Joymg

Přečtené 49



Zjizvený král
duben - květen 2022
Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Měla jsem obavu, že mě celá duologie postavená na vedlejší postavě nebude bavit, že mi budou hlavní postavy příliš chybět. Ovšem hned po začtení mi bylo jasné, že jsem byla vedle. Nové postavy mi přirostly k srdci od první kapitoly. Bardugo má úžasnou schopnost popisovat vše s lehkostí a nenásilně poeticky, hraje si se slovy a vyhýbá se kýči. Používá neotřelá a přirozená přirovnání, která jev popíšou tak dokonale, že jsem si říkala "páni, jak je možné, že se to nepoužívá běžně". Jediné, co u jejího stylu nedokážu dostatečně ocenit je střídání dějových linek. Člověk dočte akční kapitolu s naprosto neskutečným cliffhangerem a následuje kapitola s Ninou, která se zdlouhavě souží. Člověka to láká přeskakovat stránky. Tak či onak, příběh byl detailně promyšlený, objevovalo se množství zápletek, záhad, zvratů, ale vše bylo naservírováno s takovou přirozeností, že jsem si ani nevšimla, kdy se to vlastně všechno rozuzlilo. Musím vyzdvihnout pár vět, které jsem si poznačila: "věčně poraženecké chování mu dodávalo výraz ubývající svíčky" "Adrik byl zkormoucený bouřkový mrak, příliš ztýraný, než aby se vypršel" "Bouře ožila prudce jako člověk, který se probere ze zlého snu"


Grónské mýty a pověsti
? - březen 2022
Grónské mýty a pověsti 2007, Knud Rasmussen

Ke koupi mě vesměs přesvědčil komentář níže od Anie.M. Za to moc děkuji. Knížka je velmi kvalitně zpracovaná, ilustrace jsou netradiční a se zobrazováním výjevů se moc nepářou, ale já jsem se u nich velmi pobavila. Příběhy samotné jsem očekávala v podobném duchu jako ty řecké - že budou mít nějaký počátek, zápletku a rozuzlení a třeba objevím nějakou hloubku... ovšem to jsem se spletla. Příběhy šly rovnou k věci, žádné velké úvody, krátké oznamovací věty, bez emocí, občas se objevovaly informace poměrně náhodného charakteru, které s dějem příliš nesouvisely. Motivy byly často až bizarně brutální, velmi často se objevoval incest, vražda, děsivý sex. (nebo všechno dohromady viz příběh matky, která pro syna vybrala svou dceru za manželku, kterou následně sama zneuctila údem vyrobeným z kajaku...hm) Příběhy jsme si ve skupině předčítali a hodně jsme se nasmáli, přestože teda byly často dost brutální. Rozhodně doporučuji!


Encyklopedie antiky
? - březen 2022
Encyklopedie antiky 1973, Ludvík Svoboda

Výborná encyklopedie, jen už trochu starší, nové vydání by jí prospělo. Každopádně obsahově nepřekonatelný zdroj, orientace velmi jednoduchá.


Sonety
? - březen 2022
Sonety 2017, William Shakespeare

Od sonetů jsem asi trochu naivně čekala něco víc, doufala jsem v trochu rozmanitější pohledy, když už ne motivy. Úvodní sonety o plození potomků mě většinově bavily, pozdější opěvování lásky už jsem si musela dávkovat, to na mě bylo přeslazené a příliš úpěnlivé. Závěrečné sonety mi připadaly krapet temnější, což jsem ocenila, přesto už jsem byla tak přesycena opakováním motivů v každém sonetu, že jsem si čtení příliš neužila. Sám Shakespeare v sonetu 76 píše: ...Proč píšu o jednom jediném stále znova a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,... Na druhou stranu, úmorné opakování občas prorazily zajímavé myšlenky a nádherné verše: ... Ale co krásného na světě nemá stín?... ... Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou, a tak vám jazyky budoucích život vrátí. ... ...A jestli spatříte jedenkrát tato slova (to ze mne bude už možná jen prach a zem) ani mé jméno pak nevyslovujte znova a nechte láskou svou skončit s mým životem ... ...A Dobro, dojatě otročí Zlu - ... Oblíbila jsem si sonety: 14, 18, 22, 27, 43, 59, 65, 66, 71, 74, 76, 81,92, 127, 129, 130.


Maryša
únor - březen 2022
Maryša 2004, Vilém Mrštík

„Bude to život k utopení.“ Četlo se velmi svižně. Člověk si ani neumí představit, jaká bezmoc to musela být, přesto je chování hlavních postav beze zbytku uvěřitelné a do jisté míry pochopitelné. Občas se v současné literatuře a hlavně ve filmech setkávám se smutkem tak okatě vyjadřovaným - kvílení, pláč, trhání vlasů -, že tohle tiché soužení mělo násobně větší sílu a jako čtenáře mě úplně pohltilo.


