Lenka.Vílka přečtené 2299

Ocelový alchymista 12 2020, Hiromu Arakawa (p)

Skutečné drama na všech třech frontách. A když se potom všechno sejde...olala! Jako absolutní nářez. Jak po akční stránce, která je vážně super. Tak po emoční kvůli Winry. ("Zase kvůli mě brečela"). Ale celkově mi přišlo, že je to rozehraný tak, že se snad úplně všichni řítí do velkého průšvihu. Ale i tak je to podané moc fajnově :) Tohle byl moc dobrý díl. Naprostá spokojenost :)... celý text

Ocelový alchymista 11 2020, Hiromi Arakawa

Tak tady se začíná dost drsně hned od začátku! A to se ani nemusí nikdo s někým rvát. Úplně stačí vzpomínky a špatný pocity jsou na světě. U obou bráchů. A taky dost blbý pocity z následků minulého dílu, protože možnost jak pomoct Havocovi. Takže ten plíživý pocit budoucí průšvihu kvůli návratu "starého známého" je opravdu dost nenápadný...včetně včetně tajemství, které se ohledně něj odhalí... Moc super díl, kde se s emocema rozhodně nešetří. A to ho dělá vážně super. A samozřejmě s příslibem solidní akce do dalšího dílu  :)... celý text

Ocelový alchymista 10 2020, Hiromi Arakawa

Je třeba zakončit to napínavé z minula. Nakopat zadky a taky se postarat o to, co nejde zabít. Normální den v práci, pokud jste od rány jako plukovník. Prostě když to nejde, tak se budem snažit klidně pořád dokola...a ono to vyjde. Zatímco na druhé straně se setkáme s někým, u koho bylo jasné, že v minule by to nemohlo být takhle. Že by to neudělal. Takže ukázání pozadí celé akce bylo moc milé  :) Bylo to trochu vážnější po té vší akci, ale moc se to tam hodilo :)... celý text

Ocelový alchymista 9 2019, Hiromu Arakawa (p)

Tak tenhle díl je doslova v ohni! Tady se děje takových věcí, ale zároveň se  vlastně nic nikam neposune. Je to jenom jeden malý krůček, který ale ovlivní všechny věci kolem, proto je moc fajn, že je to takhle hodně rozebíraný. Už je venku, že Hughes nežije, takže plán "Neřekneme jim to", teda moc dlouho nevydržel. A ten, kdo ho zabil...jo, to se najde hodně rychle. Až moc rychle. Zatímco venku mimo vězení se dějí ještě o trochu šílenější věcí. Tenhle díl je dost o postavách, ale potom se to tak nějak přehoupne do závěrečné dost šílené naháněcí akce úplně každého každým...aby kniha skončila v tom (jak je zvykem) nejlepším. Takže spokojenost :) jenom to strašně rychle uteče :(... celý text

Sympatizant 2017, Viet Thanh Nguyen

Naprosto neskutečná kniha. Jako opravdu jo. ("Kdy se dostanu zase domů?" ... "Příteli můj, jsem podvratný živel, ne věštec.") Začala bych s tím, že jsem se možná ze začátku cítila nesvá z důvodu, že se jedná o zpětnou zpověď a já vím, v jakém momentu příběhu kniha začíná...zda je vhodný si to čtení tak užívat. Protože tady se hodně započítává i to, jak je kniha napsaná. A číst o těhle věcech zrovna tímhle způsobem. No, bylo to zvláštní. Protože náš bezejmenný vyprávěč sympatizant se s přívalem informací rozhodně nepáře. Ani s ironií, výsměchem, humorem. A já dokonale chápala proč je forma zvolená zrovna takhle. Zároveň je Sympatizant strašně čtivý. Tím chci říct, že je tady strašně hodně pasáží, kdy se něco vypráví, najednou se odbočí, přičemž je těžké usoudit, co je vlastně zajímavější (vždy je to nastejno), aby sám sebe potom korigoval, že tímhle obíhá od tématu. V téhle knize by bylo tak snadné ztratit se, protože se neustále takhle myšlenkově skáče. Ale to se neděje z prostého důvodu: jakmile jsem se začetla, bylo těžké přestat, přestože jsem se rozhodla si knihu šetřit. V podstatě každá strana obsahuje alepsoň jendu věc, která si zaslouží být vypsaná zvlášť. Která obsahuje něco, co knihu dělá právě tímhle skvělým kouskem, kterým je. "Jsem špión, spáč, vyzvědač. Člověk dvou tváří. Proto asi nikoho nepřekvapí, že i mysl mám dvojitou. Nejsem nějaký nepochopený mutant z komiksu nebo hororového filmu, i když se mnou tak občas někdo jedná. Prostě jen dokážu vidět všechny problémy z obou stran. Někdy si lichotím, že jde o talent, a ačkoliv připouštím, že není nijak podstatný, jedná se patrně o jediné nadání, které mám. Jindy vidím, že sice dokážu svět vnímat tímto způsobem, ale nemohu nijak pomoci, a tehdy si nejsem tak jist, jestli je vhodné nazývat to talentem. Talent by měl být přece to, co používáte, ne něco, co používá vás. Talent, který nemůžete použít, talent, který vás má v moci – takový talent, přiznávám, představuje nebezpečí. Ten měsíc ale, kdy moje přiznání začíná, vypadalo moje vnímání světa stále spíš jako výhoda než jako hrozba, jak už to u některých nebezpečí bývá." Sympatizant se čte strašně dobře, pokud vám sedne styl autora. To samé platí i o příběhu samotném. Za mě spokojenost  :)... celý text

