Ljova
přečtené 475
Klíč k času
2016,
Natalja Ščerba
Zatím jsem přečetl první díl - průměrné fantasy. Jako hlavní charakteristiku bych uvedl určitou nestřídmost. Příliš mnoho různých motivů a dílčích zápletek, v podstatě naskládaných jedna přes druhou, příliš bizarní osudy postav (přehánění - ať už přehnaně nešťastné dětství hlavní hrdinky, nebo přehnané opovržení všech postav vůči hlavní hrdince, pořád všechno dobře dopadne, a to často velmi umělým způsobem - ztratí se jeden klíč, dostane se jiný, v podstatě se plýtvá předměty, které mají být snad nejmocnější na světě). Přitom ty náměty nejsou úplně špatné, ale kdyby se spíše autorka soustředila na jejich větší propracování, bez toho aby chrlila jeden za druhým, často nepříliš originálním (Harry Potter, Čaroděj Zeměmoří - Le Guin), některé části na mě vlastně působily spíše jako nechtěná parodie (dialog a pak souboj vílích královen). Možná se to však dalších dílech ještě rozvine a zlepší. Silné stránky: - některé motivy jsou zajímavé a originální (např. 2 světy, které se mají spojit), - kniha je alespoň v první půli docela čtivá, - hlavní hrdinka je docela sympaticky vykreslená a možná je záměrem, aby ten děj byl takový zmatený (neboť hlavní hrdinka je zmatená). Slabé stránky: - přehršel motivů a zápletek, nesouvislých dějů (viz výše), závěrem knihy samá bombastická odhalení jedno za druhým, čímž vlastně dochází k jejich devalvaci, - řada věcí je nelogických (proč jdou svět zachránit děti, proč se víly tak jednoduše vzdávají klíčů, proč se naráz objeví zpátky v ději Lešek, snadno vyřčené jméno, které má být přece tak tajné) - přiznávám, že v dalších dílech by to ale mohlo být vysvětleno, - ta vzájemná nenávist a faleš dětí je místy až otravná, a řekl bych, že možná určitým způsobem nebezpečná (pro duši dětského čtenáře), byť hlavní hrdinka si v zásadě uchovává svou čistotu, - některé kapitoly už byly docela nudné (hlavně v druhé půli - četl jsem to pak hlavně proto, abych to dočetl), - proměna vztahu Feše k Vasilise je taková ne moc věrohodná (možná tam je nějaký záměr pro další díly), - často to bylo dost předvídatelné, co se stane. Celkové hodnocení - 55 %.... celý text
Conan I.
2017,
Robert Ervin Howard
Doporučuji k přečtení každému trochu vážnějšímu zájemci o historii fantasy literatury. Dnešníma očima již toto není možno hodnotit jako nějaké zvláštní dílo, ale musíme si uvědomit, že zde máme před sebou dílo zakladatele, praotce tohoto žánru, který v 30. letech vytvářel hranice žánru tohoto typu „pohádky pro dospělé“. A přesto, i tak se ta kniha vlastně docela dobře čte, ačkoliv ke konci knihy jsem se už dost nutil k dalšímu čtení, vždy jsem už pak dost na sílu rozečetl nějakou povídku, pak mě to chytlo, no ale to povídka skončila a musel jsem se nutit číst dále. Silnější stránky: - spousta různých zajímavých zápletek, labužnický stůl pro každého milovníka fantazie, - předvídatelný hlavní hrdina, nesmrtelný, neporazitelný, nikdy nezklame, vždy si poradí a nad všemi nakonec zvítězí, - pestrost žánrů, některé povídky mají charakter detektivní, jiné jsou thrillerem, další pak vlastně už i určitou satirou a parodií žánru. Slabší stránky: - ten stůl plný nápadů je často nevyužit a ty nápady a zápletky jsou jen tak předhozeny, aby zase zapadly a byly odsunuty dalšími, což mi připadá škoda. Vlastně většina hlavních zápletek v jednotlivých povídkách by unesla i delší díla, - conanovský svět, který je názvoslovím nějak propojen se skutečným světem (zkomolená jména současných států či historických území) vlastně dává najevo, že autor se ještě trochu bojí udělat úplný krok do neznáma, jen do říše fantazie – potřebuje ještě berličku skutečných světových dějin a světového zeměpisu a skutečných kultur, což vlastně ty povídky pokřivuje a ubírá jim na rozletu. Protože pak nutně zapojuje do hry čtenářovo hodnocení co do věrohodnosti, jako u historického románu, a při čtení to působí rušivě – buď se prostě od reálného světa neodpoutávat (historický román), nebo se neodpoutávat, ale zapojit jenom určitý magický prvek, který posiluje dynamiku příběhu (magický realismus), nebo se už odpoutat se vším všudy (fantasy), - no prostě je vidět, že ten žánr je dnes už jinde :) Kdo má rád současnou fantasy literaturu, ať tohle asi ani nečte, pokud mu je více než 15 let. Kdo by jen trochu chtěl vidět, jak žánr začínal, a rozšířit si tak obzory a literární vzdělání, určitě doporučuji!... celý text
