žádném případě jenom otázka technická. Bílá nemoc - silně protiválečné drama - ani nebezpečí smrtelné nákazy a výhled na vítězství nad touto nakažlivou nemocí podmíněné ukončením všech válečných konfliktů a uzavřením světového míru, nezastaví válečnou náladu a přípravy na válku. Snaha dr. Galéna donutit lidstvo k míru vyznívá v kontextu válečné hysterie téměř naivně. Tragický závěr je apelem na uskutečnění této jeho idey. Matka - podle mne nejsilnější z těchto tří dramat, právě díky akcentaci bolesti matky, která za různých okolností ztratí manžela a syny. Vší silou se snaží za občanské války uchránit od stejného osudu svého posledního, nejmladšího syna ("...připadám si jako vlčice! Nic na světě není tak zběsilého jako mateřství...") Z knihy: Matka rozmlouvá se svým mrtvým mužem a na jeho argument o čestné smrti říká: "Čestnou, já vím! Vám připadá hrozně čestné za něco umřít; ale, že zemřete někomu, na to už nemyslíte!" Hlas z amplionu: "Slyšte, slyšte, slyšte: bez odpovědění války, bez důvodu, beze slova jednání překročila cizí armáda hranice naší země. Nepřítel využil chvíle, kdy se náš národ sám smrtelně oslabil nešťastnou občanskou válkou, a přepadl naše území pod záminkou, že přichází obnovit pořádek. Kdo mu dal k tomu právo? Jaký má důvod k intervenci? Není důvodu, není práva. voláme celý svět: slyšte stal se zločin, stal se nevýslovný zločin!" Viděl Čapek do budoucnosti, nebo "jenom" viděl do politiky a znal cesty lidského myšlení a uvažování? Každopádně jeho myšlenky předložené v těchto dramatech neztrácejí ani v současnosti nic na své naléhavosti. Spíše naopak!


Nepřítel z Atlantidy
březen - duben 2018
Nepřítel z Atlantidy 1984, A. Pludek

Asi mě trochu ovlivnilo to, že je jasné, jak Atlantida skončí. Bylo jenom otázkou, jaký konec vymyslí Pludek. První půlka knihy mi přišla trochu rozvláčná a mohu říci, že mě vyloženě rozčilovaly bohatě, či přímo nadměrně rozvětvené větné členy (převážně podměty) - ukázka z jednoho odstavce:" A všude kolem zástavba střech, stříšek, altánů, loubí, můstků, schodišť a odpočívadel, zahrad a vodních nádrží, hřišť a kruhových divadel a slunných škol z mořského skla. Všechno barevné hemžení, rachocení , brumlání, šumot, skřípot, dunění, halekání a křik tu zaniká....Dokulata sestříhané lípy, platany, sykomory, červené a bílé hlohy lemují kruhové ulice, do jehlanů tvarované cypřiše, zeravy, tisy a cedry hlídají příčné zkratky...husté liány spadají z větví korkových dubů a cesmín, stromovité myrty, divoké palmy, baobaby, gumovníky, trnovníky, vavříny a teplomilné jedle se derou vzhůru z hustého porostu kapradin, mechů, kručinky, vřesovce, lýkovce a hnijících větví..." Jednou, dvakrát to může být zdařilým vyjádřením rozmanitosti, činorodosti, ale častým používáním to ztrácí na půvabu. Prostě, jak říkal Jan Werich - když je něčeho moc, tak je toho příliš! Zajímavé a nadčasové jsou ovšem promluvy Zeleného Hada k Uctívačům Moci, jak ovládnout a podrobit si všechno a všechny. Použitelné v každé době! Autorovo líčení intrik v Atlantidě, směřujících k uzurpování moci je velmi sugestivní a ve více či méně skryté formě nepochybně probíhá v každé době a každé společnosti. A to je děsivé a nebezpečné!


Blackout - Zítra bude pozdě
březen 2018 (14.-26.)
Blackout - Zítra bude pozdě 2017, M. Elsberg

Dost děsivá představa, zvlášť když si uvědomíme, že není tak zcela vyloučená tato eventualita. A nemusela by vzniknout cílenou akcí nějaké hybridní války. Snad ne v takovém rozsahu, ale se stejnými dopady, byť třeba omezenými na menší území než v románu. Navíc v knize nejsou příliš zdůrazňovány vedlejší aspekty vyvolané takovou krizí - rozpad společenských a politických struktur a kriminalita, která by byla podle mého nepochybně větší a její nárůst rychlejší. Autor se spíše zabývá technickou podstatou vzniku krize a pátráním po původu, či původcích. Nicméně naznačuje, jak jsme závislí na technice a speciálně elektrické energii, která fatálně zasahuje v podstatě do všech odvětví lidské činnosti a života.


