bertrand
přečtené 242
Blacksad
2012,
Juan Díaz Canales
Nikdy bych nevěřil, že hrdiny jednoho z nejlepších, scénáristicky i výtvarně, komiksů jaké kdy budu číst budou prasata, hadi, kočky, němečtí ovčáci, lední medvědi. Nu, stalo se právě s Blacksadem. Úplně jsem nepochopil proč ty zvířecí hlavy a lidské chování. Možná pro punc vyjímečnosti? Pí Ár? Nevím, podle mě je Blacksade svou vyrovnanou kvalitou obou složek vyjímečný až dost. Jsem sice fanoušek noiru i detektivek, ale v hodnocení u mě vede příběh PLIVNOUT DO NEBE, kterým autoři přeskočili hranice obou žánrů do politické aktuálnosti přes sociální komentář k filosofické nadčasovosti. Mnozí se o to snaží, zde se to na doslova pár stránkách díky trefné a vskutku nezapomenutelné, nečekané a přesto logické pointě povedlo.... celý text
Sean na mušce
2005,
Colin Bateman
Colin Bateman se zlepšuje každou knihou, ale kam došel, to se zřejmě nedozvíme, když poslední jeho vydaná kniha u nás je z roku 2008. Nu nevadí, máme tu skvost jménem Zpropadení páteři. Sean na mušce, tedy druhá část trilogie, která je u nás k mání. Předpokládám, že knih s tímto hrdinou je více. Bateman opět irsky svůj a to znamená co nejvíce originální v mantinelech daných žánrem, kadence dialogů, dekadence peripetií předčí očekávání. Plusy za zápletku točící se kolem natáčení filmu. Co vyráží dech bucharem na solar plexus je konec. Nevím, zda přidat body za odvahu nebo je srazit za tento zvrat, v zábavné literatuře nevídaný a... nežádaný. Nakonec srážím hodnocení, konec mi patrně zabrání, abych si tento díl ještě někdy přečetl. To už na mě bylo trochu moc, to víte, otec rodiny...... celý text
Irská šaráda
2004,
Colin Bateman
Bohužel, mimořádné zklamání. Průměrná, nudící záležitost. Ještěže to Mr. Bateman nevzdal a napsal Zpropadené pátery!
Zpropadení páteři
2004,
Colin Bateman
Nejen jedna z nejlepších detektivek, ale i jedna z nejzábavnějších knih (ve smyslu dosaženého potěšení z četby), jaké jsem kdy četl. Díky Youtube kanálu Rudá žeň (Kopřiva and Pavlovský) za doporučení. Kvalita knihy je zde ovšem více než kdy jindy otázka vkusu a kačeního žaludku, černý humor mi sedl, nemusí každému. Alkoholik hlavní hrdina, každý to nemusí. Pevně ale věřím, že slušné tempo, přesnou dialogickou výměnu, opravdu vypečené charaktery, morbidní osudy ostrovní komunity napadené virem zmutovaného chiliasmu a odloučené od spásné pevniny a (spásné) síly alkoholu si může užít každý.... celý text
Černý korzár
1988,
Emilio Salgari
Tohoto Korzára jsem četl v mládí snad 100x. Bylo to napínavé, pořád se tam něco dělo a do toho tajemné ilustrace Jaromíra Vraštila, kdy si čtenář mohl více domýšlet než vidět. Po mnoha a mnoha letech jsem knihu opět objevil v jakési bedně na půdě a jal se ji předčítat svým čtyřem potomkům v rámci každodenního uspávacího maratonu. Výsledek: totální fascinace. Co se jim tak líbí? Je to napínavé, pořád se tam něco děje, Carmauxovy hlášky, putování pralesem, souboje aligátorů s leopardy, Indiáni si pečou Španěly na rožni! Moko a jeho černá hrubá síla, dokonalý hlavní hrdina (má černé i péro, za kloboukem) a jeho tragické dilema, ne-mrtví bratři, láska, zrada, válka, vynikající padouch. Ušil jsem si na sebe bič, už ji musím číst podruhé! Může být ještě něco známkou nesmrtelné, byť totálně brakové knihy? Napsána před více než sto lety, čtená před skoro čtyřiceti a znovu triumfující v roce 2024. O jejích literárních či jiných kvalitách můžeme vést polemiku, stejně jako u stejnojmenného filmu s Kabirem Bedi, ale jedno je jisté: Emiliovi Salgarimu prý říkali italský Jules Verne. Oproti slavnějšímu jménu má však jednu velkou přesnost: nenudí neboť jak známo, Verne byl oboje, geniální i nudný, nikdy však geniálně nudný. Salgari má takové tempo, že na nudu (nebo logiku) není čas! Ondřej Neff by holt po Salgarim neměl co přepisovat. Howgh.... celý text
Třikrát havarijní poradce Travis McGee
1994,
John D. MacDonald
Přijde James Bond za Travisem McGee a ptá se ho: "Poslouchaj, pane McGee, jak voni to dělaj, že maj takový úspěchy u ženských?"