R.U.R.
? - únor 2022
R.U.R. 2004, Karel Čapek

RUR jsem nikdy neměla potřebu číst, kdesi jsem nabyla dojmu, že by mě to nemohlo bavit. Když jsem ale v knihkupectví zalistovala, došlo mi, jaký je to poklad. Krátké, svižné a čtivé dílo. Uvědomila jsem si, že je to takový původní koncept Westworld...akorát před sto lety. Seriál, který je dnes považován za moderní, nápaditý a neotřelý, je jednou velkou paralelou RUR. Nejvíc ve mně rezonuje věta: „Inu lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku - -Děti, to by bylo něco pro mne. Ten klid, ten vzduch..."


Svědectví o životě v KLDR
leden 2022 (09.-27.)
Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Přiznávám, že kniha mě nalákala na krásné ilustrace a kvalitní zpracování, srdíčko bibliofila zaplesalo. První rozhovor se ve vyčerpávajících detailech zabýval vzdělávacím systémem, ovšem já se nemohla odtrhnout a přečetla jsem pět rozhovorů najednou. Rozhovor o drogách a nočním životě mi přišel nejbizarnější, nejvíc mě šokoval. Ovšem i ostatní byly velmi silné a příběhy o nekončícím hladu, bídě, útlaku a strachu mě nutily naprosto nekompromisně přehodnotit vlastní banální problémy. Kniha je velmi čtivě napsaná, otázky jsou voleny zajímavě a erudovaně. Výběr sedmi lidí určitě nemůže vystihnout plně celou společnost, ale výběr byl tak rozmanitý, že jsme nahlédli do mnoha různých problematik, společenských vrstev i období, což je na 250 stran textu opravdu výkon.


Typokniha: Průvodce tvorbou tiskovin
listopad 2021 - leden 2022
Typokniha: Průvodce tvorbou tiskovin 2020, Filip Blažek

V rámci studia grafického designu a typografie jsem nasbírala mnoho knih, které se snažily o podobný obsah, ovšem Typokniha je mezi nimi králem. Je tam naprosto všechno, co člověk může potřebovat k vytvoření knihy, od úplného začátku až po konec. Ostatní tituly, které vlastním, jsou poněkud strohé, neúplné nebo příliš jednostranně zaměřené. Samozřejmě pro ostřílené grafiky a typografy nemusí být kniha dostačující, ale jako student jsem ji velmi ocenila. Navíc jsou informace podávány čtivě, postupně a přátelsky - autor nepředpokládá, že víte všechno, a tak tedy trpělivě vysvětluje a odkazuje na jednotlivé pojmy, kdykoli se objeví. Také jsem měla dojem, že informace mají přidanou hodnotu tím, že autor čerpá z vlastní zkušenosti a doporučuje konkrétní hodnoty, weby a nástroje, zabývá se i licencemi atp.


Nasterea
leden 2022 (01.-09.)
Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Jsem zmatená a zklamaná. Většina obsahu je seskládaná z řečnických otázek, neurčitých zvolání a vnitřního blábolení Ilan. Těch tajemství a záhad se nakupilo ještě více, různě se navzájem rozvíjejí a doplňují, což vzhledem k tomu, že nemáme skoro žádné odpovědi, jenom dodalo na zmatečnosti celému ději. Ilaniny nekonečné myšlenkové náznaky tomu nijak nepomohly. Někdy v polovině knihy jsem se dočetla, že autorce se rozepsaná kniha smazala a musela to psát znovu... a je to cítit v každé větě, přišlo mi, že autorka už neměla potřebu hrát si se slovy a s dějem, takže používala neurčité "to" úplně všude. Nepřišlo mi, že by kniha byla napsána zapáleně a s láskou, jako jsem to vnímala u prvního dílu. Postavy ploché, protivné. Myšlenky nerozvinuté, vztahy udušené a zanedbané, mytologie světa místy děravá (jak na ni Ilan došla... také trochu krkolomné). Vzhledem k tomu, kolik času a stran se věnovalo mytologii, světu v podzemí a záhadám, tak jsem se paradoxně nic pořádného nedozvěděli. Byla jsem zpočátku ráda, že se vytěsnil takový ten "romantický" nádech a náznak ze vztahu kapitána a Ilan, no, ale pak se to vrátilo a mně to připadá divné. Nebylo by na škodu, kdyby se jejich vztah více posunul do kategorie dcera-otec. Další díly si přečtu, protože mě zajímá, jak z toho autorka vybruslí, ale také se mi svět sklenářů líbí. Sice ty záhady, mytologie a finální pompéznost a osudovost nic moc, ale svět má potenciál.


Pes baskervillský
? - leden 2022
Pes baskervillský 2021, Arthur Conan Doyle

Dlouho jsem odkládala, ale nakonec přečteno za dva večery. Prostředí blat, ponurých vršků a téměř vybydleného zámku mi učarovalo, stejně jako styl vypravování, který měl opravdu rychlý spád a nezabředával do zbytečností. Už jen z popisu první smrti jsem měla husí kůži, autor uhodil na mé nevětší noční můry. Příběh pěkně zamotaný, ve finále přehledně rozpředen. Akorát vydání od XYZ typograficky zklamalo. Některé kapitoly (s dopisy a deníkovými záznamy) byly nasázeny tak špatně, že se rychlost mého čtení značně zbrzdila, stejně tak upadala pozornost, nehledě na typografické chyby. Takže za sebe tohle jedno konkrétní nemůžu doporučit. Jinak příběh od Doyla to byl můj první a ten plně doporučuji.


