Leome

Přečtené 143

zrušený profil



Bourneův mýtus
? - srpen 2018
Bourneův mýtus 2005, Robert Ludlum


Poslední kmotr
? - květen 2018
Poslední kmotr 2008, Mario Puzo

Musím říct, že Mario Puzo mě touto knihou trochu zklamal. Kmotra jsem četla několikrát, film viděla nesčetněkrát a vždycky se ráda podívám znovu, ale tahle kniha pro mě postrádala tu akci a napětí - většinu času se nic moc nedělo. Další věcí je nepřeberné množství postav a jmen, která si čtenář musí zapamatovat, a že toho není málo, především co se filmu týče. Abych ale jen nevyčítala, tak kniha je dobře napsaná, charaktery postav se vyvíjejí a nejlepší je střídání pohledů, takže čtenář má příběh jako na dlani. Tři z pěti hvězdiček.


Šílené výčitky
prosinec 2017 - leden 2018
Šílené výčitky 2017, Liane Moriarty

Šílené výčitky jsou již mojí třetí knihou od této australské spisovatelky, četla jsem ji nedlouho po Sedmilhářkách a Manželově tajemství, a rozhodně nelituji. Podobný příběh, ve kterém se k hlavní zápletce čtenář dostane až za polovinou knihy, se nevidí moc často a tenhle je rozhodně povedený. Hlavní postavy mi přijdou pro styl psaní Moriartyové docela typické: těžko říct, zda je nemáte nebo máte rádi. Je Pam špatný člověk za to, co kvůli ní musela Clementine udělat? A je Clementine dobrá matka? a další a další nezodpověditelné otázky. Pět z pěti hvězdiček, rozhodně doporučuji.


Vražda v Orient-expresu
prosinec 2017 (28.-30.)
Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Nečtu detektivky, nikdy jsem nečetla, ale rozhodla jsem se udělat výjimku, která se vyplatila. Výborně napsaná kniha, nemluvě o konci, který dostane snad všechny čtenáře, co se do příběhu vžili (a že to není těžké). Pět z pěti hvězdiček, i když nejradši bych dala šest. Snad abych si koupila další knihu od Agathy Christie...:)


Epos o Gilgamešovi
? - září 2017
Epos o Gilgamešovi 1958, neznámý, neuveden


Bitva na Hackhamské pláni
září 2017 (14.-26.)
Bitva na Hackhamské pláni 2017, John Flanagan

Opět další skvělá Flanaganova kniha. I tak ale musím říct, že děj mi přišel docela zkrácený, čtenáři by určitě ocenili více stránek. Vlastně ale nemám co vytknout: autor se ukázal, ostatně jako vždy.


Ranhojič
? - září 2017
Ranhojič 2004, Noah Gordon


Hon
? - září 2017
Hon 2014, Andrew Fukuda

Na knihu jsem narazila náhodou při procházení recenzí na jednom z knižních blogů, kde autor/ka vychvalovala knihu do nebes. Proč si to tedy nepřečíst? Přeci jen, znělo to vážně zajímavě... Nakonec ale musím říct, že kniha není nic extra. Není špatně napsaná, to určitě ne, ale zároveň není nijak výjimečná nebo zapamatováníhodná. Samotný námět je originální a příběh je psaný čtivě, takže čtenář má knihu přečtenou mrknutím oka, ale celkově je děj velice předvídatelný a silně mi připomíná klasické teen fantasy, kde už teď cítím nějaký ten milostný trojúhelník (Bůh mě ochraňuj!). Líbí se mi autorův svět s vlastními prvky, hlavní postavy nejsou nic moc, Gene se mi nezdál jako příliš velký sympaťák. Pro nudné večery zajímavá četba, jinak ale nic překvapivého. Hodnotím třemi hvězdičkami (i když třemi a půl by to bylo přesnější).


Vypravěčka
? - srpen 2017
Vypravěčka 2014, Jodi Picoult


Areston
srpen 2017 (17.-18.)
Areston 2016, Josef Pecinovský

Musím říct, že tohle je první česká fantasy, která si ode mně bez zaváhání vyslouží pět hvězdiček. Začnu vůbec námětem: který je zcela originální. Tedy alespoň pro mě, nikdy jsem se s podobným námětem ještě rozhodně nesetkala. Co se mi ale rozhodně líbí je hlavní hrdina. Terstegen "Sršeň" je tak skvělý v tom, že je to člověk racionálně uvažující. Není to vybájený hrdina který se nutně staví za práva slabších nebo klaďas se vším všudy. Naopak, jedná za něj pud sebezáchovy a tím lépe, rozhodně mu to dodává na reálnosti. Stejně tak občas dělá chyby, ale vlastně je svým způsobem docela sympatický. Promyšlený je i Areston jako takový. Náboženství se svými přikázáními, otroctví, soudní systém; to vše příběh skvěle dotváří a dodává mu na reálnosti. Děj plyne lehce, i když je pravda, že někdy se čtenář dostane od poměrně nudné pasáže k rychlé akci. Na další díl se rozhodně těším a doufám, že se k němu dostanu co nejdříve, protože tajemství tohohle umělého tělesa se teprve rozkrývá...


