Franc

Přečtené 693



Obránci civilizace
březen - duben 2021
Obránci civilizace 2020, Jan Kotouč

Tento díl považuji za krapet podařenější než díl předcházející. Po mém soudu ubylo filozofování ve prospěch akce. Při čtení jsem nabyl dojmu, že mezi řádky opět poznávám autora, kterými mi tak uhranul především v jeho prvních knihách. Ubylo opakování vět již vyřčených, přibylo toho oč tu běží. Hřmotu zbraní ve jménu záchrany impéria. Opět se Vám nedostane ničeho originálního, leč to nemusí znamenat, že automaticky i nezajímavého. Autor na stránkách knihy rozehrává zajímavé šachy s hlavními hrdiny, jejich nepřáteli, a vlastně všemi, o které tu jde. To vše ve jménu Šternova úsloví: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Někdy by se mohlo zdát, že čeho je moc, toho je příliš, ale autorovi se kupodivu po všech těch veletočích s ústředními hrdiny příběh nerozpadl. Naopak vyústil v poměrně grandiozní finále, které věřím, že dojde důstojného naplnění v díle posledním.


Císař v exilu
březen 2021 (16.-30.)
Císař v exilu 2019, Jan Kotouč

Císař v exilu je bezesporu důstojným pokračováním prvního dílu. Za jiných okolností bych byl nadšen, ale... Ale knihu jsem četl záhy poté, co mi rukama prošlo dílo Jakuba Maříka: V ledovém sevření. V konfrontaci s tímto dílem musím trochu ubrat z hodnocení. Tam kde Jakub Maříka volí přímou akci, tady se setkáváme se zbytečně rozvláčným textem. Textem, kde se často opakují věci již jednou vyřčené. Obsáhlé rozhovory, potvrzování si jasného, morální úvahy, které někdy působí až komicky. Autor z hlavního hrdiny činí vesmírného Mirka Dušína, který si každý svůj čin musí obhájit morálně před sebou samým. A to jsou věci, které sice nevadí, ale v konfrontaci s knihou podobnou mohou vystoupit do popředí, a nabýt na jasnosti. Takže co říct, kniha je čtivá, zajímavá, ale někdy se zbytečně moc mluví na úkor akce. Ale pořád ne v míře, která by mě odradila od čtení zbylých dílů.


V ledovém sevření
březen 2021 (05.-15.)
V ledovém sevření 2021, Jakub Mařík

Nemohu než opět smeknout před autorem. Laťka nastavená prvním dílem se v tomto příběhu nejenže ani nezachvěla, naopak, autor ji posunul o pár příček výš. Z žhnoucí korony slunce se záhy ocitáme v ledových pustinách opuštěné planety, kde nemrazí do morku kostí pouze z ledového větru, ale především z nepřítele, kterému podáš-li prst, sežere ti celý obličej. Staří známí hrdinové opět čelí úkladům, které jim protistrana klade pod nohy. Nikdo si nemůže být jist, zda-li následující minuta nebude jeho poslední. Nepřítel změnil tvář, ale urputnost mu zůstala. Jeho tajemná tvář nabyla jasných kontur, ale cíl zůstal jasný. Touha zabít a opanovat naráží na touhu posádky lodě Salamis přežít a nepodlehnout. Kniha má několik dějových linií, kdy každá má svůj smysl, žádná není pouze vycpávkou děje. Autorův příběh nestojí na jedné personě, ale klubku hrdinů, které se postupně rozmotává, aby se na konci zase spojilo v celek. Jak jsem uvedl na začátku, mimořádně čtivé, napínavé, dechberoucí. Z knihy si odnáším silný čtenářský zážitek a jistotu, že v ZOO už se nikdy neotočím k opicím zády.


Hranice impéria
únor - březen 2021
Hranice impéria 2019, Jan Kotouč

S knihy Jana Kotouče je to jak s Vaším oblíbeným seriálem. U každé další knihy tak nějak čekáte co Vás čeká a nemine, přesto se těšíte. Po dočtení odkládáte knihu s jistým smutkem, že prozatím vše skončilo, a s jistým rozechvěním se nemůžete dočkat dalšího dílu. Autor Vás opět uvrhne na šachovnici vesmíru, kde hráči pozvolna opouštějí tahy pěšcem. Série začíná okamžikem, kdy černí zahráli šach. Bílý král je zatlačen do kouta, kde se marnými tahy pokouší vyhnout matu. Kniha vyprofilovala nepřítele, který pod maskou tajemna nosí známou tvář, o které se myslelo, že navždy zůstane skryta. Politika a intrikaření, krutost a nenávist je konfrontována s obránci, kteří vědomi si vlastních nedostatků musí učinit nemyslitelné, aby obhájili poslední šanci na záchranu svých životů. Od knihy nečekejte nic nového a ani převratného. Podobných námětů jste mohli nejen v podání Jana Kotouče přečíst spoustu. Kniha se nevyhne tradičnímu scénáři vlastnímu tomuto žánru, boji dobra se zlem, někdy i plytkým rozhovorům, kdy hlavní hrdina morálně obhajuje své skutky před sebou samým. Přesto má ale dílo svojí šťávu. Štávu a náboj, který Vás zasáhne a nepustí do poslední stránky.


