jfialova přečtené 364

Děti Volhy 2020, Guzel Jachina

Vynikající kniha, po dlouhé době úplné zjevení co se týče práce s jazykem. Překlad je naprosto vynikající. Kniha je jako barevný obraz. Byť jsem Volhu spatřila maximálně v televizi, autorka mě přenesla na místo samé, cítila jsem vůni a chuť všudypřítomných jablek, cítila jsem vítr v sadu, slyšela jsem šumění vody, praskání ledu, viděla jsem Grimmův statek jako na dlani. Postava Bacha je geniální, němý Němec je tichým účastníkem dějinných zvratů, aniž si sám uvědomuje jejich závažnost a význam. Přesto je jejich součástí, přesto zasahují i do jeho života. Postava děvčátka dává příběhu energii, přidává hluboký citový rozměr, byť vztah Bacha a Anče není úplně jednoduchý-jako nic v životě člověka. Paralelní příběh Lenina a masového vraha Stalina zase vnáší pocit reálného strachu a zla, třeba v příběhu s kapry a hladovými psy. Těším se na další knihy!... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Na tři hvězdy to vydá, ale přijde mi, že autorka sama nějak neví, co s načatým příběhem. Takže se v poměrně rozsáhlé knize neustále taháme po celém Duvalském pohoří bez většího smyslu tam a zpátky, aby se to nějak vyplnilo, načaté záhady z minulých dílů nespějí bohužel k žádnému rozuzlení, spíše se neustále komplikují a k tomu nám přibývají nové. Ilan se tváří, že už tomu všemu pomalu dochází na kloub, já se přiznávám bez mučení, že jsem spíš stále zmatenější a jen čekám, odkud vyskočí zas nějaká nová kreatura, která to celé ještě více naboří. Na to, že to má být pentalogie a máme za sebou tři díly, teda nevím nevím, jak to s takovým tempem stihne autorka někam dotáhnout. K charakterům postav jsem se vyjadřovala už u minulé knihy, ale nikam se to zásadně neposunulo, akorát Ilan je čím dál tím horší hysterická pipina. Nu což, každý literární hrdina nemůže být povedený. Oceňuji aspoň, že už nemusíme trpět u oříškových očí, ale ty prasečí řitě tomu teda zrovna moc nepomohly. Přivítala bych taky trochu práci s jazykem, přijde mi to jak slohovka napsaná v dvouhodinovce češtiny v pátek odpoledne.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Stále je to čitelné, ale začínají se vršit drobné nelogičnosti, nedotažené náměty a literární klišé, čehož jsem se po dočtení prvního dílu trochu obávala. Ano, mohlo to být i horší, ale já to spíš beru tak, že je to strašná škoda, protože potenciál tam je/byl. Z Ilan se stala protivná kravka, která své okolí neustále využívá, přitom se stylizuje do útrpné role otroka, kterým ale reálně vůbec není. Naopak má nebývalé možnosti a zřejmě nekonečný potenciál co se týče sklenitu, protože každého strčí do kapsy, ať jde o duvaly, znalosti retey či modrý sklenit. Nepovedený sociální experiment kapitána se dal očekávat už z jeho povzdechů a tajemných pohledů v prvním díle, takže to nebylo zas tak velké překvapení. Řetězce neuvěřitelných náhod, které vedou k odhalení sklenařských záhad působí uměle. A vedlejší postavy pětadvacítky sklouzly do úzce vymezené škatulky "neporazitelný hrdina", kterou fakt nemám ráda. Vrcholem jsou oříškové oči kapitána-co tak asi může následovat, že? Autorka to sice oddaluje, přece jen má Ilan teprve čtrnáct, ale jednou to určitě přijde... Možná mladší čtenáři to vnímají jinak, nedokážu zhodnotit. Další díl si přečtu, ale nečekám rozhodně zázrak.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Velmi milé překvapení, též vzhledem k tomu, že jsem od autorky přečetla předtím pouze knihu Zrozena z popela, která mě teda moc nenadchla. Do dalšího jejího počinu jsem tedy nešla s nějakým velkým očekáváním. Ano, jsou tam drobnosti, které by se daly vytknout, ale jako celek to působí dobře-příběh dává smysl, postavy jsou poměrně dobře propracované, do dalšího pokračovaní je tam jistě spousta potenciálu. Trošku se bojím, aby to nesklouzlo do laciných romantických klišé a překombinovaných vysvětlení záhadných jevů, protože ta Zrozena z popela mi pořád někde vzadu straší, ale další díl série si dám s chutí.... celý text