Afghánské tažení
červenec - srpen 2017
Afghánské tažení 2008, Steven Pressfield

Pro mě šlo o první Pressfieldovu knihu a ačkoliv mě nijak vyloženě neuchvátila, zaslouží si minimálně ty tři hvězdičky. Největším problémem pro mě ale bylo začíst se: kniha je psána dost zvláštním způsobem, část v budoucím čase, část zase jinak... Téma je zajímavé, ale zpracované by prostě mohlo být daleko lépe. Lajk se navíc ve vojenské strategii a geografii tolik neorientuje, takže některé odstavce prostě čtenář jen tak prolétne - protože jim nerozumí. Vážně tam ale do očí bily výrazy jako "horští myslivci" a "tunely" - v té době to snad existovalo? Hlavní hrdina je docela sympaťák, není nereálný, s jeho pocity (když už o nich autor výjimečně něco napíše) se čtenář docela ztotožní. I další postavy, jako jsou Lucas, Šínar, Elias, Ash, ti vši jsou něčím zajímaví. Šínařina smrt mě zase tolik nepřekvapila, podezíravý čtenář už většinou dopředu tuší, že pokud historický román přímo spěje ke šťastnému konci, nebude to tak světlé :). Speciálně se mi líbí vylíčení afghánské kultury, o kterém bychom vlastně mohli říct, že přesně takhle to v některých částech střední Asie a Blízkého Východu vypadá stále stejně, například vraždy ze cti a další a další. Celkově jsem se rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec spíše tedy ty tři. Není to nijak extra kniha, ale na nudné večery bohatě postačí a zabaví.


Imámova dcera
? - srpen 2017
Imámova dcera 2015, Hannah Shah

Příběh se zpočátku trochu vlekl, velkou část celé knihy navíc zabíraly stále stejné věci, stejné povídání, pořád dokola. Naopak některé věci by si tam, dle mého, zasloužily daleko více místa. Příkladem je vztah s Tomem. Pro dívku, která byla od svých šesti let znásilňována otcem, přeci nemůže být lehké, začít fyzicky žít s nějakým mužem, tady by to možná chtělo trochu doplnit. Na druhou stranu, knížka se čte skoro sama, je poutavá, zajímavá. Hlavní hrdinka je sama o sobě docela sympatická, hlavně odvážná. Konvertovat ke křesťanství a pak o tom napsat knihu... to chtělo pořádnou dávku odvahy. Čtyři z pěti hvězdiček, doporučuji.


Kmotr
? - červenec 2017
Kmotr 2003, Mario Puzo

K tomu snad není co říct. Dokonalá kniha, která je mimochodem daleko lepší než filmové zpracování (přiznává obdivovatel Marlona Branda) od spisovatele, který sám nikdy s mafií žádné zkušenosti neměl.


Černí baroni - Černí baroni I.
červenec 2017 (09.-22.)
Černí baroni - Černí baroni I. 2005, Miloslav Švandrlík

Po dlouhé době jsem se dostala i k české knize a rozhodně jsem si vybrala dobře. Film jsem, abych se přiznala, neviděla, ale docela určitě bych měla. Pro člověka z jižního Plzeňska je navíc trochu zvláštní, číst o místech, která zná: Zelená Hora, Nepomuk, Blovice, Plzeň, Srní a x dalších... Skvělá oddychová četba.