Filmové spekulace
2023,
Quentin Tarantino
Mr. Brown napsal konečně knížku o svých oblíbených filmech ze sedmdesátých let. Zároveň také knížku o tom, jaké to BYLO chodit ve zlatých sedmdesátých v USA do kina. Taky o tom, jakýma očima se v těch letech na filmy dívalo. Taky o tom, jak některé z filmů vznikaly a proč vypadají tak, jak je dnes známe. Mr. Brown je sběratel filmových drbů a kuriozit. Ale tuhle knížku píše taky PAMĚTNÍK. Zažil ty filmy v kině! Zažil třeba, když publikum řvalo nadšením při finále Rockyho! A teď nám to popsal, takže i my víme, co pro Amíky v té době kinoprojekce znamenaly. Rozumějte, byli to časy před VIDEOREKORDÉRY. Kino bylo všechno a pro všechny. Měl taky tu výsadu, že s tvůrci děl o kterých dnes píše, stihl jako auteur to auteur ještě za jejich života mluvit. Dnes už jich je většina na pravdě Boží. Škoda, že nestihl Drsnýho Sama Peckinpaha, škoda.... Mr. Brown je také, jak tu zaznělo, cinefil. Umí drby, kurizozity, zdánlivě nepodstatné maličkosti dosadit do faktů, doby, souvislostí a z toho vytěžit jiný, neotřelý, autorský pohled na filmové dílo co by nedílnou součást určité kulturní epochy. I ty nejblbější filmy tak dostávají nový rozměr. Skvělá, zábavná i poučná kniha pro milovníky dané éry i filmografie vůbec. Jen nechápu, proč se Mr. Brown podepsal jako nějaký Quentin Tarantino. Ale i ten, až skončí s filmem a bude jen psát, nebudu mu lát.... celý text
Tmavomodré sbohem
1991,
John D. MacDonald
Stručné, hutné, drsné. Pokud bychom dokonce vystříhali McGeeho (MacDonaldovy?) svérázné náhledy do ženské psychologie a na vztahy mezi oběma pohlavími vůbec, bylo by to ještě hutnější a plynulejší, ale už ne tak vtipné. Inu, stará garda. Řadím se mezi spokojené čtenáře a nejvíce se mi líbila ta podvratnost (chcete-li hra s očekáváními), kdy McGee nastupuje k finálnímu zúčtování jako pravý superman a... Ale to už bych spoileroval. Užijte si dobře napsanou oddechovou jízdu.... celý text
Rychlé lodě do pekel
2008,
Petr Eisner
Petr zhmotňuje noční můry každého backpackera, o to věrohodněji, že neopouští hranice důvěryhodně možného. Úsporný styl dokáže popsat vše potřebné a ich forma nahrazuje subjektivní survival kameru. Té je ovšem popřáno vidět a vnímat jenom omezenou část reality subjektivně zreprodukovanou lidskými smysly. Hlavní hrdina, který není hrdina, ale jeden z nás, začíná věci vidět jinak, opravdověji, až na hranici smrti. Petr si umí pohrát s napínavým, hororovým, ale nikoli explicitním a přestože nejsem fanda tohoto žánru, knížku jsem ocenil jako vkusnou, neblbou jednohubku. Nejvíce si mi asi líbila úvodní část, popisující příchod bledé tváře do jiného světadílu, jiné kultury. Jeden hned cítil ten pocit mimochodnosti, ty jeho sandále a propocený triko.... celý text
Bornografie
1970,
Miloš Macourek
Aneb nekonečná variace na jedno téma. Dokonalá kniha z dávných dob, kdy ještě nebyly kreslené vtipy, ale tzv. humor, který si mohl dovolit být jemný a chytrý.
Fantasy: Encyklopedie fantastických světů
2003,
David Pringle
Nabízí se otázka: proč číst tuto graficky luxusní publikaci s rozporuplným, často ironicky subjektivně laděným textovým obsahem a skvělou nabídkou dobových fotografií, když máme Adamovičovu Encyklopedii fantastických filmů, chudou publikaci s luxusním a zasvěceným textovým obsahem a zastaralým grafickým zpracováním? Moje odpověď: důvod není, Adamovič jasně vede.... celý text