Zrozena z popela 2012, Petra Stehlíková

Uznávám, nejsem cílovka. Ale ani jako teenagera by mě to nechytlo. Na to, že autorka je Češka, stylisticky nic moc. Začátek byl slibný, ale pak následovala nuda, šeď, tuna klišé...... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Na téma odsunu inteligence z pobaltských republik jsem narazila v podstatě náhodou při tvorbě rodokmenu naší rodiny. Jednoho z členů jsem náhodně dohledala v neuvěřitelně dlouhém seznamu odsunutých Estonců (Kniha paměti Kirovské oblasti). Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože v našich končinách se v širším povědomí o tomto příliš často nemluví, pobaltské státy celkově nejsou u nás moc zmiňovány. A nestačila jsem se divit, protože rozsah sovětské genocidy spáchané v těchto maličkých státech je neuvěřitelný. Kniha je dobrá, autorce jistě patří velký dík, že se do takového námětu pustila. Pět hvězd ale nedávám, přes veškeré úsilí autorky jsem jí to tak trošku nevěřila.... celý text

Musaši 2007, Eidži Jošikawa

Nechala jsem to trošku uzrát a hodnotím s odstupem asi jednoho měsíce po přečtení. Kromě toho, že to bylo neuvěřitelně dlouhé čtení (mně to zabralo něco přes měsíc), jsem po dočtení zrovna nadšením neoplývala. Překlad ze začátku trochu pokulhával, ale mělo to vzestupnou tendenci. Postavy jsou poměrně jednoduché, jejich jednání je předvídatelné, prostředí, ve kterém se pohybují, je podle mě dosti zidealizované (více mě oslovily třeba knihy Jamese Clavella). Děj se dosti táhne, postavy se nerealisticky potkávají a zase míjejí, ztrácejí a neustále nacházejí, někdy podivně jednají a uvažují (což ale může být i dílem nám přece jen vzdálené kulturní tradice). Na druhou stranu i staré pověsti české asi nejsou úplně realistické a toto bychom měli hodnotit v obdobném kontextu. Zkrátka zanechalo to ve mně obraz barevného zeleného ostrova plného rozkvetlých sakur a jabloní, samurajů a žen v barevných kimonech, krásných zahrad s potůčky a majestátních domů a hradů. Znovu to číst nebudu, ale nepovažuji to za promrhaný čas.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Asimov byl neskutečný vizionář, i když jeho představy o dnešním světě jsou možná někdy trochu úsměvné. Na druhou stranu, v roce 1950, když neexistovali moderní počítače ani roboti, napsat něco takového byl opravdu výkon. Ne nadarmo je jeho kniha dodnes kultovní a o zákonech robotiky slyšel i takový technologický ignorant jako já. Z toho rovněž plyne, že knihu nedokážu úplně docenit, protože prostředí vědeckých laboratoří zabývajících se vývojem umělé inteligence je mi cizí.... celý text

Skryté obrázky 2023, Jason Rekulak

Čtivé, ale průměrné. Nápad dobrý, některé momenty ale nedávají smysl. I průměrně bystré malé dítě pozná rozdíl mezi klukem a holkou, nedokážu si představit, že by Teddy nepřišel, jak to s ním je. O chůvě ani nemluvím. Lovestory v příběhu je strašné klišé, se vším všudy. Duchařský aspekt s obrázky v podstatě bylo možné vynechat, Mallory mohla na vše přijít i nějakými konvenčními způsoby-možná by to bylo i zajímavější. Na pár večerů mi to vystačilo, ale patrně mi v hlavě příliš neutkví.... celý text

Orel přistál 1995, Jack Higgins

Skvělá kniha. Autor je nejen dobrý vypravěč, ale v celém tom příběhu je skrytých tolik zajímavých myšlenek... Vlastně už samotný rozpor v tom, jestli s německými výsadkáři vlastně sympatizovat nebo ne. A to konečné rozuzlení dává celému příběhu úplně jiný rozměr. Já si z toho odnáším hlavně to, že válka by mohla být vlastně zajímavý souboj dvou týmů, které jsou složené ze směsice lidí různých vlastností, morálních hodnot a charakterů, kdy "svůj" tým si každý vybírá podle vlastních sympatií a uvážení-někdy je to národní sounáležitost, někdy obdiv k určité osobě, někdy se důvod hledá těžko. Problém je, že při tom souboji umírají lidé. A když umírají zbytečně, je to pouze velká tragédie, byť na pozadí velkého hrdinství.... celý text

