Dovolím si několik skromných glos k vybraným básním.
1. Toman a lesní panna – na poměry školní četby až překvapivě brutální záležitost.
2. Jízda k milé – mile nostalgické, jen název trochu slibuje něco jiného, než jak to celé vyzní.
3. Celoroční výživa – silně idealistické, láska jako plnohodnotná náhrada za materiální nedostatky.
4. Stala čarodějnice – promiňte, ale… cože?
5. Dobré naučení – opět; prosím vysvětlení.
6. Pražská – dobré… ale co já s tím vlastně mám dělat?
7. Luňák – chudák Ančička. Kolik věcí má ještě zastat a sama uhlídat? Nemohl by jí někdo pomoct?!
8. Žehravý – (ne)překvapivě nadčasový text o tom, že v manželství je občas dobré spolu mluvit.
9. Radost a žalost – stručná připomínka, že radost je prchavá, zatímco žalost má výdrž.
10. Dárek z pouti – když má doma milou, která mu nosí z pouti dárky, proč ho tak zajímá koncentrace tisíců jiných krásných děvčat??!
11. Cikánova píšťalka – tenhle námět mi zní až podezřele povědomě. :-)
12. Nevěrný milý – nestojí ti za to, děvče. Najdi si lepšího.
13. Krásná Kordula – být tou krásnou Kordulou, asi bych ho krásně plesknula.
14. Vzrůst – výšku (nebo snad nížku) neřeš, dcerko. Mě si vzal muž o 35 cm vyšší.... celý text
Velmi silná a znepokojivá kniha, při jejímž čtení mi opakovaně běhal mráz po zádech. Autorka citlivě a zároveň velmi střízlivě zachycuje tragický příběh radikalizace dvou sester a především to, jak tento proces postupně rozkládá celou rodinu. Nejvíce ze všeho pak otce. Je to bolestné čtení.
Často slýchám, že problémem není islám, ale pouze jeho radikální interpretace, současně je zvláštní i to, jak odlišně dnes společnost posuzuje jednotlivé náboženské tradice. Za „fanatického křesťana“ bývá často označen někdo, kdo hájí ochranu nenarozeného života. Jinými slovy někdo, kdo usiluje o ochranu života druhého člověka. Ve světle příběhů, jaké tato kniha popisuje, se takové označení jeví téměř ironicky.... celý text
Milá nenáročná oddechovka, vhodná jako čtení po dvanáctihodinových směnách nebo během oběhových pauz, ale musím přiznat, že koncept deníkových zápisů mi příliš nevyhovoval.
Filmové zpracování mě zaujalo o něco více.... celý text
Postupný rozklad nitra a plíživý alkohoholismus v přímém přenosu. Čtení ne vždycky úplně jednoduché, ale všední (v dobrém slova smyslu) a opravdové. Skvěle zpracovaná sonda do duše obyčejné ženy, které se vše rozpadá pod rukama.... celý text
Kniha na mě bohužel působila jako nezdařilý literární experiment, u něhož jsem si po celou dobu nebyla jistá, kde má vlastně ležet jeho těžiště. Důležitá témata (tělesnost, mateřství, vztah k sobě i k druhým) jsou zde spíše naznačena než skutečně rozvinuta. Text jako by je otevíral, ale už se k nim nevracel s dostatečnou hloubkou ani analytickou odvahou.
Obě hlavní postavy jsem vnímala jako těžkopádné, silně nesympatické, až toxické, jakkoliv toto slovo v oblibě nemám.
Čtení beletrie si obvykle ospravedlňuji tím, že mě může vést k hlubšímu pochopení světa a větší empatii, že skrze literární vědomí druhého člověka si cvičím schopnost milosrdenství vůči těm skutečným. Zde to však byl oříšek. Namísto soucitu jsem často cítila spíše frustraci nad nelogičností jejich uvažování a jednání. Paradoxně tím však autorce přičítám jisté plus, postavy ve mně dokázaly vyvolat silné emoce. Lhostejno, že převážně negativní, silné byly nepochybně.