O myších a lidech
? - prosinec 2021
O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Kraťounká klasika. Už na prvních stránkách mě naprosto ohromil Steinbeckův um popisovat krajinu v nezvyklých, ale důležitých detailech, a s výraznou atmosférou. Děj zbytečně nezabředával do minulosti či budoucnosti; nepopisoval pocity, ale ukazoval; naznačoval zřejmě (ale ne prvoplánově). Příběh je tak známý, že asi konec málokoho překvapí, přesto mě silně dojal. Úžasné mi přišlo setkání se Slimem - popis jeho vzhledu, chování a působení. Často narážím na popisy "dokonalých postav", ale většinou jenom protočím oči a raději se nad tím ani nepozastavuji. Tady jsem tomu věřila. Jedinou nepříjemností bylo, že jsem četla vydání z roku 1965, kde se hlavní postavy jmenovaly Jiří a Lenda...počeštění mi v americkém díle, kde je zbytek postav a míst pojmenován anglicky (Curly, Slim,...), nedává moc smysl. Přikládám odstavec, který mě okouzlil: „Večer parného dne rozehrál to větříkem mezi listím. Stín na kopcích lezl do výšky. Na nánosech písku seděli králíci, nehnutě, jako šedé valouny opracované sochařem. A tu se ve směru od státní silnice v chrastivém listí platanů ozvaly kroky. Králíci se tiše rozpelášili do úkrytů. Volavka stojící na svých chůdách zatloukla křídly, aby se vznesla, a nemotorně namířila po proudu řeky. Všechen život tu na chvíli vymřel, když se na pěšině, tam kde ústila ve volné prostranství u zelené tůňky, vynořili dva lidé.“


Deset malých černoušků
listopad 2021 (15.-20.)
Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

V úvodu, kde se všech deset postav poprvé ukazovalo čtenáři s nějakými atributy a vlastnostmi, jsem si říkala, že to snad nedočtu, jestli to v tomhle stylu bude pokračovat. Ale pak se dostali na ostrov a už to jelo. Naivně jsem myslela, že knížka z třicátých let mě nemůže postrašit, to jsem byla dost vedle, naopak dokonale přesně mířila na mé běžné obavy a stihomamy. Vraha jsem hledala každou chvíli v někom jiném a nakonec jsem byla velmi překvapená. Přiznávám, že v postavách jsem se za celou knihu nebyla schopna zorientovat. Vlastně až poslední stránky mi v tom udělaly jasno, ale to přičítám spíše tomu, že jsem si v půlce knihy udělala několikaměsíční pauzu. :) Pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tohle vás určitě nezklame.


Grafický design - formát
? - listopad 2021
Grafický design - formát 2011, Gavin Ambrose

Já jsem teda trochu zklamaná. Našla jsem naštěstí pár stránek, kde byl pěkný přehled druhů papírů či vazeb. Vzadu je poměrně příjemný slovníček pojmů. Zbytek je ale jeden velký chaos. Knížka staví hlavně na inspiračních zdrojích a ukázkách zahraničních prací, což není to, co jsem zrovna hledala. Na druhou stranu se snaží i o nějaké osvětlení základních formátů a postupů, kterým je ovšem věnováno naprosté minimum a vysvětlení je vesměs vágní. Rozhodně se o knížku při realizaci projektu nedá naplno opřít, je třeba dohledat si informace jinde. Jako zdroj inspirace super, jako naučná literatura a pomocník při realizaci zklamání.


Slavík a růže
? - září 2021
Slavík a růže 1919, Oscar Wilde

Vydání z roku 1919 má neskutečné kouzlo - papír, imitace kůže, text není strojový, ale podle ručně psané předlohy, dokonce je jedna stránka ručně vybarvená. Kultura knihy byla tehdy úplně jiná. Takový nádech pokladu dodal příběhu ještě větší osobitost. Když jsem byla dítě a paní učitelka nám tuto pohádku četla, vím, že mě konec hodně zasáhl a dodnes si pamatuji, jak se ve mně něco hnulo.


