beaneater
přečtené 191
Víc než člověk
1995,
Theodore Sturgeon
Komplexní kniha o bytostech stojících na okraji společnosti, které se mimo lidské společenství postupně formují v nový organismus homo gestalt. Sturgeon se nevěnuje jejich výjimečnosti, ale především jejich izolaci, tichému utrpení a dlouhodobé existenci mimo běžné lidské vztahy. Vznik homo gestalt tak nepůsobí jako záchrana, ale jako důsledek evoluce: odpověď na svět, kde pro ně nebylo místo. Sturgeonova próza je známá svým lyrickým a poetickým stylem, který je patrný už v první části knihy, The Fabulous Idiot. V době svého vzniku představovala More Than Human pozoruhodnou vizi, která nebyla typická ani pro tehdejší sci-fi, a v mnohém není typická ani dnes. Sturgeon tak vytvořil unikátní dílo, kterým naznačil nový směr, kterým se sci-fi může ubírat. "Name. He made a reaching, a flash of demand, and it returned to him carrying what might be called definiton. It came, though, as pure concept. "Name" is the single thing which is me and what I have done and been and learned. It was all there, waiting for that single symbol, a name. All the wandering, the hunger, the loss, the thing which is worse than loss, called lack. There was a dim and subtle awareness that even here, with the Prodds, he was not a something, but a substitute for something. All alone."... celý text
Neuromancer
1992,
William Gibson
"Thy sky above the port was the colour of television, tuned to a dead channel." Chápu, proč Neuromancer zažil takový boom a proč je považován za veledílo sci-fi literatury. William Gibson totiž výrazně definoval podobu kyberpunku, jak ho známe dnes. Prvních pár stran bylo opravdu těžké rozlousknout, protože Gibson použil slangový jazyk plný novotvarů a technologicky znějících výrazů. Jak jsem se ale nořila hlouběji do děje, začala jsem slova rozpoznávat a zvykat si na jeho styl psaní, který může na první pohled působit chaoticky. Pro některé čtenáře může být právě tohle důvod knihu po pár stranách odložit, ale pokud dají autorovi šanci, děj je začne vtahovat čím dál víc a nepustí až do konce. Kniha není jen o „cool“ tech výrazech. Nabízí i filozofické roviny a myšlenky o lidské povaze. Gibson nejen že napsal sci-fi klasiku a vtiskl tvář subžánru kyberpunku, ale také pozoruhodně předvídal některé rysy naší současnosti: lidi s očima přilepenýma k obrazovkám, na kterých sledujeme výtvory umělé inteligence téměř nerozeznatelné od reality, i moc miliardářů ovládajících megakorporace, schopných ovlivňovat celá města. Gibson svoji první knihou nastavil laťku velmi vysoko a není divu, že právě Neuromancer ho tak masově proslavil. Neuromancer je fascinující mix technothrilleru, zajímavých myšlenek a vizí budoucnosti, který i po čtyřiceti letech působí překvapivě aktuálně. "... Neuro from the nerves, the silver paths. Romancer. Necromancer. I call up the dead."... celý text
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Nápad za tím příběhem je super, ale měla jsem pocit, že se tam objevuje pár děr v ději a událostí, které moc nedávaly smysl, což mi celkový dojem trochu pokazilo. Kniha se čte lehce, ale občas to působilo, jako by ji napsal středoškolák, co má rád vědu, ale moc si toho o tématech, o kterých píše, nezjistil. Celkově to spíš připomínalo nedodělaný koncept než hotovou knihu. Fakt jsem se na knihu těšila, ale nakonec mě zklamala a moc se mi nelíbilo, jak to vlastně celé dopadlo. Čtenář má na konci pořád více otázek než odpovědí, který si ale může už jen domyslet.... celý text
Proces změny
2019,
Martha Wells
První díl jsem si zamilovala, přímo ho ŽRALA. Ale Proces Změny byl mnohem slabší kus.