Letka 307
únor 2021 (08.-22.)
Letka 307 2012, Pavel Fritz

Bezesporu zajímavý literární počin. Autorovi budiž ke cti, že hladinu tohoto žánru zčeřil poměrně originálním pojetím, a neotřelým popisem vedení vesmírných řeží. Jím podaný příběh má svojí hloubku, stejně jako jako vesmír, v jehož rozměrech se to podstatné děje. Přesto se nemohu zbavit myšlenky, hlodající nepatrně v hlavě, že forma nepatrně zvítězila nad obsahem. Příběh samotný je strohý, přímý, sledující pouze kroky hlavního hrdiny, které letí pouze jedním směrem. Zabít a nebýt zabit. Nic více, nic méně. Přímý příběh zakončen osobním triumfem bez širších souvislostí. Nicméně to nemůže být toliko zásadní vadou na kráse, aby výrazněji snížila poměrně dobrý dojem z čteného. Asi to bylo i autorovým záměrem a v tomto duchu účel světil prostředky. Kniha je bezesporu doporučení hodná. Neotřelý a originální jazyk popisující jednoduší příběh Vás zavede do nezměrných prostor vesmíru a rozhodně zabaví a potěší.


Na smrt
leden - únor 2021
Na smrt 2020, Jozef Karika

Knihu jsem otevíral s velkým očekáváním, které, když to vezmu zpětně, zůstalo vlastně nenaplněno. Víte proč? Protože kniha toho nabídla a i po přečtení nabízí stonásobně více, než si vůbec dovolíte doufat. Poutavé, neřku-li hyponotické vyprávění. Mrazivý příběh chlapců s hlavou v oblacích, kteří naivně věří, že jsou pány svého osudu. Osudu, který z nich záhy udělá muže, kterými být nechtěli. Osudu, který z nich vysál téměř vše lidské na úkor potřeby žít pro svůj cíl. Příběh o druhé šanci, která nebyla o milosti a odpuštění, ale ještě větším zatracení. Autor umně zkombinoval fikci se skutečnými historickými událostmi s takovým umem, že máte chvílemi pocit a potřebu uvěřit, že to všechno vlastně mohla být pravda. Autor si nebere servítky, a stejně tak, jak jím popisované historické události byly kruté a brutální, i příběh je surový a drsný. Můžete mít přečteny stovky knih a myslet si, že už Vás nic nemůže překvapit a ohromit, ale nenechte se mýlit, může. Jozef Karika to umí. Knihu nejvíce vystihuje ve svém citátu Graham Greene: "Vím jen to, že ten, kdo si vytvoří nějaké pouto, je ztracen. Do jeho duše už vnikl zárodek zkázy."


Ve stínu slunce
leden 2021 (04.-15.)
Ve stínu slunce 2020, Jakub Mařík

Tak nezbývá než srazit paty, vyseknout poklonu, a stoupnout si do řady obdivovatelů této knihy. Musím konstatovat, že jsem více než mile překvapen a obohacen o nevšední čtenářský zážitek. Autor se rozhodl přísloví "Méně je někdy více" obrátit na ruby a světe div se, v jeho podání to skutečně funguje. Mix detektivky, thrilleru, v neposlední řadě pak především military sci-fi, jde ruku v ruce na stránkách jedné knihy a prolíná se tak důmyslně, že nevědomky přeskakujete z jednoho k druhému maje na mysli jediné, být co nejrychleji na stránce další. Autor sice nepřichází s ničím novým, zásadním, ale to není na škodu. Nepřítel, jehož pohnutky jsou neznámé, ale cíl zabít Vás naprosto jasný, nepřítel ve vlastních řadách, který si potají brousí kudlu, kterou Vám chce vrazit do zad. To jsou hlavní atributy knihy. Ano, už tu sice byly v knihách jiných, ale autor má sílu vdechnout jim svěžest, nápaditost, a lehkost, pro kterou se kniha tak skvěle čte. Nemohu než doporučit a věřit, že má očekávání a naděje, které vkládám do dalších dílů budou naplněna stejnou měrou vrchovatou, jako v případě tohoto počinu českého autora.


Ve stínu apokalypsy
prosinec 2020 - leden 2021
Ve stínu apokalypsy 2018, * antologie

Už je to uděláno, už je to přečteno. Na knihu jsem se tuze těšil a jelikož má očekávání byla veliká, zůstala do jisté míry nenaplněna. Je otázkou, do jaké míry za to může kniha, a do jaké míry já. Je nutno vést v patrnosti, že každý si apokalypsu může představovat jinak. A pokud otevíráte knihu s jasnou představou, která je konfrontována s představou jiných, jste buď nadšení nebo zklamáni. Mně se dostalo obojího. Ale tomuto snad ani u povídkových sbírek nemůže být jinak. Osobně vyzdvihnout povídky Kód Zeta, Nemesis, Dlouhá noc na Japetu, jako ty, které v sobě nejvíce snoubí ponurost, zmar, beznaděj, ale někdy i víru a optimismus. Tedy všechny atributy, které pro kvalitní postapo shledávám zásadní. Zbylé povídky byly zajímavé, dobré, průměrné, ale i nezajímavé. Nezajímavé pro mě. Jelikož co neosloví mě, si své nadšené čtenáře bezesporu najde. A i v tom je velké pozitivum povídkových sbírek.


Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
listopad - prosinec 2020
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež 1992, Michael Crichton

Tato kniha mě ujistila v přesvědčení, že pan Crichton není spisovatel, ale Pan spisovatel. Velká vlaková loupež je knihou, která nic nepostrádá, a naopak spoustu nabízí. Zábavu, napětí, poučení, hrdinu, kterého budete nenávidět pro jeho aroganci, hrdinu, kterého budete obdivovat pro jeho urputnost. Tedy vše to, co četbu činí tak úžasnou zálidbou. Příběh Vás upoutá měrou vrchovatou ke stránkám knihy. Máte potřebu číst rychle ve snaze dozvědět se, zda-li cíl hlavního hrdiny dojde úspěšného naplnění, a zároveň pomalu, aby ste radost a zážitek z čteného prodloužili co nejdéle. Autor opět jako v knihách předešlých zároveň nejen zaujme výborným příběhem, ale současně rozšiřuje Vaše obzory. Píše tak zajímavě, že mimoděk od čteného dohledáváte informace k událostem, které ve svých knihách zmiňuje. Proto i já jsem se dozvěděl mnoho nových informací o událostech, které se nesmazatelně zapsaly především do historie Britského království. Jako v komentářích k dalším knihám autorovým nemohu než doporučit knihu k přečtení. Sice je stránkově rozsahu menšího, ale obsahově toho nabízí více, než se z anotace na první pohled může zdát.


Prach
červenec - listopad 2020
Prach 2016, Hugh Howey

Tak konečně dotčeno. Ale tentokrát knihu hodnotit nebudu, protože by to bylo nespravedlivé k autorovi a ní samé. Již dlouhá doba uplynula od čtení předchozích dílů a proto se mnohé z hlavy zaneslo knihami jinými. Tudíž se mi asi četné souvislosti nespojily. Děj se tedy táhl neúprosně pomalu, s jednáním hrdinů jsem se nemohl nebo nechtěl ztotožnit, a vlastně jsem si k nim nebyl schopen najít cestu. Tam kde bych jindy fandil, najednou mi urputnost vadila, tam kde bych jindy váhavost odsuzoval, najednou jsem ji schvaloval. Co tedy říct? Staré známé prostředí, touhu najít pravdu v konfrontaci s potřebou ovládat a manipulovat. Stále tu tedy máme všechno to, z čeho v prvním díle autor uvařil mimořádně poutavé literární jídlo. Ale nemohu si pomoci, tentokrát stejné suroviny nestačily. Jak jsem uvedl, hodnotit nebudu. Nepřijde mi správné dávat jednu či dvě hvězdy proto, že jsem po knize sáhl v nesprávný čas či proto, že mnohé mi zůstalo skryto, a tudíž byla četba tolik úporná, zdlouhavá a nezáživná.


V stalingradských zákopech
říjen 2020 (04.-28.)
V stalingradských zákopech 1963, Viktor Někrasov

Poutavá kniha, která přináší opět jiný pohled na bitvu u Stalingradu. Žádné oslavné chvalozpěvy, žádná bezmezná láska ke Stalinovi, pouze špína, krok vpřed, který následuje krok zpět, ztráta kamarádů, nalézání nových. Fricové z knihy vystupují okrajově, jakoby mimochodem, aby narušili kolorit dnů minulých a určili běh dalších. Kniha spíše přibližuje běžný den v zákopech, mezilidské vztahy, než aby byla výrobnou nespočtu mrtvých. Je historickým svědectvím o životu za války, jeho strastech i některých radostech. A v tomto jejím svědectví nalézám největší plus a odkaz, které předává.


Lenochovy myšlenky
červenec 2020 (20.-22.)
Lenochovy myšlenky 2000, Jerome Klapka Jerome

Brilantní. Mám pocit, že některé autorovi postřehy a myšlenky jsou v dnešní době možná aktuálnější, než v době svého vzniku. S autorem už zkušenost mám. Tato kniha mě opět utvrdila v tom, jak skvělým spisovatelem byl. Úžasná práce se slovy, osudy, myšlenkami, svěží a lehký humor, který má schopnost vykouzlit úsměv na rtech. Autor Vám umožňuje plout jen po povrchu, nechat se ukolébat krásou slov, větných spojení, bohatostí jazyka, či ponořit se spolu s ním do hlubin jeho myšlení a odhalovat životní poznání, které se v něm nalézá. Tohle je další z knih, jejímž nezpochybnitelným plusem je skutečnost, že Vás nutí přemýšlet. I když se s autorovými závěry neztotožníte, nejste pouze pasivním účastníkem příběhu. S knihou pracujete a právě proto ve Vás něco zanechá.