Cyklus vlkodlaka 2023, Stephen King

Jak že to napsal Simmons o novelách tvářích se jako román? :D Cyklus vlkodlaka je taková formátem roztáhlejší povídka, která obsahuje ilustrace, takže působí jako novela, a celé to vizuálně působí jako klasická kniha. Celé tohle vydání beru jako dárek pro čtenáře. Byť "tvrdé čtenářské jádro" má už samozřejmě načteno ze starého amatérského překladu. Ale teď konečně vychází tak, jak má. Jasný, někomu může vadit celý tohle všechno kolem, co knihu zbytečně natáhne a ona se ve výsledku tváří jako něco delšího. Ale mě to přišlo naopak milý. Jednotný vizuál způsobu přechodů mezi kapitolama měsíců, samotná kapitola měsíce, ilustrace. Jsem s tím v pohodě. Navíc ilustrace jsou fajn, takže pohoda. Proč zbytečně ramcat, že? :) No, a jelikož teď technikálie máme už za sebou a jde se na příběh... Cyklus vlkodlaka je vlastně docela fajn příběh, který sleduje...no, světě div se, cyklus vlkodlaka...a je to docela příjemná divočina. Postavy jsou fajn, styl vyprávění taky. Ten se nejdřív soustředí na jednotlivé postavy, kterou jsou ze začátku jenom sváča a nic víc, aby se to postupem přesunulo do ucelenějšího vedení, kdy už se s tím lidé rozhodnou něco dělat, ale taky zároveň se blíže podíváme na zoubek samotné bestii. Takže jo, bylo to dobré. Nehodlám si stěžovat. Povídka s ilustracema vydaná jako kniha. Neuráží mě to, takže žádné falešné snižování hodnocení  ;)... celý text

Zabiják 1 a 2 (první část) 2024, Matz (p)

Jako asi většina z nás jsem jako první viděla film Zabiják Davida Finchera, který je tímhle komiksem inspirovaný. Ale nechci porovnat neporovnatelné. Je to jenom inspirace. A film samotný mám v oblíbenosti hodně vysoko. Takže jdeme na to... Kniha obsahuje dva příběhy: Rána vedle Ozubená kolečka (část první) Rána vedle: Rána vedle obsahuje přesně to, co názvem slibuje. Ránu vedle jako vyústění dlouhého čekání na cíl, který stále nepřichází. Jenže tenhle Zabiják se opravdu rád poslouchá a počítá s tím, že všichni ostatní jsou celý nadšený z toho, že mají tu možnost ho poslouchat. Rána vedle je jeden dlouhý vnitřní monolog, kde se rozebírá minulost, starší zakázky, první práce mezi tím čekáním na cíl. Mě osobně ta ukecanost nevadila. Vlastně ani to skákání z jednoho tématu do druhého. Jenom se to musí brát čistě jako úvod. Je to jenom o poznání Zabijáka. A toho, že rána vedle může být vážně hodně nepříjemná věc... Jenže v návaznosti na to, že tohle je vlastně úvod, tak knihu trochu shazuje jako celek její druhá část... 4,5/5 Ozubená kolečka (část první): Ozubená kolečka jsou fajn, dokud vám nedojde, že možná nestačí ani jednou orotovat ve strojku a je najednou konec. Protože tady už je už konečně pořádný příběh. Který než se pořádně rozjede...přijde jeho rozdělení. A druhá část v druhé knize. A to je vážně škoda. Protože tentokrát sice dostaneme další oblíbenou Zabijákovu exkurzi do historie, ale taky trochu jiné hrabičky než ty, které měl v prvním příběhu. Prostě je konec uprostřed konverzace. A to je poměrně škoda. Ale chápu, jinak by asi nešlo v rámci modráska. Jenom to působí trochu divně. Tak si holt počkáme na pokračování  :) 4,5/5 Kresba je tady vážně moc fajn a celková práce s barvama a hned několikrát super vyblnutí s oknama, jo, moc fajn. Na obě džungle se moc dobře kouká, jak na tu městskou, tak na tu zelenou. A já si nedovoluju tímhle směrem říct cokoliv špatného. Takže kolem a kolem vlastně moc fajn. A za chvíli pokračování. I tak ale dávám jenom 90%. Zatím. Možná se to změní, ať přečtu celé hned za sebou :)... celý text

