karinga
přečtené 615
Líska aneb rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé napsaný
2025,
Madla Pospíšilová Karasová
Meluzína
2025,
Jarmila Stráníková
Mrtvé je prý lepší nechat spát... jenže co když nechtějí? Monika koupila dům, o kterém s tetou snily - prvorepublikovou vilu s duší. Teta se už stěhování bohužel nedočkala. Nebo možná naštěstí. V tom domě totiž straší. A když se k tomu všemu přidá partička teenagerů, kteří chtějí zahadám kolem domu přijít na kloub, zákonitě se to zkomplikuje. Jestli hledáte takovou Darcy Coates po česku, jste tu naprosto správně. Atmosféra strašidelného domu je úžasná a i když to nebylo tak mrazivé jako autorčina předchozí kniha (Balada pro Emily), nehororistům bude naskakovat husí kůže. Rozjezd je krapet pomalejší (a oči Alexe, který Monice dům prodal jsou úžasně modré - chápu, proč tam ten chlápek je, ale možná ho tam bylo trochu moc), ale těch posledních pár kapitol se s tím autorka fakt nepárala. Možná trochu škoda, že s tím nezačala krapet dřív. Meluzína má rozhodně atmosféru, má spád, má všechno, co má taková kniha o strašidelném domě mít. Záhady budete rozkrývat hezky postupně a párkrát vám autorka pěkně zamotá hlavu. Plus boží ilustrace @jiri.dvorsky . Přiznám se, že jsem nějak nepřišla na chuť ani hlavní hrdince ani většině vedlejších postav, ale zase chápu, proč se Monika chovala tak, jak se chovala... Víc už prozrazovat nebudu. Prostě si to přečtěte. Na podzimní večery je Meluzína jako dělaná.... celý text
Ostrov bouře a ticha
2025,
Charlotte McConaghy
Ostrov bouře a ticha je přesně ta kniha, ke které se budete vracet znovu a znovu... Dočetla jsem ji dva, tři měsíce zpátky a ten příběh mi ještě pořád zní v hlavě. Syrový, tísnivý a nádherně napsaný. Pokud hledáte román, co vás donutí zpomalit, zamyslet se a možná i přehodnotit vztah k přírodě a sobě samému, pak je tohle přesně ono. Na odlehlém ostrově Shearwater žije už celé roky Dominic Salt se svými třemi dětmi (duchem zesnulé ženy). Má důležitý úkol - spravovat banku se semínky - poslední naději pro budoucnost rostlinného života. Pak moře vyplaví na břeh tajuplnou ženu Rowan a začíníná se odvíjet děj plný tajemství a postupného odhalování minulosti. Ta atmosféra izolace (nejen od okolního světa, ale každého člena rodiny od těch ostatních) byla skoro hmatatelná. Neskutečné. I umístění příběhu na nehostinném, ale zároveň krásném ostrově vás dostane. Autorka totiž pracuje s přírodou jako s živou bytostí, která reaguje, varuje a někdy i trestá. A hlavní hrdinové mají sakra hloubku. Tvrdý, uzavřený a zároveň zranitelný Dominic, tajemná, ale silná Rowan, děti... Díky tomu, že autorka střídá perspektivy, se ponoříte do jejich myšlení jako do studené vody. A ticha, které se postupně promění v křik. Ostrov je rozhodně emocionálně náročné čtení. Rozpláče vás, zasáhne, omotá a vyždíme. Už dlouho jsem nečetla něco tak silného. Vidím ji jako ideální tip na dárek pod stromeček pro milovníka přírody a ekologie, psychologických thrillerů a melancholie. Tohle byl opravdu zážitek.... celý text
Garnet Flats - Na planině
2025,
Devney Perry
Přiznám se, že tahle série mi učarovala – a to prosím pěkně romantiku skoro vůbec nečtu. Jenže Devney Perry vážně umí psát (jak ukázala už v sérii Clifton Forge). Hlavní hrdiny této série, šest sourozenců Edenových, vykreslila tak věrně, že máte pocit, že je doopravdy znáte. A že je taky dost možná tak trochu milujete. Ano, mě si zatím nejvíc získal druhý díl téhle série – Juniper Hill - Na úpatí – a příběh kuchaře Knoxe a mladičké Memphis. Na druhou stranu mi ta zápletka prostě přišla i tak nějak málo. Možná trochu šitá horkou jehlou. Navíc ve chvíli, kdy se vlastně řeší věc minulá – Foster už je rozvedený, když přijíždí do Quincy a i další věci z minulosti jsou vesměs vyřešené. Detektivní linka, na kterou jsme zvyklí z předchozích knih, je tím pádem dost upozaděná. Ale to nevadí. Z Garnet Flats budete jako fanoušci série Edenovi nadšení.... celý text
Tam uvnitř
2025,
Honza Vojtíšek