Zloděj ze Sevilly
květen - červen 2017
Zloděj ze Sevilly 2016, Juan Gómez-Jurado

Kniha Zloděj ze Sevilly mě totálně uchvátila a maximálně nadchla. Po Parkánové je tohle rozhodně příjemná změna: čtyřhvězdičková změna. Proč jich tedy vlastně není pět? Jde o Sancha: chvílemi opravdu důmyslný a chytrý chlapec, jindy naopak až hloupý jinoch. Přiznám se, že jsem chtěla uvést i jeden konkrétní příklad, ale opět jsem si to zapomněla napsat, takže nic nebude... Každopádně, tohle je asi jediný nedostatek, který bych ke knize uvedla. Gómez-Jurado píše opravdu skvěle a ačkoliv jde o úplně jiný žánr, trochu bych ho přirovnala k panu Flanaganovi (autor Hraničářova učně). Oba píší poutavě, těží z akčních scén a vymýšlí důmyslné plány. Navíc je vidět, že se v historické tématice opravdu vyzná a na knize je to poznat. Abych plně porozuměla, musela jsem si sice najít, co znamená útok v kvartě/kvintě/sextě, ale o to je zážitek bohatší a umocněnější. Ráda bych podotkla i to, že překlad pana Medka je povedený a skutečně dobrý. Hlavní postavy jsou promyšlené, s hloubkou a sympatické. I když se u Sancha vyskytl jeden nehezký incident: když hospodskému vypustil veškeré víno. Jak se člověk ale dostává ke konci, sám Sancho toho lituje a jde tedy spíše o dokreslení postavy, které úmyslně mělo trochu narušit ty sympatie k hlavnímu hrdinovi. Josué je samozřejmě také sympaťák, o přítomnosti velikánů, jako je Cervantes a Shakespeare ani nemluvě. Claře se ke konci příběh nevěnuje tolik, ale jako hlavní postava rozhodně zazáří. Knihu bych doporučila spíše těm, kdo historii holdují, protože je, přeci jen, dobré, mít nějaké základy a trochu se ve středověkém světě orientovat, aby si byl čtenář schopný představit některé situace.


Královská hraničářka
květen 2017 (24.-31.)
Královská hraničářka 2014, John Flanagan

Tak, najednou už jsem na konci celé hraničářské série - z dvanáctiletého malého sirotka bez přátel je najednou čtyřicetiletý vdovec s depresí. Přesto ale není poslední díl ničím horší, než ty předchozí, záleží spíše na čtenáři: například a mě byly nejlepší díly první, druhý a šestý. Tenhle díl ale vlastně není ničím až tak výjimečný: stejně dokonalý a pětihvězdičkový jako ty předchozí. Začátek byl, nutno říct, trochu depresivnější, ale rozhodně ne špatný, naopak, čtenáře navnadí a dostane "do nálady". Blíže se seznamujeme i s mladou princeznou Maddie, která se sice po prvním seznámení může zdát fajn a milá, po příjezdu k Willovi je ale situace docela jiná. Tady mě trochu mrzí, že tu není příliš rozvíjení toho vztahu mezi Willem a Maddie, jako to bylo s Willem a Haltem, kde bylo super to sledovat. To je asi ale jediný zápor, který dokážu najít. Jinak je kniha napínavá, s propracovaným dějem, skvělými postavami a prostě dokonalá. Prostě Flanagan, co na to říct. Prostě pět z pěti.


Dvůr trnů a růží
květen 2017 (19.-20.)
Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Jedním slovem - zklamání. Maasová mě zklamala daleko více, než u jakékoliv ze svých předchozích knih: a to bylo Krvavé ostří vážně mizerné. Udivuje mě to množství pětihvězdičkových komentářů dole, protože tohle rozhodně nebylo nic extra a prostě se nemohu donutit dát tam více než ty dvě mizerné hvězdičky. Začnu českým překladem, který mě zvlášť zklamal. Jelikož je příběh psaný v minulém čase první osoby, slovo "jsem" se na jedné straně vyskytuje nejméně 20x. Navíc jsem narazila na opravdu zvláštní, nebo spíše neexistující, výrazy. Jedno z nich bylo myslím "pozotvírat skříňky". A takových tam ještě bylo plno. Takže český překlad zklamal. I když mohu potěšeně konstatovat, že vyloženě hrubka tam nebyla žádná. Hlavní hrdinka je další bod zlomu. Nepříliš chytré hlavní hrdinky jsou ve většině příběhů opravdu běžné, snad až na některé výjimky, ale Feyre to vážně nepálí. Ta hádanka od hlavní záporačky byla snad tou nejjednodušší hádankou, jakou jsem kdy četla. Jen co je pravda: kdyby to věděla hned, byla by to nuda. Přesto si troufám tvrdit, že odpověď na tuhle "záludnou" hádanku každý uhodl po prvních třech větách. Co se ale týče takového Luciena nebo Tamlina, tam mohu spíše chválit: zajímavé postavy s hloubkou, které mají svá tajemství a celkově jsou působivé. Hlavní zápletka není nic extra, kdo by od začátku netušil, jak to dopadne? Nicméně, musím uznat, že když se podívám na surový text, nějak si odmažu všechny ty hrůzy českého překladu, je to napsané dobře - poutavě, hravě. Kupodivu ani ne s tak malou slovní zásobou jaká je třeba zpočátku ve Skleněném trůnu.


