jaryn
přečtené 160
Frabato
2008,
František Bardon
Text je čtivý, je taky vidět, že autor (ať už to byl, kdo chtěl) věděl jasně, co chce sdělit, ovšem po stránce literární nejsem až tolik uspokojen - styl je příliš strohý, až jaksi "úřední" a je vidět, že to nepsal skutečný literát, ale jen zručný psavec. Myslím, že tady nejde a priori hodnotit obsah, jakkoli by byl převratný [a jakkoli byl pan Dieter R. (jeden ze spolupachatelů textu) z Wupertalu jako teta Mici].... celý text
Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách
2000,
Jiří Kolář
Autorovy básně (omlouvám se, že odbočuji) byly plné humoru, ironie, ale taky na mě působily až jaksi axiomaticky a autor sám mi přišel téměř jako úctyhodný mudrc... V těchto dvou textech je to trošku problematičtější. V prvé řadě u těchto dramat nenajdeme (lineární) děj, což čtenáře (jako já) rozhodně mate. Začátky a konce těchto textů však jasně rámují celek a forma je tak vlastně dokonalá, ovšem obsah je, za mě, přece poněkud rozplizlý s občasným vynořením se autorových "axiomů", ale též např. jakýchsi "lehčích" a samoúčelnějších hrátek s jazykem. Tož tak.... celý text
Černá vůně
1974,
Ignát Herrmann
V porovnání s jeho současníkem (o 20 let starším) Janem Nerudou jsou povídky tohoto souboru Ignáta Herrmanna sice milé, leč často jaksi těžkopádné. Např. v povídce čítající 20 stran, dokáže roztáhnout expozici postav na celou (první) polovinu textu. Jako fabulátor mi taky přijde poněkud naivnější než zmíněný Neruda a v textech spíše lyričtějších (jako např. titulní Černá vůně) je často až nezáživný.... celý text
Elvis ze Záluží
2018,
Jiří Kamen
Většina povídek se mi hodně líbila. Autorův laskavý humor je mi blízký, stejně tak neotřelá témata ze životů povětšinou "obyčejných" lidí... Je sice pravda (jak zde již myslím zmíněno), že editor svou práci poněkud odflák, ale samotné texty byly mi dostatečnou odměnou.... celý text
My, utonulí
2017,
Carsten Jensen
Bez debaty plná palba!! Autor nás provádí neskutečně dobrodružnou (ale nikterak povrchní) cestou od poloviny století páry až do konce druhé světové války... Je to, řekl bych, úctyhodný "špalek".... celý text
Fuga trium
1990,
Jan Křesadlo (p)
Oproti Obětině, taktéž trilogii, není toto jen jakýsi podivný a praštěný úlet, ale (za mě) kniha daleko vážnější a, řekl bych klidně, strhující... Část o tzv. Bohémii byla, řekněme, vážná poněkud méně (nicméně za účasti bestiální vraždy!), avšak plná fantazie a smyšlených reálií, jejichž reálnosti jsem rád uvěřil.... celý text
Obětina
1994,
Jan Křesadlo (p)
Pěkný gulášek... Jednotlivé texty jsou vcelku svěží; nejhůře, za mě, vyšla samotná Obětina, jejíž expozice byla zřejmě nejzajímavější, a pak to šlo sešupem dolů. Na mnoha stranách např. hrdina (autor) přemlouvá manželku, aby byla po vůli jeho potenciálnímu nakladateli, což je hloupé už samo o sobě, natožpak v konkrétních dialozích této knihy. Dále za stejným účelem cvičí ubohou, v podstatě postiženou, dívku, což je až nechutné... mezi tím byly psychologické vsuvky, aby čtenář pochopil dívčinu bídu, a tím spíše (což asi nebylo vědomým plánem) i bídu hrdinovu (autorovu)... Musím říct, že z tohohle toho Křesadla jsem zatím dost v rozpacích. Ahoj!... celý text
Já, Antoine de Tounens, král patagonský
1987,
Jean Raspail
Ten román není vcelku špatný, ovšem byl pro mě problém přežít ich-formu tohoto textu, resp. patologicky velikášské výlevy hlavního hrdiny. To, nad čím tady všichni roní dojetím krokodýlí slzy, mě opravdu neskutečně iritovalo. Ten člověk byl absolutně mimo realitu; nechtěl vidět, že špinavá bezcitná kurva není žádná ctnostná a vznešená královna; nechtěl vidět, že banda bezcharakterních alkoholiků pojídajících koně zasyrova není skvadra jeho chrabrých generálů; nechtěl si přiznat jako skutečně čestný muž, že není žádný král, ba ani kníže! P.S. "Senzitivní vztahovačnost znamená paranoikův pasivní postoj vůči "křivdám", proti nimž čestně nebojuje, ale hrdě přijímá svůj osud s pocitem nevývratné křivdy a bezpráví, společensky se izoluje, jest plachý, do sebe uzavřený." (Jan Křesadlo: Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie)... celý text
Kravex5 aneb Potíže stavu beztíže
2002,
Jan Křesadlo (p)
odpad!
