eraserhead přečtené 1292

Rybář 2021, John Langan

Docela mě pobavila autorova hláška v poděkování, kde zmiňuje, že některým žánrovým nakladatelům připadal román příliš literární, některým literárním nakladatelům příliš žánrový. Ono to totiž vlastně i sedí. Popravdě, úplně bohatě by stačila střední část knihy, první a třetí je v podstatě jen ukotvující nadstavba pro současné (až se mi chce napsat Kingem zkažené) čtenáře a čtenářky (kteří potřebují vědět o každém uprdnutí postavy před a po vyvrcholení příběhu), nijak dojem nekazí, ale vlastně mu ani nijak moc nepomáhají. I jako celek je to však příjemná četba, v oné střední části nádherně mrazivá. Na „lovecraftovský“ horror začínám být poslední dobou lehce alergický, ale tohle se povedlo. 3,5*... celý text

Hnízdo 2023, Gregory A. Douglas (p)

Patrně nejuzvracenější kniha, co jsem za poslední roky četl, rozhodně nejuzvracenější kniha, co dosud Golden Dog vydal. Jestliže první svazek edice Old School Horror mohl na první pohled lehce zmást svou podivnou jinakostí, tohle už je čistá béčková hmyzí animal attack jízda. Akce se střídá s odhalováním a předpoklady (což dodává výbornou mrazivou atmosféru) a tyhle části jsou hodně dobře vymyšlené. Malý ostrov, velká skládka a všudypřítomný opar smradu, žaludečních šťáv, syčení a armády nepřátel vrhajících se na vás stylem „nas mnogo!“ Úsvit osmdesátek, úžasná doba, kdy příběhy a jejich atmosféru nekazily moderní technologie, mobilní telefony, všudypřítomný internet a všechno se muselo dělat starou dobrou ruční prací. Prostě krása. 4,5*... celý text

Hejna běsů 2018, Cullen Bunn

Tohle mi sedlo jak zápletkou, tak jednotlivými scénami, nápady i kresbou. Má to hezkou atmosféru. Ke konci se to trochu rozmělní, ale pořád se to drží v pro mě zajímavé rovině. Komiksům moc nerozumím a tak úplně je nevyhledávám, ale když mě to zaujme, tak to ocením.... celý text

O lidskou identitu 1990, Václav Havel

Kdysi jsem četl nějaké "sebrané spisy" Havlovy z podobné doby. Na téhle knize se mi více líbilo, že není ani tak o tom, co si Havel myslí, jako spíše o jeho postavení v tehdejší realitě. Spíše než o jeho myšlenkách je to o reakcích doby na něj a reckích jeho na dobu. A občas to jsou dost šílené věci (jeho zprávy o domácím vězení). Z tohoto trošku vybočuje delší esej Moc bezmocných, jejíž jednotlivé části jsou tu a tam trefné, ale jako celek to trošku skřípe (a jde na tom vidět, jak to bylo psáno trochu ve spěchu, což opravdu bylo). Stejně tak mě překvapilo, jak jsou některé jeho věci nadčasové. Zpívá celá rodina by se dala prakticky beze změn přetisknout jako současný článek o televizní kultuře. Podobně závěrečná Krize identity. Zajímavé také je, zjistit, co opravdu Havel kdysi říkal a myslel si a srovnávat to s jakýmsi jeho obecným obrazem či tím, co dělal, zastával, tvrdil a obhajoval později. Třešničkou na dortu je pak úplně poslední přetisk článku o Václavu Havlovi, který koncem sedmdesátých let proběhl rozhlasem a několikerým tiskem. To je dokonalý novinářský plivanec do tváře soudného člověka.... celý text

Pomiluj smrt 2023, Veronika Fiedlerová

Ač to moc hezky sub/žánrově lavíruje, tohle mě utáhlo hlavně na skvěle vedeném a podaném příběhu a parádních charakterech. V okamžiku, kdy je mi díky tomu vlastně úplně jedno, jestli čtu klasický horror, historické erotické drama či mysteriózní thriller ve steampunkovém oparu, je prostě radost držet tu knihu v ruce. Z jedenácti mnou dosud přečtených knih edice je tohle druhé nejlepší Zrnko temnoty.... celý text

Upír z okrsku 2018, Andrzej Pilipiuk

Zajímavý a zábavný potenciál nápadu se vyčerpal už v první knize, takže jak se dalo čekat, druhá už je jen mlácení prázdné a naneštěstí dost často až trapné slámy. Tady si má chorobná dočítavost vytrpěla.... celý text

Zánik městečka Olšiny (12 povídek) 2023, Jaroslav Havlíček

Crota 2023, Owl Goingback

Přímočará, mytologicky původně americká, béčková monster jízda. Čvacht. Domluvil jsem.

Domofón 2016, Zygmunt Miłoszewski

„Směšné, napadlo Wiktora, jaký vznešený a ušlechtilý je strach, který popisují v románech. Pravděpodobně je píší lidé, jejichž jedinou obavou je, že jim terminál v nákupním centru odmítne kartu a prodavač se na ně podívá nevrle. Papíroví hrdinové dokáží oněmět úžasem, ztuhnout strachy, chloupky na krku se jim zježí a v žaludku se jim objevuje kámen těžký jako černá díra. Ve všech těchto popisech smrtelného zděšení, když se člověk postaví čelem Odvěkému zlu, chybí zásadní element. Že chce člověku chce neskutečně srát.“ O Hautalově Architektu temna lidem tvrdím, že je o strašidelném paneláku. Miłoszewského Domofón je jím ale mnohem více ve smyslu, že jde fakt o panelák, a strašidelný. V něm se začnou dít obyvatelům podivné věci, aby je nakonec začaly sužovat děsivé noční můry a jednoho dne zjistili, že barák nemůžou opustit. A to je teprve začátek. Strašidelné paneláky se, zdá se, těší pořád žánrové oblibě. Domofón neohromí originalitou, ale potěší nakládáním s žánrovými prvky a schopností nahustit atmosféru. Možná se to neumístí v různých žebříčcích a výběrech, ale je to příjemné a žánrově uspokojující čtení.... celý text