Kadin, sultánova žena
květen 2017 (08.-11.)
Kadin, sultánova žena 2005, Bertrice Small

Historické romány mám ráda, ale samozřejmě mě zklamalo, že se nejedná o skutečný příběh. Přitom by stačilo Janet/Cyru přejmenovat na Cecílii a ze Selima I. Hrozného udělat Selima II. Ten si totiž vzal mladou Italku, kterou z její domoviny unesli piráti. Zajímavé: třeba se autorka inspirovala... Každopádně, autorka píše opravdu dobře. Pro mě je to první kniha od Smallové a tak nemohu porovnávat s jinými jejími publikacemi, přesto bych řekla, že je vážně dobrá. Jedna z věcí, které mi kazily celkový dojem, bylo přespříliš popisu oblečení. Je fajn vědět, co na sobě daná osoba má, ale když se nedozvíte ani tu barvu vlasů nebo pleti, těžko se orientujete. Zpočátku čtenáře (nemile) překvapí množství jmen: Zulejka, Janet/Cyra, Selim... Chvíli to trvá, než se v tom začne orientovat. Já jsem knihu četla v podobě e-knihy a nejsem si tedy jistá, jak je tomu u papírové knihy, nicméně mně mrzelo, že se někde v knize nenachází nějaký seznam postav s jejich postavením v knize. Hodil by se navíc i seznam všech Selimových dětí s jeho čtyřmi favoritkami, protože, přeci jen, čtenář v tom má čím dál větší hokej. U mnoha dětí se navíc objevuje jen taková malá zmínka a větší přehled by se hodil. Celkově má tedy kniha u mě velice dobré skóre: ale jen do té doby, dokud se nad tím člověk nezamyslí. Asi třináctiletá dívka je unesena piráty, koupena na aukci agou z Turecka a je prodána do harému sultána. Když se stane favoritkou sultánova mladšího syna, rodí děti prakticky jako na běžícím páse a ještě se o něj dělí s dalšími třemi ženami a x konkubínami. Ano, to je skutečně romantické... Zpočátku se navíc zdálo, že Selim bude vykreslen jako skvělý člověk (ano, ten Selim I. Hrozný, který nechal vyvraždit všechny své syny kromě prvního), ale nakonec to autorka vyrovnala a přenesla do reálné linie, hlavně to s tím jeho častým střídáním velkovezírů byla zajímavá historická třešnička... Přesto bych ocenila více reálného základu, než byl do knihy vložen. Ale tak, má to být jen román. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, přesto nakonec dám jen tři. Každopádně ale nemohu litovat; dobrá kniha od autorky, která se zdá jako opravdu schopná.


Dračí oči
duben 2017 (12.-19.)
Dračí oči 2007, Stephen King


Soukromé pasti 1
? - duben 2017
Soukromé pasti 1 2010, Lenka Wimmerová

Ze všech příběhů jsem viděla televizní zpracování pouze jediného, Jiné lásky, a rozhodně to ničemu nevadí. K dotvoření základní představy o vzhledu postav bohatě postačí i fotky na konci knihy. Celkově je kniha čtivá, zajímavá, obecně dobře napsaná, i když jsem párkrát zaregistrovala špatně dané uvozovky („Nesouhlasně se na něj podívala“ jak ty to děláš?). Příběhy se mi líbí všechny, i když Láska v moll je trochu vpředu před ostatními. Naopak co se týče DNA jako důkaz, tak tam jsem měla zpočátku problém se začíst, protože to bylo trochu obtížné na pochopení... Nejvíce na city asi zapůsobí hned první příběh: Něžný vetřelec. Každopádně, pět z pěti, doporučuji ;).


Malý bílý koníček
? - březen 2017
Malý bílý koníček 2007, Elizabeth Goudge


Sedmilhářky
únor - březen 2017
Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