Hnízdečko lásky
červenec 2020 (09.-15.)
Hnízdečko lásky 1975, Ring Lardner

Jsem skutečně na rozpacích. Úžasná kniha, kterou budete milovat a nenávidět. Milovat pro krásu jazyka a lehkost, se kterou se čte. Nenávidět pro lidi, o kterých čtete. Takových, které nebudete a nemůžete mít rádi, a které nebojím se říci budete dokonce nenávidět. Komentář ereserheada skutečně vystihuje to nejpodstatnější. Již dlouho se mi nestalo, abych povídku za povídkou nepřál hlavním hrdinům v takové míře a s takovou horlivostí . Autor si dal za cíl obnažit lidskou omezenost, nadutost, pokrytectví a sobectví skryté pod rouškou noblesnosti, uhlazenosti a dokonalosti. Kniha je obžalobou všeho nízkého bez příkras a snahy o pochopení. V tom je kniha úžasná a zároveň neúprosně krutá.


Hordubal
červen 2020 (22.-30.)
Hordubal 1941, Karel Čapek

Skvěle napsaná kniha, kterou ale rozhodně není lehko čísti. Minimálně z první poloviny doslova sálá smutek a volání opuštěného člověka po lásce bližního. Vnitřní myšlenky Juraje Hordubala ve Vás vyvolají potřebu mít po boku někoho blízkého, někoho, kdo Vás obejme, a zaplní pocit prázdnoty, který četba dozajista vyvolá. Druhá polovina je obžalobou, obžalobou lidské chamtivosti a sobeckosti. S každým písmenem voláte po odsouzení a trestu. Doslova se stáváte účastníkem procesu, hltáte každé slovo žalobce, odmítáte argumenty obhajoby. Velice silná kniha, její síla je především ve schopnosti vyvolat emoci, emoci, pro kterou se nestáváte pouze čtenáře, ale účastníkem příběhu. Účastníkem, který trpí s Jurajem, účastníkem, který vyšetřuje a soudí, účastníkem, který přeje a nenávidí. Závěrem jedna věta z textu, která obzvláště v tyto časy aktuální: Žádná bezúhonnost vás nekryje proti křivé a zneuctívající pomluvě..


Zpěv drozda
červen 2020 (11.-19.)
Zpěv drozda 2008, Walter Stone Tevis

Jedinečné. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem měl to štěstí v poslední době číst. Autor skvěle pracuje s psychologií postav. Způsob, kterým přivedl živého člověka k životu je jedinečný. Doslova s Paulem objevujete během života život nový. Toužíte po poznání, toužíte pro prozření. To je největší plus knihy. Pouto, které Vás spoutá s hlavním hrdinou, kterým se sami při čtení stáváte. Z knihy sálá deprese a současně optimismu, rezignace a současně boj, zapomnění a současně poznání. Toto konfrontace vystupující ze stránek knih je úžasná a přinutí Vás přemýšlet. Přemýšlet, zda-li by jste v sobě našli stejnou sílu jako Paul vzepřít se osudu, osudu který Vám byl nalinkován pro Vaše dobro, nebo zda-li půjdete s proudem. Je toho spoustu, co by člověk mohl o této knize napsat, ale nic nevystihne pocit z čteného. To si musí každý prožít sám. Toto není kniha, kterou si přečtete, ale kniha, kterou spolu s Paulem prožijete.


Dezerce
květen - červen 2020
Dezerce 2020, Marko Kloos

Tento díl shledávám po díle prvním jako nejzdařilejší z dosavadní série. Sice se pomaleji rozjížděl, ale závěr byl poměrně vydařený. Nemohu si pomoci, ale když autor vynechá ......., přijde mi to ku prospěchu věci. Budu se opakovat, ale co k této a jí podobným knihám poznamenat? Držíte v rukou military sci-fi se vším, co k ní patří. Hodní vojáci a zlí vojáci, které oddělují svištící kulky, granáty vybuchují, útočící lodě, heroické výkony, podrazy... Jenom opět musím trochu vznést rozpaky nad chováním hlavního hrdiny. Jeho morální čistota, dilemata, vnitřní morální boj byly někdy na můj vkus až příliš vyhrocené. Tady bych ubral nohu z plynu, již několikrát jsem uváděl, že všeho moc škodí. A Mirek Dušín je přeci jenom jeden. Tato kniha je přesto bezesporu to lepší z dosavadní série a věřím, že i zbytek vyjde. Přes všechny výhrady bych se přeci jen rád dozvěděl, komu autor udělí šach mat.


Blokáda
duben - květen 2020
Blokáda 2018, Marko Kloos

Inu co říci? Kniha opět nabízí to co je tomuto žánru vlastní. To, proč mám tento typ literatury rád. Vesmírnou řež, bitvy kdo z koho, tajemno přicházející z vesmíru. Ale opět se musím opakovat. Tato série má něco, co mě vnitřně snižuje pocit z čteného. Jestli to je množství rádoby hrdinských hlášek, morální čistota hrdiny, příliš skrytý třídní boj? Prostě něco, co Vás sice dráždí, ale ne tolik, aby odradilo od čtení. Jinak se jedná o příkladný díl serie jako mnoho jích podobných. Pár bitev, pár morálních dilemat, pár hrdinských činů, vše zakončeno otevřeným koncem ve stylu: Po reklamě pokračujeme. I přes vsechny výtky a kritiku hodlám pokračovat? Proč? Protože přes všechno co vytýkám chci vědět, jak to dopadne.


