Syn propojuje předchozí díly v úchvatném finále. Na rozdíl od předchozího dílu mne při čtení Syna mrazilo od prvních stránek. Přemýšlela jsem totiž, jak se asi v Claiřině světě děti berou... Zjistit to bolelo. A další vývoj příběhu... Svým způsobem už jen jinak zpracovával fakta z Dárce, ale přidal jim další rozměr díky nový postavám, novému prostředí i jiné linie příběhů a jejich svázáním.
Krása.
Tahle kniha je o dost jiná než Dárce (Hledání modré jsem bohužel nesehnala.), proto se i jinak čte. Nakonec na mne měla možná i o něco silnější dopad než Dárce. Konec Dárce jsem odhadla správně, tudíž dobré, tady ale nebylo co odhadovat. Příběh končí, jak končí a z toho mrazí.
Tohle je snad poprvé, kdy čtu druhý díl, který je lepší než první. První jsem četla snad půl roku, druhý tři dny. Má spád, sympatické postavy a fůru superpadouchů. Sem tam nějaké to "Deux ex machina." a nádherný konec. Doporučuji.
Knížka je velmi netypická co se formy týká. Příběh i zápletka jsou dobré, jen kvůli té formě a rozsahu se Illuminae četlo hůře. hned jsem však sáhla po druhém díle.
Hm... Moc pěkné. Není to úplně klasický Jakub, trošku mi tam scházelo více nadpřirozených potvor, tyhle povídky jsou víc do sci-fi, ale z vandrovcovské poetiky se nic neztratilo. Dokonce mám pocit, že jsem se o Jakubových dovednostech dozvěděla i něco nového. Řečeno prostě: Zatraceně dobrý, jen zombíků je tam málo. Rvačky dobrý.
Už druhá kniha ze světa Písně ledu a ohně a já pořád nevím, co si o mám o tomto díle myslet... Poslouchat budu dál, ale v knihovně si Martin místo nevydobyde.
Nechci dělat spoilery, takže se vyjádřím jen náznakově k závěru - ten byl hodně drsný. Pořád jsem doufala, že to tak nedopadne.
Skvělá epická série, dobrý a strhující příběh, nepředpokládaný závěr.
Celý Mlsounův příběh se mi moc líbil. Postavy jsou uvěřitelné, charaktery nejednoznačné, osudy proměnlivé. Jen ten závěr a myšlenka, která příběh spojí do jednoho celku, příběh v mých očích kapku kazí. Neškodí mu, to rozhodně ne, jen mi to přijde, jakoby to celý příběh shazovalo. Ale není to pravda, příběh je skvělý, ona myšlenka, která mi vadí, ho skvěle váže, skvěle drží pohromadě a skládá všechny střípky na své místo. Jenže mně prostě vadí posun, který tak dostalo celkové vyznění příběhu.
Po přečtení Chaty ve Švýcarsku jsem dlouho váhala nad návratem k této sérii. Nakonec jsem se přemohla a nelituji. Domek v Irsku je perfektní. Skvělá oddechovka, kterou přečtete za pár hodin, sympatičtí hrdinové, pěkné prostředí, kuchařský kurz, víc rozumu než impulzivity... Krása.
Dočteno na Silvestra, kdy jsem byla mimo dosah netu. Hodně jsem chvátala, abych tu knihu dočetla ještě loni. Krásné čtení, ale ne jednoduché. Když si člověk uvědomí, že to není vymyšlené, že ti kluci fakt umírali...
Po přečtení Hotýlku na Islandu jsem s nadšením sáhla po Chatě. Musím řící, že mne moc nezaujala. Příběh je napsaný dobře, ale hlavní hrdinové mi nebyli moc sympatičtí. Další díly série asi číst nebudu.
Pěkná kniha. Poutavě a vtipně podaná. Pro člověka, který je chemií nepolíbený nebo mu na zákldce nejde/nešla je to super kniha. Zjistí, že chemie je sranda.:-D
No, nevím. Na knihu jsem se těšila, ale dojmy z ní mám spíše smíšené. Je spíše citově zabarvenou směskou vzpomínek než pramenem pro poznání doby. Fotografie a ilustrace často doplňují text je nedostatečně, věci zníměné v textu často nejsou na obrázcích. Informační hodnota je tedy malá. Mám pocit, že jsem se nedozvěděla skoro nic.
Pěkná kniha. Trochu jiná, než jsem čekala, popisy přírody byly spíše poetické než popisné, ale dalo se na to zvyknout. Kyin život byl opravdu tvrdý, tolik osamělosti si nikdo nezaslouží.
Moc dobrá kniha. Hrůzy války a nutnosti přežít podané očima malého kluka, který vidí věci jinak. Knížka popisuje zlou dobu a skutečně v ní potkáme mnoho zlých činů, přesto je tu i pořádný kus idyličnosti a klidu. Je fakt, že hrdina měl hodně štěstí a že mé chápání idyličnosti zahrnuje i dost práce, takže svou poznámkou nechci naznačit, že to měl hrdina lehké; rozhodně neměl a pral se se vším obdivuhodně silně.
Pominuté chvály jsou úžasné. Prosté a obyčejné, přesto obnažují až na dřeň. Ukazují, že i ve slabosti, opovržení, v naší každodenní malosti a malichernosti je šance. Je ale potřeba chtít vidět věci jinak, neměřit je svým pohodlím a svým jedem.
Musím říci, že kniha mnou hodně otřásla. Taky jsem jedovatá až běda. Zároveň se mi ale nabídla i cesata, jak ten jed začít odevzdávat Bohu.
Jarka_rybář