Sedmilhářky jsou mojí druhou knihou od Liane Moriarty a musím říct, že její styl psaní v Manželově tajemství mi přišel téměř nezaměnitelný a vyloženě specifický, tehdy jsem ho přirovnala k Bábovkám Radky Třeštíkové. I u Sedmilhářek byl styl psaní tak trochu odlišný od normálu, avšak obecně mi přišel lepší, krapet čtivější, jednodušší. Co ale zůstalo naprosto stejné a totožné jako u Manželova tajemství je prostě téma a styl odkrývání. Moriartyová má ve stylu nakousnout věc, ze které vám odhalí minimum a pak vás nutí knihu číst a číst prostě jen proto, abyste se dostali k tomu, co se skutečně stalo. Čtenář celou knihu už od začátku ví, že někdo na kvízovém večeru zemře, ale dozvídá se to až na posledních dvaceti stránkách, což je možná trochu deprimující, protože člověk se k tomu tak moc chce dostat, až ho kniha začne nudit. Se začátkem druhé poloviny knihy jsem se začínala nudit, vše to bylo prakticky o tom samém: dvojčata Max a Josh zlobí, Celeste je vynervovaná, Madelaine hloupá a Jane prostě jen nezajímavá. Tady už to s knihou začíná jít z kopce. Je to prakticky pořád o tom samém, zajímavé je to až ve chvíli, kdy Jane vypráví Madelaine, co se před pěti lety stalo - a pak zase přijde ta obrovská nuda. Ta končí až se začátkem večírku, kdy to samozřejmě začíná být zajímavé. Jinak opět musím na autorce pochválit postavy a hlavní hrdinky. Celeste je sice vynervovaná a Madelaine ztřeštěná, až to někdy zabolí, ale takhle to působit má. Rozhodně to nejsou žádné ploché a nicneříkající ženské postavy, ale opravdu ve čtenáři vyvolávají dojem normálního člověka, který má své problémy - každý jiné a každý svým způsobem závažné. Konec je vlastně také logický: každý z nás by řekl "já neviděl/a, jak padá", málokdo by to řekl a byla jsem docela překvapená, že se Bonnie přiznala, čekala jsem, že to bude něco jako v Manželově tajemství, kde si nakonec Rachel nechá pro sebe i to, že našla vraha své dcery... Nakonec, s těžkým srdcem, dávám tři z pěti hvězdiček - i když bych nejraději dala 3,5 hvězdičky, to by příběh více vystihovalo... :)


Manželovo tajemství
únor 2017 (18.-23.)
Manželovo tajemství 2014, Liane Moriarty

Ke knize jsem se dostala po delší době a zrovna před pár týdny jsem četla Bábovky od Radky Třeštíkové a mohu říct, že stylem psaní jsou si tyhle dvě knihy hodně podobné. Samozřejmě to má spojitost jen s tím, že jsou to příběhy více žen pro ženy, ale i přesto je to zajímavé, ten styl psaní a styl popisu obecně je velmi podobný a podle mě i zdařilý. Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst, nepřipadalo mi to ani příliš zajímavé, obzvláště příběh Rachel byl nudný a takový jednotvárný. Ceciliin příběh nebyl o nic lepší, ale alespoň zpočátku tam bylo nějaké napětí a zájem. Co mě ale překvapilo rozhodně byla skutečnost, že ze všedních problémů (no dobře, že se váš manžel zamiluje do vaší sestřenice není sice všední problém, ale říkejme tomu prostě "trable s láskou") se dostáváme k vraždě, která se odehrála 28 let před dějem příběhu. Už zpočátku je jasné, že ženy mezi sebou mají nějakou spojitost a že to není náhoda. Kdybych to tedy měla zhodnotit obecně, tak kniha se zpočátku čte trochu těžko, ale pak se rychle rozjede a čte se jedna radost. Hlavní hrdinky a další postavy jsou promyšlené, žádné ploché nány, a navíc i docela sympatické, s reálnými problémy. Český překlad povedený, bez chyb nebo překlepů (ačkoliv by mělo jít o samozřejmost, poslední dobou se přesvědčuji o opaku). Naprosto úchvatný epilog ve stylu úvahy. Čtyři hvězdičky za pomalejší rozjezd, jinak ale doporučuji jako zajímavou oddechovku na večer :).