Harry Potter a Relikvie smrti
? - červenec 2021
Harry Potter a Relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (pseudonym)

Už od prvních dílů mě myšlenky a úvahy autorky neskonale fascinují. Její svět je na první i druhý pohled do detailu vymazlený, jednotlivé postupné informace se slévají v jeden logický celek a to já velmi oceňuji. Přiznávám však, že celé hledání a putování na mě bylo krapet dlouhé, ale na druhou stranu během toho sršely nové a nové informace o kouzelnickém světě, které se v předchozích dílech ani nenakously. Celou knihu jsem taky porovnávala s filmem, který byl sice nehorázně okleštěný o informace a různá spojení (pochopitelně), ale za mě filmové finále jednoznačně vyhrálo - bylo přehlednější, logičtější a hlavně bez toho patosu, kdy v knize Harry na Voldyho pokřikuje svá moudra, zatímco všichni v úžasu přihlížejí...ve filmu to prostě bylo čisté a přirozené. Bez fanfáry. Na druhou stranu jsem z knihy lépe pochopila, jak se věci měly, za jakým účelem se děly. Třeba celá ta věc s hadem ukrytým v těle stařeny. Z filmu jsem to nepobrala tak jasně jako v knize - film naznačil jenom to, že z ní had vylezl, byla to léčka, zatímco kniha tomu dala trochu víc než jenom nálepku NEBEZPEČÍ a AKCE. Nakonec jenom doporučím nová vydání s krásným přebalem - knihy se výrazně lépe čtou, typograficky i technicky jsou mnohem lepší než vydání předešlá (příjemný font, širší strany, kniha drží pěkně otevřená).


Zkáza a naděje
? - červenec 2021
Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Čtu si komentáře ke všem dílům a baví mě sledovat, jak každý preferuje jiný díl. Osobně jsem přečetla sérii na jeden zátah během tří dnů a nejsem si tedy jistá, čím jednotlivé knihy skončily a začaly, pro mě to byl ucelený skvělý zážitek a už teď vím, že si knihy vyskládám do knihovny a jednou se k nim vrátím. V tomto dílu mi přišlo zajímavé, že Alina tak vrtkavě těkala mezi třemi muži, aniž by to sama byla schopna pochopit. Pokud čtenář četl kvůli citovému napětí, musel z toho být nadšený, protože s každou kapitolou jsem myslela, že už se fakt pro jednoho rozhodla...minimálně tak udržela v pozoru fanouškovské základny každého z nich. Začátek v podzemí byl utrpení, prozření ohledně třetího umocňovače jsem téměř nestihla vstřebat, ale popis světa, chování postav a dějové zvraty to všechno v dobrém přebily - jelikož jsem četla dříve Šest vran, věděla jsem, že Vrása zmizne a ještě se objevila informace o tom, co se s Alinou stalo- což nakonec bylo osmkrát jinak, čili jsem byla pořád napnutá. Za mě skvělý zážitek, snad jen škoda, že knihy nejsou třikrát tak dlouhé. :)


Bouře a vzdor
? - červenec 2021
Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Výborná kniha. Celou sérii jsem dočetla za tři dny, což je u mě asi rekord. Knihy jsou neskutečně čtivé, svět je zajímavý a neotřelý s detaily, které nadchnou, zvraty skutečně a upřímně překvapují (samozřejmě ne všechny, ale úctyhodné množství, které u YA nebývá zvykem). Postav je čím dál víc, jedna lepší jak druhá. Nová hlavní postava korzára se mi asi zamlouvá nejvíc, jednoduše mě baví, že do ponurosti a bezvýchodnosti vnáší svěží vítr a optimismus. Jelikož jsou teď kolem Aliny tři mocní muži, kteří o ni projevují jakýsi zájem, moc se mi líbí, že z ní nejsou odvaření kvůli jejím dlouhým řasám a vosímu pasu, ty jejich různé důvody tomu dodávají na věrohodnosti, autorka se tak vyhnula klasickému klišé, kdy po hlavní postavě rázem všichni touží, aniž by k tomu byl jiný důvod než to, že je to postava hlavní. Dokonce i tu část se světicí rozehrála autorka dobře, hlavní hrdinka je tedy vyvolená a nepostradatelná, ale není to napsáno tak pateticky, jak se občas jiným podaří. Navíc je kniha napsána krásným jazykem, což navzdory neskutečnému počtu chyb ze strany překladatelů, velmi oceňuji.


Světlo a stíny
červen - červenec 2021
Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Knihu jsem četla až po přečtení Šesti vran a po shlédnutí seriálu. Věděla jsem tedy, co mě čeká a v hlavě se mi točil nejeden spoiler, ale na požitku to neubralo. Autorka umí tvořit svět neobvykle a v detailech, neuchyluje se ke stereotypním možnostem a prvkům. Její hrdinové mají daleko k dokonalosti a jsou vykresleni tak, že na nich čtenáři rychle začne záležet. Děj byl v první knize ještě poměrně nezamotaný, ale bylo jasné, že je celá série dobře promyšlená, tajemství se dávkovala postupně a na konci dávala zápletka smysl. Postav se v první knize nehemžilo tolik jako na konci série, ale pořád jich bylo úctyhodné množství a působily velmi lidsky. Oproti vranám se tady všechno pořád vracelo k citům, lásce a chtíči, ale přestože měla autorka spoustu prostoru k přeslazené romantice, nezneužívala každého kontaktu postav k tomu, aby se něco dramatického odehrálo - to vyústilo ve velmi pevná přirozeně působící přátelství a nějaká ta láska už byla jenom doplněk, což mě velmi potěšilo.