Ve snu 2024, Tacuki Fudžimoto (p)

Najednou chce každý Dendžiho! Teda, jako ta představa není asi úplně špatná. Především, kdyby ho chtělo něco hodně přitažlivýho, na pomuchlání a s touhou ukrást srdce. Sakra, srdce je sice ve hře, ale úchvatitelé jsou drsní zabijáci. Teď když o něm svět ví, nemají v plánu, aby tohle zběsilý "rande" přežil... Takže nejenže je tahle situace dost pruda, ještě je Dendži pod drobnohledem, aby se mu nic nestalo. Takže je nadšená i Power. Jako fakt hodně. Ale stačí jenom chvíle a rozpoutá se docela pořádný masakr...a se zajímavým zjištěním na konci  :O Opět povedená ďábelská jízda  :)... celý text

Kaidžú č. 8 (3) 2024, Naoja Macumoto

Zběsilá jízda hned od začátku! Jelikož druhý díl skončil, jak skončil, je třeba vyřešit zbytek problému. Protože sice Kafka udělal dobrou věc, ale teď musí zachránit především svůj vlastní zadek, protože parťáci z JOS v ten okamžik váhat nebudou. Ale vážně je naše hodná osmička taková hrozba? Protože nováček devítka vypadá rozhodně drsněji, nebezpečněji a určitě ne mileji... Přeci jen, po čase oslav, jde znovu do tuhého, a devítka má eso v rukávu, které nikdo z JOS nečekal... Opět skvělé, povedené, no, prostě klasika :) PS: čtrnáctého dubna všichni značkách?!?!??!?!  ;)... celý text

Sbohem, Eri 2024, Tacuki Fudžimoto (p)

Začala bych dvěma hlavníma myšlenkama: 1) Povedlo se, abych jako čtenář nepoznala, kde končí fikce a začíná realita? (To vyšlo na 100%.) 2) Povedlo se, abych jako po správném filmu skočila právě v jedné z těch dvou poloh, které definují správný film? (To vyšlo na 100%.) Ale abych byla trochu víc konkrétnější. "Sbohem, Eri" je povedená kniha, která si se mnou celou dobu hrála, protože jsem tápala. A já tápala tak strašně ráda! A když už jsem dostala odpověď, stejně jsem si ani tak nemohla být jistá, jestli to je skutečně tak. A to mi moc vyhovovalo. Protože zrovna v tomhle příběhu asi nejvíc rozhodne, v jakém jste rozpoložení před čtením. Ani bych se nedivila, kdyby tohle někdo odsoudil jako blbost. Fakt bych se nedivila, ale i tak by mi to (ho?) bylo líto. "Sbohem, Eri" je totiž pekelně povedená kniha. A co si budeme, způsob jakým si hraje/dělá legraci z meta konceptu je prostě skvělý. A potom přijde konec. Konec, který.... ...to se moc povedlo  :)... celý text

Ocelový alchymista 8 2019, Hiromi Arakawa

Zběsilá jízda od začátku do konce! Ale zároveň jedno velký nahazování do dalšího děje jako úplně na všech frontách! Tohle bude ještě hodně velká divočina  ;)

Ocelový alchymista 7 2019, Hiromi Arakawa

("Také by mohl pomoci silný šok." ... "Tak silný šok...? ... Až přijdu domů, zkusím ho majznout po hlavě...") To je ale náhoda, že zrovna když Edward odjede kvůli zkoušce, tak unesou Ala! Strašná náhoda! Alespoň má Izumi dost prostoru všem nakopat zadek a především vynadal Alovi, že se nechal unést. Jako všechno má svoje hranice! :D Jenže jak se ukáže, nebude to nakopání zadků zase tak jednoduché. Ani když se vrátí bráška... Super akční díl :)... celý text