Krvavé ostří
únor 2017 (12.-15.)
Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Na tuto knihu jsem se těšila především jako na sbírku povídek ze světa Skleněného trůnu, ale byla jsem trochu zklamaná. Očekávala jsem sbírku vícero povídek z různých dob, například když se Aelin poprvé objevila ve Tvrzi vrahů, ale vlastně se jednalo o úplně obyčejnou knihu, která sice má být sbírkou povídek, ale jde jen o chronologicky seřazené příběhy, které jdou přesně za sebou a popisují dobu předtím, než se Calaena dostala do Endovieru. Dalším zklamáním pro mě byl překlad. Opravdu hrůzný, když opomenu občasné překlepy apod. vůbec to prostě nesedělo. Překlad Ivany Svobodové mě prostě zklamal ve všech ohledech a myslím si, že je to škoda, protože jinak bych určitě dala minimálně čtyři hvězdičky a uvažovala nad pátou. Za co tedy ty tři hvězdy? No, za tu obálku určitě ne... takže za poutavost příběhu, vývoj nejen vztahu mezi Calaenou a Samem ale i vývoj Calaeniny osoby. A za gradaci, která vám nedovolí od knihy odejít až do konce. Moc se mi líbilo prokreslení Sama trochu mě mrzelo, že Calaena se k němu po dlouhou dobu chovala jako k někomu méněcennému, sama autorka to v knize popisuje tak, že "před měsícem by byla schopná ho zabít". Všichni jsme sice do příběhu šli s tím, že víme, že ho nakonec ukončí Samova smrt a vstup Calaeny do Endovieru, ale i tak člověka zasáhne to, jak to skončí.


Bábovky
únor 2017 (06.-11.)
Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Zpočátku jsem měla strašný problém se stylem psaní paní Třeštíkové. Nejenže jsem absolutně nechápala ty dějové linky a jak to vše probíhá, ale i samotný styl vyjadřování a popisu se mi příčil. No, stejně jsem si nakonec zvykla a začetla se :). Každopádně je to pro mě po velice dlouhé době první román od Češky a vlastně si nestěžuji. Příběh je rozhodně zajímavý a hlavně reálný. Reálné problémy obyčejných lidí. Zároveň mi ale většina těch hlavních hrdinek lezla na mozek, hlavně Johana, ta je daleko horší než Alena a Renata dohromady... No, a tady se dostávám k tomu nepřebernému množství jmen a postav. Renata, kterou mají Magda a Robert, má dítě se svým milencem Martinem, který je ale ženatý s Karolínou a myslí si, že s ní má dceru, ve skutečnosti je ale malá Rebeka Zdeňkovo, který byl ženatý s Miluš a měl s ní dceru Sašu a ta má zase Kryštofa s týpkem, kterého ani nezná jménem... Je klidně možné, že jsem teď napsala nějakou faktickou chybu nebo prostě zaměnila jména - protože je jich strašně moc a všechny na sebe navazují. Všechno souvisí se vším. A když už se člověk ve všem začne orientovat a chápat, přijde konec, který to vše naprosto zabije. V YA fantasy sérii by mě ten konec uchvátil a dostal na kolena - ale na v románu pro ženy. Možná si Třeštíková chtěla nechat otevřená vrátka na další díl...? Tři z pěti hvězdiček.


Vidím to, co vrah
01. únor 2017
Vidím to, co vrah 2012, Jill Hathaway

Knihu jsem přelouskala za necelé dva dny a přestože se jedná o něco kratšího, užila jsem si to. Hlavní zápletka je zajímavá, ale po celou dobu dost průhledná. Neříkám, že mi bylo od začátku jasné, že je za tím vším Zame, ale bylo prostě jasné, že na něm něco není úplně v pořádku. Konec knihy je vlastně takový trochu nedořešený, protože si nejsem jistá, zda byl Zane Sylviiným bratrem nebo ne. A zda zabil Sophii on nebo jeho matka. A kdo byl otcem Sophiina dítěte. Kniha je napsána dobře, přesně se trefila do mého vkusu, jediné, co mě štve je, že překladatelka Michaela Škultéty za přímou uvozovací řeči pokračuje větu velkým písmem, což je samozřejmě do očí bijící a nic moc. Nicméně, už jsem viděla i horší počiny (nemluvě o překladu Petra Červeného Kořeny růže Tudorovců, fakt síla). Tři z pěti hvězdiček.


Léto, jako když vyšije
? - únor 2017
Léto, jako když vyšije 1979, Eliška Horelová


Cinder
leden 2017 (26.-27.)
Cinder 2012, Marissa Meyer

Popravdě, scifárny z daleké budoucnosti a ještě s vlastním světem nikdy nebyly mým šálkem čaje a k Cinder jsem se uchýlila ve chvíli, kdy mi knihy došly. Nejvíce jsem se obávala nového a jiného světa, protože ne každý spisovatel či spisovatelka si dokáží poradit s tvořením něčeho nového. Byla jsem ale příjemně překvapena. Počáteční rozpaky z toho, že vůbec netušíte, která bije, vystřídalo nadšení a zápal. Autorka si se světem moc hezky vyhrála a to se mi líbí. Zezačátku sice čtenář trochu tápe v tom, co je kyborg a jestli je Cinder celá kovová, nebo jen z části a jaký je rozdíl mezi ní a Iko - ale jakmile se v tom začněte orientovat, kniha se čte jedna báseň. I přesto dávám čtyři a ne pět hvězd. Cinder je sympatická a skvělá hlavní hrdinka, na rozdíl od mnohých jiných knižních postav se zdá i inteligentní. To ale nic nemění na tom, že příběh je docela snadno předvídatelný. Už v době, kdy Kai poprvé Cinder na ples pozval, bylo jasné, že se ukáže. Stejně tak bylo od začátku jasné, že Cinder je Selene. To bylo prostě jasné už od první zmínky o Lavinině neteři. Knihu odporučuji všem milovníkům fantasy, kteří chtějí najít něco nového. Autorka si se svým světem vyhrála a skvěle se jí povedl.