Uvadlé listí 2006, Ivan Franko (p)

Nejsem zrovna milovník poezie, takže můj názor asi není zrovna relevantní, ale bohužel mě to nijak zvlášť nechytlo. Příliš patetické, až zbytečně tragické. Možná pokud by člověk měl možnost přečíst si to v originále s dokonalou znalostí autorovy rodné řeči, dostavil by se jiný efekt. Kromě "V Přemyšlu nad zeleným proudem Sanu...", která je i určitým podobenstvím, to šlo všechno nějak kolem mě...... celý text

Rubínový pokoj 2017, Pauline Peters (p)

Za mě milé, odpočinkové čtení. Ano, je tam řada klišé-nažehlený anglický sluha Hoppkins, pití hektolitrů čaje, nakupování v Harrods, aristokratické kratochvíle různého typu atd. Nicméně nějak zvlášť mi to při čtení nevadilo. Děj je přiměřeně napínavý, jasně, v určité fázi se už dá předvídat, jak to celé skončí, ale i tak se to dalo snést. Nechybí ani trocha romantiky. Není to žádný literární klenot, ale kniha mi pár večerů zpříjemnila, takže časem ráda sáhnu i po dalším dílu série.... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Toto je kniha, která nejde podle mně ohodnotit-buď je to na plný počet, nebo odpad! Nejsem žádná citlivka, ale je to morbidní od začátku až do konce. Četla jsem hodně nechutných detektivek, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel, ale žádná mi nějak zvlášť neutkvěla v paměti, protože to byl prostě brak. Tady sama nevím. Určitě na tuto knihu jen tak nezapomenu, proto by si zasloužila vysoké hodnocení. Krom té morbidity je tam totiž i něco navíc. Na druhou stranu celkový rámec dystopického světa je nedotažený, a to tak, že mi to při čtení vadilo. Virus, co zabíjí všechna zvířata napříč živočišnou říší? To snad ne (a to nejsem žádný expert, aby mi to přišlo přitažené za vlasy). Proč to nepostihlo i lidi? Pokud ano, je stejné riziko chovat na maso lidské jedince, jako hospodářská zvířata, takže celý kanibalistický koncept ztrácí smysl. Proč nedošlo ke zužitkování mrchožroutů, když už teda představovali takový problém? Opravdu by pro celou společnost nebylo jednodušší vyrábět třeba syntetické proteiny, než čekat desítky let na to, než chovné kusy dorostou? Dalším rušivým prvkem byly divné mezilidské vztahy-proč Marcos vůbec udržoval kontakt se svojí příšernou sestrou? Čekala jsem nějaké vysvětlení, které bohužel nepřišlo. Abnormálně blízký vztah s ošetřovatelkou Marcosova otce jsem taky nějak nepochopila, stejně tak jako vztah se sekretářkou Marcosova šéfa. Přecházení mezi tykáním a vykáním v rámci jednoho rozhovoru bude spíš chyba překladatele, ale taky mě to trošku zarazilo. Hvězdy nedávám, autorku bych nezavrhovala, podle mě má potenciál.... celý text

Útěk z Osvětimi 2015, Andrej Pogožev

Člověk už o tomto tématu četl kdeco, ale pořád ho ještě může něco překvapit. Tentokrát Osvětim a Březinka pohledem sovětského zajatce. Autor vypráví zeširoka po ruském způsobu (i když je Ukrajinec, cítí se být evidentně spíše sovětským člověkem). Pohled vojáka je také trošku jiný než knihy psané prostými civilisty. Musíte snést jistý díl sovětské agitky, což je těžké mít v daných podmínkách autorovi za zlé. Těžko říct, jestli měl podobné názory až do konce života, nebo jde o stav mysli těsně po prožitých událostech. Nic to nemění na tom, že za plotem bych nechtěla strávit ani jeden jediný den. Celou knihu si kladete otázku, jak tam mohl někdo vůbec přežít, o útěku ani nemluvě. Samotnému útěku je věnovaný poměrně krátký úsek knihy, takže je to spíš popis života v táboře.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