Šógun (II. a III. díl) 1993, James Clavell

A teď se dostávám k tomu praktickému. Lze druhou a třetí knihu hodnotit jinak než první jenom proto, že jsem četla vydání rozdělené na dvě části místo jednu tlustou bichly? Určitě ne... I tady dál příběh plyne jako řeka. Jenom je trochu víc hutnější, protože jak postupuje děj, všechno graduje do finále, které odpovídá celému vyznění knihy. Včetně konce bez nějakých "přepálených kolotočů". To by byla asi dost zklamaná... Ale i tak jsem raději za přečtení téhle verze. A její existence. Holt když máte bordel v hlavě, tak to občas jinak nejde ;)... celý text

Dny v knihkupectví Morisaki 2024, Satoši Jagisawa

Naproto milá a hřejivá kniha. ("Ty nečteš knihy?" .... "Ne, vůbec," odpověděla jsem s úsměvem. V tom okamžiku bylo možné v jeho výrazu spatřit démona. V očích se mu výhružně zablesklo.) Příběh Takako neberu úplně jako "její příběh". Hlavní hrdina má často privilegium vybrat si, zda chce vyprávět o sobě nebo z pozice pozorovatele. Přičemž tam je jasně daná ta hranice, kdy se Takako z jedné pozice přesune do druhé v návaznosti na to, co se naučila předtím právě za pomoci místa, kam se dostala skoro spíš jako vyhnankyně. Takhle jsem knihu pochopila já. Pokud jste ji pochopili jinak, docela chápu tu zmatenost nad zmíněnou absencí toho, co je na obálce... ("Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách taky moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.") Ale na druhou stranu připouštím, že je kniha napsaná trochu....no, fajn, trochu dost...lehčeji. Znamená to ale, že je o něco horší? To, co bylo účelem, tj předání myšlenky, předáno bylo. Navíc v dost milé formě, kde prostě není prostor jít nějak zvlášť do hloubky (není to román), ale na druhou stranu...tohle asi stejně nebyl záměr autora. Dny v knihkupectví Morisaki jsou oddechové čtení, ne hluboká sonda do duší postav. A buď to na vás zafunguje, nebo nezafunguje. Jak příběh zapůsobí. To už je potom na každém jednotlivém čtenáři. Pokračování si přečtu ráda  :)... celý text

Šógun (I. díl) 1993, James Clavell

Šógun patří mezi ty knihy, které jsem si chtěla přečíst už strašně dlouho. A proč teď přišel po letech ten správný čas? Kvůli letošní adaptaci. A jelikož jsem poslední dobou líná číst tlusté knihy, tak jsem se pustila do čtení verze, kde je první díl Asijské sági rozdělen na dvě knihy. Protože...tím se přece počet stran zmenší, že... A jak dopadla první kniha? Číst tuhle knihu bylo strašně moc příjemný. Nechci se až moc rozepisovat o ději, protože tohle si každý musí projít sám. Napíšu jenom, že to bylo napsané strašně dobře a chytlavě. Chci předvším zmínit tu cestu poznávání nové kultury, kde je to napsaný vážně dobře. Protože o tom je tahle kniha (tenhle začátek) především. Opravdu mě to tam přeneslo a cítila jsem se v příběhu jako doma. V krásném a příjemném doma. Protože Clavell to napsal naprosto luxusně. Tím myslím především ty momenty, kdy se spisovatelsky umě kloubí klasická beletrie s tím popisem historickým bez toho, aby to působilo jako když to tam nepatří. A zároveň se postupně vystavuje příběh, kde na každém záleží, protože jednotlivé motivace dávají smysl. To je důvod, proč teď Clavella přidávám mezi své top podobné literatury společně s Folletem a Rutherfurdem. A co si budeme, první část končí v hodně dobrém momentu. Tak šup sem s druhou knihou. Protože tohle byl evidentně zatím jenom slabý čajíček zbytku...... celý text