Všechna pravda, co je ve mně
? - leden 2017
Všechna pravda, co je ve mně 2014, Julie Berry


Čachtická paní
? - leden 2017
Čachtická paní 2006, Jožo Nižnánsky


Svůdné zúčtování
? - leden 2017
Svůdné zúčtování 2015, Wendy Higgins

Tedy, marně jsem vymýšlela, proč knize nedat pět hvězdiček: a to jsem normálně přísná :). Ale nějak jsem nic nemohla vymyslet, protože kniha je poutavá, dynamicky psaná a zajímavá. Děj je rozhodně zajímavý a překlad se navíc taky povedl. Nevím, proč tam prostě těch pět hvězdiček nehodit; skvělé zakončení úžasné série.


Hra o život
? - leden 2017
Hra o život 2016, Jitka Lamplotová

Poslední díl série ve mě, podobně jako první díl, vzbudil dosti rozporuplné pocity. Zatímco prvních tak sto až sto čtyřicet stránek jsem si chtěla trhat vlasy a už jsem viděla, jak dám knize tak ty dvě hvězdičky, zbytek až do konce bych ohodnotila klidně pěti. Kdybych si tedy knihu rozdělila na takové dvě pomyslné části, tak o první mohu říct, že Kelly snad ještě více zhloupla. A to nemluvím o těch klišé scénách: třeba když se Rick se svým budoucím zetěm Leem baví o nejlepším bordelu ve městě - to je snad až smutné... Člověka navíc už štvaly ty neustálé sexuální scénky mezi Leem a hlavní hrdinkou. Myslím si, že by určitě nevadilo je nějak vkusně přeskočit, ale tohle každé dvě stránky už je vlastně nuda a stereotyp. Druhá pomyslná část knihy, jedná se hlavně o dobu krátce před rozchodem hlavních hrdinů a pak až do konce, je naopak skvělá. Už jsem se viděla, jak tam dávám těch pět hvězdiček... :). Bylo to napínavé, dynamické, obecně skvěle napsané - snad až na občasné chybky. Tentokrát jsem si nevšimla žádných hrůz jako "keci" nebo "interwiev", šlo spíše o zapomenuté ukončení přímé řeči, chybějící mezera nebo tak podobně. Hlavně Leeův příběh v Athénách mě bavil a pro čtenáře je to navíc atraktivní v tom, že tak nějak tuší, co se chystá, ale prostě musí číst o tom, jak si Lee bezstarostně povídá se zlosynem Lotharem... No druhá část byla prostě dokonalá. A navíc to nebyl ani tak úplně ten slaďoučký konec, hepáč každým coulem. Právě hrozba ze strany Leeových nepřátel je zajímavá a nechává děj takový otevřený: že by si autorka nechávala otevřená vrátka pro další knihu...? Tedy, bylo hodně náročné rozhodnout se, jaké hodnocení dát, nejraději bych dala tři a půl hvězdičky. Jelikož ale sto prvních stránek tvoří pouze asi třetinu celé knihy, dám čtyři (přístě už tak hodná nebudu). Hawk!


Poslední bitva
? - leden 2017
Poslední bitva 1993, C. S. Lewis (pseudonym)

