KajaPet02
přečtené 41
Dračí strážce
2018,
Robin Hobb (p)
Dračí strážce je první kniha této autorky, kterou jsem si přečetla a nestačila jsem se divit. Příběh mě vtáhl hned od první stránky a přesto, že se na celých více než pěti stech stranách vlastně nic moc nedělo, nemohla jsem se odtrhnout. Autorka má skvělý styl psaní, plynule a bez jediného zaškobrtnutí přechází od současnosti postav k jejich retrospektivním myšlenkám. Postavy byly vyobrazené neuvěřitelně uvěřitelně, jejich psychologie neměla chybu, žádná z jejich vlastností nebyla do příběhu tlačena na sílu, naopak, vše působilo přirozeně a realisticky. Co mě však velmi zklamalo byla velká a velmi viditelná inspirace knihou Eragon, ať jde o existenci Elderlingů, kteří pod vlivem draků podléhají tělesným změnám, nebo využití opravdových jmen jakožto mocných nástrojů, nebo fakt že obě nejčastěji zmiňované dračice mají modrou barvu. Líbilo se mi však jak autorka pojala narození draků, kteří se vlastně vůbec nerodí jako draci, ale jako mořští hadi a draky se stávají až po nějakém čase stráveném vývojem ve schránce, kterou si sami vybudují. S tímto jsem se setkala poprvé a přišlo mi to velmi zajímavé. Autorka také velmi nabourala mou představu o dracích, velmi moudrých a velmi dobrých stvořeních, kterou u mě nastolil právě Eragon. Nutno přiznat, že draci podle Robin Hobb byli naprosto jiný šálek kávy. Byly chvíle, kdy mi přišli velmi, velmi sobečtí a manipulativní, a i ve své nízké pozici, kdy byli závislí na lidech, se chovali neuvěřitelně povýšeně bez špetky pokory. V celém kontextu knihy však toto pojetí fungovalo dobře. Celkově bych knihu hodnotila jako velmi zdařilou a ráda si přečtu i její pokračování.... celý text
