hetzerjoke přečtené 198

Duna: Dědic Caladanu 2023, Kevin J. Anderson

Přečtení posledního dílu trilogie už pro mě byla spíše otázka setrvačnosti a také zvědavosti, jak autoři naváží na první román. Lady z Caladanu se přes všechny své nedostatky četla docela lehce a dokázala vyprofilovat několik postav, na jejichž osudu mi vlastně i záleželo, takže jsem doufal ve velké finále, velké emoce a velké dobrodružství. Ne, překvapení se nekoná – mé naděje byly marné a já se obávám, že po skvělých koncovkách historie Duny a předeher k Duně ztratilo duo Herbert-Anderson i svou poslední výsadu, totiž dosažení filmově patetické katarze skrze monumentální bitvy, napínavé duely a uspokojivé rozuzlení. Dědic Caladanu nic z toho nemá. Postavy nově představené jsou smeteny ze stolu bez jakéhokoliv citového záchvěvu, padouši umírají jakoby nic a celá kniha tak působí jako nucené a uměle nafouknuté nic. Vím, že naše dvojka je dojením Duny a mizerným storytellingem pověstná, ale tohle...tohle bych snad i já zvládnul napsat líp. Dvě hvězdy. Ptáte se, za co? 1. Jsem fanoušek a mám rád historii Duny a předehry k Duně (asi jako jeden z milionu). Jsem rád, že knižní vesmír Duny žije a rozrůstá se, byť často do slepých uliček. 2. Zamíchání karet tvarovým tanečníkem. Odepřeli nám epickou rozlučku s Eganem Saarem, Jaxsonem Aruem i Chaenem Marekem. Alespoň že jsme se mohli pokochat svěží linkou s tleilaxanským mistrem kamufláže, která mi připomněla Scytaleho ze Spasitele (láskyplný povzdech). Toť ale vše. Já vím, že knihy o Duně budou vycházet dál a že já je budu dál číst. Nezbývá mi než doufat, že se H+A odrazí od tohohle bahnitého dna (bolestný povzdech).... celý text

Nedokončené příběhy 2003, J. R. R. Tolkien

Je smutné, že jsem fanouškem Tolkiena a filmovou trilogii znám do posledního dialogu a obrazu, ale knižní předlohu jsem četl donedávna pouze jednou a to jako žák základní školy. Tehdy se mi i s Hobitem velmi líbila, ale vlastně jsem jí četl jen tak mělce, hledal akci, souboje a bitvy. Návrat do Středozemě díky Nedokončeným příběhům mi připoměl, že ačkoliv je Pán Prstenů ve své podstatě pohádkou, může i dospělý člověk prohlásit: "Je to má nejoblíbenější knižní série" a nemuset se stydět před zastánci Camuse, Orwella, Hemingwaye; že je to krásně napsaná literatura s nádhernými přírodními pasážemi, veskrze lidskými dialogy a přemýšlivým tempem, ze kterého probleskuje autorův přesah do přemítání o lidském životě. A Nedokončené příběhy tento v trilogii naznačený přesah rozvádějí, byť spíše do dějového oblouku. V knize se dočkáme rozšíření známých Tolkienových příběhů a vykreslení mnoha pozadí slavných událostí, postav a objektů; mnohdy se jedná spíše o torza a cimrmanovské rekonstrukce autorových fragmentů. Ale i to málo (tedy, málo: ono toho vlastně je dost) je půvabné. Styl prvního a druhého věku připomíná legendy, Túrinovo prokletí středověkou baladu, Námořníkova žena je hodně překvapivě lidským a rozvážným příbehem (do kterého Tolkien posadil typické úvahy nad muži a ženami, láskou k přírodě proti zálibě v vlastní, lidské tvorbě). Závěrečné pojednání se už opět vrací k prozaičtějšímu vyprávění a encyklopedické rozvláčnosti, díky kterým do sebe děj prvních knih lépe zapadne. To vše od jednoho geniálního, před sto lety tvořícího spisovatele. Možná si s přečtěním této knihy si někteří fanoušci rozvzpomenou, že nemají rádi knihy, ale film. A někteří si rozvzpomenou, že to cítí opačně...... celý text