Umělohmotný třípokoj
2006,
Petra Hůlová
Za velmi výstižný považuji předchozí komentář od micha-elly - „pornožvanění“. Zkusím teď svůj, trochu rozsáhlejší komentář. Knihu považuji za velmi slabou, za jakýsi výtok různých fantazií občas dost násilně stmelených pod určitou jednotící linku (vnitřní monolog prostitutky, která hodnotí svět okolo sebe svýma znečištěnýma očima). Silné stránky: - musím přiznat, že napsat něco tak dlouhého asi už chce docela talent, udržet takový žvanivý způsob a styl v jednom slohovém útvaru chce určitou poetickou schopnost, ta kniha má v sobě cosi surrealistického, ten styl je vlastně dost originální a jazykově experimentující, - možná to není úplně nevěrohodný popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy. Slabé stránky: - navzdory autorčině nesporné schopnosti najít originální styl již vlastně tento styk má úplně tuctový obsah, pokud se vůbec o obsahu dá hovořit (je to vlastně takové toporné, nikam se nevyvíjející, neustálý popis aktuálního okamžiku, který rychle začne nudit), - popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy postupně otráví dojem z celé knihy (výsledek působí tak, že jde o povrchní a jednoduchou knihu bez zvláštních kvalit), - je to vlastně hodně nudná kniha - celá kniha začne postupně působit tak, že je to pořád dokola, - kniha vlastně vůbec není erotická, člověk je při čtení postupně čím dál více zhnusen (žádná postupně budovaná jemná lechtivost, pouhá obscénnost), aniž by dostával něco na oplátku (žádné obohacení, žádná katarze), - zvláštní pojmy nebo neologismy vymyšlené autorkou působí časem dost ohraně až otravně, - autorčin pokus udělat z toho jakýsi úplný výčet bizarních sexuálních preferencí popsaných jejím originálním stylem působí dost uměle, vlastně není zřejmé, proč to vůbec v knize je (jako by tam byla jen touha zkusit o tom v knize napsat – vzrostl počet stran tohoto útvaru, ale to bylo tak vše). K přečtení nedoporučuji, max. takových 30-50 stran, abyste si povšimli originálního stylu a práce s jazykem, ale pak už je to zbytečně strávený čas.... celý text
Listopad
2013,
Irena Eliášová
Tak jestli toto dílo je významným reprezentantem současné romské české literatury, no tak to potěš koště. Snad hlavním motivem sepsání a vydání tohoto díla nebylo naplnění grantového záměru „Podpora romské literatury“, kde 20 neromů žilo dva roky z dotačního titulu, u kterého, aby bylo možno vykázat výsledek, se na závěr grantového období vydalo tohle. Zkusím přesto vystihnout některé silnější stránky knihy, byť se hledají dost obtížně: - ty dílčí popisy některých bizarních dílčích jevů asi nejsou úplně nerealistické (zbraně, drogy, prostituce, gangy), a může asi být celkem věrným obrazem určité subkultury, a takový obraz asi může být i cenný (ale pokud mi nějaký znalec onoho prostředí řekne, že je to nesmyslná slátanina, tak mu to nebudu nevěřit). Slabší a slabé stránky: - velmi naivní až slaboduché formy popisy dějů, vnitřních myšlenkových procesů postav, různých motivací a prezentace různých mouder apod., přičemž u této naivity se obávám, že to není záměr, ale mez autorčiných literárních možností a schopností, - celkově to byla vlastně příšerná monotónní nuda, pořád o tom samém, základní zápletka strašná hloupost. Asi bych nikomu nedoporučoval tuto knihu číst a považuji ji ze všech možných hledisek za ztrátu času.... celý text