V našich podmínkách neotřelý námět. Mnohem lépe napsané než Slepá mapa, kterou jsem četla bezprostředně předtím. Myslím, že komornější příběhy jdou autorce jednoznačně lépe. Atmosféra knihy je opravdu ponurá a šedá, takže kdo máte podzimní depku, doporučuji odložit na příznivější dobu.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Dobrá kniha, ale celkově na mě působí takovým neučesaným dojmem. Příběh se mi líbí, ale občas je to už moc překombinované, což působí uměle a nereálně. A vím, že autorka umí psát lépe-proto jsem hvězdičku ubrala.... celý text

Židovská válka 1968, Lion Feuchtwanger

Výborný plnokrevný historický román. V kontextu s tím, v jaké době vznikal, jaké následovaly historické události a koneckonců i toho, co se děje dnes, je to o to poutavější čtení. Každý národ má nějakou historii, historie židovského národa je plná zvratů, bolesti, ale i neskutečné síly, odhodlání a vytrvalosti. Stejně tak lidé v každém národě jsou hloupí i chytří, zlí i dobří, stateční i zbabělí. Hlavní postava Josepha ve mně vyvolává protichůdné pocity, ale o to lidštěji působí. Doba byla těžká a v některých momentech je těžké pochopit, jak a proč hrdinové jednají. Autorův styl a skvělý český překlad krásně souzní s historickou epochou, kdy se příběh odehrává. A že se do něčeho podobného jen málokdo pustí, podobných knih je jako šafránu. Ráda si přečtu i pokračování.... celý text

Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Kniha je opravdu silnou výpovědí lidí, kteří se stali přímými svědky jedné z největších katastrof novodobých dějin. Není dokumentem událostí v samotné elektrárně, o tom si ale lze najít řadu podrobných dokumentů a co se stalo, je poměrně známé. Tady ale dala autorka prostor úplně obyčejným lidem, dětem, starým lidem, rodičům, hasičům a jejich rodinám. U některých příběhů se lze jen těžko ubránit slzám, zvlášť pokud máte děti. Dopad celé té hrůzy byl a stále je obrovský, byť už vlivem času trochu mimo hlavní proud pozornosti. Forma výpovědí je velmi dobře zvolená, sledujete tok myšlenek jednotlivých lidí, což dává jejich vyprávění naprosto autentický a lidský rozměr-řekla bych, že mezi řádky vidíte to utrpení a slzy, tu bezmoc a v některých případech i rezignaci. Je to také svědectví o mentalitě lidí ve státech bývalého SSSR-kvůli novému autu a garáži jdou v gumákách rukama odklízet grafit z reaktoru a šli by znova. Je to hrdinství, nebo nerozum? A co zodpovědnost představitelů národa, kteří tam ty lidi s klidem posílali, a sami se tam báli vkročit? A možná i dnes je vidět, že nátura těchto gerojů a jejich vůdců se v mnohém příliš nezměnila.... celý text

Sedm démonů 1999, Barbara Wood

Velmi slabá kniha, těžko to označit i jako oddechovku. Děj je kostrbatý, postavy jednají nelogicky a nesystematicky, spousta trapných klišé (dokonalý pan profesor, chudá studentka medicíny, předvídatelná lovestory, přihlouplý mecenáš s manželkou), překlad taky nic moc. Dialogy katastrofa. Mark se chová jak kretén a Abdul, kterým si neustále vytírá zadek, se několikrát jen zatváří nesouhlasně a nakonec dopadne jak dopadne-pořád jsem čekala, že aspoň práskne do stolu a trochu mu zatopí, ale ani to ne. Nadpřirozeno mi nevadí, ale tady to bylo naprosto laciné, něco podobného by vymyslelo i děcko na prvním stupni ZŠ. Jako akční americký film se spoustou efektů možná, jako kniha úplně zbytečně potištěný papír (ještě že mám čtečku). Jedna hvězda jen za to, že znám i horší knihy, ale když to nebudete číst, opravdu o nic nepřijdete.... celý text

Pokušení A-ZZ 1982, Vladimír Páral

Z dnešního pohledu trošku úsměvné, po téměř 40 letech je zajímavé srovnat současnost a tehdejší představu autora :-) Každopádně wrikom je teda určitě lepší název než chytré hodinky! Líbí se mi autorův styl, takový lehce básnický, jemně přecházející z třetí do první osoby. Postavy mi ale nesedí, v tomto jsem bohužel trochu pesimista. Myslím, že morálka by šla stranou. Možná dřív byli lidi čestnější nebo co, ale dnes, kdy má každý jen samá práva a žádné povinnosti, mi to přijde jako strašná utopie.... celý text