Pan Kaplan má stále třídu rád
? - březen 2018
Pan Kaplan má stále třídu rád 1995, L. Rosten

Pět hvězdiček nedávám příliš často, ale u této knihy je dám, protože jinak bych ukřivdil panu Přidalovi. Totiž minimálně polovina z nich patří překladateli. I když se v tomto případě asi nedá mluvit o překladu. Přesnější je snad použít termínu převod. Pochopitelně neznám originál, ale je mi jasné, že slovní hříčky, brepty, neuvěřitelné novotvary a naopak vysvětlování stávajících slov žáky večerní školy nebylo možné získat pouhým překladem. Do českého jazyka musely být doslova vymyšleny, aby měly smysl a vtip v jiném jazyce, než ve kterém tvořil autor knihy. Myslím, že čeština je k tomu velmi vhodná a pan Přidal to dokázal. Takže platí to, co jsem napsal v úvodu a "překladatele" v tomto smyslu beru spíše jako spoluautora.


Hotel se špatnou pověstí
březen 2018 (03.-04.)
Hotel se špatnou pověstí 2017, B. Budínová

Přiznávám, že jsem přečetl jako položku do výzvy. Autorčiny autentické příhody a příběhy z recepce "béčkového" hotelu, kam přišla pracovat ze zcela jiného prostředí, jsou často vyvolány právě nezkušeností, někdy až naivitou, v tomto oboru. Takže mne spíše pobavily příběhy z doby, kdy zde již nějaký čas pracovala a dokázala řešit problémy, které vznikaly z různých příčin, s cizinci především jazykových. tato část mi připomínala Leo Rostena a jeho "Pan Kaplan má třídu stále rád". Vzhledem k tomu, jaké jiné knihy ode mne dostaly tři hvězdičky, víc nemohu.


Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
únor 2018 (22.-26.)
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, L. Zibura

Zibura - moje první kniha - tedy moje jeho první kniha :-D. Trochu netypický cestopis, ale dobře se četla. Sice se mi to zdálo po čase trochu monotónní - vesnice, město, pitka s místními - další zastávka, stejný scénář, ale nicméně jsem se nenudil. Autorův totiž vypráví svoje zážitky s humorem, který je mi blízký a tak jsem se docela bavil. Navíc Zibura projevuje docela obsáhlé znalosti o navštěvovaných zemích a krajích. takže, ne sice hned, ale nebudu se bránit další knize tohoto autora. Možná budu muset v tom případě sáhnout po jeho předchozích "cestách", nejsem si totiž jistý (i když mu to přeji), jestli bude následovat ještě nějaká další cesta. Jestli totiž jeho játra přežila cestu po Gruzii a Arménii :-D.


Jan Cimbura
? - únor 2018
Jan Cimbura 1989, J. Š. Baar

Profesionál
? - únor 2018
Profesionál 1992, E. McBain (pseudonym)


Milostné rošády
? - únor 2018
Milostné rošády 2008, R. Dahl


Jasnější než tisíc sluncí
? - únor 2018
Jasnější než tisíc sluncí 1965, R. Jungk


Jak malovat - Olej
? - únor 2018
Jak malovat - Olej 1995, J. M. Parramón

Světlo a stín
? - únor 2018
Světlo a stín 1995, J. M. Parramón

Kámasútra aneb Poučení o rozkoši
? - únor 2018
Kámasútra aneb Poučení o rozkoši 1969, M. Vátsjájana

Česká krajina
? - únor 2018
Česká krajina 1986, M. Hauner


Až delfín promluví
? - únor 2018
Až delfín promluví 1974, R. Merle


Volání divočiny a povídky z Aljašky
? - únor 2018
Volání divočiny a povídky z Aljašky 1968, J. London


Lolita umírá mladičká
? - únor 2018
Lolita umírá mladičká 1965, K. A. Krejčí


Pátý jezdec - strach
? - únor 2018
Pátý jezdec - strach 1992, D. Lapierre


Kane a Abel
? - únor 2018
Kane a Abel 1995, J. Archer


Florentyna
? - únor 2018
Florentyna 1992, J. Archer


Vyjednavač
? - únor 2018
Vyjednavač 1992, F. Forsyth


Afghánec
? - únor 2018
Afghánec 2007, F. Forsyth


Operační centrum
? - únor 2018
Operační centrum 2000, T. Clancy


Hra o stát
? - únor 2018
Hra o stát 2001, T. Clancy


Odrazový můstek
? - únor 2018
Odrazový můstek 2006, T. Clancy


Rovnováha sil
? - únor 2018
Rovnováha sil 2002, T. Clancy


1 2 3 4 5 6 >