Musím říct, že poslední díl celé série je ten, který mě nejvíce překvapil a nadchnul. I když už jsem knihu dočetla před dlouhou dobou, nemůžu uvěřit, že je konec - tak ráda bych se někdy podívala na zfilmované dílo... Na tomto díle je nejvíce vidět náboženský podtext, hlavně tedy konec, kdy všechny osobnosti podstoupí něco na způsob Božího soudu, aby se dostali do skutečně Narnie. Ale je to právě konec, čemu jsem nemohla uvěřit. To, že všichni zemřou při železničním neštěstí bylo něco, co jsem nemohla pochopit a hodně dlouho jsem na text stránky zírala, než mi to všechno došlo. Brilantní zakončení skvělé série, která si získá srdce každého. Snad ani nemusím říkat, že styl psaní mi naprosto vyhovuje - je čtivý, dynamický a, ač bych nevěřila, že to někdy řeknu, k zamyšlení (to se týká hlavně toho náboženského podtextu, je vidět, že Lewise ovlivnil návrat k církvi). Dlouhé hodiny jsem strávila přemýšlením o všech mých oblíbených sériích, od Eragona, přes Hraničářova učně až po Harryho Pottera, ale kdybych si měla skutečně zvolit sérii, která mě nejvíce donutila zamyslet se, byla by to jednoznačně Narnie. Možná proto, že je to kniha mého dětství, možná proto, že jsem fantasmagor, ale tuhle sérii jsem prostě schopná číst dokola pořád, bez konce :).


Plavba Jitřního poutníka
? - leden 2017
Plavba Jitřního poutníka 1992, C. S. Lewis (pseudonym)


Kůň a jeho chlapec
? - leden 2017
Kůň a jeho chlapec 1992, C. S. Lewis (pseudonym)


Čarodějův synovec
? - leden 2017
Čarodějův synovec 1993, C. S. Lewis (pseudonym)


Stíny minulosti
? - leden 2017
Stíny minulosti 2015, Jitka Lamplotová

Předchozí díl Temná duše jsem ohodnotila třemi hvězdičkami, především kvůli naivitě ženské hlavní postavy a dalším chybkám okolo. V dalším díle jsem se ale rozhodla jednu hvězdičku přidat. Už proto, že je vidět jistý pokrok v psaní: styl Lamplotové mi skvěle vyhovuje, je dynamický a čtivý. Hlavní hrdinka Kelly sice nezmoudřela, ale přijde mi, že se z ní stává nějaká nymfomanka... :). Lee je rozhodně větší sympaťák než v prvním díle, tam to ale, hlavně na začátku, plnilo účel. V minulém díle mi navíc připadalo, že je to skutečně podobné jako x dalších upírských knih: tedy že dívka se nakonec také promění ve vampýra (jsem holt přizpůsobivé :D), ale začíná to vypadat, že konec bude trochu jinačí, než jsem očekávala... Musím říct, že sem tam se objevili nějaké drobné chyby. Hrubé chyby jsem objevila dvě (což sice není tolik, ale zároveň bychom pro vydanou knihu měli předpokládat bezchybnou gramatiku). První je už na začátku knihy: keci. Asi jsou dosti měkké. Druhá pak byla téměř ke konci, nejsem si už ale jistá, jaký byl kontext. Pak asi jeden překlep, to se ale dá prominout. Stále tam ale páchá neplechu to řádkování. Na konci stránky většinou chyběla jedna až dvě řádky, což ale dělá Word běžně. Nicméně, nevypadá to zrovna nejlépe, když na jedné stránce je text až do konce a na druhé končí dvě řádky nad číslováním...


Královna stínů
leden 2017 (04.-10.)
Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Kniha je skvělá, má spád a rozhodně se nedá říct, že by byla předvídatelná. Hodně mě překvapil konec, kdy se čtenář dozví, jak to ve skutečnosti je s králem. V předchozím díle mě, podobně jako mnoho dalších, nudily kapitoly Manon, to se ale v Královně stínů rozhodně říct nedá... skvěle mi vyhovuje i to, jak autorka mění osoby: jednou situaci vidíme v pohledu Aelin, pak z Dorianova... dává to dohromady hezký ucelený příběh. Kniha je hezky zpracovaná i po typografické stránce, krom jediného překlepu (který ale byl dost hrozný: Chaos místo Chaol) jsem nenašla asi nic :). K samotnému ději snad nemám co říct, snad jen, že si myslím, že knihu mohla autorka utnout lépe. Kdyby to ukončila ve chvíli, kdy Aelin spadla z hradu, následující kniha by šla samozřejmě totálně na dračku. Takhle to ale končí s příslibem toho, že vše bude dokonalé a čtenář vlastně ani nemá potřebu si kupovat následující díl (mimochodem, bude jich šest), protože to všechno vypadá tak růžově a jednoduše... jen bych ještě chtěla doplnit, že se mj zdá, že Jeřáb se čím dál tím více podobá Geraltovi z Rivie, ale asi je to jen můj pocit :). Čtyři z pěti.


Banánové rybičky
? - leden 2017
Banánové rybičky 2007, Halina Pawlowská


Ztracené příběhy
? - leden 2017
Ztracené příběhy 2012, John Flanagan


1