Samotný příběh, pokud jej tak lze nazvat, mi přišel spíše jako kulisa pro proud toxických myšlenkových pochodů. Chyběla mi jasnější vnitřní dynamika, logická návaznost i napětí. Některé situace působily přitaženě za vlasy a nepřesvědčivě, což ještě více oslabovalo soudržnost celku.
Rovinu mateřství jsem na různých místech vnímala jako tendenční, nicméně tuto výhradu nechci promítat do samotného hodnocení. Všichni víme, že rodinné vztahy nejsou vždy harmonické, přesto si myslím, že v dnešní době, kdy je rodina ve veřejném prostoru silně dekonstruována, by bylo cenné nabízet opačný obraz.
Závěr jsem nepochopila, a nejsem si jista, zda jej vůbec bylo možné jednoznačně pochopit. Spíše ve mně umocnil dojem, že se text snaží tvářit jako významné existenciální sdělení, aniž by pro to měl dostatečnou hloubku či strukturu.
Nevím, možná je to kniha, která chce zneklidňovat, ale ve mně zanechala spíš pocit nedotaženosti než nějakého existenciálního otřesu.... celý text
Nejobsáhlejší kniha, s níž jsem měla kdy čest... Četla jsem ji přes měsíc, ale vlastně mi to nevadí. Popisovanou (pro mnohé nudnou) každodennost jsem si moc užívala.... celý text
Třetí díl Cizinky pro mě představuje (stále čtu) poněkud nevyrovnané čtenářské putování. První část knihy měla mimořádně dlouhý a rozvláčný rozjezd. Autorka se doslova vyžívá v popisech prvních dní po shledání Claire a Jamieho, které se na stránkách rozprostírají s až obsesivním smyslem pro detail. Ačkoli chápu, že po dvaceti letech odloučení mají oba protagonisté skutečně mnoho co si sdělit, některé scény působí už příliš nataženě.
Velmi matoucím prvkem pro mě je forma retrospektiv. Redakce volí kurzívu, aby oddělila minulost od přítomnosti, nicméně tato konvence je často porušována. Retrospektiva běží dál v normálním písmu, aniž by se cokoliv skutečně změnilo, a čtenář se tak ztrácí v časových rovinách téměř nevyhnutelně. Několikrát jsem až po odstupu několika řádků pochopila, že stále čtu vzpomínku, což zbytečně narušovalo plynulost příběhu.
Co se týče erotických scén, zde si dovolím drobný povzdech. Ne že by byly vyloženě špatné, ale jazyk v nich použitý je občas opravdu těžkopádný. Některé formulace mi způsobily téměř fyzickou grimasku, a pokud je tohle druh literární vášně, který má být vzrušující, pak musím uznat, že jsem zřejmě nepolepšitelný puritán. :-)
Zároveň ale nelze upřít, že Diana Gabaldon má velký dar pro detail. Umí vykreslit prostředí, atmosféru i tělesnost světa tak, že máte pocit, jako byste byli jeho součástí. Jenže někdy je toho opravdu mnoho. Osciluji mezi obdivem nad její schopností popsat úplně všechno a tichým zoufalstvím nad tím, že její knihy by mohly mít klidně o třetinu méně stran, aniž by příběh cokoli ztratil. Její grafomanství je fascinující…a zároveň vysilující.
Nelze nezmínit ani kvalitu redakční práce, která je — diplomaticky řečeno — nedostatečná. :-)
Chyby nacházím poměrně často, podobně jako v předchozích dílech (a to jsem je četla vydané jiným nakladatelem). Začínám mít podezření, že tahle série je v Česku redakčně prokletá.
Aktuálně jsem na stránce 643 a jedna zápletka mě už několik stovek stran vyloženě zneklidňuje. Jamie se stále nezmínil o tom, že má biologického syna. Po všech těch scénách a slzách kvůli tomu, že je ženatý a má dvě nevlastní dcery, absolutně nechápu, jak může tak zásadní skutečnost dál zamlčovat. Každou další kapitolou mám velmi silné tušení, že až tohle konečně praskne, bude to průšvih jak Brno. :-)... celý text