Evakuace
březen - duben 2020
Evakuace 2017, Marko Kloos

Bohužel musím konstatovat, že jsem krapet zklamán. To co jsem prvnímu dílu vytýkal a současně toleroval, se opět opakovalo. Právě toto pak v mých očích celkový dojem čteného snižuje. Autor hýbe hrdiny příběhu, vrhá je v ústery nepříteli aniž by jakkoli nastínil jejich důvod či původ. Ani nevím, proč mi to u této knihy tak vadilo, když je spousta jiných a podobných. Takových, kdy autor pracuje s příběhem podobně. Ale zde se dle mého práci s tajemnem zcela nedařilo. Ale jinak se Vám opět dostane slušné porce akce, boje, a vlastně všeho co se od militari sci-fi může očekávat. Jenom další drobná výtka, kterou jsem byl nucen použít i u Kapitána Johna „Blacka Jacka" Gearyho v serii Ztracená flotila spočívající v přílišném podobenství s Mirkem Dušínem. Kniha dělí na ty dobré a zlé, po mém soudu příliš okatě. Ale to je již na posouzení každého. Inu po přečteném jsem do jisté míry zklamán, i když jsem tušil, že tomu asi tak bude. Ale přesto všechny výtky a výhrady, která si zaslouží mou pozornost i nadále.


Smlouva na život
březen 2020 (13.-22.)
Smlouva na život 2017, Marko Kloos

Slušná militari sci-fi, která sice nepřichází s ničím novým, ale současně nabízí to lepší z tohoto žánru. Autor se samozřejmě nevyvaruje některým klišé vlastním tomuto typu knih, ale ne v míře, která by nudila. Příběh má slušné tempo, akce je dostatek. Autor Vás vrhne do víru dění. Hlavní hrdinové jsou konfrontováni s nepřítelem, který prostě je. Kde se vzal, tu se vzal. Tak tomu prostě je a víc se nedozvíte. Tady bych proto možná autorovi vytkl, že si s příběhem více nepohrál. Ale znáte to. Kdo chce víc, nemá nic. Proto buďme radi za slušnou porci akce a napětí, která dozajista nebude nudit oko čtenářovo.


Trhlina
únor - březen 2020
Trhlina 2017, Jozef Karika

Musím konstatovat, že v mých očích se jedná o mimořádnou knihu. Atmosféra a příběh mě uchvátil od prvního písmenka a nepustil do poslední tečky. Autor umí pracovat s emocemi, lidskou představivostí, vysvleče podstatu lidskosti až na dřeň. Na pár stránkách nastíní rozpad lidského jedince z myslící a racionálně uvažující bytosti na chodící mrtvolu. A v tomto spatřuji největší pozitivum knihy. Autor nepotřebuje armádu zombií, hektolitry krve, moře duchů, aby ve Vás vyvolal strach a mrazení v zádech. Právě naopak, stačí pouze les, samota, pár kopců. Ano, tak málo se muže ukázat být současně tak moc. Moc, aby jste se báli, přemýšleli, nesnášeli či obdivovali hlavního hrdinu. Nemohu než knihu doporučit, směle do ní, fenomenální, mrazivé, poutavé, napínavé. Už dlouho se mi nestalo, aby se na každou stránku tak těšil.


Zabíječ elfů
únor 2020 (16.-27.)
Zabíječ elfů 2009, Nathan Long

Asi se přidám do zástupu k níže uvedeným čtenářům, když vyjádřím jisté rozpaky nad čteným. Ne že bych knihu považoval za úplný propadák, leč nadšením také rozhodně nešílím. Jedná se o průměrnou knihu, které má své nedostatky, ale i krapet potencionálu pobavit. Komentář čtenáře Nigola asi nejlépe vystihuje mé pocity z čteného. V některých částech jde autor proti proudu a chování hrdinů obrací naruby. Pokud čtete knihu bez znalosti knih předchozích, nikterak to nepostřehnete. Pokud již zkušenost s předchozími máte, je to krapet do očí bijící. Je to stejné, jako kdyby Simír Gerchnan z Kobry 11 v 10 serii začal dodržovat pravidla silničního provozu. Také by jste si asi říkali, že tady není vše tak jako dříve. Děj samotný nikterak neohromí, další řada nepřátel, někteří nový, někteří staří známý. Co kniha přináší nového je prostředí, kde se vše odehrává. V tomto bodě bych spatřoval plus a dílčí posun série k něčemu novému. Takže co říci na závěr? Jednoaktovka, která může vyplnit pár hodin volného času. Ale rozhodně se nejedná o to nejlepší, co dosavadní série může nabídnout.