Setkání s Rámou
1984,
Arthur Charles Clarke
"The mystery of Rama was steadily growing; the more they discovered about it, the less they understood." Takhle na mě tahle sci-fi klasika zapůsobila.
Slzy mé duše
2009,
Kim Hjon-Hi
"And I noticed that when I prayed to God for mercy, I had not, as had been my habit, prayed to the Great Leader, Kim Il Sung, who was the closest thing to a deity that I had ever known." Jsem překvapená, že tahle biografie není známější, a je smutné, že o tomhle významném kusu historie ví tak málo lidí. Když jsem četla z pohledu Kim Hyun Hee, nemohla jsem si pomoci a cítila jsem hluboký soucit s ní a jejím nepochopením. Skutečně věřila, že když udělá to, co se jí řekne, povede ke sjednocení Koreje. Upřímně nevěděla, a ani nemohla vědět, že je to špatně. A i kdyby věděla, stejně by pravděpodobně neměla možnost odmítnout. Kim Hyun Hee zmínila podobnosti s románem 1984 a severokorejským režimem, a měla naprostou pravdu. Od tragédie letu Korean Air 858 uplynulo už 38 let, ale zdá se, že Severní Korea za tu dobu nijak nepokročila. Sjednocení Koreje stále působí jako vzdálená realita… možná jako něco, co se s velkou pravděpodobností nikdy nestane.... celý text
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
2017,
Philip K. Dick
Nikdy v životě jsem necítila takovou lítost vůči pavoukovi... dá se říct, že jsem opravdu člověk. Vím, že v 70. letech byl sexismus celkem „normální“, ale uff. Kromě toho měl PKD opravdu krásné a děsivé vize budoucnosti. Začala jsem knihu číst kvůli filmové adaptaci, ale zůstala jsem kvůli filozofickému rozměru.... celý text
Spasitel Duny
1993,
Frank Herbert
I když mám někdy problém číst tak složitý série jako Duna a pokaždé mě to uvrhne do čtecí krize, kdykoli se rozhodnu sérii otevřít, stejně si tu propracovanost užívám. I když je někdy tak zatraceně komplexní, že to můj malý mozek prostě nedává. Každopádně, druhá kniha byla trochu jiná než ta první. Nejen délkou a složitostí příběhu. Druhá kniha se mnohem víc zaměřuje na politiku Duny než na velkolepost Paula Atreida. Podle mě je Spasitel mnohem lepší než první díl. Přidává větší hloubku a porozumění prvnímu dílu. Pokud jste četli první díl, tak Spasitel je prostě nutnost. Nakonec si uvědomíte, že Paul byl jen obyčejný člověk.... celý text
Soumrak model čili Jak se filosofuje kladivem
1995,
Friedrich Nietzsche
Nietzsche měl skvělou mysl a mnohdy i velmi kontroverzní názory, které podle mě byly jenom špatně pochopeny nebo překrouceny. Jeho filosofie může být i pro pokročilejší trochu oříškem. Twilight of the Idols je dobrým začátkem pro pochopení Nietzscheových ostatních děl i jeho názorů a smýšlení o světě. Přijde mi bláhové tvrdit, že Nietzsche byl fašista (ten přišel až 30 let po něm jen tak mimochodem), antisemitista (narozdíl od jeho sestry, která upravovala jeho texty podle svých přesvědčení) nebo dokonce misogynní (spisovatelka Lou Andreas-Salomé byla jedna z jeho velmi blízkých přátel). Nietzsche byl opravdu mnoho, ale ani jedno z výše zmíněných věcí. Právě v těchto tématech je N i do dneška mnohými nenáviděn a nepochopen. Na začátku komentáře jsem psala, že N měl skvělou mysl - k tomu patří i ironie a sarkasmus, která není vždy očividná napříč jeho texty. Když čtenář Nietzscheho tak trochu pozná, nakonec si řekne, že je to vlastně docela vtipálek.... celý text