Války bez konce 2014, Jiří Kovařík

Po prvním dílu další zajímavé popisy historie starověkého Říma, ve které se mísí antičtí autoři s lehkým a zasvěceným komentářem. Kniha se zabývá skutečně turbolentní dobou občanské války populárů s optimáty, která dala vzniknout nejen vynikající Římské armádě, ale také tyranům a obstojným nepřátelům říše, mezi kterými lze nálezt nejen nesympatického Yughurtu numiďana, ale také Sertoria, kterému bych úspěch celkem přál. Knížka krásně podává tehdejší morální šedost většiny nobility a rozehrává vztahovou hru, jejíž vyvrcholení v dalším díle si rozhodně nenechám ujít.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Posloucháno jako audiokniha. Bylo to moje první setkání se Sapkowského fantasií a zároveň taková nouzová volba, jelikož jsem předtím poslouchal Pána prstenů a měl jsem chuť na víc středověkého fantasy. A hned první povídky "Zaklínač" a "Zrnko pravdy" mi učarovaly svou živelností, akcí, humorem i promyšleností; začínal jsem větřit fantasy obdobu Stopařova průvodce galaxií, protipól vážným a hlubokým Sci-fi. Ten pocit se udržel ještě u "Konce světa", ale pak moje nadšení polila ledová sprcha. "Poslední přání" a "Otázka ceny"? Co to kurwa. Jen co autor opustil monology a vyprávění a do scén pustil 3 a více person, začala se množit hluchá místa, patos a nepříjemný pocit rádobyvtipné divadelní frašky, kterou navíc oplzle probleskovala pubertální lascivita. Jejej, to jsem se zklamal. Kdybych měl vyřknout nějaký rozsudek, dobré příběhy a špatné tvoří křehkou rovnováhu. Poznámka pro mé budoucí já: na Sapkowského Geralta nezanevřít, ale tu jeho popularitu brát s rezervou. Ona je to přeci jen bábovka vyhnaná práškem. PC práškem.... celý text

Výpravy na druhý konec světa: Další dobrodružství mladého přírodovědce 2022, David Attenborough

Velmi příjemný cestopis, který povzáší stručný a lidově úderný český překlad. Světoznámý autor se zde vrací do padesátých a šedesátých let minulého století, kdy on sám nebyl nijak slavný a celý svět byl doposud plný neprobádaných míst, kde přírodní krásy ještě neokleštila civilizace. V první výpravě se Attenborough vydá do Nové Guiney, což je i dnes místo prakticky pravěké nátury. Stejně jako v druhé cestě (či plavbě) po Mikronésii, i v Papui je mnohdy velký důraz kladen ne na popis zvířat a rostlin, ale domorodců. Zprvu mně to jako spíše zoologa než sociologa odrazovalo, ale nakonec mi z celé knihy nejvíce učarovaly právě ty kapitoly, ve kterých cestovatelé popisovali rzločné kultury, tradice a zvyklosti (zejména neuvěřitelný "Cargo" kult a svébytnou skupinu poustevníků v Austrálii). Doporučuji, tato kniha odráží poklidný a zkoumavý životní styl, který se nedá naučit. Člověk se musí jako cestovatel narodit...... celý text