Král Krysa
? - únor 2020
Král Krysa 2003, James Clavell


Valkýry
leden - únor 2020
Valkýry 2018, Robert Fabian

Po dočtení jsem tak trochu na vážkách stran hodnocení. Nebýt to kniha od pana Fabiána, asi bych byl nadšený. Ale tady jsem čekal něco jiného. Toho Fabiána, kterého jsem znal z knih předchozích. Kniha má sice spád a spoustu akce, ale něco málo navíc ji chybí. Nějaká ta třesnička na dortu, kterou by jste cítili ještě nějakou dobu po přečtení. Takto knihu založím do knihovny a po nějaké při pohledu na ní budu v paměti tápat o co v ní vlastně šlo. První povidka se mi líbila více. Asi pro svou krátkost vyzněla lépe a silněji. Druhá byla akčnější. Neb všeho se každý po chvíli přejí. A zde toho bylo tolik, až to místy vyznělo příliš nereálně. Takže pokud chcete zažít spoustu řezničiny, při které budete muset přebrodit potoky krve a zdolat hory mrtvol, směle do toho. Očekávate-li Fabiána z knih předchozích, ruce pryč.


Přežili jsme Stalingrad: Vzpomínky příslušníků 6. armády maršála Pauluse
prosinec 2019 - leden 2020
Přežili jsme Stalingrad: Vzpomínky příslušníků 6. armády maršála Pauluse 2018, Reinhold Busch

Další z přečtených knih, která se těžko hodnotí, pokud však vůbec hodnotit jde. Jak můžu napsat, že se jedná o poutavou knihu, když ani v malé míře nepochopím, kolik bolesti a utrpení musel jiný člověk zažít, abych já tyto řadky mohl číst? Především pak konec knihy ve mě zanechal silný dojem. Opět se človek musí pozastavit nad tím, kolik vůle k životu v sobě jsou nekteří jedinci schopni nalézt.


Počátek
září - prosinec 2019
Počátek 2018, Jamie Sawyer

Musím si stoupnout do řady komentářů konstatujíc, že poslední díl přinesl jisté zklamání. Ač kniha nepostrádá děj a napětí, není ho tolik, aby mě nutil bezodkladně pokračovat v četbě. Hrdina opět čelí hrozbám, které tu už byly. Autor jako by přešlapoval na místě, aby se najednou rozhodl, že je třeba příběh ukončit. Stejné uvahy a hlášky se časem zají. A tudíž to, co v prvním dílů působilo svěže, bylo nyní již okoralé. Přesto jsem rád, že i poslední díl mám za sebou. Přes předchozí vyhrady by bylo škoda nevědět, jaké osudy Lazarovi nachystal autor do vinku.


Legie
srpen - září 2019
Legie 2018, Jamie Sawyer

Slušná jízda. Conrad Harris je zpět v plné síle a není ničeho, co by ho mohlo zastavit. Přiznám se, že druhý díl jsem si užil více než první. Příběh má spád, akce střídá akci, a nebylo mnoho míst, kde by se čtenář vyloženě nudil. Autor Vás udržuje v napětí, nepřítel střídá nepřítele, odhalení jednoho tajemství přináší další a další. Všichni dohromady krouží kolem Lazara jako můry kolem světla. Ten hnán svojí posedlostí likviduje vše, co mu přijde do cesty v touze dosáhnout svého cíle. Kniha přináší slušnou porci řezničiny, akce, tajemství neznámé rasy, a prostě všeho, co k tomuto žánru patří. Proto nelze než doporučit ke čtení a doufat, že další díl přinese stejnou porci akce, a nakonec snad i tu slzu v případě, že Lazar najde toho, po čem tam úpěnlivě pátrá.


Pojídači mrtvých
květen - červenec 2019
Pojídači mrtvých 1994, Michael Crichton

Opět se bezesporu jedná o zajímavou knihu s napínavým příběhem. Leč tentokráte mě kniha tolik nezasáhla jako předcházející, s kterými jsem měl tu čest. Autor opět na pár stránkách dokázal zachytit a podtrhnout do podstatné. Autor se opět mimo děj snaží přidat něco navíc, seznámit čtenáře se zvyky a způsoby života tehdejší doby. Což je bezesporu pozitivní a jako v předešlých knihách tak činí velice nenásilně a poutavě. Leč nemohl jsem při čtení necítit jistou odtažitost, něco, co jsem cítil jako nezájem o osudy hlavního hrdiny. Pokud to měl být záměr, já jsem se s tím neztotožnil, a přílišnou strohost jsem v daný okamžik vnímal jako částečnou vadu na kráse z celého díla.


Řetězová reakce
duben - květen 2019
Řetězová reakce 2018, F. Kotleta (pseudonym)

Tak nevím, nevím. Kniha se mi líbila, proti tomu žádná, ale ...ale.. Kdybych nečetl předchozí díly, asi bych byl nadšen. Ale v porovnání s nimi nemohu než si v duchu nepřiznat, že jsem čekal větší jízdu. Předchozí díly mě k sobě připoutaly a já doslova hltal každou stránku. Tentokrát jsem knihu občas odkládal bez valného zájmu po ní obratem sáhnout. Snad se autora a nadšení některých čtenářů nedotknu, když projevím myšlenku, že mi v některých částech přišlo na mysl, jakoby autor chvílemi nevěděl kudy kam, některé pasáže jsem vnímal pouze jako prostředek k natáhnutí děje, aniž by měli zásadnější vliv na dějovou linku. Přesto všechno jsem byl rád, že jsem se k sérii opět mohl vrátit. I když jsem neprožíval čtenářskou extázi, pořád si myslím, že v žánru post-apo se jedná o zajímavý počin, který může spoustu lidí pobavit.


