iampatrik
přečtené 202
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Přeceněná kniha, ale zároveň ne špatná. Bude se líbit zejména těm, kteří nemají moc nakoukáno nebo načteno v daném žánru. Po příběhové stránce se to totiž snaží tvářit chytře, promyšleně, mrazivě, až je to ve výsledku přehnané, někdy možná až nereálné. Úvod je zajímavý, kdy se odhaluje tajemství. Jakmile však čtenář ví, jak jsou karty rozdané, začíná to skřípat. Což pokračuje zbytek knihy až do samého závěru, který neurazí, více však kvůli spoilerům nenapíšu. Za zavřenými dveřmi byla má druhá kniha autorky, kde určitě musím doporučit mnou prvně čtené dílo Terapie - za mne mnohem lepší čtení.... celý text
Vyhnanství
2007,
Robert Anthony Salvatore
Jednoduché fantasy čtení ze světa "D&D" a pokračování příběhu temného elfa Drizzta. Příběh poměrně přímočarý a pokračuje tam, kde skončil. Několik zajímavých událostí se v průběhu stane, avšak asi všem je jasné, kudy se hlavní dějová linka bude ubírat. Druhý díl zase o něco více čtenáře seznamuje s Forgotten Realms (Zapomenuté říše), tedy světem, ve kterém se příběh odehrává. Stále však dosti komorní pojetí, zaměřené na mezirasové přátelství a pomstu. Kniha se celkově četla lehce, rychle a pro fanoušky D&D nebo fantasy obecně má "Temný elf 2" potenciál na dobrou čtenou zábavu. Samozřejmě za předpokladu, že máte za sebou i první díl.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Tak tohle bohužel ne. Nemám ani tak problém s tím, že všechno musí být až na sílu depresivní a smutné, jako s tím, že většina příběhů, dialogů a charakterů všech hlavních postav, které jsou spojené s Toruem, jsou až příliš neuvěřitelné, umělé a až někdy naivní a za hranou literatury pro dospělé. Kdybych četl "young adult", ještě bych to možná pochopil. Odkazy na písně mě rušily a sexuální pasáže, které jsou nemastné neslané, vlastně jen podivnost celého díla dokreslují. Na druhou stranu jsem neměl problém knihu číst a dočíst. To zejména proto, že si mě Murakami samozřejmě zaháčkoval a zajímalo mne, jak vše skončí. Také mě bavila klasická "divno-atmosféra" (nejlépe to vystihuje asi "pochmurnost"), kterou Japonci prostě umí a v neposlední řadě mě také bavila hra s obsahem, kdy se smutek/nemoc/smrt apod. dokázal v příští větě vyměnit za téma sexu. Pro mne určitě přeceňované dílo, které určitě kvalitou ani zdaleka nedosahuje Murakamiho Na jih od hranic, na západ od slunce.... celý text
Spirála
2021,
Džundži Itó
Excelentní komiksové dílo... Po příběhové stránce nelze čekat nic jiného než japonský cit pro zvrácený a originální příběh s velkým vlivem "body hororu", který tu jde cítit pomalu na každé stránce a oceňuji, že se nesnaží být prvoplánový, bezmyšlenkovitý a za každou cenu co nejvíce šokující. Naštěstí nespoléhá pouze na co nejobskurnější osudy obětí Spirály (dá-li se to tak nazvat). Příběh je výborný také svou tíživou atmosférou městečka a v neposlední řadě zde funguje i ona mysteriózní linka, kdy cedlou dobu přemýšlíte, co se zde děje a kudy se příběh bude ubírat. Ano, byť to v první polovině vypadá na prakticky nenavazující povídky, vše v druhé polovině dostává jasný směr a míří k rozuzlení příběhu. Což je asi jediná malá výtka - Spirála exceluje zejména v oněch povídkách, která je jedna originálnější než druhá, jakmile se jde po příběhu, lehce ztrácí tempo. Se samotným závěrem jsem byl spokojen a sedí celkovému zmiňovanému mysterióznu celé knihy. Po grafické stránce si nemůžu dovolit jediného negativního slova. Kresba je dostatečně přehledná, propracovaná a nápady či fantazie autora při všech těch vykreslení zdeformovaných lidských bytostí je snad bezedná. Spirála je bezesporu komiksové dílo, které dokáže obsahem i kresbou skloubit (tady by se více nabízelo "pokroutit" :)) výsledný perfektní zážitek. Jasně, není pro každého, ale pokud se necháte Spirálou vtáhnout, odmění se vám... jen pozor aby se z vás nestal slimák :)... celý text
Brány smrti
2021,
Charlie Higson
Smíšené pocity mám z tohoto gamebooku, který svým příběhem spadá mezi klasický oldschool gamebook. Tzn. fantasy svět, kdy se hrdina musí poprat se zlem a zachránit svět. Od "herních mechanik" lze také očekávat klasický oldschool přístup, který neberte ani v pozitivním, ani negativním... Síla, ale bohužel i slabé místa lze hledat v opětovném procházení různých pasáží z důvodu nalezení všeho potřebného (informace/předměty) či správné cesty, abyste se v příběhu posunuli dále. To na jednu stranu znamená, že vás gamebook netrestá smrtí, pokud neprojdete pasáží, která je nutná, ale zároveň se bude stávat, že některé pasáže budeme muset pročítat znova a znova a hledat ten správný směr a vyčíst vše podstatné k dalšímu postupu (což se mi stalo v jedné lokaci zhruba v polovině příběhu a pak na samém konci). Pokud bych nebyl sečtělý gamebookář, věřím, že to může