Červenka 2014, Jo Nesbø

Rozhodně lepší než předchozí díl, ale neřekl bych, že lepší než Netopýr. Tedy alespoň ne jednoznačně. Vyjmenovat slabé stránky sice nezabere mnoho času, protože krom rozvláčné první poloviny a opletaček kolem vztahů v obou časových liniích jak z červené knihovny bylo napětí téměř všudypřítomné, zvraty byly nečekané a zasazovaly tvrdé direkty jak mým teoriím, tak hlavní postavě, kterou je již tradičně sympatický asociální belmondo Harry Hole, prototyp severského kriminalistického vikinga. Případ propašované útočné pušky jej tentokrát zavede (po exotickém Thajsku a Austrálii) do důvěrně známé domoviny a my jsme tak trochu ochuzeni o poznávání cizí kultury, zato však získáváme zajímavý vhled do mentality poválečného Norska, ve kterém se mísí popírání minulosti s neofašistickými rebeliemi a dost noir atmosférou. Pro mně celkem deziluze, takhle jsem si slunnou Skandinávii nepředstavoval. Navíc tu máme velmi netradičního pachatele, ne nějž je směřováno mnoho pozornosti. Je ale trochu škoda, že v této skvěle napsané a vypointované detektivce občas schází to hlavní: policejní vyšetřování. Vrah uniká a jeho oběti se množí, přesto jsou vyšetřovatelé vždy o krok pozadu a finále je spíše než vítězství poctivé detektivní práce "jen" epickým vyvrcholením, které padouch sám připraví. Souhrnem, Červenka je velmi napínavý thriller, ale trochu moc se babrá ve vztazích a ztrácí se jak v nebřebernu jmén, tak stránek. Je to skvělé počteníčko, ale Netopýr...tfuj, to sem kacíř.... celý text

Legenda Z + H - Druhá cesta 2011, Jiří Hanzelka

Půvabně romantický popis cesty napříč exotickými zeměmi, ve kterých legendární dvojka správných českých chlapíků prožívá mnohdy úsměvná a nezřídka kdy nebezpečná dobrodružství mezi šejky, brahmány i divochy. Vše psáno nejen s lehoučkým nadhledem a květnatou poetičností, ale také postaru, s sympaticky zemitou úderností (inu, jako by to vyprávěl váš strejda co jezdil s fabrikou na montáže)...... celý text

Old Surehand I. díl 1992, Karel May

Klasická mayovka s příjemně dospělým zvratem ohledně zrady Old Wabbla (starého to opovážlivce a rasisty!), ve které se nad obvyklé přemíry stopování a špehování dočkáte i zajímavého tajemství ohledně původu titulního hrdiny.... celý text

Restaurant na konci vesmíru 2002, Douglas Adams

Restaurant na konci vesmíru má jedinou slabinu. Následuje po dokonalém Stopařově průvodci po Galaxii a čtenář tak je už z části připraven na absurdní situace; autor naštěstí nespoléhá jen na šílené planety a vynálezy, ale také na živelné a mnohdy dokonale vypointované rozhovory. Pořád velmi čtivé a veselé.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2011, Douglas Adams

Stopařův průvodce galaxií je odlehčená absurdní humoreska, o které jsem nevěděl, jak moc jí jako čtenář Asimova a Herberta potřebuji. Sází na parodickou a šílenou atmosféru životem přeplněné galaxie, ve které se čtenář v kůži rozmrzelého pozemšťana bude většinu času snažit marně rozkoukávat a přihlouple aplikovat na děj pozemskou logiku, jen aby zjistil, že lidstvo je až třetí nejinteligentnější druh na zemi a Země spadá pod právní okruh Alfa Centauri, kde také už padesát let visí vyhláška o jejím plánované demolici na úkor vesmírné dálnice. V každé kapitole se krom převrácení fyzikálních zákonů a rozšiřování obzorů lze dočkat také výborných živelných dialogů s klasickým anglickým humorem (ve kterém znalci rozeznají Monty Pythony a jejich divadelní břink). Autor si dělá legraci z většiny Sci-fi klišé a s neneucenou ironií komentuje lidskou nadutost a aroganci. Kvalitní český překlad s vytříbenou jazykovou úpravou (Vogonské verše se asi překládaly dost těžko) je pak už jen třešničkou na dortu. Stopařův průvodce galaxií je vtipné a zároveň dospělé čtení, do kterého se nejlépe začtou ti, kdo jsou praštění pavlačí a nebojí se šíleností. Nedejte se zmást často nízkým hodnocením zdejších čtenářů!... celý text