Ať se autor trefuje, do čeho libo, já bych to nazval "Kravina na pátou". Ahoj.
Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie
2001,
Jan Křesadlo (p)
Představoval jsem si něco vskutku originálního, jako třeba knihy Foucaultovy... ale tohle Křesadlo mě nijak nenadchlo, jelikož napsalo zas jakousi encyklopédii psychických poruch, které už asi všichni známe. Přehršel různých odnoží poruch čtenáře (teda mě) akorát ještě zmate než co jiného. Tři hvězdy za všechny autorovy (doktorské) tituly, kterými čtenáře oblažil hned na začátku.... celý text
Království české a jiné polokatolické povídky
1996,
Jan Křesadlo (p)
Vynikající mi přišly myslím tři povídky (jó, ta první a poslední dvě), pak to šlo trošku níže až po kusy (pro mě) těžce stravitelné, kdy autor nerozvíjel v podstatě žádný děj, jen např. pomlouval všechny v textu zúčastněné soudružky a soudruhy, vyjmenovávaje všechny jejich deviace... či jinak "filozofuje".... celý text
Hovězí kostky
2014,
Emil Hakl (p)
Tady mě můj oblíbený autor docela zklamal. Zpočátku to vyhlíželo vcelku svižně, v povídkách se něco dělo, ale přibližně od půlky začal autor tak nějak onanovat či co.... celý text
Čekání na barbary
2001,
John Maxwell Coetzee
Proč je to tak silná kniha? Protože je o nás, o takzvaných lidech, o zbabělcích i kurvách v nás... Líbil se mi i pokojný závěr, kde nešlo o vykonání nějaké pomsty, kde nešlo už vlastně o nic.... celý text
Katyně
2008,
Pavel Kohout
Jsa asi v polovině knihy, zapsal jsem si: "Neskutečně strhující jízda po tobogánu kariérního vzestupu a sestupu. Zároveň přestává být kniha bodře (a intelektuálně) humornou a stává se až mrazivě vážnou. Neustálý a šílený kolotoč zrad, věrností a služeb státu a lidu je absurditou párek seláns jako z nějaké Havlovy hry..." Užíval jsem si, zde již zmiňované, postmoderní postupy, černý humor atd. To ovšem stále mluvím o (zhruba) první polovině knihy, kterou bych ocenil plným počtem supernov. Ve druhé půli se to však celé jaksi rozplizlo. Příběh katovské "šúle" se téměř vytratil, byv nahrazen trampotami (rodinnými a jinými) páně Vlka. A závěrečné zkoušky s excelující hlavní "němou" protagonistkou (její bezchybný "ruk cuk") a jejím následným skoro nanebevzetím mě už nedokázaly nakopnout. (Možná by tak teď učinil autor, au!)... Čau!... celý text
Quijote
2020,
Salman Rushdie
Není to dobrý román. "Identické" osudy autora a jeho hrdiny mi přijdou bezúčelné. Co s tím? Kniha mě absolutně nevtáhla. Z počátku (to bylo asi nejhorší) se jednalo o jakési věčné expozice postav + jejich rodin, čímž se k nezáživnosti připojil ještě chaos. Často jsem už nevěděl, o které postavě je řeč, tím méně, abych si k takovým figurkám vytvořil nějaký vztah. Dále se sice začlo něco dít, ovšem ona road movie stejně nebyla pro mě to pravé. Neustále se tu zpytovalo svědomí nebo se až s patologickou náruživostí a detailností popisoval rakovinný proces. Děkuji.... celý text
Ztracená duše
2021,
Olga Tokarczuk
Fakt, že jsem knížku přečetl (včetně prohlížení obrázků) asi za pět minut, by ani tak nevadil. Myšlenka o čekání na "pomalou" duši taky dobrá, ovšem řečeno to bylo přece jen jaksi z mosta do prosta, takže jsem poněkud v rozpacích...... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2010,
Olga Tokarczuk
(Za)jímavý lyricko astrologicko detektivní příběh, kde je hlavní hrdinka nekompromisní astroložka a rozhodná "aktivistka".
Ďáblův elixír
2001,
E. T. A. Hoffmann (p)
První půle byla čtivá a vcelku svižná, avšak asi v polovině (od kapitoly "obrat") začal autor filozofovat (lépe řečeno blouznit) pořád dokolečka o již prožitých událostech, a taky postavách, které byly spíše jakýmisi mlžnými přízraky bez psychologie. Vždy se jen zjevily, postrašily a zase zmizely. A to se týkalo i hrdinovy lásky Aurélie, i ona byla jen takové strašidlo. Druhá půlka nebyla za mě už ke čtení. V dnešní době se autoři myslím obecně vyhýbají nějakým sáhodlouhým popisům hrdinova bouřícího nitra, a tak bych řekl, že tu jde přímo o mentální bariéru, která stojí mezi textem a dnešním čtenářem. Howgh!... celý text