Tak tohle bylo skvělý! Je libo nadpřirozený psychologický hororový thriller, při kterém si zavzpomínáte, jaké to bylo okukovat v obchodě s deskami, kazetami a CD nejen nové hudební kousky, ale i hezký holky. Zavřít se s kamarády ve sklepě a vyvolávat duchy. Dostat první pořádnou pusu, vyloudit v trafice kusovku... nebo zkusit něco fakt nebezpečnýho. Jasně, rok 1992 jsem vesměs prospala v kočárku, ale ta atmosféra na mě i tak dýchla. Říkala jsem si, že to bude takový fajn, nostalgické počtení, napínavé vyprávění o klukovi a holce, co se dostanou do světa, co je něco jako přestupní stanice pro ty, co si potřebují dořešit věci z pozemského života... a tam to začalo být hustý. Byly tam scény, co mi nedělaly dobře. A tak to má být. Prostě dost vyvážený román, který nic netáhne na sílu a všeho je tam tak akorát. A funguje to. Takže díky Honzo, tohle se mi fakt líbilo.... celý text
Bod nasycení
2025,
Adrian Czajkowski
Zóna - místo na Zemi, kde je takové vlhko a horko, že tam člověk nepřežije bez speciálního obleku déle než pár minut. Ale naopak se tam daří rostlinám a studenokrevným živočichům. Možná by se ten prostor dal využít... a tak se doktorka Jasmine Marksová po dvaceti letech znovu vrací na místo, které ji stejnou měrou fascinuje, jako ji děsí. Prý záchranná výprava. Jak by mohla odmítnout?! Jenže... Tahle celkem útlá knížečka mě fakt bavila. Autor vyprávění protknul zajímavými prvky (celé to vlastně působí dost uvěřitelně) a pohrál si i s formou - kapitoly jsou v podstatě deníkové záznamy/nahrávky hlavní hrdinky a někdy prostě končí v půlce věty. (Jo, to vás asi bude štvát.) Celkem rychle taky zjistíte, že se nedá věřit nikomu a ničemu a to, co je vlastně na první pohled dost zřejmé a skoro až prvoplánové, se pak celé zašmodrchá... Budete koukat. Navíc je tam spousta odkazů na další knihy - Piknik u cesty, Ostrov doktora Moreaua, Stíny nad Innsmouthem... tohle mám strašně ráda. Hvězdičku ubírám za docela vleklý začátek, ale nebojte, zrhuba od půlky je to fakt mazec a to má knížka nějakých 160 stran. Jo, tohle se mi líbilo, tak třeba si teď už konečně troufnu na nějaký ten román od Tchaikovskeho. :) Prostě zas jednou příjemné vystoupení z mojí čtenářské komfortní/horrorové zóny.... celý text
Permafrost
2024,
Alastair Reynolds
Je libo geniálně promyšlený příběh o projektu, který má díky cestování v čase předejít ekologické katastrofě a zabránit vyhynutí lidstva? Tak to jste tu správně. Tahle útlá knížečka, kterou před pár dny znovu vydalo @nakladatelstvitriton, mě moc příjemně překvapila. Bylo to napínavé, srozumitelné, originální postapo, které mimochodem začíná: "Když jsem zastřelila Vikrama, naložili jsme věci do auta a vyrazili k letišti. Antti byl celou cestu rozrušený, klouby rukou na volantu mu zbělely, na krku mu vystoupily šlachy, jeho oči bedlivě sledovaly silnici před námi." Asi je vám jasný, že má tenhle příběh slušný tempo a šťávu. Trochu jsem se bála, že se nebudu chytat a že to na mě bude moc technické, ale Alastair Reynolds napsal Permafrost tak dobře, že jsem se ve všech těch paradoxech a šumech, co k cestování v čase patří, dost rychle zorientovala. A to fakt nejsem technický typ. Tak co myslíte, podaří se vědcům pozměnit minulost a odvrátit celosvětovou katastrofu? Nebo to udělají jen horší? To už si přečtěte sami.... celý text
Kala
2024,
Colin Walsh
Kala má v sobě přesně to kouzlo, co ty nejlepší knihy od Stephena Kinga nebo Dana Simmonse. Perfektně vykresluje atmosféru malého města očima dospívajících dětí, sílu přátelství, všechna ta úžasná a mnohdy dost nebezpečná dobrodružství, tajemství... A taky to, jak (moc) nepříjemné bývá, když se po letech otevřou staré rány. „Vztek svinutej ve strachu, strach svinutej ve vzteku. Ten pocit působil jako vnitřní zranění, vyplňoval podivný beztvarý hodiny, kdy jste s ostaníma hledali Kalu nebo seděli v tichu a na cizích pohovkách vyplouvali ze spánku nebo se do něj propadali.“ Pravda je, že je to fakt dobře napsané. Několikrát jsem při čtení jen vrtěla hlavou a říkala si, že byl ten odstavec prostě geniální. A krucinál, tak pravdivý! Stejně jako výborně vykreslení a realističtí hrdinové. Počítejte s tím, že se vám dostanou pod kůži. A že vás možná budou občas štvát. Na obálce se píše: „Drsný thriller. který láme srdce... Dojemný příběh o dospívání a zároveň brutální irský noir, zkrátka velkolepé čtení.“ A já se ptám: Kde to mám podepsat? Tohle totiž byla síla. Tohle je kniha, kterou budete muset rozchodit, rozdýchat a dát si pár dnů pauzu od dalšího čtení. Tak neříkejte, že jsem vás nevarovala.... celý text