Mlčení 1987, Šúsaku Endó

„Já jsem padlej člověk, ale kdybych se byl narodil dřív, možná bych přišel do ráje jako dobrej křesťan. A nebyl bych odpadlík, kterym všichni opovrhujou. A jenom proto, že jsem se narodil v době, kdy je křesťanství zakázaný!“ Mlčení má dvojnásobnou hodnotu pro každého křesťana, ale myslím, že i ostatní náboženství (ba i ateisté) se dokáží ztotožnit s filozofickými otázkami, které autor na poměrně malém stránkovém rozsahu stihne precizně nakousnout, převálet jejich chuť na patře a poté je vyplivnout čtenáři v natráveném stavu s výzvou, aby poslední verdikt učinil každý sám za sebe. A mně to přijde sympatické a oduševnělé, předávat jasné poselství a přitom dbát na to, aby si každý během čtení sáhl do nitra a část knihy ohodnotil podle svého. Je tedy tak trochu na vás, jak pohlédnete na dvě roviny vyprávění úvahovou (Co znamená víra? Co znamená mučednictví? Co znamená boží mlčení?) a historickou (Byli Portugalci vyslanci vyšší moci nebo předvoj politického vlivu v Japonsku? Šlo novou víru potlačit s lidštějším přístupem? Kdo byl v právu?) Čtenář je stavěn před mnoho nelehkých otázek a musím napsat, že je to přesně ten typ čtení, který mám rád, protože si po poslední stránce rád říkám, že moje pochopení knihy bylo jen mé, originální a osobní. „Přál jsem si, aby moje mučednictví bylo požehnáním. Doufám, že nebude prokletím.“ Chválou mohu ověnčit i jazykovou stránku (byl to můj první kontakt s orientálním autorem). Endó má rád přírodu a strohé líčení jejích krás; expozice často popisuje s citovým zabarvením a využívá všech smyslů poprvé jsem ze stránky cítil pach hnoje, bzukot cikád a slanou pachuť mořského břehu, aniž bych se dočkal půlstránkového květnatého popisu každého kamínku a větvičky. Vše je osekáno na potřebné minimum a čtenář nemá čas se začít nudit, obzvláště pokud kapitola svou expozicí zabrousí k japonské kultuře, do které se člověk příliš často nepodívá. Mlčení je pětihvězdičková novela s dobře zvládnutou hlavní postavou, napínavým dějem a filozofickým přesahem, kterou rozhodně doporučuji jako dospělé a oduševnělé čtení, které si na rozdíl od mnohých klasik uchovalo čtivost a spád. Závěrem ještě dodám, že jsem křesťan, takže mé nadšení (asi) můžete brát s menší rezervou.... celý text

