BigFan
přečtené 297
Na co slova nestačí
2020,
Brigid Kemmerer
Dopisy ztraceným byly fakt dobré. Ale tohle byla jiná liga. Od ostatních young adult romantických knížek se tahle liší tím, že řeší vážná témata, předává člověku něco do života a nese s sebou několik myšelenek. Má skvělé, komplexní postavy, u kterých si přejete, aby se vyskytovaly v reálném životě. Až v této knížce jsem zjistila, jak je Declan loajální a sweet heart. Reva jsem měla moc ráda už v Dopisech, ale tady si mě zcela získal. Je to úžasný, nesobecký, statečný člověk. Samozřejmě i Revovi rodiče, Matthew, Emma, Juliet a ostatní byli skvělí. No, teď už stačí je doufat, že Brigid Kemmerer napíše brzy něco, co se tomuhle bude alespoň trochu podobat. A já to zase přečtu za den, budu dočítat o půlnoci a nebudu chtít, aby to skončilo.... celý text
Lži Lockeho Lamory
2009,
Scott Lynch
Je mi docela líto, že tahle skvělá knížka kdysi dávno tak snadno upadla v zapomnění a teď se o ní už vůbec nemluví. Pro mě je tohle ukázkový příklad toho, jak by měla vypadat pořádná fantasy kniha. A ještě když se k tomu přidá, že je to autorova prvotina? Úžasné. Na tomhle příběhu je skvělá nejen zápletka, ale i to, jak je všechno do puntíku promyšlené a navzájem to do sebe zapadá a společně pracuje jako dobře promazaný stroj. Špinavé prostředí, drsná atmosféra, postavy, které jsou na hony vzdálené od označení 'hrdina' a ne vždy jim všechno vychází podle plánu (však kolikrát jsem si už říkala, že musí být po nich) a další a další... Kolikrát jsem odvracela tvář znechucením, měla pusu dokořán nad tím, co to Locke Lamora vymyslel nebo prožívala pocit triumfu společně s ním. Za co jsem teda ubrala jednu hvězdičku je styl psaní. Z nějakého důvodu mi vůbec nesedl a já tak strávila s knížkou málem měsíc, což je u mě dosti neobvyklé. Ale očividně ani to mi nezkazilo zážitek z knihy, takže si nemohu stěžovat. A překvapivě mi tady ani vůbec nevadily sprosté výrazy, jichž tam bylo hojně. Protože bez nich by to prostě nebylo vůbec ono. * * * Otec Okov seděl na střeše Domu Pelerandrova a shlížel na neuvěřitelně nadutého čtrnáctiletého chlapce, jímž se ten malý sirotek, kterého si před tolika lety pořídil od Tvůrce zlodějů ze Stinného vršku, stal. "Jednoho dne, Locke Lamoro," pronesl, "jednoho dne nás rozmrdáš tak velkolepě, tak ctižádostivě, tak drtivě, že se nebe rozsvítí a měsíce zatočí a samotní bohové budou škodolibou radostí srát komety. A já jenom doufám, že ještě budu u toho." "Ale no tak," řekl Locke. "To se nikdy nestane." * * *... celý text