čtenářohráče odradit a už se ke gamebookům nikdy nevrátit. Druhou výtkou je neošetření opakovaných průchodů určitých pasáží (viz výše), díky čemuž by čtenářohráč mohl třeba získat neomezený finanční obnos. Také jsem nasbíral velké množství předmětů do inventáře, který byl nepřiměřený možnému využití. No a bohužel jsem narazil také na pár odkazů, které na sebe stylisticky moc nenavazovaly, což nejspíše bude chyba překladu. Co oceňuji je možnost knihou projít prakticky bez soubojů, kterým se lze vyhnout (samozřejmě boss fight bude :)) Sečteno podtrženo - průměrný gamebook, který neurazí, v pozitivním slova smyslu potrápí, ale na který brzy zapomenete a který sráží zbytečné chyby, které by nemusely být pokud by si autor dal větší péči s vyhlazením designu.... celý text
Druhá strana
2019,
Jody Houser
Řekněme si to upřímně, prakticky jednohubková zbytečnost, která existuje jen z důvodu, co možná největšího vyždímání (finančního zisku) ze značky Stranger Things. Obsahem prázdné, byť nápad dobrý. Na druhou stranu to má tu správnou atmosféru, správnou "strangerskou" ilustraci a jako fanoušek této značky nejsem uražen. Každopádně peníze doporučuji utratit za něco jiného :)... celý text
Jeskyně a draci
2021,
kolektiv autorů
Český majstrštyk na poli her na hrdiny! Dračí doupě je sice jen jedno, ale J&D se fakt povedlo. Propracované pravidla pro RPG hraní, které lze samostatně hrát. Ale co je ještě možná lepší, jsou plně kompatibilní s dosavadně nejpopulárnějším a nejhranějším systémem DnD 5e. V knize je toho strašně moc, pěkně rozšiřuje pravidla a možnosti tam, kde DnD končilo. Na druhou stranu hráč už musí mít cit, co ve hře ještě využít a co nechat být, pokud se nechce místo hraní topit v pravidlech (to je však individuální). Co si bezesporu zaslouží velkou pochvalu je kvalita tisku, pevná vazba a velmi krásná ilustrace. A tak jediná vada na kráse, která se dá sice přežít, ale je tak trochu jako pěst na oko, je závěrečný Bestiář, který nechci říct, že by byl odfláknutý, ale špatně se s ním pracuje a orientuje se v něm. Za mě "must have" pro hráče RPG. PS. A ten úvodní komiks, který je vlastně přivítáním a seznámením pro lidi, kteří nikdy nic podobného nehráli, je skvělý nápad!... celý text
Klinika smrti
2022,
M. H. Steinmetz
Hodnotím po jednom přečtení a bez spoilerů. Gamebook je poměrně originální svým žánrem - v záplavě především fantasy gamebooků oživení v podobě zombie hororu v post apokalyptickém světě. Příběh je rozdělen do tří částí, z toho první dvě jsou takovými bludišti, které musí čtenářohráč projít. V tomto ohledu tedy kniha nic nového nepřináší, byť druhá část a průchod městem byl poměrně zajímavý. Tohle bludišťové procházení mě moc nebaví a patří spíš mezi oblíbené herní prvky odlschool gamebooků, u těch nových bych očekával sofistikovanější herní prvky. Každopádně obě části jsem prošel bez úmrtí a bez jediného souboje (věřím, že se štěstím). I tak je pro mne otázkou, jak těžké je v těchto částech umřít a číst znovu a jak časté jsou souboje... Co považuji za velmi nevyužitý potenciál a tedy i lehkou zbytečnost (překombinovanost) jsou pravidla, respektive herní prvky. Postava hrdiny má hned několik atributů, které s kapitolami přibydou. Protože jsem však první dvě kapitoly prošel bez boje, vlastně mi všechny ty statistiky byly k ničemu. Druhou takovou věcí je možnost interagovat s předměty, které můžete "libovolně" sbírat. Ale opět - až do poslední části jsem je prakticky nevyužil. Kniha tím na jednu stranu dává větší pocit hraní a ovlivňování děje, ale vlastně jen na oko. A samotný systém souboje, byť není složitý, tak je zbytečně kostrbatý. Po příběhové stránce nečekejte žádný propracovaný román, což však gamebookář ani vlastně neočekává/nepožaduje. Musím však říct, že trocha toho napětí a otázek, co se stalo, ve mě po celou dobu čtení byla. Kniha se rozjede až ve třetí části, která je vskutku bravurní a mrzí mě, že autor takhle příběh nepostavil od samotného začátku. Až v této závěrečné části si zasluhuje svou "nálepku 18+" (ale i tak víme, že je to spíše povedený reklamní tah). V příběhu se objeví trochu té brutality, nahoty a násilí, což přidává na atmosféře a nepůsobí vůbec na sílu. Dalším lehkým plusem jsou i části, které hlavní postava neprochází sama, ale kvůli případným spoilerům nemůžu být konkrétnější. Samotný konec mě také překvapil, nečekal jsem, že se v ději objeví to, co se objeví. I když je příběh uzavřený, zároveň si dokážu představit nějaké to pokračování, za které bych byl určitě rád. Ale v druhém díle jen a pouze takové tempo, jako bylo v poslední kapitole, prosím :) Kdybych to měl shrnout, tak Kliniku smrti řadím určitě mezi ty povedené moderní gamebooky, který by si měl přečíst a zahrát každý alespoň trochu zběhlý gamebookář. Začínajícím gamebookařům bych radil trošku něco jednoduššího.... celý text