Markéta Lazarová
červen 2021 (18.-24.)
Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Knihu jsem měla roky doma a nějak jsem se na ni necítila. Nic jsem o ní předem nevěděla (ve škole mě Vančura nějak záhadně minul) a film jsem neviděla. Popisek knihy "příběh čisté lásky ze středověku" ve mně vzbudil dojem, že to bude zaměřené na city dvou hrdinů... jó, to jsem se teda spletla. Jedno znásilnění za druhým, brutální násilí, bitva přes půl knihy. Motivace, pohnutky a city se objevovaly jen tak odnikud. Jakákoli náklonnost byla shrnuta jednou větou a zbytek děje se plánovalo, bojovalo, lidi se trýznili bohem a nejistotami... Jazyk mi nepřišel nijak krkolomný, překvapivě byl docela čtivý, pokud vás kniha naprosto nenudila, dalo se jí rychle projít. Ale sem tam jsem četla některé pasáže třebas i 5x a doteď nevím, co tím básník myslel. Občasně se ale objevovaly krásné slovní obraty např: "Jako piják, jemuž zprvopočátku nechutná víno, a jako hráč, jenž šetří svých sil na hru příliš dlouhou, jako býček, jemuž se nechce a jenž se zdráhá, jako káně, jež létá, aniž hnulo železnou perutí, jako divák poodstrkující toho, kdo zaclání, jako učitel kárající žáka, nic hůře a nikoliv násilně dotkl se loupežník strážce brány svým mečem." Na druhou stranu občas přijdou slova jako: "Rozptylme jednou provždy pochybnosti o její nevině. Je to děvka Mikolášova..." A takto poeticky mluví autor o bitvách a takto drsně o lásce vesměs celou knihu. Zážitek to není úplně nejhorší, ale znovu už číst nebudu.


Prohnilé město
červen 2021 (05.-08.)
Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Nemůžu se rozhodnout, jestli byly lepší vrány nebo Prohnilé město. Jedno lepší jak druhé a já jsem se ocitla v zoufalém stavu knihomola, kdy nutně potřebuji číst dál a žádné dál není. Na začátku jsem se obávala, že mě nebude bavit klasické střídání postav, protože Wylan mě třeba v první knize moc neoslovil. Ale autorka umí každé postavě vdechnout něco, kvůli čemu na nich čtenáři záleží. S každou novou kapitolou jsem je milovala víc a víc, navzdory tomu, že je to vesměs verbež. Nejradši jsem měla dvojici Kaz a Inej, ani ne tak pro nějaká očekávání romantiky, to vůbec, ale ten jejich vzájemný klid a důvěra, letmé dotyky a zdánlivě nepřekonatelná traumata. Zvládla bych číst celou sérii jenom o tom, jak spolu něco podnikají. Ovšem přilnula jsem i k ostatním postavám, nebyly vedlejší, na jejich osudech mi záleželo a já se o ně bála. Hodně z Vás tady naráží na jejich věk, že jsou moc mladí na to, aby prožili tohle všechno a s takovým klidem. Souhlasím, že jejich chování bylo příjemně nepubertální. Ovšem nikdo z nich není vyloženě zázračný, abych si říkala "jo, tak to je hrozná blbost". Kaz se prostě řídí jediným pravidlem, které ho ulice naučila, je vychcánek a neskutečně houževnatý. Inej měla celoživotní průpravu, jak lozit ve výškách, to samé Jasper, Wylan, Mathias i Nina. Žádný z nich neuměl nic víc, než je život předtím a život ve městě naučil. (ovšem nepopírám, že se chovají na svůj věk příjemně vyspěle) Zápletka byla méně přehledná než u prvního dílu, kdy bylo jasné, o co se pokusí, jenom bylo překvapení jak, tady jsem do poslední chvíle nevěděla, co je vlastně cílem, ovšem vůbec mě to nerušilo, vychutnávala jsem si každý zvrat. Na první přečtení jsem nenašla v ději díry ani slepá místa. Hrozně mě fascinuje i prostředí města, neproběhlo žádné vysvětlování historie ani popis, přesto na sobě nese známky, které o něm něco vypovídají a je pouze na čtenáři, aby si to v hlavě přebral a něco z toho vyvodil. Tato důvěra v inteligenci čtenáře se vlastně nesla napříč celou knihou a já ji neskutečně oceňuji... nenávidím v knihách vysvětlovací pasáže. Neustále jsem musela přemýšlet, nakolik je Ketterdam inspirován Amsterdamem (ulice, jména, jazyk, kanály, domky, nábřeží atd atd), hrozně mě bavilo ho v tom hledat. Nakonec jenom musím říct, že jsem neskutečně vděčná autorce, že si dala se svým dílem takovou práci, že věřila svým čtenářům, že umí číst mezi řádky a nepotřebují polopatický výklad. Že poeticky a bez patosu sdílela pocity postav a obohatila mě o spoustu krásného. Knížky mám doma a pokaždé, když na ně kouknu, svrbí mě ruka a mám potřebu číst znovu a ještě dál.