Andělé a démoni 2006, Dan Brown

Co vznikne, když si talentovaný spisovatel vyjede průzkum diváckých preferencí a rozhodne se cíleně vytvořit dílo, které se stane bestsellerem? Lascivní akční mysteriózní dort jak od Pejska s Kočičkou. Andělé a démoni jsou naprostou klasikou Dana Browna a zároveň jakýmsi mustrem pro všechna jeho následující díla, čtenáři často vyhledávanou Šifru mistra Leonarda nevyjímaje. Mysteriózní a velmi napínavý příběh staví svůj základ na dnes již trochu omšelých premisách luštění starobylých záhad a hlavolamů, hledání pravdy mezi řádkami letitých knih a rozplétání konspiračního uzlu, na jehož konci je každý podezřelý. Dalo by se říci, že Andělé a démoni jsou detektivkou, ovšem jen do té doby, než začne na světlo prosakovat autorovo skryté umění přetavit rozvážné rozjímání na jedné dvojstraně v akci; a to v čistokrevnou, zmatenou, dechberoucí akci, při které možná zapomenete na dosavadní dojem z knihy a začnete vnímat, že se s nabývajícími stránkami začínají opakovat indicie, ukazující k žánrovému přerodu detektivky v scénář akčního filmu (béčkového?). A tehdy mě knížka přes všechny kapitolové cliffhangery a tlačení na efekt překvapení z části ztratila. Tím nechci říct, že mě knížka nebavila; jen jsem se dočkal trochu jiné zábavy, než v jakou jsem doufal a transformace Roberta Langdona z úctyhodného symbologa v pobíhajícího McGyvera mě zanechala rozmrzelým. Co se týče nastavovaného stránkového rozsahu, to už mne nezanechalo jen rozmrzelým. To už mě štvalo.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Na klasické dílo je Velký Gatsby překvapivě čtivý a napsaný velmi moderně, díky krátkému rozsahu si dokáže jakž takž udržet dynamiku a je velmi přehledný. Velmi se mi líbila také jazyková stránka, která byla velmi květnatá a vypilovaná k dokonalosti; člověku se nabízí srovnání s (pro mne) jazykově stejně mistrným Pánem Prstenů od Tolikena, který si však liboval v popisování krás přírody. Fitzgerald zde naopak obsáhle popisuje psychiku hlavních postav a opěvuje krásu (či nekrásu) New Yorku a jeho předměstí. Obsah knihy už patří k zlatému fondu literatury příběh snílka, který je pohlcen americkým snem i vlastní láskou v člověku vyvolá přesně ten nejasný dojem, jaký má. Je tato kniha depresivní? Při popisování prázdnoty bohatých ano. Je tato kniha plná naděje? Autor zde nikdy neklesne až k misantropii a opěvuje opulentnost, takže také ano. Vlastně je ale Velký Gatsby pouze románem, ve kterém sledujeme milostný propletenec, na který se autor snaží narazit filozofický přesah pomocí přirovnávání a zveličování lidských rysů na úroveň archetypů. Je to trochu nepřijemný pocit, očekávat hlubokou a vážnou knihu a dočkat se trochu nafouklého a typicky amerického pokusu o sebekritiku, se kterým se český čtenář nemusí dokázat ztotožnit. Čekal jsem víc, čekal jsem něco jiného a to, co jsem nakonec dostal, mě přimělo k rozpačitému hodnocení. Ale také jsem si připomněl, jak jsem šťastný, že nejsem milionář.... celý text

Staré americké civilizace 1989, Friedrich C. Katz

Velmi poučné a zajímavé čtení, jedna z mála knih o středoamerických civilizacích, která není plná obrázků a není pro děti.

Král cizinec (1309 – 1333) 2022, Vlastimil Vondruška

Svým způsobem svižná (ale přeci jen čtyřistastránková) knížka, která čtenáře zasvěceně seznámí s turbolentními léty po smrti Václava III. a mocenskými škatulaty na papežském i císařském trůnu, které tuto éru provázely. Knížka mi vlastně dost připomínala o fantasy prvky ochuzenou Hru o trůny. Méně akční, méně napínavou a tak trochu uzpůsobenou pro potřeby tradičního Vondruškova čtenářstva. Dvorských intrik, románků a domáckého klábosení zde naštěstí není příliš a i trochu příliš okatá lascivita se dá přestát, protože osou příběhu je stále stará dobrá politika středověku - uzavírání aliancí, vyhlašování válek a řešení, jak si namazat kapsu zlatými groši a přitom poplenit hrady svého soka, dokud je to sok a ne spojenec. Žabomyší války mezi českou šlechtou v kombinaci s těžce nesympatickou Eliškou Přemyslovnou mi nejednou připomněli, že král Jan Lucemburský sice není z pohledu našich dějin hodnocen nijak dobře, ale nelze se mu divit, že si k naší kotlině plné hašteřících rodů nedokázal najít cestu. Knížka je také příjemně realistická v detailech, bitvy jsou nepřehledné, porody nebezpečné a věřit se nedá nikomu (a už vůbec ne Italům z Lombardie). Hvězdy ale dolů strhnout musím, protože z milionu dějových linek jich pár vyšumělo do ztracena, jmen bylo až příliš a dynamika kapitol prakticky neexistovala. Autor toho nastudoval dost a zřejmě se snažil ten objem zajímavostí a souvislostí předat dál, až zapoměl, že píše historický román. A román není učebnice.... celý text