Černý pavouk 2013, Jeremias Gotthelf

Ryzí horror v lehce pohádkovém a mytologickém hávu. Ale také takřka čistá křesťanská agitka varující všechny před sejitím z boží cesty, opuštěním „jeho“ morálky a v neposlední řadě před boží zlobou a trestem. V každém případě, je to skvělé, mrazivé, místy až prostince (ve smyslu, že se to zbytečně nerozpitvává, jen se dvěma třemi slovy řekne to podstatné) syrové, brutální a děsivé. Ostatně, příběh obsahující ohnivé veverky nemůže být úplně špatný. A tohle je, dá-li se stranou ta agitka, prostě krásné.... celý text

Když nás temnota miluje 2023, Elizabeth Engstrom

No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.... celý text

Očistec 2024, Kristina Haidingerová

„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.... celý text

Křik 1918, Stanisław Przybyszewski

Pro svou dobu možná ne úplně překvapivý, přesto znepokojivý psychologický malířský mysteriózní horror místy navlékající až surrealistický a expresionistický háv. 3,5*... celý text

X 2023, David Demchuk

Nádherně temná, atmosférická, mysteriózní, napínavá, do hloubky jdoucí a svým způsobem dojímavá záležitost. Když jsem knihu otevíral, byl jsem hodně zvědavý, nakonec mílovými kroky překonala očekávání. To propojení příběhu a autora je vynikající.... celý text

Okultace a jiné povídky 2016, Laird Barron

Miluju Barronovo umění vtáhnout čtenáře a čtenářky přímo do středu znepokojivých a hrůzyplných míst, lhostejno jestli se nachází v horách, na chatě, v hotelu, zděděném domě nebo někde v prdeli uprostřed hlubokých lesů, a nechat je, ať si s tím vším poradí úplně sami. To je opravdové kouzlo horroru. Ono to u něj možná trvá o nějakou chvíli déle, než u jiných autorů/autorek/příběhů ale pak Mé top 3 OKULTACE, MYSTERIUM TREMENDUM a ŠEST ŠEST ŠEST. Další jeho povídkové horrory, prosím.... celý text

Sny Márie Duninovej 2020, Karol Irzykowski

Zatímco my jsme měli edici Alrúna nakladatelství Volvox Globator, na Slovensku mají edici Renfield nakladatelství Európa. Obě se věnují vydávání starých strašidelných, mysteriózních a horrorových klasik přelomu 19. a 20. století. Tohle je povídkový výběr spisovatele, recenzenta, šachisty, souputníka a (kritického) známého Stefana Grabińského Karola Irzykowského. Ten se ve svých příbězích vydává nejednou na cestu průniků a průsaků, kriticky proti sobě staví filosofii, materialismus a astrální či snové reality. Jeho příběhy jsou mysteriózní, tajemné, mystické, hloubavé, kritické či prostě jen podivné. Zaujaly hlavně PYRIPHLEDETHON ALEBO Nepoškvrnené počatie, až parodicko-groteskní pocta železničním horrorům S. Grabińského ASTRÁLNY VOZEŇ, poeovsky temně psychologický POKUS O PRIENIK DO HĹBKY či neobyčejně znepokojivá JANKINA MELÓDIA. 3,5*... celý text

Rovnováha 2023, Petr Švec

Je obrovská škoda, že ještě pořád si sebeslabší horrorové béčko zahraničního autora najde své čtenáře a nejednou i uznání, ale stejně dobré, ne-li lepší, horrorové béčko domácího autora či autorky lehce zapadne. Rovnováha je skvělá domácí béčková duchařina, s dobře promyšleným příběhem a hodně povedeným závěrem (říkal jsem si, jak to skončí, jestli se autorská nápaditost nevyplýtvala na rozjetí příběhu, jak to někdy bývá, a byl jsem velmi mile překvapen). Není to nic převratného ani prudce originálního, ale v rámci žánru to kráčí velmi svěží a netrnitou cestou. Rovnováha by si zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí dosud dostávalo. Velmi solidní záležitost, která mi udělala radost.... celý text

Kdysi 2003, James Herbert

Jestli Herbert něco uměl, tak psát „jiné“, tedy sobě nepodobné knihy. Z toho, co mu vyšlo v češtině je tohle asi nejvíc „jiná“ kniha. I když jsem trochu věděl, do čeho jdu, popravdě mě to překvapilo. Nedá se říct, že by mile, nebo nemile, ale tohle je opravdu trochu jiný styl než jeho krysí série, Mlha, má jeho nejoblíbenější kniha Creedovo krédo nebo i ten Fluke. Snad až typicky anglický (prostředím, proprietami a zápletkou) erotický fantasy horror. A to takřka doslova. Stará sídla, víly, čarodějnice, domácí skřítkové, lesní strašidla, kouzla, kletby, sex. Na můj vkus občas až moc popisů a „barevnosti“, když však šlo do tuhého, bylo to syrové a šlapalo to. I přes lehkou rozpačitost a tendenčně neoriginální zápletku pořád ukázka, Herbertových schopností.... celý text

Sklíčenost 2023, Lucy Taylor

Zpočátku jsem se na příběh nemohl vůbec naladit, pořád jako by mě něco rozptylovalo. Chytlo mě to až někde za půlkou a nakonec to skončilo zajímavě.

Nový měsíc na vodě 2023, Mort Castle

Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.... celý text