Šest vran
květen - červen 2021
Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Ke knížce jsem se dostala po několikaletém čtenářském bloku pouze díky přenádherné obálce... a jsem za tu náhodu neskonale vděčná. Bohužel jsem si nevšimla, že série navazuje na sérii Griša, to jsem si uvědomila, až jsem shlédla seriál, přičemž jsem byla v polovině Šesti vran... to mi připravilo jeden nenápadný, ale velmi podstatný spojler, který nejspíš vyzrazuje rozuzlení celé trilogie Griša... každopádně... :D Na začátku jsem měla problém se začíst, jelikož jsem neznala svět a jeho obyvatele. Autorka sice pracovala s tím, že čtenář nemusí číst předchozí trilogii, každopádně i tak jsem měla pocit, že trochu tápu. Každopádně se to brzy vyjasnilo, děj měl rázem jasný tvar a já otáčela nedočkavě stránky až do konce. Musela jsem se hlídat, abych nepřeskakovala věty a vychutnávala si veškeré detaily, tak napnutá jsem byla. Nejvíc se mi zamlouval styl podávání nových informací. Jsou knihy, které vám to rovnou nasypou v úvodní kapitole (třeba takový Naslouchač), ale pak jsou zde takovéhle, které informacemi nezahlcují, pěkně přirozeně je dávkují a nechávají tak na každé postavě závoj tajemství. Oceňuji taky celou akci v Ledovém paláci. V podobně laděných knihách jsem sice zvyklá na mnoho nebezpečenství, ale Bardugo vše popsala svižně, ve všech detailech, vyhnula se prvoplánovým překážkám a já nepřečetla knihu s klidem, že se z toho určitě dostanou... protože jsem nedokázala odhadnout, co se stane příště. Naštěstí mám v knihovně rovnou druhý díl. :)


Máj
? - květen 2021
Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Klasik a národní poklad. Básně obsahovaly tolik oxymóronů (ty já ráda) a jiných básnických detailů, že by se na nich krásně dělal rozbor, každé slovo mělo přidanou hodnotu. Na stranu druhou se musím přiznat, že jakkoli je dílo kvalitní, já ho uměla ocenit pouze okrajově. V doslovu je navíc pěkně napsané, že báseň necílí na děj, ale spíše na popis krásné májové přírody. A jelikož jsem týden před Májem znovu přečetla Kytici, neustále se mi vtírala ke srovnání, kterému jsem se neubránila. Erbenovy rýmy, tempo děje i dramatické okamžiky plus krásný nenásilný popis okolní atmosféry, to mi jednoduše sedlo mnohonásobně více... dojem z Máje tak úplně převálcovala vzpomínka na Kytici.


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
? - květen 2021
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

Knihu jsem četla ještě v době, kdy film neexistoval. Pán prstenů už však natočený byl, tak nějak jsem tedy myslela, že příběhy budou velmi podobné, když už se jedná o stejný svět a skoro i dobu. A jelikož je na mě PP asi už příliš temný a depresivní, měla jsem strach a trochu předsudek, že se mi kniha líbit nebude. Na prvních stranách se však nejistota rozplynula. Nemohla jsem se víc mýlit. Pohádkový nádech dobrodružství, plno vtipu, veselých momentů a krásné krajiny. Bylo tam sice plno nebezpečenství, ale dávkováno bylo přirozeně a překonatelně. Takže můžu jenom doporučit. Pokud jste na PP narazili a odradil vás/nesedl vám, tak tohle je úplně o něčem jiném.


Jako zabít ptáčka
? - květen 2021
Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Kniha byla skvělá, vyprávění malé holky o tak těžkých věcech jako je soudnictví, nespravedlnost, rasismus a jakási stádnost v tomto směru... bylo to něco jiného. Děj se velmi dynamicky střídal ve smyslu dětská hra - katastrofa - hra - hrůza - radost ze života - nenávist a nespravedlnost. Celou knihu si říkáte, proč proboha jsou lidi na sebe tak krutí jenom kvůli odstínu kůže. Takto dávkované to ale vykreslovalo to, co klidně zažíváme my všichni i dnes. Na jednu stranu čteme o hrůzách, které se někomu dějí, načež počítač vypneme a jdeme za zábavou. Člověka to donutí zamyslet se nad sebou. Navzdory smutku, který ve vás kniha nechá, je také plná milého vtipu a pěkných dětských momentů.


Síla vzdoru
? - květen 2021
Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Temné jakoby třetí kolo hladových her už se odehrává v dolech a v pošmourném městě, čili pro mě zmizelo kouzlo krásného prostředí lesů. Navíc zmizela má fascinace tím, že hrdinčiny pohyby a pocity sleduje celý jejich svět v přímém přenosu, tajemství se objevovala jedno za druhým a stávala se veřejnými. Na druhou stranu je svět stejně skvělý jako o prvních dvou knih a napsané to není o nic hůř. Její výběr z dvou chlapáků mě zrovna neohromil, ale finiš dobrý. :)


Vražedná pomsta
? - květen 2021
Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Druhý díl neméně skvělý. Dokonce mě bavil i trochu víc, jelikož už to nebyla jediná hrdinka proti celému světu, ale vynořovaly se další zajímavé postavy. A sledovat, jaké osoby vyhrály předchozí ročníky bylo zajímavé, každý zvláštní, každý na to šel jinak. Někomu pomohla náhoda, jiní byli zabijáci. Kapitol najednou ztrácí na té své velkoleposti, objevují se nová tajemství a naděje. I film i knihu jsem pohltila několikrát, neskutečná práce.