A zrodí se Nadace 2014, Isaac Asimov

A zrodí se Nadace je posledním příspěvkem velmistra Asimova do jeho rozvětveného Sci-fi románového světa a od ostatních knížek se neliší v nijak podstatných detailech, jako je kvalita dialogů, propracovanost charakterů či dynamika vypravování - jinými slovy nemějte strach, že by vás návrat na Trantor zklamal či ve vás zanechal pachuť nastavované kaše a zbytečného apendixu na fungující knižní sérii. Naopak, dočkal jsem se důstojného zakončení a dotažení kružnice, ve které je více než kdekoliv jinde řešena hlavní premisa samotné Nadace - psychohistorie a analýza příčin pádu galaktického impéria. Příběh o rozkladu společnosti a vládnoucích složek (přestože to je, řekněme, jen "politika") dokáže zaujmout a pravděpodobně si ani nevšimnete, že chybí klasická detektvní linka či neuvěřitelná vesmírná dobrodružství. Upřímně, celá tato kniha by se dala bez obtíží převést do divadelní hry a ansáblu by ani nedělalo obtíže sehnat kulisy. Kdo se podíval na rok vydání knihy a spojil si ji s datem úmrtí autora, jistě nebude překvapen, že celý příběh má krom hlavní linky ještě hlubší, emotivní podtón - stáří a smrt. Jaký je to pocit, vědět, že se blíží konec; sledovat, jak vaši blízcí odcházejí a vám docházejí síly na to, v čem jste kdysi nacházeli radost? Profesor Seldon je Asimovovo alter ego a Zrodí se nadace je jeho rozloučením. Tak sbohem, maestro.... celý text

Setkání s Rámou 1984, Arthur Charles Clarke

Ráma jako kniha je přesně takový, jaký jej pravděpodobně očekáváte - hard Sci-fi s dlouhými popisnými sekvencemi a velkou zátěží na vaši představivost, během které si budete připadat jako Kryštof Kolumbus, když poprvé probádal Ameriku. Příběh setkání s mlčícím vesmírným objektem podává autor vkusně a s vědeckou odtažitostí, přičemž sice nabízí zevrubné detaily i několik možných vysvětlení, hlavní část závěrů však ponechává na čtenáři. Cenou za pohádkovou expozici neznámého objektu s fantaskní fyzikou je bohužel (jako ve většině podobných Sci-fi) ochuzení dynamiky (byť zde ne tak mocně jako třeba v Solaris) a jen povrchní práce s charaktery. Příběh zde v základní kostře nechybí, ale je znát, že je spíše nadbytečný a skutečnou hlavní premisou není výprava expedice, ale čtenářova. Kdo si tuto klasiku pořídí, patrně nebude zklamán, pokud upraví svá očekávání a nebude čekat kdovíjak čtivé drama plné strhujících dialogů. Setkání s Rámou se nese ve znamení neklidu a strachu, zároveň je však přesně takové, jaké by jste jej očekávali v realitě - pod taktovkou vědců a profesionálů, zbavené osobních výlevů a konfliktů. Může se to zdát jako vědomé trápení a dnes již překonaná praxe (čtivost a forma nad poselství!), ale byl to právě tento přístup, který Sci-fi pozvedl nad brak.... celý text