Artefakt
leden - březen 2019
Artefakt 2016, Jamie Sawyer

Já jsem spokojen. Příběh je sice jednoduší, ale zajímavý nápad ho dělá velmi čtivým. Hlavní hrdina je podobného ražení, jako spousta jiných jemu podobných ve spoustě dalších knih, ale to bych k tíži nepřidával. Odlehlá planeta, hrdina a záporak, kolem toho všeho víří spousta havěti, která má jediný cíl, a tím je Vaše smrt. Už jsem několikrát psal, že něco podobného už tu bylo a nesčetněkrát dozajista opět bude. Ale je to jako s jídlem, které Vám chutná. I když jste ho už měli, chutnat Vám bude znovu. Vadou na kráse je fakt, že autor si s příběhem více nevyhrál, někde mohl ubrat, aby jinde mohl přidat. Nemohu se zbavit dojmu, že z příběhu mohl vytěžit vice. Myslím si, že potenciál nápadu se k tomu nabízel.


Zabíječ lidí
prosinec 2018 (06.-26.)
Zabíječ lidí 2008, Nathan Long

Četbu jsem si užil, ale dojem z čteného krapet snižuje závěr. Aniž bych chtěl cokoliv prozrazovat, nemohu než vyjádřit jisté rozpaky. První polovina byla parádní jízda v tom nejlepším slova smyslu. Neustále se něco dělo, akce střídala akci. Gotrek s Felixem se nezastavili a jejich meč a sekera rozhodně nezahálela. Bohužel v tomto duchu kniha neskončila. Ať konec akci nepostrádal, vše mi přišlo uspěcháno, a závěr nedotažený. Ne že by se jednalo o špatný kus. První polovina však nemůže úplně překonat rozpaky z nepovedeného závěru.


Ve stínu Říše
říjen - prosinec 2018
Ve stínu Říše 2017, * antologie

Inu proč ne. Zajímavé téma zpracované z mnoha úhlu. Jednou silněji, jindy slaběji. Tak je tomu konec konců u každé povídkové sbírky. V mých očích převládali špíše dobré či přímo skvělé nad těmi, co mě výrazněji neoslovily. Argentinské probuzení, Chlad věčnosti, Dos grojse genereraj,Tenkrát na Ukrajině jsou asi povidky, které bych nejvíce doporučil čtenářské obci. Ale i zbytek si urcitě najde své příznivce. Tato kniha je dalším důkazem, že i u nás je naštěstí spousta mistrů svého oboru, jejichž práce oblaží duši čtenářovu.


Cíl: Kasimir
srpen - říjen 2018
Cíl: Kasimir 2017, Jan Kotouč

Opravdu důstojné zakončení celé série, která mě více než bavila. Autor opět nezklamal a kniha nabídla to, čím mě tolik zaujaly díly předchozí. Spousta akce, napětí, bojů, intrik a vlastně všeho toho, co k tomuto žánru patří a co je mu vlastní. Staří známí opět vstupují na scénu. Staří známí se opět střetávají v bitvě, která může mít jen jednoho vítěze. V bitvě, která má vše rozhodnout. Ač to v tomto podání může znít kýčovitě, opak je pravdou. Nebylo okamžiku, kdy bych se jako čtenář nudil. Autor má příběh pečlivě postaven a v knize nenajdete místa, které by působila nadbytečně. Touto knihou série končí a musím se přiznat, že je mi to krapet líto. Do sektoru Hirano jsem se vracel rád. Její knihy rozhodně patří k tomu lepšímu, co se mi v posledních letech dostaly do rukou. Proto budu netrpělivě očekávat další autorova díla a věřit, že budou stejně zábavná jako ty předešlé.


Vlčí bratrstvo
březen - červen 2018
Vlčí bratrstvo 2001, D. Farland (pseudonym)

Musím jít krapet proti proudu. To co bylo na prvním díle tak nové autor nikam neposunul. Dej se sice rozvíjí a pokračuje, ale vše bylo takové nějaké rozvláčné a zbytečně dlouhé. Možná by knize pomohlo zestručnění, aby to zásadnější vyznělo výrazněji. Navíc se mi krapet zajedl hlavní hrdina, jehož váhání a myšlenkové pochody přišly stále stejné. Přišlo mi, jako by autor nevěděl co s ním. Přitom vývoj dalších aktérů byl poměrně zajímavý. Ale to nemohlo překryt značné rozpaky z čteného. Nic naplat, nemohl jsem se začíst, vše bylo dlouhé, radost z čteného se tentokrát nedostavila. Asi budu muset ke vší účtě k autorovi čtení dalších dílů načas odložit k ledu.