Aréna smrti
? - květen 2021
Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Skvělá kniha, jedna z nejlepších sérií na postapo a dysto. Nejlepší na tom vlastně je, že kultura Kapitolu je vlastně tak podobná té naší. Trochu to za vlasy autorka přitáhla, ale kdyby jel někdo naší kulturou nepolíben do velkého města nebo uviděl dnešní telku, taky bychom mu připadali přitažení za vlasy. Divné kostýmy, zmalovaní, šílené vlasy jak barevně tak tvarem atd. Takže přenos pocitu na čtenáře i diváka super. Jediné, co jsem nikdy moc neopěvovala, byl Peeta, ale tak je to s lidmi běžně, ne každý vám padne do noty. Obecně nápad i zpracování naprosto super.


Saturnin
? - květen 2021
Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Skvělé počtení. Vtipné, zajímavé, svým způsobem "typicky české" a chytré. Jako povinná četba to byla mezi těmi romány o zákopových válkách a bombardování neskutečná úleva. Jo a ty ilustrace jsou taky super. :)


Velký Gatsby
? - květen 2021
Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Jedna z mých srdcovek. Od FSF jsem četla vesměs všechno, ale Gatsby je nejuchopitelnější, nejzajímavější a film je taky skvělý. Četla jsem ho roky zpátky, ale dodnes si sem tam vzpomenu na nějakou pasáž a usměju se. Z nějakého důvodu se velmi často přistihnu, jak přemýšlím nad tím billboardem u trati s těma velkýma očima. Plno krásných detailů. Silné emoce, čtivé dialogy. Prostě krása. Doporučuji všem. Obzvláště pak těm, kteří váhají, kterou knihu od autora číst jako první. Tuto!


Kdo chytá v žitě
? - květen 2021
Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (pseudonym)

Příběh dospívání, pohrdání autoritami a jakési ztracenosti v životě. Knížku jsem četla v pubertě a Holden mě hrozně bavil. Byl sprostý, sarkastický, nebyl ale vůbec hloupý. Je to jedna z mála knížek, které se dají číst znovu. Dějové zvraty vás už asi nepřekvapí, ale ta nálada, pocity, myšlenky a specifický humor, k tomu se vrátit určitě dá.


Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
? - květen 2021
Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 1978, Karel Čapek

Skvělý, skvělý, skvělý. Taková všímavost okolí a lidských povah se jen tak nevidí. Hrozně oceňuji, jak je to lidské, vtipné i záhadné. Dá se to číst opakovaně a pokaždé si člověk všimne nového detailu.


Stařec a moře
? - květen 2021
Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu a nesedla mi. Nesedla mi asi nejvíc ze všech kdy přečtených knih. Stránky jsem si musela dávkovat, abych se dostala vůbec ke konci. Jsem ve výsledku ráda, že jsem ji četla, jen to nebyl zrovna med. Asi to bylo tím stylem i tématem. Styl je velmi strohý, zároveň je téma pro holku tehdy v pubertě dost nezáživné - stařík loví ryby. Hlubší myšlenku jsem zaznamenala, ale nijak zvlášť mě neohromila, ale za to asi může celková antipatie ke knize.


Fangirl
? - květen 2021
Fangirl 2015, Rainbow Rowell

Knížku jsem četla v originále a musím říct, že angličtina byla velmi dobře stravitelná i pro tehdy ještě puberťáka, který jazyk nijak zvlášť nestudoval. Hodně se tam toho děje, přesto je naprosto zřejmá dějová linka. Cath mi byla až podezřele podobná, byla jsem ráda, že čtu o někom, ke komu vyloženě nevzhlížím, byly jsme si ve většině situací vlastně rovny. Její psaní a ukázky toho příběhu jsem ovšem moc nedávala, ke konci už jsem je úplně přeskakovala, nebyly nudné, jenom jsem byla příliš zvědavá na pokračování hlavního příběhu. Banda extrovertů kolem hlavní hrdinky dávala všemu spád a já se radovala. Upovídaný Levi je postavou, kterou bych ráda potkala, příjemný a vtipný týpek už od strany jedna. :)


Krysař
? - květen 2021
Krysař 1972, Viktor Dyk

Malinká knížečka na jedno odpoledne. Doporučuji číst spíše za teplého počasí, ono je to dost ponuré, tak se to v létě líp vstřebá. Miluju báje a pověsti a tohle bylo tak jiné, krásně napsané a temně pohádkové... můžu jenom doporučit. A přikláním se k Lucy018, k maturitě je to ideální - o takovém "pohádkovém" ději se vždycky vypráví nejlíp.