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 3 2024, Rjósuke Tomoe

Tak je to tady. Konec příběhu, poslední díl trilogie. A jak se to povedlo? A zvládnu napsat tenhle komentář bez spoileru? Jdu si držet palce! Závěr obsahuje spoustu drsných situací, které se zaryjí pod kůži úplně každé z postav. Stejně tak se to stalo i mě. Protože závěr je...už dlouho jsem nečetla knihu, kde jsem na konci byla sprostá a nechápala, že už je konec. Abych si řekla, že jsem strašně moc ráda, že jsem si dopředu knihou neprolistovala (jenom škoda, že je obsah, kde je, ale jak jsem byla natěšená na pokračování, naštěstí jsem ho jenom rychle přelítla). A nezjistila tedy, kde je konec hlavního příběhu... Takže jo, tohle se moc povedlo. Do háje, fakt jako hodně! Naše nerozlučná parta (bonusový příběh): Příběh třech kámošů, kteří tvoří už od svého dětství nerozručnou trojku. A tihle tři si vyrazí na výlet. Je to sranda. Vyprávějí si strašidelné historky, dělají si legraci z toho, co se stane, až najdou mrtvolu. Jenže když se to stane a oni autem srazí člověka, veškerá legrace končí. A ukáže se pravý charakter každého z nich. Nerozlučná parta? Možná jenom do té doby, kdy se poprvé stane něco vážného. Jenže potom se stane ještě něco... Jo, fajn a skvělá pointa. Za tohle taky pět hvězd :)... celý text

Chci sníst tvoji slinivku 2023, Joru Sumino

Pravdou je, že mám tenhle příběh prostě ráda. Protože je v něm všechno. Proto jsem se rozhodla, že bych chtěla přečíst/vidět všechny verze. A jak dopadla moje druhá návštěva? Opět skvěle  :) ("Opravdu tě to ani trochu neláká?" ... "Vždyť právě kvůli ní umíráš, ne? Určitě v ní přebývá největší část tvojí duše. A jak tě znám, dělala bys mi pěkný kravál v hlavě." ... S tím jak byla hlučná za života, by to s ní ani po smrti určitě nebylo o nic lepší. Její slinivku bych nedal do pusy, ani kdyby mi za to zaplatili.) Asi nemá úplně smysl rozepisovat se o ději. To jsem už udělala jinde. Jde spíš o to, jak je kniha celá napsaná. A musím říct, že se to opravdu povedlo. I románová verze se strašně příjemně čte, stejně i tady jsem se hned začetla, a všechno se mi zarylo pod kůži. Opravdu jsem si čtení moc užila. Moc děkuju  :)... celý text

Ocelový alchymista 6 2019, Hiromu Arakawa (p)

Celý díl v minulosti? Jo, přesně tak. A bylo to naprosto skvělý  Bylo moc fajn podívat se takhle hodně do minulosti. Trénink, zkoušky, jak se stal ten průšvih. A bylo vlastně strašně moc fajn. Především si kvůli ostatním postavám, kde určité věci dali pochopit tomu v přítomnosti. Takže jo, moc fajn. A na konci příslib, že další díl by mohl být teda jako hodně zajímavý  :O Takže u mě zase trefa do černého  ;)... celý text

Pohovka a mrtvola 2023, Tony Sandoval

Tahle kniha je rozhodně jiná než klasický Sandoval. Po jejím dočtení mě napadlo slovo: normální. ("Všimla sis, že nedokonalosti přidávají věcem na zajímavosti?" .... "Cože? Co?" ... "Třeba tenhle kohoutek. Nedá se dovřít a kape. To k němu přitahuje hmyz a rostou okolo rostliny, což by se nedělo, kdyby fungovalo, jak má.") Teda, je tam všechno, co mám u Sandovala ráda. Jenom takový jemnější. V podstatě tam je všechno. Ai přes spoustu značně bizarních momentů, je to celý vlastně strašně milý. Na první pohled možná s jednodušším příběhem, ale opravdu jenom na první pohled. Na druhou stranu mi skoro přišlo, že v rámci tohohle kousku jde víc o formu než o obsah. Přičemž forma je moc fajn. Až na zobrazování určitých věcí, který jsou lehce nepříjemný, protože způsobují blbý pocity. Což je zároveň lehce vtipný, protože přes to všechno se opět vracím ke slovu: milý. Pohovka a mrtvola je moc fajn kniha, která je jiná, ale zároveň vlastně stejná. Jenom asi není úplně vhodné, aby to byla vaše první od Sandovala. Může se tak snadno stát, že bude proto poslední, když nebudete trpělivý. U tohohle kousku obzvlášť.... celý text

Ocelový alchymista 5 2018, Hiromi Arakawa

Takovej poměrně dost pohodovej díl. Možná až moc... Je to sice v lince děje tak trochu výplň, ale vzhledem k tomu, kolik má série dílů, je mi to vlastně poměrně jedno. Tohle byla fajn oddychovka, kde jsem se dozvěděla spoustu informací. Takže jo, není to nejlepší díl, ale já se tak šíleně smála. Opravdu strašně moc. A to je občas třeba  :) Plus spousta informací z minulostí. Takže ještě víc fajn :)... celý text