Nadaný žák
březen 2018 (10.-21.)
Nadaný žák 1991, Stephen King

Nejsem schopen určit, která z obsažených povídek se mi líbila více. Způsob, kterým se autor vcítil do uvažování především dětských hrdinů je fenomenální. Hlavně pak v povídce Tělo. Psané Vas natolik vtáhne, že máte pocit býti sami účastníkem výpravy. Zažíváte její strasti i napětí. V tomto nelze nic vytknout, chtělo by se říci - myšlenka triviální, zpracování fenomenální. Stejně tomu je i u Nadaného žáka. Psychologické zpracování a přerod hlavního hrdiny nemá chybu. Zdá se být natolik autentickým, že máte potřebu uvěřit, že něco takového je skutečně možné. Za mě rozhodně to nejlepší, co jsem od pana Kinga dosud četl.


Suma všech lidí
únor - březen 2018
Suma všech lidí 2000, D. Farland (pseudonym)

Opravdu zajímavé. Asi budu přejímat názory z níže uvedených komentářů, když napíši, že autor přišel s něčím novým. Ale nemohu než to potvrdit. Někdy stačí něco nového, neotřelého, co pozvedne knihu o řád výš. A to tato kniha přináší. Příběh samotný není až tak neobvyklý, ale nápady, se kterými autor přišel ho dělají zajímavějším a poutavějším. Nápad přejímání odkazů Vas nutí přemýšlet, jak Vy sami by jste takové možnosti využili. A to je ten největší bonus a přidána hodnota knihy. Něco ve Vás vyvolá, vzbudí Ve Vas emoce. Proto pokud máte rádi žánr fantasy a hledáte dosud jeho neznáme vody, tato kniha je ideálním představitelem obého.


Zabíječ orků
únor 2018 (03.-10.)
Zabíječ orků 2007, Nathan Long

Celkem slušné a důstojné pokračování série. Autor navázal na předchozí díly. Jenom mi schází jistá lehkost, nadsázka, a humor, která provázela hrdiny při jejich předchozích putováních. Kniha působí krapet vážněji než díly předchozí. Ale i tak se pořád jedná o slušnou fantasy, která nepostrádá akci, napětí, potoky orčí krve. S hlavními hrdiny se dostanete do podzemí trpasličí říše, budete čelit novým výzvám, odhalíte nová tajemství. Dobrá jednohubka, která má hlavně pobavit, a pomoci zabít čas.


Staré krámy za nové peníze
leden - únor 2018
Staré krámy za nové peníze 1998, Stephen Leacock

Úsměvné, zábavné, v dobrém slova smyslu jednoduché. Sice se jedná o útlou knihu s krátkými, leč opravdu skvělými povídkami. Každý si najde tu svou, která ho chytí a pobaví. Kdo autora zná, přesvědčí se o jeho schopnostech, kdo jeho tvorbu nezná, tato kniha představuje skvělý úvod pro seznámení s jeho dílem.


Jen jeden osud
leden 2018 (06.-26.)
Jen jeden osud 2010, Lukáš Babka

Chtělo by se mi hodnotit 5 hvězdami, chtělo by se mi hodnotit 10 hvězdami, chtělo by se mi hodnotit 100 hvězdami leč nemohu. Tohle je opět ten typ knihy, který nemohu ohvězdičkovat. Žádné takové hodnocení nemůže postihnout pocity, které člověk při četbě zažívá. Neskutečně silné příběhy lidí, kteří bez šance vlastními silami ovlivnit svůj osud, byli hozeni na samé dno, vláčeni z místa na místo, ponižováni, týráni, odsouzeni k pomalému umírání, aby se svému osudu vzepřeli. Našli v sobě sílu vzdorovat, nevzdali se, bojovali, aby mohli podat svědectví o bezpraví, které dnešní člověk může vnímat, ale nemůže pochopit. Vím, že nikdy nebudu sto pochopit, čím vším si tito lidé museli projít, jediné čeho jsem schopen je obviv k síle a vzdoru, se kterým si vybojovali svůj život.


Lady Macbeth mcenského újezdu
listopad 2017 - leden 2018
Lady Macbeth mcenského újezdu 1962, Nikolaj Semjonovič Leskov


Zapečetěný anděl
listopad 2017 - leden 2018
Zapečetěný anděl 1972, Nikolaj Semjonovič Leskov

Nic naplat. Ruská literatura mě nikdy nepřestane fascinovat. Bohatost jazyka, hloubka citů, pohled do nitra duše člověka. U autorů jiných národností se jsem se dosud s ničím podobným nesetkal v takové míře a intenzitě. Tato kniha je toho opět důkazem. Zapečetění anděl je výborem z díla a přináší na stránkách radost z čteného. Kniha nabízí vše - příběhy tragické, příběhy s dobrým koncem, humor, nadsázku, kritiku. Ze stránek dýchá duch doby, jak lidé žili, čím žili, pro co žili, jaké byli jejich radosti i strasti. Všechno podáno tak, že s nimi dýcháte, žijete jejich životy. Každý příběh si vychutnáte, prožíváte vetu za větou. Asi je mé hodnocení ovlivněno vztahem, který k ruské literatuře chovám, ale věřím, že i člověk nezaujatý ocení vytříbení a um autorův, kterým nechal vyniknout jednotlivých příběhům této knihy.


1 ...