Muž z vysokého zámku 2007, Philip K. Dick

Co by se stalo, kdyby mocnosti Osy roku 1945 neprohrály válku a naopak by zvítězili? Knížka vám dá na tuto otázku odpověď v podobě nových států, nových zvyků, nových dějinných událostí; tyto kulisy však vykreslí v natolik realistickém světle, že se čtenář zřejmě neubrání myšlence, že svět by se vlastně tolik nezměnil a až na legalizovaný antisemitismus a rychlejší vesmírný program by odlišní vládci zeměkouli k opačnému otáčení nepřiměli. Následně autor do tohoto nového\starého světa vypustí své postavy a nechá je prožít normální život v lehce noir stylu. Nikdo není dokonalý, nemá vyhraněnou karmu a nad svým životem vlastně ani nemá velkou vládu - vždy existuje vyšší moc, která jej ovládá. A nejvyšší mocí je orákulum, elementární síla náhody, kolem které bylo utvořen mechanismus horoskopického charakteru, ovlivňující všechno. Takový "osud". Hlavní postavy se postupem času profilují v různých situacích, při kterých se více či méně setkávají se zákázanou knihou, ve které spisovatel definuje "naši" poválečnou realitu - tedy svět ovládaný USA a SSSR. Stejně jako postavy knihy, ani já nenašel vyznění či pointu. Knížka mi představila nový svět, jen aby mi ukázala normální život v něm; někdy drsný, někdy komický a většinou úplně... obyčejný. Postupem času ve mě vyklíčilo podezření, že Dick si absurdní svět alternativní historie vystavěl zbytečně, protože děj s ním rezonoval jen minimálně. A protože nacistické spojené státy jsou hlavní premisou knihy, zanechal mě Muž z vysokého zámku rozpačitým a nerozhodným, zda jsem si jej užil.... celý text

Velká vlaková loupež 2019, Michael Crichton

Crichton v nejlepší formě vás skrze tuto poutavou knížku opět poučí z historie, pobaví nápaditým dějem a napne dynamickým vypravováním. Příběh velké vlakové loupeže je plný zajímavých a dobře vykreslených charakterů, zdaleka nejlépe se však autorovi podařilo prodat atmosféru samotného viktoriánského Londýna; města špinavého a plného kontrastů chudina kontra boháči. Nehledejte zde žádnou (pro dnešní dobrodružné knihy typickou) polovičatou pointu či vyšší poselství - jak sám řekne hlavní postava, Pierce - tady jde jen o peníze. A když se Crichton nemusí obtáčet kolem dospělého vyznění, umí být neskutečně hravý a sofistikovaný. Závěrem dodávám, že český překlad je prostě famózní; Londýnské podsvětí díky němu získává krutou poetiku Pražské galerky...... celý text

Vítězové nad Kartágem 2014, Jiří Kovařík

Vynikající knížka zejména pro milovníky starověkého válečnictví, kterým se zde dostane uceleného přehledu dějin ranné římské republiky přehlednou a přitažlivou formou. Autor zde popisuje nejen nejznámnější bitvy, ale také veškeré postranní střety a politické pozadí na obou stranách, neprofiluje pouze dobře známé vojevůdce (Hannibal, Pyrrhos, Scipio Africanus), ale také jejich neméně úspěšné, avšak historií neprávem přehlížené sekundanty, kteří často měli na dění během Punských a Makedonských válek mnohem větší vliv. Popisy bitev jsou přehledné a vkusně doplněné citacemi starověkých historiků (velmi kladně hodnotím autorovu revizi realističnosti - Appianus a Polybius přeci jen nebyli politicky nestranní a občas tíhli k nadsazování některých římských úspěchů či ponižování poražených). Každá bitva je navíc krom průběhu doprovázena neméně důležitými informacemi o složení vojsk a typu výzbroje vojáků. Jedním slovem velmi podrobné a přeci záživné dílo, ke kterému si rozhodně přečtu minimálně jedno pokračování.... celý text