Kytice
? - květen 2021
Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Neskutečné umění. Je to morbidní, poučné i plné mystických prvků, to je něco pro mě. Umím si představit, že Kytice tématem nesedne všem, ale už jenom pro tu lehkost a plynulost krásných rýmů ji snad musí ocenit každý. Všechny jsou krásné, ty nejznámější jsou samozřejmě nejuchopitelnější a nejdramatičtější. Pokud jste neviděli filmové zpracování určitě doporučuji, viděla jsem to už jako malá a docela horor. :)


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
srpen 2012 - duben 2021
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Knížku jsem dočetla trochu rozpolcená. Na jednu stranu mě bavilo skládání minulého s přítomným, stařík flegmoš a nějaká ta legrace. Na stranu druhou mě nic vyloženě neohromilo, často mě některé pasáže nudily, což je u komického vyprávění škoda. Postava staříka mi přišla v částech z přítomnosti milá, říkala jsem si, že je to prostě dědula, který s odstupem sleduje dění kolem sebe a příležitostně se zapojí. Ale jeho mládí se vezlo na stejné vlně, což už mi připadalo podezřelé a zvláštní. Jeho morálka byla navíc místy velmi pochybná, což normálně nevadí, ale u klaďase hlavního hrdiny bych to nečekala vykreslené s takovou samozřejmostí. Největším oříškem pro mě asi byla ta historie. Nemám tolik znalostí z těchto dekád, abych mohla sama rozlišovat, co bylo reálné, co bylo pozměněné, co si autor úplně vymyslel. Celou dobu jsem si říkala, aby mi některá z těch "historických událostí" neutkvěla, abych ji pak někde suverénně neprezentovala jako fakt. :) Styl psaní mi ale vyhovoval - děj měl spád, nápad i několik vtipných momentů. Ovšem jsem z toho lehce v rozpacích, příliš mi to nesedlo.


Knihy a typografie
? - duben 2021
Knihy a typografie 2011, Martin Pecina

Třetí vydání jsem si koupila s dojmem, že půjde o vesměs učebnicově sepsanou knihu o typografii. Prvních x stran upřímných a vtipných zamyšlení mi tedy zatočily hlavu. Je to první kniha (na kterou jsem narazila), která vypráví o odborných záležitostech formou osobního přátelského rozhovoru, což je pro mě neskutečná úleva, rázem velká zábava a radost. Určitě si ji nechám poblíž, až se zase připletu k nějaké sazbě. Jediné, co mě celou dobu při čtení trochu rozptylovalo, byla vlastně samotná kniha, která je veskrze dokonalá, ovšem nezvládala jsem ji otevřít tak, aby se okamžitě nervala do zavřené pozice. Jestli to bylo příliš úzkými stránkami či množstvím stran, materiálem a vazbou, nevím. Ale to je spíše taková osobní frustrace z nepoddajných stránek. :)


Ilustrovaná Ústava České republiky
? - duben 2021
Ilustrovaná Ústava České republiky 2018, Adam Berka

Knížku jsem si koupila samozřejmě pro nádherné ilustrace spojené s důležitým obsahem, který by měl každý aspoň mlhavě znát. Jediné, co mě na knížce mrzí je, že ilustrace jsou naskládány do středu všechny dohromady a nijak zvlášť se k textu nevážou, doufala jsem, že ilustrace budou na určité části reagovat. Že tak ozvláštní průběžně pročítání. Na druhou stranu i mimo ilustrace je vizuál krásný, papír příjemný, kniha se dobře čte i drží. :)


Dějiny výtvarné kultury 1
? - duben 2021
Dějiny výtvarné kultury 1 2002, Bohumír Mráz

Učebnice je fajn jako podpůrný text ke studiu dějin umění, případně pro nadšence, kteří s uměním teprve začínají. Text je zhruba někde po gotiku příjemně svižný, informace jsou vesměs všechny podstatné. Ovšem od gotiky se to z nějakého důvodu táhne, texty jsou v bloku na celou stranu a zachází se občas do detailů, které tam nemusely být. Třeba to někomu vyhovuje, nevím. Ovšem velkým mínusem je kvalita černobílých obrázků. Občas jsem jenom odhadovala, co vidím. Vzhledem k ceně je to pochopitelné, ale klidně bych si stovku připlatila za lepší obrázky.


Stručný příběh umění
? - březen 2021
Stručný příběh umění 2018, Susie Hodge

Kniha je neskutečně krásně navržená a příjemně se v ní listuje. Název už naznačuje, že to budou informace hodně stručné. Zkoušku z dějin umění s tím asi neuděláte, ale pokud vás umění zajímá jako úplného začátečníka, náhodného kolemjdoucího, nebo chcete mít k ruce menší knížku s přehledem, určitě doporučím. Pro základní přehled určitě stačí. Chybí detailní popis uměleckých praktik každé doby, povídání o jednotlivých umělcích (jsou rozvedení jenom někteří) atd.


1